IKAR CZIKAR CZ

Znamení Havrana I. díl (Ivana Nováková)10.4.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 1992, Komentáře 0

 

Znamení Havrana I - 1. Nebeská jízda

„Proč jste mě zachránili?“

Dag se nikdy nepovažoval za myslitele. Hloupost otázky, která z něj samovolně vylétla, však překvapila i jeho.

Bytosti si vyměnily pobavený pohled.

„Na tvoji hlavu je vypsaná slušná odměna,“ pronesl ten hezčí.

„Vážně? Kolik?“ zajímal se druhý.

Dagovi zatrnulo. Díval se na nebeské bojovníky, kteří zasáhli do bitky s královými vojáky, a napadlo ho, zda mu vlastně chtěli pomoci, či nikoli.

„Spíš by mě zajímala hodnota jeho duše,“ pokračoval sličný vílí hoch.

„Jestli jste si přišli pro ni, ztrácíte zbytečně čas,“ zamumlal Dag.

Zlatovlasé bytosti propukly v smích. „Už jsme tě spasili. Obrať svou mysl k Bohu, lituj hříchů a naprav špatné skutky.“

„To půjde obtížně.“

„Já ti věřím.“ Půvabný mladík stiskl Dagovi paži.

Zjevně to byli muži, ale výjimečně krásní. Obličeje nevídaně souměrných, elegantních rysů měli rámované zlatými vlasy. Třpytily se v odlescích plamenů z ohřívadla. Ten vyšší a rozložitější je měl prokvetlé jasně červenými pramínky. Jeho oči připomínaly lesní fialy. Zato ten druhý! Byl útlý a něžný, ve vlasech měl pramínky čistého stříbra a oči mu zářily safírovou modří.

Raněný muž úporně stiskl víčka. I ve vnitřní tmě cítil jejich záři. Ostatní smysly navíc vypnout nedokázal. Hoch tiše hovořil s druhem hlubokým, sametově hebkým hlasem. Ošetřoval uprchlíkova zranění a každý dotek příjemně pohladil a zároveň pálil vzrušující touhou. Dagovi přebíhalo mrazení po páteři. Chlapec jej přitahoval jako žena.

Svůj morální boj sváděl na slamníku v nuzné chýši z vepřovic s děravou doškovou střechou a udusanou hlínou místo podlahy. Vzhledem k tomu, jak to s ním vypadalo ještě před nepříliš vzdálenou dobou, nedopadl zas tak špatně.

Královy oddíly jej vytrvale pronásledovaly od doby, co opustil hranice svého panství. Zpočátku snadno unikal pronásledovatelům a mátl je. Jenže celá hra na schovávanou zaháněla osamělého uprchlíka stále dál a dál od hradu. Když se pokusil vrátit domů, narazil na silnou skupinu ozbrojenců, kteří na nějaké laškování rozhodně neměli náladu. Začali jej štvát jako lovnou zvěř.

Před dvěma dny ztratil koně a vyhlídky na přežití tak klesly na nulu. Přesto se mu dařilo vláčet pronásledovatele hustými lesy v rozeklaných skalách. Až do dnešního jitra. Nutně si potřeboval ukrást dopravní prostředek, a při té příležitosti vběhl do pasti.

Vojáci jej obklíčili. Každý jiný člověk by v takové situaci padl na kolena a poručil duši bohům. Dag nepodléhal malomyslnosti. Neohroženě se postavil přesile na koních. Pevně věřil, má-li se na něj štěstí usmát v poslední vteřině, je nezbytné do poslední vteřiny bojovat.

Nebešťané se zjevili na lesní mýtině přesně v tom okamžiku. Zasáhli do bitky tichým, bleskovým a smrtícím způsobem. Všechny překvapilo, když dva vojáci nečekaně padli uprostřed souboje k zemi. Z hrudi jim trčely šípy. Dag neměl čas zjišťovat, odkud přilétly. Dál odrážel útoky žoldnéřů, jenže ty slábly. Vojáci měli náhle na starosti jiné záležitosti než jeho.

Výsledek bitvy mu zůstal utajen, neboť nejspíš ztratil vědomí v důsledku mnoha vážných zranění. Probral se až v péči sličných bytostí ze snu na podlaze opuštěné chalupy. Zkoušel analyzovat jejich úmysly a důvody činů, ale moc se mu to nedařilo. Chlapci spolu tlumeně hovořili. Nedokázal zachytit význam slov. Zpěvavá řeč plynula jako konejšivá ukolébavka. Zaplavila ho překvapivá úleva od bolesti. Usnul.

Instinkty zloděje koní jej probudily uprostřed noci. Pohnul se ve snaze rychle vstát. Až se mu zatmělo před očima, jak ostře zabolela hluboká rána v paži. Se syknutím vypustil vzduch z plic. V tu chvíli ucítil konejšivý dotek na rameni. Vlídně, nicméně rozhodně jej teplá dlaň zatlačila zpět na podlahu. Chlapec mu zašeptal pár slůvek do ucha. Dag pohříchu vůbec nepochytil jejich význam, protože jím projela silná vlna vzrušení. Hoch se v odpověď tichounce zasmál.

Dag zůstal ležet, zato oba bojovníci se bezhlučně zvedli jako bledé stíny. Větší proběhl bleskově kolem a vyklouzl ven z chýše. Hezounek zaujal obranný postoj vedle dveří. V Dagových žilách klokotal příval adrenalinu. Nechtělo se mu trpně očekávat rány osudu. Nadzvedl se, aby se zapojil do boje, ale mladík nesouhlasně sykl. Rukou velitelsky naznačil, co od rebela očekává.

Psanec tedy zůstal ležet a zaposlouchal se do tmy vůkol.

Uvědomil si, co jej vytrhlo ze spánku. Zvuky boje, rány, tlumený vzlykot, polohlasem pronášené úsečné příkazy. Praskání dřeva, hučení plamenů. Vojáci slídili po oběti. Dag se nikdy nepovažoval za lidumila, ale nad panovníkovou logikou se podivil. Kvůli jednomu nepříteli byl ochoten vypálit vlastní vesnici?

„Musejí tě opravdu nenávidět,“ zamumlal hoch. „Co jsi provedl?“

„Ani se neptej!“ Ušklíbl se. Pokud zachránci zjistí důvod královy sžíravé touhy po Dagově krvi, jejich velkorysá pomoc se vytratí do nenávratna. I v šeru si všiml, že na klukově tváři bleskl úsměv. Hrklo v něm. Dokážou andělé číst myšlenky?

V temně rudém přísvitu boje náhle hoch prudce máchl rukou a vyzval gestem zraněného, aby se zvedl. Zatímco se Dag štrachal na nohy, vrzla vrátka a dovnitř proklouzl druhý.

„Padáme odsud!“ vyzval přítomné. Popadl vak a podepřel psance.

„Dobrý?“ ujistil se. Ten přikývl.

Nevěnoval pozornost bolesti a následoval zachránce. Vyběhli z polorozpadlé chýše do divokého zmatku venku. Nezemsky zářivé bytosti a hledaný uprchlík netvořili zrovna nenápadnou skupinu. Navzdory faktům však proklouzli mezi plůtky zahrádek na úzkou pěšinu krytou keři hlohu a šípkové růže. Pokračovali na hráz rybníka a poté do řídkého listnatého hájku.

Ozvalo se tiché zaržání. Jako snové přízraky z kalné tmy vystoupili dva bělouši a vraník. Dag klopýtl.

„U všech bohů,“ vydechl. „Nádherná zvířata! Jsou vůbec skutečná?“

„Pojď, vtipálku.“ Starší uchopil vyhnance kolem pasu a nečekanou silou mu pomohl do vraníkova sedla.

„Drž se pevně,“ doporučil důrazně chlapec.

Koně totiž vzlétli. Tedy… skoro.

Kapitola 1-1 z 21
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ivana Nováková

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •