IKAR CZIKAR CZ

MÁJOVÁ SOUTĚŽ: Tristan a Isolda (Barbora Benešová)11.5.2011
 

3
 počet hodnocení: 9
přečtené 2615, Komentáře 3

 

Tristan Cornwall otevřel dveře svého nové sporťáku a usedl za volant. Nastartoval a pomalu přidával plyn, aniž by zařadil rychlost. Jeho bratranec Mark se k němu naklonil a zašeptal: „Když vyhraješ, tvůj dluh bude smazán.“
Ozval se startovní výstřel a vyrazil na dráhu. Dívka v černé kožené bundě a světlých upnutých džínách seděla vysoko na tribuně a celý souboj pozorovala. Isolda měla v puse žvýkačku, kterou převalovala ze strany na stranu.
„Kdo je to?“ otočila se na blondýnku.
„Tristan, přijel z Británie, jede místo Marka.“
Isolda nespouštěla Tristanovo červené auto z očí, pořád byl vpředu, vyhrával.
„A vítězem je Tristan s červeným jaguárem,“ křičel chlapec do ampliónu. „Jeho cenou je večer s krásnou Isoldou.“
Tristan vystoupil z auta a vyskákal po tribuně až nahoru, kde seděla Isolda, klekl si před ní a políbil její ruku.
„Dnes večer jsem tvoje,“ vyplivla žvýkačku.
Tristan se jí hluboce zahleděl do očí. Měl pocit, že se v nich ztrácí, ale nesměl zapomínat na svou čest, vyhrál ji přeci pro Marka.
„Vítězství patří mému bratranci Markovi,“ řekl.
„Ty se mě vzdáváš?“ nechápala.
„V jeho prospěch,“ souhlasil.
Isolda se vyškubla z jeho sevření dlaně a scházela dolů po tribuně. Tristan za ni hleděl celou cestu, dokud nedošla až k Markovi. Ani jednou se neotočila. Chytila Marka za ruku a táhla ho pryč.
Tristan proležel celý večer na gauči a sledoval televizi. Musel myslet na Isoldu. Mark se vrátil domů hodně pozdě, byl celý rozjařený a značně opilý. Tristan dělal, že spí, nechtěl poslouchat ódy na krásnou Isoldu. Naštěstí ho nehodlal vzbudit a tiše se odplížil do své ložnice. Po chvíli se ozvalo klepání na okno, Tristan vyskočil, sáhl si za opasek na zádech a nahmatal zbraň. Pomalu ji vytáhl a přešel k oknu. Tiché zaklepání se ozvalu znovu. Tristan odhrnul závěsy. Za nimi stála Isolda.Lehce se pousmál, značně se mu ulevilo. Zasunul zbraň zpátky za opasek a otevřel okno.
„Hledáš Marka? Je nahoře, spletla sis okno,“ její otázku ignoroval.
„Nespletla,“ řekla drze a posadila se na pohovku, kde ležela Tristanova zmuchlaná přikrývka.
„A proč jsi přišla?“
„Za tebou... proč si se mnou nechtěl jít ty? Vždyť ty jsi vyhrál,“ zeptala se.
„Měl jsem za úkol vyhrát tě pro Marka.“
Isolda bez odpovědi udělal pár kroků k němu, stáli čelem k sobě, jejich ústa byla jen pár centimetrů od sebe. Tristan cítil, jak mu zběsile buší srdce. Isolda se naklonila ještě víc a políbila ho, přitiskl ji k sobě a polibky jí oplácel. Položil ji na pohovku a začal svlékat, Isolda se nebránila, podlehla jeho kouzlu.
„Mám pocit, jako kdybychom se znali už léta,“ řekla mu, když leželi nazí vedle sebe.
„Mark se to nikdy nesmí dozvědět,“ bál se, že se to dozví, co by potom asi udělal? Zabil by ho. „Patříš jemu, musíme se s tím naučit žít.“
„Dnes je moc opilý na to, aby něco zaslechl.“
„Opila jsi ho?“ podezíral ji.
„Úmyslně, chtěl mě.“
„A ty by ses nedala?“
„Ne, tys byl vítěz, ty jediný jsi měl nárok.“
Venku začínalo svítat, oknem sem dopadaly sluneční paprsky. Nahoře zaslechli šramot.
„Musíš pryč,“ zašeptal Tristan.
„Vrátím se,“ slíbila, když vyskočila na parapet. „Brzy.“
„Vrať se,“ přítáhl ji k sobě a naposledy políbil.

Tristan s Isoldou se stýkali několik měsíců. Několik měsíců jejich čisté lásky přerostlo v něco silnějšího, neutuchajícího, nesnesitelný chtíč, kdy by Tristan za svou Isoldu položil život. Mark si nakonec Isoldu k sobě nastěhoval, ona souhlasila, v naději, že tak bude svému Tristanovi na blízku.
„Kde jsi byl, bratranče?“ zarazil Tristana ve dveřích Mark, když se vracel pozdě domů. V náruči přitom objímal Isoldu, která se usmívala, do té doby než uviděla Tristana. Zaplavila ho vlna nenávisti a zoufalství. Nesnášel ty jeho ruce, které se jí dotýkaly. Nenáviděl ho za to, co udělal. Neodpověděl Markovi, vyhnul se jim a zamkl se v koupelně. Cítil, jak se mu slzy derou do očí. Opláchl se a vrátil se do kuchyně, aby se něčeho napil. Když zavíral lednici, uviděl ji a zarazil se, stála tam jen v noční košilce.
„Jsi šťastná?“ zeptal se po chvíli a prásknul s dveřmi lednice. „Směješ se s ním, viděl jsem tě.“
„Nesmím prožít ani jednu chvíli bez truchlení? Žiju s tím, jak si mi sám řekl.“
„Pro mě to jsou muka a s každým jeho pohledem na tebe je to horší. Hořím láskou a zároveň cítím vinu, nejsem schopen se toho zbavit. Polib mě,“ postavil se přímo před ní.
Na nic nečekala, vrhla se mu kolem krku a líbala ho. Tristan ji zvedl do náruče a položil na kuchyňský stůl. Vzdychala.
Tristan zvedl hlavu a všiml si, že ve dveřích stojí Mark. Hlaveň pistole mířila přímo něj. Zastavil se a pustil ji. Zrychleně dýchala, bála se. Tristan zavřel oči. Ozvala se jedna jediná rána, ohlušující výstřel se odrážel od stěn kuchyně. Tristan padl k zemi. Vrhla se k němu a položila si jeho hlavu do klína. Její slzy padaly na jeho tvář. Mark ve dveřích sklopil zbraň a odešel.
„Nezapomenu Isoldo, na všechno si vzpomínám, jsme si souzeni na věky věků a nikdy tomu nebude jinak,“ zasýpal, z úst mu začala kapat krev. „Už tisíce let se setkáváme a já věřím, že v dalším životě tomu nebude jinak...“

Kapitola 1-1 z 1
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

MÁM TALENT hodnotí9.6.2011
 

Báro, chybí zde jasnější motivace, pro kterou patří Izolda Markovi. Vše je příliš schematické, zbytečně rychle odvyprávěné. Příběh by se přitom dal postavit na nějakém drobném detailu, který by stejné téma odvyprávěl jinak, než schematické posuny v ději. Úvodní jízda připomíná Pomádu, jednání postav je nelogické, jako by jednali bez sebemenšího pudu sebezáchovy, bez jediné myšlenky, co může jejich chování a jednání vyvolat...

Joa26.5.2011
 

Moderní verze Tristana a Isoldy je zajímavý nápad. Občas jsem měla ale pocit, že některé věty jsou poněkud kostrbaté (\"...spletla sis okno,\" její otázku ignoroval.) a konec přišel docela rychle. Ale jinak se mi povídka líbila. :-)

Eva Zemanová11.5.2011
 

Musím se přiznat, že mě to nepřekvapilo, znám Tristana a Isoldu takže jsem čekala, že jeden z nich zemře.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Barbora Benešová

O mně

Je mi 26 let a jsem novinářka, v současné době na mateřské dovolené. V novinách se pohybuji již 11 let a psaní článků je můj denní chleba. V současné době mám vlastní internetové noviny na www.prahanoviny.cz.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •