IKAR CZIKAR CZ

MÁJOVÁ SOUTĚŽ: Tatínkův máj (Darla)4.5.2011
 

4
 počet hodnocení: 10
přečtené 2256, Komentáře 7

 

Bylo mi něco málo přes deset let, kdy jsem vymyslela, podle mě, naprosto dokonalý plán. Má naivní dětská dušička, si v tomto věku ani nedokázala představit, že jednoho dne, by mě někdo mohl nemít rád, že se mi může vůbec stát něco špatného, zkrátka a dobře, všechno pro mě tehdy bylo samozřejmé. Jakýkoliv neúspěch jsem tedy naprosto odmítala a věřila, že vše dopadne tak jak má. Dnes už vím, že se tak přesně stalo.
O mých představách jsem neřekla téměř nikomu. Jenom mé nejlepší kamarádce Pepi. Josefína, byla má nejlepší kamarádka, od první třídy. Byla to blonďatá holčička, z které se postupem času vyklubala prvotřídní krasavice a já ji ve všem naprosto důvěřovala. Pepi často poslouchala spousty narážek na její poněkud zastaralé jméno, ale mě tak špatné nepřišlo. Znali jsme se už nějaký čas a já na ni měla ráda úplně všechno. I to divné jméno. A tak jsem považovala za samozřejmé, ji se vším seznámit. Čekala jsem, že mi poskytne náležitou psychickou podporu, popřípadě mi pomůže rozvinout mé plány.
Nejprve jsem chtěla do mého úmyslu zasvětit bráchu, ale potom jsem si to raději rozmyslela. Tom, můj starší bratr, byl ve věku čerstvé puberty, staral se akorát o to, aby se někde (hlavně ve škole) neprofláklo, že zrovna já jsem jeho sestra, či lépe, že má vůbec nějakou rodinu. Skoro každý den odpoledne, když se zrovna nepoflakoval někde venku a nesnažil se předvádět před holkama, duněl jeho pokoj šílenou hudbou a já sama sobě přísahala, že nikdy, NIKDY!, takovou hudbu poslouchat nebudu. Další z mých dětských naivit.
Když mi bylo osm let, naši rodiče se rozvedli. Dnes, když se podívám zpátky, tak chápu, že to tehdy byl pouze přirozený vývoj věci. Maminka měla ráda pánskou společnost a také dobré pití. Nicméně tehdy, to pro mě bylo jako rána z čistého nebe. Ten den, kdy nás maminka opustila, si pamatuji úplně do každého detailu.
Přišla jsem odpoledne ze školy a těšila se, že si můžu celé odpoledne hrát s novými panenkami, které jsem od maminky dostala nedávno k narozeninám. Naštěstí jsme nedostali od paní učitelky žádné úkoly a deštivé počasí akorát nahrávalo mému plánu.
Ve chvíli, kdy jsem vstoupila do dveří a chtěla pozdravit tatínka, který tento týden chodil na noční směny a já věděla, že bude zrovna doma, jsem pochopila, že něco není v pořádku.
Bylo to poprvé, co jsem viděla mého tatínka plakat. I když on sám to nikdy nepřiznal a tvrdil, že má zánět spojivek a cítí se moc unavený. Jenže když jsem přišla do kuchyně, tatínek seděl u jídelního stolu, hlavu schovanou do dlaní a celý se podivně krčil. Nejspíš mě neslyšel přicházet a tak, když jsem se jej pozdravila, leknutím skoro nadskočil a začal si rychle mnout oči. Přivítal mě jako by se nic nedělo, ale já jsem tušila, že něco skrývá. V zápětí jsem si uvědomila, že je tu ještě něco jiného, co se vymykalo normálu. Maminka byla doma taky. I když normálně chodila domů až o dvě hodiny později, než já. Byla zavřená v ložnici a nechtěla mě pustit dovnitř.
S odstupem času, musím konstatovat, že jsem byla vážně hodné a dobře vychované dítě., protože jsem si šla beze slova odložit věci do školy a oblečení, vše hezky na své místo a poslušně jsem čekala v obýváku.
O chvíli později za mnou maminka přišla, tatínkovi docela nepříjemným hlasem v podstatě nakázala, aby byl rozhovoru také přítomen. Ten to však asi po pěti minutách vzdal a se slovy: já nemůžu, odešel pryč. Svou řeč nijak neprotahovala, já jsem se s vykulenýma očima snažila pochopit situaci, dokonce jsem ani neplakala, to až o několik dní později, kdy mi teprve došlo, co se vlastně stalo.
A tak jsme zůstali s tátou a bráchou sami. Když se tatínek o dvě hodiny později vrátil domů, našel mě v té samé pozici, ve které jsem strnula, když odcházel. Vypadal zničeně, ale snažil se působit statečně. Večer, když jsem si lehla do postele, přemýšlela jsem, jestli bych mohla mít takovou moc, že bych rozvod mých rodičů mohla mít na svědomí. Na mysl mi totiž přišla vzpomínka, ve které jsem si představovala, jaké by to asi bylo, kdyby se naši rodiče rozvedli. Kvůli výčitkám jsem celou noc oka nezamhouřila.
Uplynuly dva roky, co nás maminka opustila a za tu dobu jsme ji viděli asi desetkrát. Tatínek stále chodil jako tělo bez duše a nenašel si za celou dobu nikoho jiného. Věděla jsem, že stále miluje maminku a přeje si, aby se k němu vrátila. Myslím, že v tu dobu jediné co ho drželo nad vodou jsem byla já a Tom. Často jsem slyšela říkat do telefonu, když mluvil s babičkou: Ještěže je tu se mnou Ema a Tomík, jinak bych to nezvládl. Já si tehdy myslela, že mluví o chodu domácnosti, teprve později my došlo, že se to týkalo přímo tatínkovi existence.
Všechno se však změnilo po 1. květnu, před dvaceti lety.
Ten den jsem pozvala tatínka i maminku, každého zvlášť, do blízkého parku, pod záminkou, že mi musí dát pod rozkvetlou třešní pusu. Třešeň jsem sice nenašla, ale říkala jsem si, že jakýkoliv rozkvetlý strom mi bude stačit. Do parku jsem přišla o něco dřív, abych se mohla schovat a pozorovat co se bude dít. O několik minut později jsem viděla maminku, jak přichází na smluvené místo. Moc jí to slušelo. Chvíli po ní dorazil i tatínek. Schovávala jsem se pár metrů od nich a byla jsem nervózní, jak to nakonec všechno dopadne. Když si konečně uvědomili, o co jde, maminka začala tatínkovi nadávat, protože si myslela, že to všechno byl jeho nápad. Tatínek se pod přívalem jejich slov sotva mohl bránit, ale bylo na něm znát, že už mu pomalu dochází trpělivost. A pak řekl větu, kterou si pamatuji dodnes:
„Víš co? Tak si třeba uschni,“ otočil se a odešel pryč. Maminka zůstala ještě chvíli stát s polootevřenou pusou a teprve po několika okamžicích, odešla také.
Když jsem se potom se slzami v očích vracela domů, našla jsem tatínka veselého jako dlouho ne. Od té doby se mu mnohem zlepšila nálada a dokonce si po několika málo měsících našel novou kamarádku, jak svou budoucí druhou ženu sám nazval.
Pro mě i tatínka je od té doby máj, lásky čas, i když jedna láska tehdy nadobro skončila.
 

Kapitola 1-1 z 1
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

MÁM TALENT hodnotí9.6.2011
 

Začátek příběhu je zavádějící - hlavní hrdinka líčí jakousi Pepinu, o které později není v příběhu ani zmínka, úvod zahrnuje také sáhodlouhý popis osobních pochodů a plánů hlavní hrdinky, které však k dalšímu pokračování textu nemají relevantní návaznost, navíc se příběh nakonec stáčí spíše k líčení vztahu otce a matky...

Lucie30.5.2011
 

úžasná povídka :-)

Hanka Hindráková30.5.2011
 

Hezký den, povídka se mi líbila, ale okořenila bych ji přímou řečí.

Joa26.5.2011
 

Maj z trochu jiného soudku. Povídka se mi líbila, ale byla by ještě lepší, kdyby se vyprávěcí pasáže proložily občas nějakou přímou řečí.
Dílko je čtivé a líbí se mi, že je v ní pohled na lásku trochu jiný než ve většině příspěvků. :-)

m15.5.2011
 

moc hezké....

L.5.5.2011
 

tak krásné, že jsem tomu hned uvěřila

Darla9.5.2011
 

Děkuji:-) a budu ráda, za více podnětných komentářů a objektivních hodnocení.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Darla

O mně

Od malička miluji knihy. Přátelé říkají, že jsem nimi posedlá:) Před dvěma lety, jsem začala také psát, protože jsem zjistila, že mě jejich psaní baví skoro stejně jako jejich čtení. V tuto dobu jsem si také uvědomila, že mým velkým přáním je, držet jednou v mých rukách knihu, kterou jsem vlastoručně napsala.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •