IKAR CZIKAR CZ

MÁJOVÁ SOUTĚŽ: První máj, poslední květen (Václava Molcarová)31.5.2011
 

3
 počet hodnocení: 3
přečtené 2395, Komentáře 5

 

Anděla seděla na zábradlí před vchodem do nemocnice a klátila nohama v rytmu vřískavého popu, který se linul z garáží sanitek. Květnové odpoledne líně ukusovalo z koláče dne, hodiny na zdi vrátnice neochotně odměřovaly čas. Děvče je kontrolovalo každou chvíli. Fungují vůbec?
 
Mrzutě vzdychla, vyčítavým pohledem svých šestnácti let sjela dvě vzrušeně klevetící babky na chodníku a z kapsy kalhot vyprostila mobil. Dvě zprávy. Tak schválně – jestli se Robert omluví. Ne. Jenom nějaký kraviny od kámošky. Jak chce - ona za ním teda dolejzat nebude, ať si nemyslí. Chlubí se oslavou narozenin bez rodičů, píše zamilovaný esemesky a pak se urazí jak malej kluk. Tss, ty chlapi. Jsou všichni stejní. Prý. Říkala jednou máma sousedce ze shora.

A vůbec - co tam vevnitř ti rodiče dělají tak dlouho? Výsledky vyšetření měla mít doktorka už dávno připravený, ne? Anděle vytanula v mysli matčina bolestí svraštělá tvář a mimoděk se zachvěla. V teplé náruči májového slunce ji sevřel chlad.

Pípla zpráva. Robert! Zarazila se – má si ji přečíst? Nemá? Má se dělat odtažitou? Vzácnou? Přece nepřiběhne na každé zavolání jako pes. Tajemství esemesky ji pálilo do dlaně. A zvědavost ji nakonec přemohla.

/Cau, porad se zlobis :-o? Mejdan roku zacina v osm. Doraz./
/To jako jsem zvana? Ze o tom nevim./
/Andeli muj strazny, prilet, budu tě potrebovat.“
/A na co jako? Stejne nevim, jestli mne nasi pusti./
/ To neres . Je prvni maj, ne? Lasky cas, puso./
/Moc vtipny. Vis, ze Macha umrel mladej v den svy svatby? To je romantika./
/Rano budu mrtvej taky, to si pis. Netusis, jaky zasoby mam v lednici./
/S opilcem se nelibam, aby bylo jasno. Tak vecer :-)/
/Super. Se tesim :-)/

Anděla netrpělivě pohlédla k proskleným dveřím recepce nemocnice. Jak dlouho tu ještě bude čekat? Dovnitř a ven se šouraly zástupy smířených nemocných a nervózních zdravých. Rodiče okřikovali děti, stařečci o berlích vyťukávali zprávy o své samotě do asfaltu cesty. Nemocní, v obnošených županech a levných pantoflích, vylézali na sluníčko obklopeni svitou příbuzných.

Dívka se otřásla odporem. Fuj. Připadali jí jak motýli, co se mění zpátky v tlusté housenky. Nakonec se zakuklí a obalí blánou – propoceným prostěradlem.

Pamatovala si, jak jezdili předloni na návštěvy za dědou. Pokoj s chrchlajícími stařečky, sestry, schovávající se před dotěrnými příbuznými pacientů v kuřárně, jediné okno na pokoji s upatlaným sklem, ze kterého bylo vidět jen na rozestavěnou továrnu na plastová okna. Vůbec se nedivila, že v tomhle prostředí tátův otec nepřežil po mrtvičce ani dva měsíce.

Děda byl už starý, no šedesát nejmíň - ale ten Mácha, to je něco docela jiného! Měla o něm napsat jen referát. Holky říkaly - co blbneš? - na netu je takových prací moře, jen si vybrat a stáhnout. Ale ji básníkova smrt úplně uhranula. To byly doby, kdy se umíralo pro lásku. Co už dneska?

Prý se napil špinavé vody, když pomáhal hasit požár domu v Litoměřicích. Úplně ho viděla před sebou - hrdinu - jak běží s hadicí... ech, blbost.. s vědrem plným vody až k plamenům. A jeho Lori zatím v Praze čeká a čte si jeho verše. Nebo seznam hostů na svatbu, to je taky možné. Anděle pře očima probíhalo filmové drama - touha mladé Lori, propukající smrtelná choroba Karla Hynka, do toho melancholický klavír za doprovodu filharmonického orchestru - jedno oko by nezůstalo suché.

Konečně! Její rodiče na ní zamávali a v rozčileném rozhovoru se k ní blížili. Máma měla rudé oči a táta ji ochranitelsky držel kolem ramen. Andělu to dojalo. I když za to asi mohl ten Mácha.
Předvídavě zhodnotila situaci - jsou na měkko, teď je ta nejlepší chvíle se zeptat.

„Vám to tedy trvalo,“ přivítala je s úsměvem, „málem jsem tu vyseděla důlek.“
„Doktorka měla hrozný frmol, přivezli nějakou bouračku. A ten druhý doktor, to snad ani nebyl Čech, mluvil s tak divným přízvukem,“ rozhovořila se máma.
„Hrůza,“ přitakalo děvče, „hele, mami, můžu večer na chvíli na oslavu narozenin? Je to jeden kámoš ze školy, bude tam celá třída. Vrátím se brzo.“
„Cože? Do úterka jsi ležela s chřipkou a hned chceš někde trajdat?“
„Tati, prosím tě,“ otočila Anděla oči v sloup, „trajdat? Co to je? Budeme se bavit, poslouchat hudbu a cpát se chipsama.“
„Já nevím,“ šeptla máma, „ale nebudeš pít, slib mi to.“
„Jsem snad malá? Alkohol zabíjí mozkový buňky, vědělas to? Nechci bejt blbá.“
„Promluvíme si o tom doma,“ rozhodl otec.

Dcera našpulila pusu a provokativně se celou cestu k autu držela o deset kroků zpět za rodiči. S dveřmi vozu práskla samozřejmě nechtěně. Za jízdy mlčky koukala z okna. Samý líbající se dvojice - no jo, dospělí, už aby taky byla. Bude si dělat, co bude chtít!

Doma okamžitě zapadla do svého pokoje. Trucuje jak malá? No a co? Dveře zavřela tiše. Nechá rodiče vychladnout. Však oni vyměknou.

Nemýlila se.

Když za ní - slavnostně oděnou po hodině převlékání - zapadly dveře, seděli otec s matkou dál v náhle prázdném obýváku. Mlčky. Už cestou domů se přece dohodli i beze slov. Maligní charakter nádoru a krátkou nepříznivou prognózu života jejich dcery si zatím nechají pro sebe.
 

Kapitola 1-1 z 1
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

MÁM TALENT hodnotí9.6.2011
 

Václavo, příměr mladého bezstarostného mládí - Mácha versus dospívající dívka 21. století - mi přijde více než zajímavé. Ale nezdá se mi ten fatální konec. Hlavní hrdinka neví, že je těžce nemocná? Rodiče čekají na její výsledky, jsou evidentně rozrušeni - to hlavní hrdinku nerozruší, nechává klidnou? Trošku mi to nesedí, byť námět je poměrně zajímavý.

Joa2.6.2011
 

Pro mě nejlepší příspěvek soutěže. :-) Čtivé, nikde to nedrhne, s nadhledem. Líbilo.

V.Molcarová2.6.2011
 

Ou - nevím, co na to říct. Děkuju :-)

Zdeňka Bajgarová1.6.2011
 

Zajímavé slovní spojení. Čtivé.

V.Molcarová2.6.2011
 

Díky za zpětou vazbu.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Václava Molcarová

O mně

autorka knihy "Když h(pt)áčka lapají"
(http://www.xyz-knihy.cz/kdyz-hptacka-lapaji.html)

autorka povídky ve sborníku Žoldnéři fantazie 2011- "Legenda o stonarovi"
(http://www.straky.cz/katalog.aspx?Action=Book&BookID=203)

autorka povídky ve sborníku MLOK 2011 - "Prima(a) budoucnost"
(http://www.daemon.cz/kniha/16067/dluhos-jiri---dolezal-karel-8230--mlok-sbirka-viteznych-praci-ceny-karla-capka-za-rok-2011

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •