IKAR CZIKAR CZ

MÁJOVÁ SOUTĚŽ: Poprvé (Nacopak)3.5.2011
 

2
 počet hodnocení: 1
přečtené 2473, Komentáře 2

 

Poprvé


    Je nebezpečné dotýkat se drátů spadlých na zem. Je nebezpečné dotýkat se hvězd. Je nebezpečné dotýkat se ženy. Ve všech případech nám hrozí úraz elektrickým proudem, zasažení obloukem přeskakující energie. Někdo to říkal? Někdo to zpíval? Někdo to napsal? Copak já vím!
Konec konců, jsou to jen prázdná slova bez účinku. Výstražné cedulky vyvěšené na zdech podle jakéhosi nic neříkajícího nařízení, kterési nesmysluplné instituce.

    Kdo by si výstražných varování tedy všímal, bral na zřetel, či snad v potaz.
A tak světe div se, že jsem nedbal, slov písní moudrých ani nápisů výstražných cedulek na nárožích, světe div se, že jsem neopatrný, vkročil na neznámou půdu, neprozkoumanou zemi tekutých písků, že jsem vyrazil na neprobádané cesty zarostlé iluzemi nedbaje hrozícího nebezpečí a nástrah ukrývaných v ženě. Dráty kolem přehlížel, popadaných hvězd nevnímal.

   Stalo se tedy snad omylem, snad řízením neprozřetelného osudu, že octl jsem se v ženské přítomnosti naprosto nepřipraven a zaskočen neznámou skutečností a neobvyklostí svého stavu. Seděl jsem totiž způsobně před ženou, seděl jsem před ní nahý, dočista nahý, oděn pouze v Adamově rouše, kolena tisknouc silně k sobě a cítil se nepatřičně až zahanbeně.
    Každá nerovnoměrnost těla, které atleta nikdy ani nepotkalo, v té chvíli zvýraznila své obhroublé tvary, nabyla na viditelnosti a doslova tloukla do očí svou nepatřičností. Krátké nohy s přerostlými kotníky spojovali se s ochlupeným tělem za přičinění vystouplých hýžďových svalů v křeči. Spoj těla a údů byl vředu zajištěn pokleslým cancourkem, který začínal podvědomě větřit cosi tajemného, neznámého až mysteriózního. Tenké zapletené ruce s obrácenými dlaněmi proti sobě a s prsty křečovitě navzájem propletenými se v rozpacích klínili mezi bílými stehny.
    Oči běžně plaché putovali zešeřelou místností osvětlenou pouze pouličními lampami pronikajícími skrze zatažené závěsy s potiskem jarní květeny, putovali z rohu do rohu, kličkovali pokojem od rozestlaného lůžka k nočnímu stolku s barevným displejem časomíry, od rozložité difenbachie s jedovatými listy po tratoliště pohozených oděvů, v němž se vyjímaly především mé trenýrky naruby. Oči běžně plaché, nyní k smrti, k uzoufání, vyděšené.
    Žena, hvězda z nebe spadlá na zem, ostnatým drátem obehnaná, viděla strach, poznala zoufalství v těle vedle ní sedícím. V těle, které se chvělo rozpaky a nervozitou, schoulené neznámou tísní.
    Objala tedy mé roztřesené tělo oběma rukama pevně; dlaně na zádech i na spáncích podržela; stehny obkročila pas, propletla kotníky nad mými hýžděmi. Na měkké lože ňader svých přimknula rozklepanou, třesoucí se bytost. Jemně vrněla objetím, konejšila rozechvěnou krev pravidelným táhlým pohybem klína a chlácholila ústy horkost na všech místech, ze kterých tryskala. Žena pevně držela na uzdě, co zdálo se být k nedržení.
    Zklidnilo se tělo, konejšeno objetím, polibky a doteky, zklidnilo se ve vrnění. Předlo tiše píseň objevenou, melodie divotvorné, v rytmu na dvě doby, tam a zpátky. Tělo pělo píseň dávnověkou, věčně hranou, prastarou, však píseň, kterou obehrát nám nelze. Píseň všemi zpívanou.
    A poté divokost uchvátila srdce mé do této chvíle lekavé, vehnala do prudkého boje smysly omámené neznámou horkostí, úrodnou vlhkostí, tichým chvěním cizího těla pode mnou. Rozdmýchala dech, zavrhla myšlenky v opojení ze spojení. Cosi zmateného na pozadí. Cosi zmateného na pozadí.
    Vzepjalo se tělo do oblouku v úleku, rozervalo stehen sevření, rozpletlo kotníky na hýždích, vylekáno slastnou křečí deroucí se úrody, jež skrápěla zpocené břicho jdoucí naproti. Zhroutilo se tělo překvapené neznámou činností mezi ňadra dmoucí, znovu objato nahými stehny a pažemi, drceno křečovitým sevřením jakoby dráty spoutané a v hlavě padající hvězdy.
    Divoké uchvácené srdce ztratilo odvahu, vyprchala rozhodnost. Do očí běžně plachých vrátila se nejistota, když objetí ženy povolilo. Byl jsem propuštěn ženou z náruče po úkonu, nikoliv však očištěn. Zašustil papírový kapesník zlehka, když žena úrodu stírala savým papírem ze svých i mých stehen z mého i svého břicha již zklidněného, pohybem zkušeným a důkladným. Skončil kapesník kdesi, padlý na zem pod pelestí.
    Tenké zapletené ruce s obrácenými dlaněmi proti sobě a s prsty křečovitě navzájem propletenými se klínili mezi mými bílými stehny v rozpacích. Kolena u sebe, schoulen na boku, v klubíčku, pozoroval jsem nejistě tenký pruh cigaretového dýmu, jak stoupal nad očima ženy ke stropu, sledujíc trasu jejího pohledu. Nepřítomně hleděla, v prstech mnula cigaretu, a dole na bílé mapě jejího těla se černal klín. Rozevřen, nechráněn štíhlými tvary údů. V klíně chladnula odeznělá vášeň.
    Mé oči běžně plaché obezřetně putovaly od klína přes prsa klouzající z hrudníku až ke smyslným rtům laskajícím bledé tělo cigarety a… cosi zmateného na pozadí, cosi zmateného na pozadí.


 

Kapitola 1-1 z 1
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

MÁM TALENT hodnotí9.6.2011
 

Mám hned dvě výtky: 1. shoda podmětu s přísudkem, která mě nutí číst jednu větu několikrát dokola, než pochopím, v čem je problém a k čemu se sloveso vlastně vztahuje; 2. nesouhlasím s tím, že úvodní sdělení jsou prázdná slova bez účinku - naopak, je v nich obsaženo něco naprosto výjimečného, je to jen pár slov, ale jsou všeříkající. Někomu nestačí ani deset stran, aby popsal to, co říkají ona zmiňovaná slova. Je v nich neskutečná koncentrace emocí. Říkají i to, co říkáte vzápětí vy sám. Že setkání s ženou je tak neuvěřitelně elektrizující, jen v daleko koncentrovanější podobě.

Nacopak10.6.2011
 

Mnohokrát děkuji za komentář, až jsem se lekal, že všechny příspěvky zůstanou bez reakce. Vaše hned dvě výtky připadají mi zatraceně málo, ale jsem za ně vděčný.
1. Máte úplnou pravdu, ale bohužel pro mne se v tomto směru nezmění nic ani do budoucna. Jako je někdo disgrafik, tak jsem já k tomu ještě dispravopis.
2.To jen pro kontrast mezi zprostředkovaným poznáním (slyšené, čtené, pozorované) a vlastním prožitkem. Postava prtipovídky má své poprvé teprve před sebou. Vy posuzujete ono prohlášení na základě svých prožitků, které postava ještě nemá. Proto ten rozpor. A to jsem rád, že Vás to drnklo do nosu.
Ještě jednou - moc děkuki za reakci.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Nacopak

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •