IKAR CZIKAR CZ

Moje prvé poviedky... (Andy Bugatka)29.5.2011
 

3
 počet hodnocení: 4
přečtené 3188, Komentáře 4

 

Najvzácnejšie májové stretnutie... /Nejvzácnější květnové setkání... - aj v českom preklade/- MÁJOVÁ SÚŤAŽ!!!

Najvzácnejšie májové stretnutie... - originál slovenská verzia

/májová súťaž/

UPRAVENÝ TEXT!!!

    Nikdy nezabudne na ten pocit, keď ho v ten deň prvýkrát zočila...

    Mal na dotyk príjemnú pleť, bol krásny tmavovlasý a vlastnil veľké modré oči, presne také isté... ako jeho otec, jej manžel – jednoducho ich prvorodený syn. Po čase sa modré oči zmenili na tmavohnedé, hodvábne tmavé vlásky časom vypadali a nahradili ich plavé, hustejšie a vlnkavé.

     Narodil sa presne v deň niekdajších prvomájových osláv. V tento deň sa v kalendári datuje aj medzinárodný sviatok pracujúcich "Však som si to aj veru poriadne odpracovala – vlastnou krvou a potom," smiala sa pri spomienke na ten deň s výnimočným dátumom pre narodenie ich prvého potomka - prvého mája. V ten istý deň, pred štyrmi rokmi, spečatili ich vzájomnú lásku a úctu sľubom vernosti – svadbou. "Aká náhoda, a aké symbolické," pomyslela si pri kojení malého drobčeka.

    V ten deň sa kosačky pred pôrodnicou striedali, ktorá prv začne svoju púť ostrihať všakovakú siahodlhú nádheru. Výhľad z okna bol jednoducho pastva pre jej unavené oči z nevyspatej a ubolenej noci. Práve začínali rozkvitať púpavy a zo všednej jednoduchej trávy učinili veľkolepú zeleno-žltú pompéznosť. Zakvitnuté stromy čerešní boli určené najmä pre dvojice zaľúbencov, milencov, partnerov... na prvomájové bozky pod konármi pri ich kmeňoch. Včely, motýle a vtáky si žili svoj vlastný letecký život a tráva rástla a bujnela na jasnozelenom koberci. Na dedinách a v centre miest sa stavali májové stromy na uvítanie a prebúdzanie prírody, spojených so spevom, tancom a veselicou, dnes si zábavy veruže neužije.
    Dokázala nekonečne hľadieť na nevinný batôžtek, popri napĺňaní jeho nevyhnutnej potreby – konzumovať len matkine mlieko, ktoré sa jej práve popri dojčení tvorilo. Popritom si s rodičovským úsmevom obzerala svoje malé stvorenie zabalené pevne do erárneho vankúša, jeho malé rúčky a pršteky, ktoré jemne mávali sem a tam...
    "Ách," povzdychla si a hladkala svoje, už ochabnuté brucho, "ako sa len podobáš na svojho ocka, akoby si bol jeho zmenšená kópia," potichu sa rozplývala nad malým, už medzičasom spiacim pokladom. Po čase zistila, že syn sa predsa len podobá viac na ňu, čomu bola vďačná. Držiac chlapca vo svojom ubolenom náručí, po nekonečných infúziách, ktoré musela absolvovať, aby pôrodné bolesti prežila, bozkala malé čelo. Následne sa drobné telíčko vo vankúši zavrtelo, ale aj naďalej malé očká zostali pevne zovreté. Neustále to malé spalo... Teda, v pôrodnici áno.
    Milovaný manžel zbožňoval novopečenú mamičku, aj s ich spoločným synom. Chválil sa, aký on je borec, keďže stvoril prvorodeného syna a ako si to pekne naplánoval na prvý máj, ale aj na deň, keď si pred štyrmi rokmi vymenili vzájomne novomanželské prstene. Akoby to bolo v jeho kompetencii, zariadiť a naplánovať pôrod /samozrejme, ak to nie je plánovaná sekcia, cisársky rez/.
   Hrdá mamička sa na muža stojaceho vedľa nej usmievala a nenáhlivo pokojne, aj keď nemotorne, prebaľovala ich prvého syna. "Mama spokojná – bábätko spokojné", zvykol vravievať ironicky personál v pôrodnici, hlavne po tom, čo im na večeru naservírovali rascovo-vajíčkovú polievku a po nakojení deti plakávali od bolesti...


    Keď si malý ľudský klenot doniesli domov, nastali plače ako o život. Bolo jedno, či je noc, či je deň. Žiadny rytmus, nič. Jednoducho sa prispôsobovali ich májovej vzácnosti – malému plačúcemu synovi. Jesť pýtalo nespočetnekrát, myslela si, že ju ten malý upírik vycicia, ale nestalo sa, našťastie.

    "Celý ocinko," pristavovali sa k nim neskôr susedia a známi, keď sa prechádzali s kočíkom pred bytovkou a v štvorkolesovom tátošovi ukrývali pod dekou ich poklad.

    "No to určite!" pomyslela si žiarlivo. "Čo nevidia tú podobu? Pozerajú iba na tie kučeravé vlasy, pričom úsmev, oči, aj nos mal taký istý vykrútený ako ja," rozčuľovala sa manželovi popri nekonečných stretnutiach so susedmi, ktorí im neustále nazízali do kočíka a porovnávali syna s nimi, kto sa na koho podobá. "Nech sa starajú o seba!" rozčúlene pochodovala popri kočíku s hrdosťou.


    Prešli roky a z ich neveľkého upíra sa stal pubertálny adolescent so všetkým, čo k tomu patrí. Už mame "nesaje" mlieko, ale nervy. Ale on, flegmatik, si z toho zjavne nič nerobí. Prečo by aj mal počúvať matkine rady a otcove nekonečné poúčania? Aj tak si bude robiť po svojom, veď už je prakticky "dospelý".


   Minulý rok, prvého mája, oslávili jubilejné okrúhle dvadsiate výročie svadby, vraj porcelánová svadba, nachystala na rodinnú slávnosť porcelánový servis. Ich "veľký" syn zároveň oslavoval šestnáste narodeniny a už sa ani náznakom nepodobal na to nevinné bábätko, ktoré si priniesla domov z pôrodnice pred šestnástimi rokmi.

    Syn im v ten deň doviedol predstaviť nejakú, pre nich cudziu, ale inak celkom peknú slečnu, obutú v botaskách so šnúrkami každá inej farby a odetú v minisukni zakrývajúcej akurát to, čo by nemalo byť vidno. Farba slečinkiných vlasov bola zjavne odlišná ako pôvodná a vyčnievali z nich akési farebné povrázky. Slnečné okuliare držali vsunuté vo vlasoch nahrádzajúc čelenku, podľa najnovšieho módneho hitu á la Paris Hilton. Tričko v štýle lambada, jasne nad pupok, v ktorom vlastnila vsunutý piercing v tvare srdca z chirurgickej ocele...

    "Keby som to mala ja v jej veku, otec by ma asi oň priklincoval," žartovala sama so sebou, keďže vysloviť tú informáciu nahlas, by vyznelo nanajvýš nepríjemne.

    Keď výber svojho syna s manželom zočili, nepadli im veru sánky, ako sa slangovo zvykne hovorievať, boli na slečny takéhoto zjavu zvyknuté, vonku ich pobehovalo viac ako dosť, ale ich syna si nevedeli ani v zlom sne s nejakou podobnou predstaviť. Ostali veru prekvapení z toho, že si vybral práve jednu z týchto slečien.

   Ich syn, večne zakuklený vo svojej izbe, pri svojom notebooku, von chodil len zriedkavo, aj to iba vtedy, keď šiel do školy a na tréning futbalového mužstva, v ktorom hral útočníka... si vybral nie práve podľa predstáv rodičov. Vraj ju stretol na ihrisku, bola jednou z hráčiek futbalového dievčenského tímu, vysvetlil im večer, po jej odchode. "Toto je dnes in?" pýtala sa v šoku syna, keď mladá, sporo odetá, tínedžerka odišla.

    Nakoniec, po osobnom spoznaní, zmenili na slečnu názor, prvý dojem šokoval, ale aj zaujal, druhý im bol vcelku sympatický. Vtedy si uvedomili, skutočne na prvý pohľad je ťažko si vytvoriť vlastný úsudok, niekedy je úplne iný ako prvotný.

   Pýtali sa navzájom: "Kedy sa ich syn stihol s ňou spriateliť? Čo ho na tej slečne upútalo? Ako sa to stalo?..."

   Vtedy sa im odpoveď naskytla sama: Jednoducho amor vystrelil svoj šíp priamo do srdca ich syna, pričom im, rodičom, nedal šancu, nestihli šíp včasne zastaviť. Už to nebol ten ich malý syn, o ktorého sa treba starať, už bol z neho mladý zaľúbenec, o ktorého sa postarala sama príroda.

    Boli v tom čase naozaj šťastní, lebo aj ich syn bol očividne v siedmom nebi v najkrajšom mesiaci roka – v máji.


   Dnes znovu zakvitali čerešne, znovu bolo počuť zvuk kosačky, bzukot včiel a spev vtákov, ale nie pred pôrodnicou... na oveľa tichšom mieste, kde nepočuť detský plač, ale plač a vzlykot matky, ktorá práve stratila a pochovala svojho jediného syna.

   Pred pol hodinou sa neuložil do postele, ale zaklincovali jej ho do truhly a neprikryla ho obľúbenou perinou, ale zasypala symbolicky trochou zeminy... Odtrhla rozkvitnutú púpavu a vypadla jej z dlane na synovu truhlu. Jej jediný syn, dnes by oslávil svoje sedemnáste narodeniny s priateľkou, ktorá na tomto smutnom mieste stála v bielych šatách...

   Matka s hlavou sklonenou k studenej zemi, popri zvuku kosačky, sa pýtala:

   "Prečo si mi to urobil? Prečo? Prečo?" Odpoveď neprichádzala...

   Už si svojho blonďavého kučeravého syna nebude môcť držať v náručí, poláskať ho, uhladiť mu nepodajné vlnavé vlasy, už tu nie je, nie je... Plakala, slzy sa nedali zastaviť... Čas sa nedá vrátiť späť.

   Spolu s manželom a už nenadchádzajúcou nevestou odkráčali skormútene vdiaľ od ich milovaného...

   Bol máj - lásky čas...
 

 

Nejvzácnější květnové setkání ... – česká verze
/májová soutěž/

    Nikdy nezapomene na ten pocit, když ho v ten den poprvé spatřila...
    Měl na dotek příjemnou pleť, byl krásný, tmavovlasý a vlastnil čarokrásné veliké modré oči, přesně stejné... jako jeho táta, její manžel - jednoduše jejich prvorozený synek.
   Po čase se modré oči změnily na tmavohnědé, hedvábně tmavé vlásky časem vypadaly a nahradily je plavé a hustší. Celá máma, říkávali jim později sousedé a známí, když se procházeli před činžovním domem s kočárkem a v něm, pod dekou, ukrytým pokladem.
   Narodil se přesně v den někdejších prvomájových oslav. V den, kdy se v kalendáři datuje i mezinárodní svátek pracujících /však si to také v ten den pořádně odpracovala - vlastní krví a potem/, s výjimečným datem pro narození jejich prvního potomka - prvního května. V tentýž den, před čtyřmi lety, zpečetily jejich vzájemnou lásku a úctu slibem věrnosti - svatbou.
    Právě začínaly rozkvétat pampelišky a ze všední jednoduché trávy učinily velkolepou zeleno-žlutou pompéznost. Rozkvetlé stromy třešní byly určeny zejména pro dvojice zamilováních, milenců, partnerů... na prvomájové polibky pod větvemi s tisíci růžovými kvítky. Včely, motýli a ptáci si žili svůj vlastní letecký život a tráva rostla a bujněla na jasně zeleném koberci. Ve vesnicích a v centru měst se stavěly májky na uvítanou a probouzení přírody, spojených se zpěvem, tancem a veselicemi. Jenom že, dnes si zábavy neužije.
   V ten den se sekačky před porodnicí střídali, která dřív začne svou pouť ostříhat různou sáhodlouhou nádheru. Výhled z okna byl prostě pastva pro její unavené oči z nevyspalé a bolavé noci.
   Nemohla se na nevinný batůžek vynadívat, vedle naplňování jeho nevyhnutelné potřeby - konzumovat pouze maminčino mléko, které se vytváří právě při kojení. Přitom se s rodičovským úsměvem dívala na své malé stvoření zabalené pevně do erárního polštářku, jeho malé ručky a prstíky, které jemně kývaly sem a tam...
   "Ach," povzdechla si a hladila své, už ochablé břicho, "jak se jen podobáš na svého tatínka, jakoby si byl jeho zmenšená kopie," potichu se rozplývala nad malým, už mezitím spícím pokladem. Držíc jej ve svém bolavému náručí, po nekonečných infuzích, které musela absolvovat, aby porodní bolesti prěžila, políbila malé čelo. Následně se drobné tělíčko v polštáři zavrtělo, ale i nadále malá očka zůstala pevně sevřená. Neustále to malé spalo... Tedy, v porodnici ano.
    Milovaný manžel zbožňoval novopečenou maminku, i s jejich společným synem. Chválil se, jaký on je borec, protože stvořil prvorozeného syna, a jak si to pěkně naplánoval na první květen - lásky čas, ale také i na den, kdy si před čtyřmi lety vyměnili vzájemně novomanželské prsteny. Jakoby to bylo v jeho moci, zařídit a naplánovat porod /samozřejmě, pokud to není plánována sekce - císařský řez/.
   Hrdá máma se na svého muže usmívala a pomalu klidně, ale nemotorně, přebalovala jejich prvního syna. Máma spokojená - miminko spokojené, říkával personál v porodnici...
    Když si malý lidský klenot donesli domů, nastaly pláče jako o život. Bylo jedno, jestli je noc, zda-li je den. Žádný rytmus, nic. Prostě se přizpůsobovaly jedině jejich květnové vzácnosti - malému plačícímu synovi. Jídla se dožadoval nesčetněkrát, myslela si, že ji ten malý upírek vysaje, ale nestalo se, naštěstí.
   Přěšly roky a z jejich nevelkého upíra se stal pubertální adolescent se vším všudy. Už mámě "nesaje" mléko, ale nervy. Ale on, flegmatik, si z toho zjevně nic nedělá. Proč by také měl poslouchat matčiny rady a otcovy nekonečná domlouvání? I tak si bude dělat po svém, vždyť už je prakticky "dospělý".
   Dnes, prvního května, slaví jubilejní kulaté dvacáté výročí svatby, prý porcelánová svatba, takže měla by nachystat na rodinnou slavnost nějaký porcelánový servis. Jejich "velký" syn zároveň oslavuje šestnácté narozeniny a už se ani náznakem nepodobá nevinnému miminku, které si přinesla domů z porodnice před šestnácti lety.
    Syn jim přivedl domů představit nějakou, pro ně cizí, ale jinak docela pěknou slečnu. Obuté měla boty s tkaničkami každá jiné barvy a oděná byla v minisukni zakrývající akorát to, co by nemělo být vidět. Barva slečinčiných vlasů byla zjevně odlišná jako původní a vyčnívaly z nich jakési barevné provázky. Sluneční brýle drželi vsunuty ve vlasech, nahrazovaly tak čelenku, podle nejnovějšího módního hitu á la Paris Hilton. Triko ve stylu "lambada", jasně nad pupek, ve kterém měla připevněný piercing ve tvaru srdce z chirurgické ocele!
    "Kdybych to měla já v jejím věku, otec by mě asi na něj přibil," žertovala sama se sebou, protože vyslovit tu informaci nahlas, by vyznělo nanejvýš nepříjemně.
    Když objev svého syna s manželem spatřili, nepadly je věru sáňky, jak se slangově říká, protože byli na takové slečny zvyklé, venku jejich pobíhalo víc než dost. "Ale to je dnes in," přesvědčovala samu sebe, když mladou, spoře oděnou teenageru uviděla. "Už se nad takovým zjevem mladých lidí člověk, rodič nepozastavuje," říkala si v duchu. Zůstaly překvapeni právě z toho, že si vybral zrovna jednu z těchto slečen. Jejich syn, věčně zakuklený ve svém pokoji, u svého notebooku, ven chodil jen zřídka, a to jen když šel do školy a na trénink hokejového mužstva, ve kterém hrál útočníka ... Prý ji potkal tam, byla jednou z roztleskávaček alias cheerleaders, vysvětlil jim večer, po jejím odchodu.
   Nakonec, po osobním poznání, změnili na slečnu názor, první dojem zaujal, druhý jim byl vcelku sympatický. Tehdy si uvědomili, skutečně na první pohled je těžko si vytvořit vlastní úsudek, někdy je úplně jiný než prvotní.
   Ptali se navzájem: "Kdy se jejich syn stihl s ní spřátelit? Co ho k té slečně upoutalo? Jak se to stalo ?..." Tehdy se jim odpověď naskytla sama: Květen - lásky čas. Jednoduše amor vystřelil svůj šíp přímo do srdce jejich syna, přičemž jim, rodičům nedal šanci, nestihli šíp zastavit včas. Už to není ten jejich malý syn, o kterého je třeba se starat, už je z něho zamilovaný mladík, o kterého se postarala sama příroda.
   Jsou šťastní, protože i jejich syn je očividně v sedmém nebi v nejkrásnějším měsíci roku - v květnu.

 

Veľmi pekne ďakujem kolegovi z MT CZ - Miroslavovi Strnadovi, za jeho pomoc pri úprave mojej poviedky - Najvzácnejšie májové stretnutie... v preklade do českej verzie.
 

hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

MÁM TALENT hodnotí9.6.2011
 

Andy, upřímně si cením snahy, že se své texty snažíte překládat i pro čtenáře českého Mámtalentu. Bohužel je na tom až příliš vidět, že čeština je přece jenom již od slovenštiny hodně vzdálená - možná by nebylo špatné, kdyby Vaše přeložené texty přečetl alespoň jeden český rodilý mluvčí, který by Vám pomohl odbourat základní jazykové neobratnosti.

Jinak k dílu po obsahové stránce - na to, jak je to krátký útvar, by si možná žádal větší gradaci, aby se text od vyprávění posunul dál k nějakému ději, aby více ožil - přímou řečí, nějakým konkrétním konfliktem, může se odehrát klidně i jen v hlavní hrdince, v její mysli, možná by postačila i nějaká zajímavá pointa, ke které bude příběh směřovat... rozhodně psaní nevzdávejte, člověk se na každém díle, které napíše, dál učí.

Andy Bugatka9.6.2011
 

Jediné slovo, ktoré mi v tejto chvíli napadá, je: ĎAKUJEM.

Budem sa snažiť, aby som sa čím ďalej, tým viac zdokonaľovala v písaní, ale aj tak dokonalou v tomto smere nikdy nebudem...

Táto poviedka patrí medzi moje prvé /ako je aj uvedené v samotnom názve poviedok/, preto ešte nie je taká, aká by mala byť. Musím sa na ňu pozrieť detailnejšie, aby som v nej vychytala tzv. \"muchy\".

Dúfam, že sa nájde niekto ochotný, kto by sa mi na preložené texty pozrel, a následne mi poradil, ako ich zmeniť. Pokúsim sa nájsť si niekoho možno aj z mojich priateľov.

Ešte raz VEĽKÁ VĎAKA, aj za povzbudenie do ďalšieho písania, veľmi si to vážim.

Zdeňka1.6.2011
 

Dočetla jsem, ale opravdu jsem se nudila. V povídce se vlastně nic neděje.
Nezlobte se, a určitě piště dál :-)

Andy Bugatka1.6.2011
 

Zdeňka,
Veľmi ma to mrzí, budem sa musieť zrejme viac snažiť, aby text pútavejšie zaujal... Predpokladám, že to bude tým, keďže je to moja prvá poviedka a som aj obmedzená priestorom pre ňu. Možno by som ju aj viac rozvinula, ale už o viac faktov to bohužiaľ nie je možné rozpísať...
Nabudúce sa posnažím niečo pútavejšie :)

Ďakujem aj za posledné slová, citujem \"pište dál\", potešili ma. :)
Pekný deň.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Andy Bugatka

Krátke rozprávky a Jedlička Evička.JPG
O mně

S románem a pohádkami pro nejmenší, které jsem napsala v roce 2006, bych se ráda podělila i s Vámi, českými Mámtalenťákmi a ostatními, kteří čtou MT. Postupně budu vkládat další kapitoly, texty, pokud se ujmou a budou se Vám líbit. Záleží jen na Vás, čtenářích.

Mé kraťoučké pohádky snad lépe naučí Vaše děti slovenskému jazyku, ale už je mám tady taky i přeloženy do českého jazyka a román zase zdokonalí Vás, dospělých ve slovenštine.

Poprosím Vás o ohleduplnost v překlade do Vašeho jazyka ze slovenštiny, nejsem Češka, ale snažila jsem se to přeložit, co možná nejlíp ve Vašem jazyku. Kdyby bylo něco špatně, klidně mě na to upozorněte a napište mi, budu ráda.

Děkuji za případné komentáře, hvězdičky a také samotnou možnost prezentovat se u Vás na MT.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •