IKAR CZIKAR CZ

Mr. White and Mr. Black (Dark Drago)2.3.2011
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 10329, Komentáře 2

 

1.
Host


„Konečně jsou zase Vánoce,“ řekl White a jal se rozbalovat svůj vánoční dárek.
Šetrně rozvázal stuhu a ještě šetrněji oddělal balící papír. Když konečně rozbalil dárek, tak se ven dostala velká červená krabice.
„Jsi zlatý,“ utrousil White ke svému bratrovi.
„Já vím,“ broukl si pro sebe s úšklebkem Black.
Konečně se White odvážil otevřít krabici. Jako každé vánoce na něj vyskočil červený čertík na pružině a on se hrozně leknul.
„Kdy ti to konečně dojde, bráško?“ zeptal se už otráveně Black.
„Co by mi mělo přijít?“ zeptal se nechápavě White.
„Každé vánoce je to to samé. Ty nejdříve rozbalíš svůj, jako každé vánoce čertíka v krabici lekneš se a já pak rozbalím ten svůj. A pokaždé je to to samé, černobílá šála. Pokud je to jinak, tak se omlouvám. Je to už tak celých dvě stě let, každé vánoce je to na chlup to samé. Je to snad naše prokletí. Jako by nestačilo, že nás nikdo nevidí a nemůžeme zemřít, k tomu všemu musíme trčet v tomhle pokoji.“
„Tohle všechno samozřejmě vím, ale snažím se na to zapomenout. Už i mě to leze na nervy, ale jak víš nemáme důvod to tu opustit, nebo jsi na nějaký přišel?“
„Ne, to bohužel ne,“ odpověděl mu posmutněle .
Oba se ze svých křesel podívali přes okno ven. Sněžilo, tak a mráz na okna maloval zajímavé obrazy.
Na dveře se ozvalo tichounké zaklepání. Bratři by ho přeslechli, kdyby se neozvalo ještě jednou.
„Zhasni, někdo sem jde,“ řekl Black k bratrovi.
Ten se okamžitě natáhl, aby mohl zhasnout, ale nedosáhl a svalil se z křesla. Ale rychle se zdvihl a na poslední chvíli zhasnul.
„Je tu někdo?“ zeptala se dívenka, co vystrčila hlavu ze dveří.
Otevřela dveře dokořán a vešla dovnitř. S úžasem si prohlédla celý pokoj.
„Je tu teda někdo?“ zeptala se tichounce jako by se bála, že někoho svým klepáním probudila.
„Jsme tu jen my, ale nás ani neuvidíš ani nás nemůže slyšet,“ poznamenal posmutněle Black.
„A proč bych vás nemohla vidět, když vás i slyším?“ nedalo to dívence.
„Ty nás slyšíš?“ podivil se White.
„Proč bych vás neměla slyšet, když mluvíte?“ nedala se dívenka.
„A když se ti ukážeme nelekneš se nás?“ chtěl vědět Black.
„Pokud vypadáte, tak jak váš hlas, tak se bát nemusím,“ řekla hledajíc ty co k ní mluvili, „tak se ukažte. Nemusíte se bát, že se mi nebudete líbit, ani já nejsem dnes upravená.“
„Dobrá já se ti ukážu, ale pod podmínkou, že se mě nebudeš bát,“ řekl jí Black pomaličku se zdvihajíc ze svého křesla.
„Slibuji, na spí duši, kočičí svědomí, zaječí pracku a myší ocásek,“ odpřísáhla se zdviženými prsty.
Black přešel až k ní na světlo a stoupl si před ni.
„Jste pěkný muž, myslela jsem si, že to bude horší když jste se skovával. Nepřipomínáte mi někoho?“ ohodnotila ho hned a přejela pohledem od shora až dolů.
Black byl oblečený bílém kvádru s černým motýlkem, černými kruhovými brýlemi v kapse a dost rozcuchanými vlasy na hlavě, jak ho později popsala.
„Děkuji, i ty si roztomilá holčička,“ s úsměvem jí to vrátil.
„Taky děkuji. Mě říkají Arabelko a jak říkají vám?“ pokračovala v rozhovoru.
„Těší mě, mě volají Black, a kdysi jsem vlastnil tento dům,“ odpověděl jí.
„To musí být prima žít v tak velkém domě,“ řekla Arabelka a podívala se po pokoji, který byl zahalený ve tmě.
„Kdysi to bývalo opravdu prima, ale dnes, když…“ rozvykládal se, ale byl přerušen Whiteovím odkašláním.
„Neměl by jsi s ní mluvit, víš co se stalo posledně, ty víš jak to těžce neseš,“ napomenul ho White a schoval se hlouběji do stínů.
„Vy jste tu dva? Máte stejné hlasy, proto jsem i myslela, že je tu jen jeden“ užasla Arabelka, „proč se nechce ukázat i váš kamarád a o čem to mluví?“
„Proč se nechce ukázat? Bojí se, ale jak vidí není čeho. A přesně nevím o čem to mluví,“ řekl směrem do stínů kde stál White.
„Není pravda, že se bojím. Jen jsem opatrný. A abych pravdu řekl nemám rád, když chodí někdo cizí po našem domě, měla by ses vrátit domů,“ bránil se White a vyšel taky na světlo.
„Takže vy jste dvojčata? To jsem si vždycky přála, mít dvojče nebo aspoň sourozence, který by byl jako já,“ řekla prohlížejíc si Whitea.
Ještě více užasla když viděla, že jsou úplně stejní, měli stejné kníry a bradky, i když White nebyl v bílém, ale byl v černém s rudou kravatou, neměl černé, ale normální brýle a taky byl učesaný.
„Takže ty jsi jedináček?“ chtěl vědět Black.
„To jsem neřekla. Mám brášku, dokonce staršího, ale ten nerozumí ničemu, co mu povím. A jak se vlastně jmenujete vy?“ chtěla vědět.
„Já jsme White. Jsme bratr Blacka,“ upozornil ji.
„Bráška se učí anglicky a tam znamená Black černá a White bílá. Proč se tak jmenujete? Nepřehodili jste si jména?“ nerozuměla Arabelka.
„Ne máme je správně. To je myšleno ironicky,“ chtěl jí to vysvětlit White.
„Iro…co? Co to je?“ chtěla vědět Arabelka.
„Takové pojmi ještě nemůže znát,“ poučil Black Whitea, „to znamená, že věci pojmenováváš obráceně, děláš si z nich srandu, ale někdy je to složitější. Třeba vysokému muži můžou říkat trpaslíku a zase nějakému nepříliš vysokému čahoune. Proto i my se tak oblékáme, je to ironie. Už to chápeš?“ snažil se jí vysvětlit.
„To by pochopil i můj starší brácha.“
„Ví někdo od vás kde jsi?“ chtěl vědět White, aby ji odtud dostal.
„Neví to nikdo. Bráška si myslí, že si hraji na hřišti, ale já jsem sledovala ptáčka co sem vletěl,“ odpověděla a jako by se za to styděla.
„Takže by jsi se měla vrátit, aby tě nehledali a nebáli se o tebe,“ upozornil ji White.
„Možná by tu mohla ještě chvilku zůstat,“ bránil ji Black.
„Ne, měla by se vrátit,“ stál si na svém White.
„Dobře, už je stejně tma,“ řekla smutně Arabelka a otočila se k odchodu.
„Počkej doprovodím tě,“ řekl Black ještě než zmizela za dveřmi.
„To přece nemůžeš,“ zhrozil se White.
„Když je tma? Nebude to vadit. Nemusíš se o mě strachovat, vrátím se hned jak ji doprovodím,“ upokojil ho Black a vzal si u dveří svůj bílý deštník.
„Proč by jste neměl chodit se mnou?“ zeptala se ho, když scházeli ze schodů.
„To je složité, na delší dobu a můžeš se to dozvědět i později.“
„Já pochopím všechno a času mám zatím taky dost.“
„Slibuji, že ti to všechno vysvětlím za několik dní, ale dnes to opravdu nejde,“ řekl jí a pootočil hlavu směrem k pokoji.
„Vy se bojíte co by tomu řekl váš bratr? Dobře já počkám, ale je pár dní,“ řekla mi s úsměvem.
„Co jsi dostala na Vánoce?“ chtěl Black změnit téma.
„Co jsem dostala?“ podivila se, „ale Vánoce jsou až zítra. Vy jste už je slavili?“
„My už jsme tak dlouho tam nahoře, že ani nevíme kolikátého je. Ale jinak jsme úplně normální,“ řekl šeptem nahýbajíc se k ní.
„Nikdo není normální. Všichni normální lidé jsou nenormální a naopak. Aspoň tak to tvrdí bráška. A má pravdu, kdyby byl každý normální, tak to není žádná zábava. I vy když jste stejní, tak jste ve skutečnosti jiní,“ poučila ho Arabelka.
„Další z úsměvných názorů na svět,“ řekl si spíše pro sebe Black.
Sešli ze schodů dolů a prošli dlouhou chodbou až ke dveřím, které byly zezadu domu. Byly zatlučené ze vnitř, ale pár trámků bylo vyražených aby se dalo dostat dovnitř a zase ven. Arableka prošla škvírou ven a počkala na Blacka. Ten se jen tak vešel do škvíry. Jakmile byl venku, tak se podíval k obloze a po chvíli rozevřel deštník.
„Kde máte dům?“ zeptal se Arabelky.
„Kousek tady pod kopcem,“ řekla mu a vykročila.
Musel trošku zrychli, aby jí stačil. I když byla menší a musela dělat víc kroků než on, tak byla rychlejší a on jí nestačil. Black nad ní držel deštník a snažil se rozpomenut jaké to bylo kdysi.
Přešli celou zahradou, prošli brankou na ulici a začali scházet po chodníku dolů z kopce.
Pouliční lampy osvětlovaly ulici a odhalovaly náhodným chodcům krásu tohoto města.
Konečně došli k Arabelčinému domu. Byl to jeden z těch klasických městských domků, které byly dělány hromadně. I když celá tato ulice byla tvořena těmi stejnými domy, každý jako by byl jiný. Byl jedno patrový, cihlový bez omítky.
Back ještě otevřel Arabelce branku a obrátil se k odchodu.
„Nechtěl by jste přijít na návštěvu?“ zeptala se ho Arabelka.
„Měl bych už jít,“ řekl jí přes rameno.
„Tak teda naschle,“ rozloučila se a poskakujíc došla ke vchodovým dveřím.
Natáhla se na zvonek a zazvonila na něj. Otevřel jí její starší brácha.
„Už jsi se uráčila vrátit?“ chtěl vědět.
„Jo. Seznámila jsem se s někým zajímavým, on je…“ chtěla mu ho ukázat, ale na ulici už nikdo nebyl.
„To aj já, tak už pojď domů,“ řek jí a vtáhl ji domů.


Blackovi se venku líbilo. Byla to změna po těch letech, co strávil v jednom pokoji spolu s Whitem. Ale i když to tady venku nebylo špatné, věděl, že tu už nesmí strávit moc času. Neví, co by mohl White udělat, když je nyní sám, protože strávili spolu hromadu času a už ani neví jaká je samota a ta je pro ně teď nebezpečná.
Proto přidal do rychlejší chůze, ale pak začal ještě více zrychlovat. Nakonec doběhl k domu a musel se ještě trochu vydýchat z toho běhu. Pak se napřímil a elegantně prošel zabitými dveřmi vepředu v domě.
Ani Black, ani White nebyli v této části domu od té hrůzné události. Tak dlouho, že Black neodolal a musel se podívat do obývacího pokoje. Chtěl aspoň vidět tu krásnou tvář, kvůli které jsou uvězněni tam nahoře. Přešel tedy z ohořelé haly do obývacího pokoje, z něhož taky mnoho nezbylo i když se hasiči hodně snažili. Ten krásný nábytek po jeho otci a dědovy, byl tak zničený, že se nedal už ani rekonstruovat a tak tam v pokoji čekal jen tak.
Black přišel ke krbu. Tady to tehdy začalo. Jedna odskočená jiskra zapálila celý vánoční stromek od něhož chytil i zbytek domu. Nad tím krbem kdysi byl zavěšený obrovský obraz. Jeho, jeho dcery a manželky. Ale jediné co na obraze nyní už bylo, byl on sám kousek jeho dcery. Není divu, že si na její tvář už ani nevzpomíná, když všechny její fotky, obrazy na kterých byla zvěčněná byly na popel spálené.
Ještě jednou se podíval na ten obraz, který nyní zaujímal místo vedle krbu na podlaze. Byl na něm on a jako by se za ním rýsovala i další postava jemu podobná. Vzadu za ním byl vážně dnes už dobře poznatelný stín od sazí a prachu, který vypadal jak White.
Už ani neví jak dlouho tady stál, aby se kochal pohledem. Ale určitě to bylo dlouho. Když konečně odtrhl pohled od toho obrazu, tak zjistil že stojí za ním .
„Jak dlouho tu stojíš?“ zajímal se.
„Ani nevím. Stále tomu nedokážu uvěřit…“ odpověděl mu Black a skoro ho zase nevnímal.
„Měli bychom se vrátit do pokoje, tam je to pro oba lepší.“
„Dobře,“ odpověděl mu a stále nemohl odpoutat pohled od obrazu.
 

hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

MÁM TALENT hodnotí18.3.2011
 

Zajímavý začátek příběhu! Dokázala bych si z tohoto úryvku představit třeba jen i povídku, která by však měla překvapivý konec. Black, White, holčička, která je vidí. Zkuste vymyslet jiný konec, co když nejsou Black a White duchové z vyhořeného domu? Kým jiným by mohli být? Nebraňte se ničemu, je to přece pohádkový příběh, ne?

Jiří Š. (autor)18.3.2011
 

V tom je podle mého ta krása a síla příběhu, že jsou to duchové, ale to není všechno. Jak je zmínka o obrazu, tak jsem se snažil některé čtenáře dopostrčit k tomu, že tito dva muži byli za života jednou osobou, která se po smrti rozdělila na dvě osobnosti.
Ta holčička je něčím víc než se na první pohled zdá, je určitý důvod, proč jedině ona je smí vidět, ale to zůstane skryto čtenáři až do konce. Snažil jsem se pokračovat ve psaní, ale nějak mi to nešlo, a když se naskytla tahle příležitost, tak jsem jí využil a taky nechal čtenáře ať mi trošku pomůžou.
Proto bych byl rád za jakoukoliv pomoc, třeba i od tebe/vás.
I tak díky =D

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Dark Drago

stažený soubor.jpg
O mně

Co bych měl tady psat? =DD
Asi to, že sem to tu před 8 lety opustil. Tehdy mi bylo skoro 17, a dneska počítám svůj věk už skoro na čtvrt století.
Ač je 1.1 nového roku, tak toto není předsevzetí, ale je to plán. Plán o tom, že tento rok udělám první krok. Krok který se otiskne a vtiskne můj podpis do světa. Je to rok, kdy konečně ožijí draci, rok kdy Dark Drago ukáže svou moc a zařve do celého světa. Protože ten čas už opravdu nadešel...

Dark Drago - vypravěč příběhů z Pětisvěta

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •