IKAR CZIKAR CZ

Siala (S´saia)13.3.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 730, Komentáře 0

 

Milton

Dny příprav byly konečně u konce, vrchol se blížil, lidi se pomalu scházeli na náměstí S´saia. Kolem sochy Gaadnese S´saia se už utvořil kruh za ruku držících se občanů, kterým nebyl stav Nismanu lhostejný. I přes zvýšenou ostrahu ve městě byla nakonec demonstrace povolena. Bezpečnostní sbory byly tentokrát ve velmi omezeném počtu, protože zásahů, ke kterým byly každý den posílány, přibývalo. Bylo to jak epidemie, pozvolný nárůst trestných činů vyústil v eskalaci násilí, jakou Nju Grad nezažil od hospodářské krize. Milton musel doslova bojovat o čas, aby mu bylo povoleno uspořádat tak velkou sešlost. Stačilo by sečkat ještě den ne-li hodinu a už by povolení nedostal.



Protesty proti HelGai se nesly v klidném duchu. Vliv Miltona na zúčastněné byl uklidňující. Cítil se silný, silnější než kdykoliv dřív. Obava z HelGai byla odkloněna na vedlejší kolej. Místo toho cítil zvláštní pocit sounáležitosti, cítil ji...



Vyšel na balkon jedné z historických budov, kde se v mírumilovnějších dobách konala podobná shromáždění poměrně často. Koutkem oka zahlédl stín u svého levého ramene. Nepatřil nikomu na balkonu. Byl tam je on sám a Patrik stojící na opačné straně. Letmo pohlédl na právníka. Byl bílý jak stěna, už nějaký čas se mu nepozdávalo Miltonovo jednání, pořád se ujišťoval, že neudělá žádnou hloupost. Milton však už žádné hlouposti dělat nechtěl, dnes rozhodně ne.



„Jsi připravený?“ zašeptal mu Patrik do ucha.



„Víc než kdykoliv dřív.“



Socha S´saii stála majestátně uprostřed zvětšujícího se davu shromážděných. Bývaly doby, kdy lidstvo na Nismanu věřilo, že S´saia byla spasitelkou, ale časy se mění a její přítomnost se stala pouhým stínem ustupujícím záři nynějších událostí. Avšak stále byla jistou oporou pro ty, kdo ještě pochybovali o moci Sialy, o moci jediné pravé Gaadnesy.



Milton zvedl ruce, aby si vynutil ticho. Zhluboka se nadechl. Ještě jednou. S každým dalším nádechem ji cítil zřetelněji. S každou sekundou strávenou vedle ní ji vnímal jasněji, opravdově, byla tak nepopsatelně hmotnější a skutečnější. Už žádný mžik nebo šeptavý přelet vnímajícího fragmentu kolem jeho mysli. Kdyby natáhl ruku, mohl by se jí dotknout...



„Milte?!“ Patrik byl tak netrpělivě otravný.



Stále nechápal, co se děje. Netušil, že ti dole ji cítí stejně jako Milton, že nečekají, pouze si vychutnávají přítomnost ustupujícího strachu, který vidí na jejích rtech, v jejích očí. Dávala jim sílu. Vstřebávali ji, jako potravu. Strach věnovali Siale a na oplátku jim byla dána síla se mu postavit čelem. Nenávist! Strach za strach! Utrpení za utrpení! Zlo za zlo! Smrt za smrt!



„Děje se něco?“ Nervózně se usmíval, protože stále nevnímal slova proudící od Miltona k většině přítomným, nevnímal její podstatu v plné kráse. Možná si ji už začínal uvědomovat, trochu, proto byl nesvůj, bál se změny, kterou přináší.



Patrik se beznadějně rozhlížel po lidech, co trpělivě hleděli na Miltona. Na okamžik mu přišlo, že nikdo nečeká, že má Milton cokoliv říkat. Spatřil i mumlající rty, co prosebně vysílaly nějaká slova k nim na balkon. Už se chtěl chopit slova, jenže ho něco zadrželo. Ticho! Ticho narušované jen vzdálenými vzkazkami o dalších katastrofách sužovaného města.



„HelGai!“ Milton se rozkřikl tak nečekaně, že to s Patrikem škublo. „Oni jsou důvodem, proč tady dneska jsme. Stojíme před ní a v naději upíráme zrak do jejích ustrašených očí, aby nás vedla, aby nám dala sílu, jakou je ona sama.“



Vedle Miltona se Patrik zaskočeně zavrtěl. Nechápal, o čem to mluví, ale lidi ani nedutali, zdálo se, že mu rozumí. Byl v rozpacích, nevěděl, jestli má něco udělat nebo ne.



„Děsivý strach, jaký cítí z každého z nás, je trápením, které si nezaslouží. Pravda, dává nám sílu, dává nám naději, že stále dýcháme a můžeme bojovat, ale také jsme její dlužníci! Dnes skoncujeme se strachem, který nás sužuje. Postavíme se mu a zničíme jeho strůjce, aby náš sladký Motýlek mohl bez břemene opět vzlétnout k nebesům! Jsme tady z jediného důvodu a tím je pomsta planety, která nám dává život. HelGai ji brzo zahubí, ale náš strach, co dnes cítíme, brzo pocítí oni! Pocítí ho jako můj přítel Regetz, kterého bez milosti zavraždili! Rozdrtíme je za všechny, kdo jsou díky nim mrtví! Ve jménu Sialy! Ve jménu jediného pravého Gaadnese! Strach za strach!“



Masa hlasů jako v transu opakovala: „Strach za strach!“



„Utrpení za utrpení!“



„Utrpení za utrpení!“ Počáteční otupělost se měnila na bouřlivý pokřik.



„Zlo za zlo!“



„Zlo za zlo!“ Oči všech shromážděných se roztáhly v krvavém šílenství. Těla se doslova třásla jak listy ve větru, nedočkavě hltala každé slovo, vyřčené i nevyřčené. Bojovně cenili zuby a mávali rukama.



 „Smrt za smrt!“ zašeptal pomstychtivě Milton a pohlédl na Patrika, co s vytřeštěným zrakem hleděl na děsivý obraz počátku povstání.



  „Smrt za smrt!“ zaryčelo tisíce hrdel a vrhlo se k zemi, aby uctily jedinou Gaadnesu. „Siala! Siala!“



Milton s úšklebkem poplácal oněmělého Patrika po rameni. Právník koulel očima z Miltona na pod nimi klečící lidi a zpět. Dostal strach, pomalu krok za krokem se pokoušel vzdálit od Milta, od všeho, čeho byl svědkem. „Siala se bojí každého zrádce. Má strach z lidské prohnilosti a zkaženosti, protože ví, že na čem spočine ruka člověka, to uhyne. Já nedovolím, aby se bála. Ochráním tě, můj Motýlku...“ S těmi slovy skočil na překvapeného Patrika a snažil se ho srazit z balkonu. Zděšený muž mu pouze dokázal zarýt v sebeobraně nehty do kůže na rukou a už letěl vzduchem směrem k dláždění náměstí, kde si bez jediného hlesu zlomil o zem vaz.



Lidská masa se vzedmula v burácivém jásotu. Se slovy Siala na rtech se bez ohledu na sebe navzájem vydali ve zběsilém běhu zahubit vše, co způsobuje bolest Siale, co jí děsí a nenechá klidně spát, zahubit vše z nočních můr křehkého Motýlka, zabít, zavraždit, zničit HelGai stejně tak jako sebe sama a každého, kdo kdy způsobil jakékoliv utrpení.



Milton se unaveně otočil na drobnou dívku se slzami v očích. Věděl, že je jedním z těch, co Sialu trápí svým zrůdným jednáním, ale ještě musel tolik udělat, než zúčtuje i se svou lidskou krutostí. Vzájemně si chytili spánky do dlaní a přitiskli čelo na čelo.



‚Není čas přemýšlet, musíme jednat.‘



„Prosím odpusť!“ žadonil.



‚Brzo vše skončí. Brzo nebude žádná bolest, žádný strach, žádné utrpení a tehdy nebude třeba žádného odpuštění.‘



 



***



 



Siala ho varovala, říkala, že se to stane. Tiše vedle něho seděla a klimbala nohama ve vzduchu, protože nedosáhla na podlahu vozu. Chtěla vidět pořádně ven, tak si zvedla sedadlo až do nesmyslné výšky. Chtěla vidět, jak končí hrůzovláda vládců Nismanu.



Z nebe šlehaly plameny orbitálních zbraní. Vesmírné dělostřelectvo začalo pálit nedlouho po povstání na náměstí S´saia. Každý výbuch, každý zásah znamenal další krůček k vítězství. Nebe se rozčíslo a do atmosféry vstoupily první umírající lodě. Trosky padající z orbity s hořícím ohonem v závěsu barvily obzor do oranžově ruda, při dopadu rozechvívaly zemi a usmrcovaly vše, co se jim připletlo do cesty.



Milton se nerozhlížel. Jediné co mu stačilo, byla přítomnost jeho Motýlka. Opatrně na ni pohlédl v obavě, že ho opustila. Dlouho nic neřekla, byla tichá, zádumčivá. Ruka sklouzla z volantu, chtěl se jí dotknout, natahoval prsty blíž a blíž... Beznadějně svěsil paži a dál se věnoval řízení. Ještě nebylo po všem. Cítil její bolest. Nechtěla, aby se jí dotýkal.



Zastavil vůz a vystoupil. Sotva tak učinil, obklopily ho ozbrojené stráže. HelGai bylo paranoidní, takže sídlo ředitele bylo spíš malou pevností než snobskou vilou, ačkoliv přehršel peněz byl vidět na každém kroku. Milton se nebránil. Nechal se prohledat, jestli nemá zbraně. S úsměvem sledoval ochranku, jak v některých momentech váhá. I oni ji cítili, někteří dokonce věděli, že je s ním. Ti stáli opodál a čekali, co se bude dít. S rukou na pistolích čekali na správný okamžik.



V obklopení ozbrojených mužů vstoupil Milton do vily ředitele HelGai. Byla postavená daleko za městem a skýtala nádherný výhled na bombardovanou metropoli. Záře ohňů očištění se leskla v Miltonových očí, když se naposledy ohlédl, než za ním zavřeli dveře. Nevnímal dál nic. Věděl, co bude následovat, znal svůj cíl, takže nebylo třeba se zajímat o cestu vedoucí k němu. Jen koutkem oka stále sledoval její přítomnost. ‚Sialo,‘ vzýval ji v mysli, „dej mi sílu. Strach je můj spojenec. Díky tobě ho využiju proti nim.“



„Milton Lazeo!“ Ředitel HelGai Edgir selˇa Jintu stál u okna a sledoval zkázu Nju Grada. „Odpůrce všeho, co představuje HelGai. Posaďte se.“ Pokynul Miltonovi, aby se ujal místa po jeho boku.



Milton beze slova učinil. Sedl si vedle stojícího ředitele a zadíval se stejně jako on na padající ostatky obří lodě. Nebude trvat dlouho a narazí do Nismanu. S její velikostí to vyvolá zemětřesení. Milton nikdy nic takového neviděl. Armáda, jaká napadla Nisman, nebyla tou armádou, jakou znal, ale Siala mu vše vysvětlila.



„Vaše malé povstání bude brzy poraženo.“ Hlas se panu Jintu neznatelně třásl. Snažil se zakrýt rozčarování, ale moc se mu to nedařilo. Padající trosky válečných lodí ho musely znepokojovat, až se mu na tváři objevily hluboké vrásky starostí. „Snad jste si nemyslel, že naše zájmy se liší od zájmů Imperátora. My dodáváme zbraně, které teď vidíte.“ Tiše se zasmál. „Jste překvapený? Není to nic, s čím by se kdokoliv na této planetě kdy setkal. Skutečná síla Imperátora je mimo vaše chápání. Výroba takového arzenálu však vyžaduje víc než jen obyčejnou planetární těžbu a Gemyni je svým složením velice užitečným zdrojem surovin a energie.“ Odmlčel se. Otřesy z dopadu mezihvězdného plavidla byly už slabé, než aby způsobily nějakou škodu na takovou vzdálenost. „Dáváme práci nespočtu lidem. Kdyby nebylo HelGai, tak by tahle díra byla pouhou kolonií. A přes to se nás neustále někteří snaží vyšachovat. Copak vám to nedochází? Odejdeme my, přijdou jiní. Dřív nebo později, výsledek bude stejný. A tady to máte. Ti jiní už přišli a chtějí pokračovat tam, kde se nám to vy snažíte překazit. Máte na výběr jen dvě možnosti, Milte, smím vám tak říkat?“ Mile se usmál, ale pod příjemnou maskou doslova vřel. Pokračoval, když se Milton neodhodlal odpovědět a ani mu nevěnoval jediný pohled. „Ukončíte povstání nebo zemře ještě víc lidí.“ Hlas řediteli HelGai ztvrdl jak kámen.



Milton zaťal pěsti, až mu klouby zbělely. Zavřel oči. Snažil se uklidnit. Zhluboka se nadechl, vzpomněl si na ni, byla tam... hned vedle něho. „Je jen jediná možnost, Edgu, smím vám tak říkat?“ Zcela chladně a vyrovnaně pohlédl do malých oček muže, jehož se nenápadně začal zmocňovat strach, který se snažil v Miltonovi vyvolat. Vrátil se mu jak odraz od zrcadla, do kterého pohlédl. „Oni tady nejsou kvůli vám, ani kvůli HelGai. Jsou tady kvůli ní.“ Pomalu vstal. Udělal krok k řediteli, který okamžitě ucouvl. Ochranka tasila zbraně, ale Milton dál klidně mluvil: „Jsou tady, protože se bojí, tak jako my. Povstání, říkáte? To není povstání, to je nový začátek. Strach za strach! Utrpení za utrpení! Zlo za zlo! Smrt za smrt!“



„Okamžitě odvoláte své lidi, nebo vás nechám zastřelit!“ zavřeštěl vyděšený Edgir, když se k němu stále Milton pomalu přibližoval bez ohledu na to, že na něho mířilo nespočet hlavní.



Milton cítil její přítomnost. Zloba se vzedmula jak vlna tsunami, co se chystá zaútočit na pobřeží. Rozmrzele zavřel oči a zastavil se. Mysl se otřela o její jemný smysl existence. Prudký výpad Sialy rozrazil řadu strážných a v krvavé spršce jich zabil hned několik najednou. Střely se zaryly do masa a vypálily v nich hořící díry. Milton se prosmýkl za muže, co byl nejblíž, a skolil ho na zem. V nastalém zmatku se ředitel otočil a snažil se rychle utéct. Děvče se míhalo ze strany na stranu a usmrcovalo jednoho člověka za druhým. Vlastní střely prořezávaly vlastní řady. Postřelený Milton nepolevoval, neomylně vracel údery posledním stojícím a žijícím, aby zůstal stát s několika strážnými, kteří bez otálení vyběhli ven, aby zajistili chodbu.



Milton střelil jednou, střelil podruhé.



Edgir zaječel jak ženská, když mu proud energie upálil nohy v kolenou. Otočil se z posledních sil na Miltona. Vytřeštěný zrak upíral na zkrvaveného muže s řadou průstřelů, z kterých se ještě pořád kouřilo, jak mu zbraně ostrahy spálili oblečení a pokožku. Rukama se snažil kolem sebe uchopit cokoliv, co by ho zachránilo. „Prosím!“ úpěl. „Neza... nezabíjej mě!“ těkal vyvalenýma očima z Miltona na mrtvou ochranku. Pozabíjeli se navzájem! „Co si... co si sakra zač! Dám ti všechno, co budeš chtít, jen mě nech žít! Prosím!“



„Ty už jsi skoro dal všechno, co jsme chtěli.“



‚Poznání strachu jiných je děsivé, nemám pravdu?!‘



„Už zbývá jen poslední věc...“



‚Smrt za smrt! Člověk je pouhou infekcí, co by bez léčby zaplavila celý svět!‘



Milton namířil zbraň. „Sialo...“ zašeptal a několikrát vystřelil do kvičícího zbytku člověka.  


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

S´saia

O mně

Charakterizuji se jako malý Teórský hrdina, neustále jsem tady, ačkoliv všechna pravděpodobnost hovoří, že už dávno nemám existovat.
Ovšem nejsmutnější je, když věřím, že nemůžu být úspěšný autor, protože neumím lhát.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •