IKAR CZIKAR CZ

MÁJOVÁ SOUTĚŽ: Vyprávění staré sovy (Jiřina Kajtarová)17.5.2011
 

1
 počet hodnocení: 1
přečtené 820, Komentáře 1

 

Vyprávění staré sovy

Na pasece, kde luna snila
tančila v rose malá vila
tam v temnu lesa, v houštině
schování byl zcela v černé tmě
mladý lovec zbloudilý
šalba, klam - ne zrak to nemýlí
Byl tiše, téměř ani nedýchal
ale sýček ho zradil, varovně zahoukal
Jakoby vzbudil celý les
tu hrůzu mu dal černý běs
Jak se lesem divě hnal
Větve, koruny stromů ohýbal
Ukryla se bledá luna do mraků
skončila pohádka
zmizel svět zázraků
Zahnal křehkou krásu anděla
zmizela, ztratila se docela
Tmou hnala se temná jako noc
všech duchů mocná čaromoc
Les dostal náhle tisíc tváří
osvětlených slabou září
Nebyl zbabělý, ani sláb
ale kdo má proti živlům bojovat?
Vždyť nevěděl, netušil ani
že ta bílá krása lanní
byla dcerou pána lesů
neteří všech mocných běsů
A matka, hvězda létavice
jen s každým rokem navrací se
že vroucně sobě milovala
lesního ducha pozemšťana
musela dát krutou daň
za štěstí malé jako dlaň
Opustit své dítě milé
a uvidět ho jen té chvíle
Když jarní měsíc lásky
na zem zavolá jí zpátky
Jen na čas krátký, na jednu noc
když nemá nad ní nikdo moc
Vždy plakala hvězda rosou do dlaní
vždy, když nastalo svítání
a svěřila zase pod ochranu
milému své dítě, lesů pánu
Neboť na teplou sluneční zář
smí víla směle nastavit svou tvář
až když dvacátý rok mine
však dříve by jí zahubil a zhyne
Otec už celý šedivý
úzkostlivě před každým chránil jí
Tak za nocí jenom žila
byla jako paprsek, pouhá víla


Při mladíku štěstí stálo
že živ se dostal z lesa ráno
Však amorovým šípem zasažený
byl mladý lovec jako proměněný
Od staré vědmy věděl dobře
že tato láska nosí hoře
Však čím může vznítit vřelý cit
který je té víle cizí, nemůže ho pochopit?
Když nepomohly moudré rady
prozradila stará paní
„Hned ráno, ještě za svítání
Když noc před sluncem hlavu sklání
vyjdi ven a mezi poli
u cesty keř růží voní
Pozorně se dívej a jdi blíž
jitra malý zázrak uvidíš
Když první paprsek z červánků
probudí jedno poupě ze spánku
utrhni kvítek, dřív než zvadne
a lístky opadají do rosy chladné
neboť tento malý div
než slunce vyjde, zmizí dřív
Není to kvítek nijak všední
nachem karmínu je zabarvený
Utrhni tedy bez čekání, hned
ten malý, krásný, rudý květ
Bude to proti všem kouzlům zbraň
otevře lásce brány dokořán“


Noc tmavá, noc plná nadějí
srdce mu buší, když vyhlíží ze křoví
V paprsku luny bledé krásy
lehká jak vločka, plavé vlasy
Les nejdříve ztichnul údivem
však překvapením pak až zašuměl
když před dcerou pána lesů
pokleká do modrého vřesu
a rozechvělou rukou podává jí
kvítek malý, co poupě lásky tají


Růžičku vzala, o trn zavadila
až jí krev vytryskla, jak se poranila
Zprávu si šeptá celý les
že štěstí má, že právě dnes
odejel a právě na tuto noc
a proto nemá nad ním moc
duch lesní, její otec starý
a vrátí se až za svítání


Dva plátky růže políbily
průzračně bledé tváře víly
a srdce donedávna ještě spící
Probudilo lásku v lesní krasavici
ztratili oba pojem času
Noc měla pro ně vlahou krásu
do očí sobě zahledění
nevnímali ani blízké kuropění
Nevidí, neslyší varování
marně sýček houká poplašné zavolání
To už ale navrací se domů
lesní pán do tmavých hvozdů
s družinou všech mocností
silných převážně jen za noci


V ústrety mu letí zpráva
má něžný pel prchavého jara
Jen otec ví, jaké nebezpečí hrozí
a proto rychle opouští své vozy
a zahání hned dojetí
když ty dva vidí v objetí
Do bílé mlhy dceru zahalil
a mládencem třikrát lesem zatočil
Podobu krásné, něžné víly
vykouzlil z par ranní mlhy
Sýček na něj houká, volá
„stůj bláhový, to není tvoje milá“
Nevidí, neslyší, jde jak slepý
už noha mu vázne, bahno na boty se lepí
Otec ukryl v temnu lesů
dcerku v ochraně svých běsů
A lákán zatím lovec mladý
jde jak slepý do záhuby
Malá víla, plná strachu o milého
prchá lesem, tuší cosi zlého
Unikla své bdělé stráži
láska ji vede, jak pochodeň září
Lovec už ztratil přelud z očí
jen pusto, prázdno na něj sočí
Močál vztáhl po něm chapadla
pomalu ho vtahuje, do bažiny zapadá
Lehounkou nohou přes slatiny
letí jak pírko, kde je milý
Ten chytá se větví, praskají slabé haluze
ona zoufalá, však pomoci mu nemůže
Přes obzor zatím slabě zrůžovělý
v červánkách vyhouplo se slunce denní
Otec přispěchal, chtěl jí ochránit
ale to už zasáhl jí první slunce šíp
Vzdech, a zbyl tu jenom kvítek orosený
na bažině vykvetl a přijal světlo denní

 

 

 

 

 

Kapitola 1-1 z 1
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

MÁM TALENT hodnotí9.6.2011
 

Byť krásný příběh, v duchu romantickém, máchovském i erbenovském, nedokážu se oprostit od líbivého rýmování - neustále se opakující verše noc/moc nebo les/běs apod. Velká textová plocha si žádá o to delší a preciznější práci, aby práce nenesla jen libozvučný, ale také textově zajímavý a čtenáře obohacující výsledek.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiřina Kajtarová

O mně

Byly časy, kdy jsem opravdu ráda psala, ale postupem doby jsem se věnovala jiným aktivitám a zájmům. a nebylo jich málo. Nyní, když končím pracovní poměr, tak bych se ráda zkidnila a dělala, co mě baví, mezi jiným i psaní. takže bych ráda využila této říležitosti a pro začátek poslala jednu krátkou povídku z dob mého mládí.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •