IKAR CZIKAR CZ

Kurýr, Lovec vzpomínek, Šofér, Sněhová královna, Sochy (Josef Farkas)3.3.2016
 

5
 počet hodnocení: 2
přečtené 4912, Komentáře 0

 

Kurýr

                                                     Kurýr

    Převzal zásilku. Pro firmu jezdil už půl roku. Nepátral, co rozváží. Zajížděl se zbožím do různých částí města. V posledním měsíci se  pojížďky rozšiřovaly za hranice metropole. Neklamný důkaz vzrůstající popularity firemního zboží.

    Seděl v křesle a tiše se omlouval, já jsem to tak nechtěl, promiň, promiň, promiň, hladil jí po tváři a utíral její slzy. Měl knedlík v krku, polykal těžce hořké sliny. Vždyť to bylo tak krásné a čisté, nevím, kde se stala chyba. Pátravý pohled jejích očí. Já vím, chybu jsem udělal já. Nevím proč jsem si s ní začínal. A hlavně proč jsem u ní zůstával čím dál dýl... až jsem zůstal.

    Některé zákazníky už znal, některé viděl poprvé. Těm, ke kterým se vracel, nazýval klienty. První zákazníci měli v očích zvědavost a chtěli si povídat. Klienti byli zasmušilí, s nepřítomným pohledem a po přijetí zásilky se ihned zavírali ve svých bytech. Měl nutkání zjistit, co vlastně rozváží, ale pravidla firmy striktně přikazovala - nepátrat, neotvírat !

    Maminko, já tě nikdy neopustím, děvčátko upřímně a s důvěrou hledělo do jejích očí. Věděla, že to jsou dětské řeči, věděla, že čas vše změní, ale chtěla tomu věřit, a proto věřila. Byla to její holčička a udělala by pro ní první poslední, i když na ní byla sama. Nelitovala bezesných nocí, když měla malá vysoké teploty. Každý pokrok a sebemenší krůček byl pro ni velkým štěstím a dmula se pýchou. Prstem ruky se jemně dotýkala hřbetu dětské dlaně. A byla ráda, že tady zase je.

    Seděl za volantem dodávky, ještě dva zákazníci a konec. Ještě nevěděl, co bude dělat. Do hospody se mu nechtělo, byl tam skoro každý den. Nuda. Chtělo by to nějakou holku. Mohli by být doma v jeho malé garsonce, nebo někam jít, jen ne do hospody, ale i tam by to s ní bylo jiné. Jako to bylo s Janou, vzpomněl si a usmál se. Ať šli kamkoliv, vždycky to byla zábava. Na střední bylo všechno jiné, A to uběhlo teprve deset let. Jana, už zapomněl, proč se rozešli. Vůbec na spoustu věcí zapomněl, ale proč by měl vzpomínat. Ale na Janu, na Janu by si rád vzpomněl. Na všechny podrobnosti společných chvilek. Zaparkoval dodávku a vešel do domu klienta.

    Její vlasy byly jako zlatá přilba. Vůbec mu nebylo divné, že ani o rok nezestárla. Byla stejně mladá jako v době, kdy ji opouštěl. Žilnatou rukou se stařeckými skvrnami na hřebetu ji hladil po té hebké zlaté záplavě, jsem tady, jsem tady a už nikdy tě neopustím lásko. Její obraz se zatřásl a ztratil ostré obrysy. Na chvíli zmizel, na okamžik se objevila rakev v záplavě květin. A opět rozmazaná kontura tváře. Zmocnila se ho panika, nemohl se zorientovat. Co se děje? Stažené hrdlo, bolest na prsou. V dálce zaslechl zvuk zvonku u dveří.

     Otevřel mu hubený, vychrtlý stařec. Upřel na něj zoufalé, uslzené oči: "Máte to ?" Podal mu firemní krabičku, nedočkavě ji uchopil žilnatou rukou se stařeckými skvrnami a rychle ji otvíral. Zůstal zvědavě stát ve dveřích. Starý muž se posadil do křesla a o něho se již nestaral. Z krabičky vytáhl malý čip a nedočkavě ho vsunul do adptéru na pravém spánku. Usmál se do prázdného prostoru před sebou - neboj lásko už jsem tady...

    Vracela se zpátky do svého bytu od prázdné schránky. Každý den absolvovala cestu do přízemí a už několik let se vracela s prázdnou. Její malá nenapsala.      Cesta do třetího patra ji zmáhala čím dál víc. Hnalo ji dopředu pomyšlení, že

dnes opět po měsíci ji přiveze kurýr zásilku z firmy Pomněnka sro. Opět uvidí svou malou a bude se s ní těšit. Ve druhém patře ucítila píchnutí v hrudi a marně se snažila nadechnout. Plíce měla jako v kleštích a nohy z olova se jí podlomily. "Jeežííši," sousedka vyběhla na chodbu, "Franto volej sanitku."

     Dojížděl k poslednímu klientovi a v hlavě se mu stále promítala tvář starého muže. Zoufalství a změna po převzetí čipu. Před domem stála záchranka a záchranáři nakládali pacienta. Vyběhl do třetího patra a zazvonil. Po chvíli otevřel soused: "Paní teď odvezli do nemocnice," zabručel. Kurýr dojel domu.     Otevřel garsonku s balíčkem v ruce. Ještě v předsíni nedočkavě otevřel zásilku a porušil firemní pravidla. Připevnil si na spánek malý adaptér a zasunul čip. Zastavil se a čekal, co se bude dít. Po chvíli čekání si sundal bundu a vstoupil do kuchyně. Byla tam. Seděla za stolem a usmívala se tím svým středoškolským úsměvem. "Ahoj Jani, Moc si mně chyběla."

 

 

Kapitola 1-1 z 5
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec




Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •