IKAR CZIKAR CZ

Král a Královna (S´saia)23.8.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 103, Komentáře 0

 

Toužil dívku opět spatřit, srdce ho nabádalo, aby se ji pokusil znovu vyhledat, ovšem mysl byla jiného názoru. Když Ervinovy letmé vzpomínky vyprchaly, zešedly a ztrácely svůj lesk, propadal beznaději. Snažil se přijít na kloub, co je zač ta tajemná dívka s jantarovými vlasy. Srdce bilo zběsilou serenádu: ‚Vydej se za ní!‘ Mysl rozvážně varovala: ‚Bude to zbytečné!‘



Kráčel temným lesem. Odhodlaně se přibližoval k Srdci hvozdu. Bude ho to svádět. Bude ho to bolet. Bude se muset ovládat, nesměl podlehnout chtíči mládí, ať by se sebevíc pokoušel o uchvácení jeho příčetnosti.



Byl tak blízko! Opřel se zády o strom. Sjel po kůře, až si musel rozedrat košili. Stejně ji už nepotřeboval. Naposledy si užíval výhled na tajuplný hvozd. Ve dne byl tak nepřátelský, v noci se měnil jako mávnutím kouzelného proutku. Začínal ho chápat s tím, jak chápal dívku, nebo si myslel, že ji chápe. Neodbytná myšlenka se snažila prokousat na povrch, aby mu vnukla nápad.



Svlékl se úplně do naha. Zhluboka nasál vůni lučních květin, co přivál lehký větřík ze samotného Srdce hvozdu. Nestyděl se. Byla také nahá. Sundal si i boty, ačkoliv měl strach, že si něco vrazí do nohy, nenechal na sobě vůbec nic, kromě šátku, co svíral v křečovitém sevření. Naposledy mrkl, snad si chtěl zapamatovat obraz nepřátelského lesa, aby nezapomněl, odkud přišel. Sklopil pohled k jantarovému šátku. Pomalu si ho zavázal kolem očí.



Nebohý slepý princ klopýtal kolem posledních stromů. Nebyl si jistý, jestli má správný směr. Trvalo to tak dlouho, pekelně bolel každý krok, ukopnutý palec na noze i šlahounem zasažená hruď, ale nevzdával se. Dál se s nataženýma rukama prodíral skrz neznámo. Pomyslel si, že se měl aspoň kouknout, kudy se vydat, ale bál se, tak strašně se bál vyrušit kouzelnou dívku, že se raději smířil s tím, že bude vypadat jako neohrabaný blázen bloudící v alkoholovém opojení.



Zakolísal. Prudce přešlápl a vzápětí zakopl o nějaké šlahouny, co ho odměnily bodavou bolestí. Padal vpřed, snažil se vyrovnat rovnováhu a máchal rukama jak zběsilý. Nevydal ani hlásku. Za celou dobu ani jednou nezaskučel, ačkoliv se mu už slzy řinuly zpod šátku.



Teplo pohladilo princovu kůži na hrudi. Zastavil se. Byl na paloučku. Cvrlikající ptáčci a bzučící hmyz ho přátelsky přivítaly, ale nic jiného neslyšel. Nevěděl, jestli je dívka vůbec na louce nebo jestli před ním opět utekla. Mohl jen doufat.



Jeden krok. Tráva byla příjemná, velmi měkká, až měl nutkání se do ní položit. Druhý krok. Květy vydávaly lahodnou vůni. Snad to bylo slepotou nebo takové květiny nikdy nepoznal, ale rozhodně voněly jinak, jak byl zvyklý. Třetí krok. Něco ho polechtalo na kotníku. Čtvrtý krok. Uvědomil si, že má stále napřažené ruce. Pátý krok. Chtěl přeci trochu zapůsobit. Svěsil ruce. Narovnal se. Šestý krok. Mile se usmál. Sedmý krok. Naslouchal, pátral po jakémkoliv náznaku přítomnosti dívky s jantarovými vlasy. Osmý krok. Přišel si zvláštně zranitelný, ale v bezpečí. Devátý krok. Mohl jít přímo do chřtánu krvelačné bestie. Desátý krok. Zaváhal. Ruce se dotkly tváře. Prsty podebraly šátek. Jedenáctý krok. Srdce bušilo vzrušením. Dvanáctý krok. Musel být statečný, nesměl sejít ze své cesty. Třináctý krok. Svěsil paže podél těla. Hrdě vztyčil hlavu. Čtrnáctý krok. Zašátral nejdřív nohou a poté rukama. Patnáctý krok. Slepý se posadil holým zadkem do šimravého obětí trávy a lučního kvítí.



Z počátku oddechoval v rychlém rytmu. Stále nemohl uvěřit, že to dokázal. Nevěděl, kde je, co je kolem něho nebo kdo. Na zkřížené nohy položil uvolněně dlaně. Snažil se uklidnit dech, zkrotit srdce. Vše bylo v pořádku. Louka mu poskytla příjemnou náruč, v takovou ani doufat nemohl.



Zaševelení upoutalo Ervinovu pozornost. Otočil se tím směrem. Z druhé strany! Prudce otočil hlavu. Až pak mu došlo, že to si jen vítr pohrával se stébly trav.



 



***



 



Neodbytný hmyz stále škádlil neochvějně čekajícího prince. Slunce se sklánělo k obzoru, dokázal poznat, že mu paprsky svítí přímo do obličeje. Celé hodiny setrval na místě, pouze se občas ošíval, aby setřásl mouchy a komáry, či jiný obtížný hmyz. Už ho svědilo celé tělo. Lechtalo ho z nenechavých nožiček a křidélek. Musel se často škrabat, ale docílil jen toho, že si rozškrabal strupy ze zranění způsobených neznalým pochodem na louku.



Nemohl ztratit naději. Cítil, že je tam s ním. Chtěl tomu za každou cenu věřit. Její pohled šimral a dráždil, občas se přistihl, jak poslouchá ševel sametových jantarových vlasů v letu, jako když se nadýchávají peřiny, aby se lépe spalo.



Zatajil se mu dech, už nepočítaněkrát. Byla blízko? Sluch se zbystřil, stejně jako čich. Cítil něco zvláštně ostrého, ale přitažlivého. Jako když se dámy nemaskují parfémy, ale ne jak zpocené tělo. Bylo to mnohem zajímavější. Zmoklá suchá tráva zahalená kopřivovým příkrovem, prosluněný den strávený v sedle, svlažení rozpáleného těla v chladné řece... něco ho štíplo na rameni. Neodvažoval se ohnat. Trpělivě čekal. Ucítil mírný pohyb vzduchu kolem zad, pak před hrudí a vůbec si celý připadal, jako když se ho někdo snaží obejmout, ale neví jak na to.



Soustředěně si snažil zapamatovat jednotlivé zvuky, aby je příště mohl vyškrtnout ze seznamu během pátrání po dívce. Ale stejně se mu to moc nedařilo. Bylo toho tolik, co se dalo poslouchat. A nejen ve vzduchu, ale i v trávě a na zemi, v korunách stromů a v lese. Slyšel snad i potůček, co tekl opodál? Zařehtala Malvína? Pohroužen do naprostého klidu se nechal ukolébávat ke spánku. Měl hlad, měl žízeň, potřeboval na záchod, ignoroval všechny své potřeby, protože jedna převážila ty ostatní. Toužil po dívce s jantarovými vlasy. Před očima spatřil její blyštivou zástavu, až se mu celý svět zatočil a on padl na bok v neklidnou dřímotu.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

S´saia

O mně

Charakterizuji se jako malý Teórský hrdina, neustále jsem tady, ačkoliv všechna pravděpodobnost hovoří, že už dávno nemám existovat.
Ovšem nejsmutnější je, když věřím, že nemůžu být úspěšný autor, protože neumím lhát.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •