IKAR CZIKAR CZ

Král a Královna (S´saia)23.8.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 135, Komentáře 0

 

Jako divou zvěř hnal před sebou nelítostný dav krále a královnu. Jen s vypětím posledních sil se podařilo Ervinovi a Malien proklouznout z tvrze, ale i přes všechnu snahu posledních přátel ne nepozorovaně. Strhla se bitva o panství Kalonouské, vévoda se čestně bil za svého krále a svou královnu, neustoupil ani o píď, dokud nepadl pod náporem mnohonásobné přesily.



Ervin hnal Malvínu, co jí kopyta stačila, a za ním jela Malien na Lionarovi. Hřebec byl však těžce zraněný, šíp mu propíchl plíce a z posledních sil se snažil udržet dech, až nakonec vyčerpaně klesl k zemi.



„Malvíno, to zvládneme!“ šeptal naléhavě Ervin své stařičké kobylce, zatímco se vracel pro Malien. Snažil se přesvědčit svou milovanou, že musí jet dál sama, ale Malien o tom nechtěla ani slyšet.



„Nikdy tě neopustím! Buď oba nebo nikdo!“



Byla neoblomná, sveřepá, nechtěla se pustit Ervinova krku, dokud jí neslíbil, že pojedou oba. Chudák Malvína, už nebyla stavěná na tak vyčerpávající cesty. Sotva vjeli do lesa, zavrávorala. Uhnaná klekla na kolena a odmítala jet dál. Museli po svých. Za ruku vedl Ervin svou ženu do hloubi hvozdu.



Křik pronásledovatelů a štěkot psů se rozléhal ze všech stran. Kouř se vznášel nad korunami stromů a počal padat k zemi, aby dusil vše živé.



„Zapálili hvozd!“ zakřičel zdrceně Ervin. Museli dál. Věděl, že Malien slábne. Pokusil se ji vzít do náruče, ale už nebyl nejmladší.



Temná mračna se mísila s dýmem. Oheň pohlcoval hvozd, co se snažil ukrýt skomírající duše Ervina a Malien. Pronásledovatelé si i přes nebezpečí požáru nedali pokoj. Krvelačně chtěli chytit krále a královnu a provést jim za jejich lež něco strašlivého.



„Ervine!“



„Musíme dál!“



„Ervine!“ volala Malien zoufale. Vyčerpaná svému muži nestačila, klopýtala za ním a jen tak tak se držela, ale víc už nemohla vydržet.



„Malien!“ Konečně se otočil na shrbenou královnu. Se slzami v očích si uvědomil, že ji nedokáže zachránit.



„Prosím stůj!“ lkala Malien. Mluvilo se jí těžce, velice těžce. „Víš... víš, kde to jsme?“



Ervin se neochotně rozhlédl, nechápal, proč se na to teď ptá. Skrz slzy vyvolané dusivým dýmem i smutkem neviděl nic než rozmazané siluety stromů, stromů tyčících se kolem nich, kolem nich stojících na malém paloučku.



„Toužím ti aspoň jednou jedinkrát v životě pohlédnout do očí, Ervine. Chci, abys mi ty pohlédl do očí,“ šeptala a pomalu kráčela Ervinovi vstříc.



„Ale Malien, to by ti ublížilo!“ oponoval hořce Ervin.



„Jestli tohle má být náš konec, tak toužím po posledním přání... tvém... i mém.“ Pomalu si sejmula závoj a v tichém pádu ho pustila na zem. „Prosím,“ mluvila konejšivě, „Ervinku, pohlédni mi do očí.“



Ervin ustrnul. Sladká výzva křehké Malien zněla jak z dávných časů, co se v Srdci hvozdu setkávali a vzájemně poznávali. Pomalu vzhlédl.



Modromodré studánky jiskřily překvapením i štěstím zároveň. Hluboké jak nebe bez mráčků, hřejivé láskou a plné síly mladičké Malien, jakou zde poznal. Chtěl vykřiknout, jak moc jí miluje, ale jazyk mu zdřevěněl. Její oči se propalovaly do jeho mysli a nabádaly, aby neuhnul pohledem, ať se bude dít cokoliv.



Tělo Malien se zachvělo, třásla se v křečovitém stahu. Nespouštěla zrak z Ervinových oříškových očí, ačkoliv jí tělem projížděl jeden bodavý závan za druhým.



Natáhl ruku, chtěl Malien ochránit, rozběhnout se k ní. Šlahouny mu zamotávaly nohy, až ho dokonale přikovaly k zemi. Z prstů mu rašily ratolesti a proplétaly se k nebesům. Nebyl schopen slova, nechápal, co se děje, ale v srdci cítil, že je vše v pořádku. V očích Malien spatřoval odevzdanou radost, i když jí cloumala bolest, drobné větvičky se rozpínaly a hledaly cestu skrz její šat, tvář se jí protahovala a vzdouvala k obloze.



Rozvětvený blesk rozčísl oblohu. Hrom tak strašlivý, že by dokázal zlomit i to nejstatečnější srdce, zaburácel nad korunami stromů a nesl svůj hlas do dalekých krajů. Mohutný vichr se zvedl a rozháněl kouř snášející se na hvozd. Tisíce bytostí tajemného lesa propuklo v pláč ze ztráty nevinných duší v obrovské průtrži mračen, jaké království nezažilo. Třicet dní a třicet nocí bez přestání pršelo. Požár hvozdu byl uhašen a koryta potoků, říček a řek se rozvodnila a vyhnala lid z jejich domovů. Povodeň s sebou brala vše. Celé vesnice a města mizely v neúprosném živlu. Lidé museli cestovat až do hor, aby si zachránili holé životy. Voda neustále stoupala a srdce se plnila beznadějí.



Třicátého dne se skrz mraky prodralo první sluníčko, v které už nikdo snad ani nedoufal. Hvozd se ponořil do mlhavého závoje, očištěný kraj se opět probouzel k životu. Trvalo ještě dlouho, než voda ustoupila, ale naděje vysvitla s prvním slunečným ránem a celé království si úlevně oddechlo.



Již nikdo nikdy nespatřil krále a královnu, Ervina a Malien. Jen ten, co by zabloudil do Srdce hvozdu, by mohl zřít v jeho samém středu lučním kvítím obklopený ztepilý dub, jenž ochranitelsky stráží křehkou alabastrově bílou břízu. Proplétajíc vzájemně kořeny se za vlahého vánku dotýkají jeden druhého v letmém objetí větvemi a šeptají si zamilovaná slova, která vítr nese nad korunami stromů hvozdu panství Kalonouského každému, kdo hledá prostý a tak silný cit, který žádná zlovolná síla nedokáže porazit, jenž se láskou zve...



 



„A zazvonil zvonec a pohádky je konec.“



„Já ještě nechci spát! Chci ještě jednu pohádku!“



„Ale jdi ty, víš, kolik je hodin?“



„Prosím! Ještě jednu, poslední. Třeba o dračí princezně.“



„O dračí princezně? O Kälhisaře? Víš, jak je pohádka o dračí princezně dlouhá? To bys toho moc nenaspala. Budu ti ji vyprávět jindy. A zítra bychom se mohli jít podívat za králem a královnou, jak se jim daří, co?“



„Ty víš, kde jsou?“



„No samozřejmě. Teď už ale dobrou noc. I sajatnorské holčičky musí spát, nech si něco krásného zdát. Třeba o vílách, ale dej pozor, abys na ně nepohlédla. Víla je stvoření plaché a velmi, velmi křehké.“


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

S´saia

O mně

Charakterizuji se jako malý Teórský hrdina, neustále jsem tady, ačkoliv všechna pravděpodobnost hovoří, že už dávno nemám existovat.
Ovšem nejsmutnější je, když věřím, že nemůžu být úspěšný autor, protože neumím lhát.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •