IKAR CZIKAR CZ

Juargonovo vejce (Ladislav Lebloch)2.3.2011
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 2271, Komentáře 1

 

Juargonovo vejce

 JUARGONOVO VEJCE

 
Měsíc byl v úplňku. Velké, těžké kapky deště prolétaly pod světly pouličních lamp londýnských ulic a zdálo se, že ani nedopadají až k zemi. Ulice totiž byly zahaleny mlhou, která kapky polykala. Jen bubnování dokazovalo, že padly až na zem. V tomto nevlídném počasí a krátce před půlnocí, nebylo v ulicích Londýna, živé duše. Ne však ve čtvrti Soho. Byla to černá kaňka na bílém papíře města nad Temží. Čtvrť, kde se nacházela ta nejhorší směs zla. Dokonce i policie se měla napozoru, před živly ze Soho.
V jedné uličce, v jednom průjezdu, stály dvě postavy. Ten menší, hubený se jmenoval Jack. Ale díky jeho ostře zahnutému nosu mu neřekli jinak než Sup. Byl to drobný zlodějíček, zákeřný a jen tak se s nikým nepohodl. Snad jen kromě svého kumpána Saši. Byl s ním i dneska. Saša se do Londýna dostal z Ruska, kde mu hrozil vysoký trest za vraždu. Jeho urostlá, vysoká postava budila respekt, a ne nadarmo. Tenhle chlapík moc nemluvil. Místo slov hovořily jeho pěsti. Oběma bylo tak okolo petatřiceti a byli bez práce, tedy bez legálního zaměstnání. Jinak se nechávali najímat od různých lidí a dělali za ně špinavou práci.
Zrovna na dnešní noc dostali dobře placenou prácičku od šéfa nějaké sektářské mafie. Měli se vloupat do bytu čínského podivína a ukrást starodávnou truhlu. Za žádnou cenu nemají zkoumat její obsah! K tomu měl přispět i náležitě velký balík bankovek pro každého. Průchod, ve kterém oba zlodějíčci dosud postávali, spojoval ulici se dvorkem. Odtud vedly zadní vchody do tří poschoďových domů. Cílem dvou zlodějů byly oranžově dveře hned vpravo.
Sup byl třída na zámky. Během tří vteřin odemkl zadní vchod a za chvíli i se Sašou, tiše zmizeli v domě. Museli jít po schodech až do čtvrtého patra. Opatrně našlapovali a pozvolna, mlčky stoupali vzhůru. Nepotřebovali vzbudit pozornost. Vše mělo proběhnout tiše. Ten čínský podivín neměl být dnes v noci doma, ale ostatní nájemníci o nich nemuseli vědět. Zdi úzké chodby byly vlhké, plné plísně. Světlo tu nesvítilo, ale měsíční svit, který pronikal rozbitými okny, stačil k orientaci po schodišti.
Saša se zastavil u jedněch dveří do bytu a zaposlouchal se. Za nimi se ozývaly zvuky ženské rozkoše. Nebylo potřeba tisknout ucho na dřevo, vzdychání se hlasitě rozléhalo do tiché chodby.
" Kdybych měl čas, vlítl bych tam a to bys viděl!"šeptl Sup a divně se zašklebil.
"Pojď, půjdeme dál." sykl Saša.
"Hele, co to je vlastně za kšeft?" zeptal se po chvíli Sup.
"Dyť víš, máme šlohnout tu starou truhlu."
" To jo, ale řekni mi nějaký podrobnosti." Sup se zastavil " Co je to za číňana, co je to za truhlu?"
" Toho magora prej přezdívaj dračí mág." Saša se postavil vedle komplice a vešli se tam akorát. "Ale o tý truhle fakt nevím."
" Mě jen zajímá, jestli by to, v tý truhle, nehodilo na černým trhu víc, než nám dává ten sektářskej boss."
 
 
" To fakt nevím, omrknem to na místě!" Souhlasně kývl Saša a pokračovali v cestě. Ve čtvrtém patře byly dva byty.
Ten napravo nebyl obývaný, o čem svědčili rozštípané dveře a silný zápach výkalů, vycházející zevnitř. Zastavili se tedy u druhého bytu. "Dělej Supe!" sykl Saša a nervózně pohlédl na hodinky. Ukazovaly za pět minut půlnoc. Vteřinová ručička oběhla ciferník třiktát a ozvalo se cvaknutí zámku.
" Hotovo" ohlásil Sup a opět se tak divně zašklebil.
"Ok. Jdeme!" Saša vešel první. Ocitli se v krátké chodbičce. Z ní vedly jedny dveře, patrně na WC. Druhé byly otevřené na šířku dlaně. Za nimi byl prostorný, velký pokoj. Celý byt plaval v šeru, jen z tohoto pokoje vycházelo zvláštní světlo.
"Jdem!" zavelel Saša. "Vypadá to, že vzduch je čistý."
Vešli do pokoje. Byl zařízen velmi zvláštně. Vypadalo to spíš jako vetešnictví. Staré vázy, sochy rozestavěné po pokoji, obrazy, mapy a kdejaké písemnosti v čínském jazyce zavěšené po zdech. Nábytek tu nebyl žádný, jen u jediného okna, zatlučeného prkny, mezi nimiž jemně profukoval vánek, stály staré kyvadlové hodiny. V rohu stála prosklená skříň s masivním visacím zámkem, okolo ní svíčky, které vydávaly ono podivné světlo. Tomu všemu vévodila velká socha draka za skleněnou skříní. Sahala až ke stropu. Byl to dvouhlavý drak, typický pro čínský národ. Křídla měl složená na zádech a přední tlapou jakoby varoval před vstupem do svého území.
"Máme jí!" zvolal Sup a ukázal na prosklenou skříňku, ve které se nacházela dřevněná truhlice.
" Perfektní. Poradíš si s tím zámkem?" Oba přistoupili.
Sup jen kroutil hlavou. "Takový zámek jsem ještě neviděl."
" Nevadí, poradíme si jinak." Saša popadl o kousek dál stojící sošku nějakého čínského tloušťíka a mrštil jí na sklo. Střepy se rozlétly po místnosti. Někde v ulici se rozštěkal pes.
" Otevřem ji?" mrknul Sup okem když vyjmuli truhlu ze zbytků skleňené skříňky a položili ji na zem. Nečekal na odpověď a opět ukázal své schopnosti v otvírání zámků. Saša kývnul a víko společně odklopili. Zůstali užasle zírat do útrob truhly.
" To je snad sranda, ne?" kroutil Sup hlavou. " Dali nám takovej balík, abysme jim donesli podělaný pštrosí vejce?"
Saša odpovědět nestačil. Vejce uvnitř změnilo barvu. Začalo zvolna zářit a v příští vteřině z něj vyletěly dva blesky. Našly si přesný cíl. Zavrtaly se do hrudi oběma zlodějům. Ti se chvíli třásli a za pár vteřin padli k zemi mrtví. Blesky zmizely tak rychle, jak se oběvily.
Z druhé strany pokoje se ze stínu vynořila hubená, vysoká postava. Vousatý, starý muž pozvolna kráčel k truhle. V záři svíček se mu zpocené, vrásčité čelo lesklo. Přistoupil, uchopil vejce oběma rukama a zvedl nad hlavu.
"Tak, milý Juargone, vládče dračí říše, přišel tvůj čas. Získal jsi patnáct duší a chybí ti jen jedna jediná, abys znovu ovládl svět. A tu, tu ti milý Juargone, tu ti dám já! V příští vteřině osvětlil pokoj záblesk. Juargon byl volný. Hodiny odbily půlnoc.
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

MÁM TALENT hodnotí3.5.2011
 

Láďo, dokážete brilantně vykreslit atmosféru, opravdu skvostně, avšak pozor na pár literárních zádrhelů. Například to, jak se zloděj ptá druhého na schodišti, cože to jdou vlastně loupit, teprve až těsně před akcí zjišťuje podrobnosti a jak si cestou v domě, kde je může leckdo slyšet, povídají o změně plánu k loupení. Přitom pár vět předtím padne zmínka o naprostém tichu při konání akce. Jinak mě velmi zajímá, co se bude dít dále.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ladislav Lebloch

O mně

Lidé o mě říkají, že prý mám fantazii, tak nevím, posuďte sami. :-)

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •