IKAR CZIKAR CZ

P a t e n t neprodáme (Daniel Liberda)31.7.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 1644, Komentáře 0

 

Uniknem vzhůru/9. _P a t e n t neprodáme

Jak v záhlaví stojí, tam si uniknem. Všude se budeme moci odlepit od zemského povrchu a nadechnout se zdravějšího vzduchu. Vyjma Wawroszů v Bystřici, naproti Szkubnie. Neboť paní Irka prohlásila ono nepřekonatelné krédo: "Schody ani vidět"

Mimo posloupnost jsme hlouběji zamíříli do Pobeskydí. Tímto se dočasně vyhýbáme aspoň na chvíli dvěma mokvajícím záležitostem werkovým a šílenému víceúčeláku v Konské.

 

 

Zeď vyletěla příliš  \72

vzhůru, v podkrovní části nástavby u Dronga, kde kromě několika pracovitých chlapů ještě poloprázdná flaška kořalky se u štítové stěny domu choulila (albo fata morgána?). Dorazil jsem zrovna na místo činu, na alarmující výzvu stavebníka. Do očí mne okamžitě uhodilo zjevné překročení výšky vyzdění, předjímající následné patálie.

„...že teď, co to vymurovali, vůbec nebude pasovat to členité napojení krovu střechy přístavby, na tu dokončovanou nástavbu,“ mi překotně láli rozkurážení makačenkové, „když je to takhle přilepené k rodinnému domu.“

Stavbu jsem měl po čtvrtleté pauze od schváleného projektu ještě docela v paměti, tak jsem si byl okamžitě jistý, že tou renonci je více, jak na dvojnásobek vyhnaná nová obvodová zeď od placu. Nabuzení hoši, posilněni obědem, svlaženi tekutinami by jistě nadále s chutí murovali, naštěstí nikde už žádná cihla nebyla k mání.

Když jsem jim ukázal, do dobré půlky už vyzděného, kde to mělo končit, tak mi tvrdili, že to tak zakresleno nebylo. Chtěl jsem vidět výkres. Samozřejmě  na stavbě scházel.

Po jistém čase si jeden maník s nejméně devastovaným pamatovákem vzpomněl, že včera ho asi viděl na okně, v kuchyni. Fakt tam stále byl, jak pro něj holky doběhly a poslaly výtahem nahoru. Šlo už bez problému zdůvodnit i tu přítomnou flašku u štítu. Byla takto mimo dosah nezletilé mládeže.

Těch dvou holek, pro které jsem v podstatě tu nově pojatou nástavbou prosadil, z původní přízemní provizorní přístavby upravoval. Byly jedinými činiteli na téhle stavbě pohybujícími se dole v terénu, takže výtahem mě osobně před chvíli na to patro dopravily. Proč se vlastně tohle všechno událo a zatím je to k pochopení kulhající? Jen k pochopení atmosféry na stavbě, kde jsem se přimotal k netušenému.

Proto, že před časem se panu Drongovi z Milíkova rozležela v hlavě ta chystaná nástavba původní přístavby dílny a garáže, které měl už vytvořené částečně nelegálně a třinecká DELTA mu tam k pokojí mrskla honosný krakorcový balkón. Dokonce ke spokojenosti CHKO.

Jak opadlo prvotní nadšení z megalomanie, lekl se toho investor, a chtěl po mně něco skromnějšího, praktičtějšího, lépe posloužitelného početné jeho rodině.

Oproti firemní projektové dokumentaci jsem minimalizoval půdní prostor nad původní sušárnou a se vstupem do něj se proboural přes RD. Taktéž bylo naloženo se vstupem do sušárny, když byla v RD vytvořena chodba na úkor velké ložnice. Na tom patře byla majitelem stragicky změněna koupelna za pidikuchyň.

Nově se po pěti schůdcích sklouzne do bývalé sušárny a hned vpravo za mezivstupem se teď nachází hlavní koupelna usedlosti. O zbytek prostoru se rovnoměrně podělily holky se svými pokojíky. Střešní partie oficiální nástavby se provedly níže stávající střechy rodinného domu. A také užší Delta plánu. Stále ještě ke spokojenosti CHKO a stavebního úřadu.

Otázka teď záludná na projektanta byla, jak dále pokračovat, aby ta nová střecha vůbec nějak vypadala. Velice jednoduchá odpověď: „Když jste to tak hravě vyzdili, nebude problém půlku zdi ještě za tepla hned sundat!“

Rezolutní mnohahlasné NE bylo slyšeti. Příliš si pracanti považovali své nesmyslné práce. Vehementně se stavebník dožadoval: "Ať přímo na místě označím, když už to vyzdění takhle zůstane, kde teď jaký trám, pozednici, sloupek, či krokev se má usadit. Jak to pospojovat a do jaké výšky. Nic jednoduššího po mně přece nemůže chtít."

Samozřejmě, technicky konstrukčně se to dalo ještě přizpůsobit (ne-li zmordovat). Na vybetonované podlaze a dělící stěně jsem s přemáháním udělal po přeměření nějaké ty pisky s vsvětlivkami. Ale ten jednolitý vzhled stejně skloněných střešních ploch, požadavkem to CHKO pro tuto část Milíkova, ten byl v čudu.

Holky mě potom výtahem sundaly dolů a já, neotáčeje se, pryč po svých pelášil. Hopnul za zatáčkou do Fiatku a zmizel za horizontem. Po nějakém čase jsem si namlouval, že pokud ty estéty z těch krajinných oblastí tam někdo zvenku nevyzdvihne na úroveň 2. patra, že ty disproporce nezjistí.

Případně by se stali fanoušky téhle pokleslé projektantské literatury stavebního faktu, albo fiaska? Ty možnosti jsou přímo vzrušující.

/Pomíjím po létech tu projektantskou jezovitost a připouštím, že takto pod nebem zakončená přístavba je zřejmě oživením, o užitečnosti vůbec nepochybuje. / 

 

 

Do rána jsem nezabral,  \73

poté co jsme s Tondou navštívili starý Mlejnkův dům na Kompařově, kde panoval už čilý stvební ruch, Krompaského rodina vůkol motala se, neb dcera Renáta ten dům koupila. Blonďatá holka s malým kloučkem se už cákali v plastovém bazénku, no a PD rekonstrukce připadla zrychtovat mně. K tomu tam ještě bydlel původní bystřický majitel. Se svými slepicemi a psem Burkem.

Stavitel absolvoval kdysi u Tondy na Kanadském učilišti večerní stavební průmku, to když ještě na investicích ve Werku působil. Vlastnil tehdy rovnou dvě stavební firmy a velké sebevědomí. Pracovně se pohyboval s firmami kolem Prahy. Tam byly nějaké jiné peníze, mi vykládal. Snad mysll množství, když ty eura stále nemáme.

Také nás provedl starým barákem a prstem ukazoval co si jak představuje. Začalo se jakousi minimalizovanou verandou nad žumpou u vchodu s novými schody do sklepa, ze starých schodů využít jen ty na podkroví. Tam nahoře bude on s manželkou bydlet. Ukazoval mi, jak vysoko pozednice, kde vikýře atd. a že jinak je skromný. Dcera s manželem, že se uskrovní také, v domku do kříže rozděleného, díky středovému schodišti s japonskými mírami vstupních pokojíků, z nichž jeden měl připadnout děckám. Žádný nákres budoucí představy jinak, vždyť je to tak jednoduché. Původní výkres mi však dal a ještě si se mnou Štefan potykal. Naštěstí.

Do rána jsem stejně neusnul. Po ránu jsem kvačil na místo, byl už tam jenom přikoupený Mlejnek (původní majitel obývající ještě dva pokoje) a jeho pejsek. V klidu jsem si tu stavbu prohmatal a jasně si potvrdil, že takhle jak včera ukazován záměr byl, rozhodně NE!

Ten původní sporý barák z třicátých let minulého letopočtu byl bytelně disponován, celopodsklepený s plnohodnotným chlévem pro krávy. Na přízemi byly prakticky dvě samostatné obytné jednotky s dvěma komíny celkem. Uprostřed strašily tuhé železobetonové zatočené schody, které jsem okamžitě zavrhnul a navrhoval je rozprášit. Štefan je chtěl ponechat a to z elementárního důvodu. Měl zakalkulováno, že nebude mít po ruce pneumatickou sbíječku.

Tu stavitelovu ideu jsem lehce zkreslil, aby proporčně lépe vynikla ta nepoužitelnost, na druhé straně jsem předložil protinávrh s úplně novým vstupem a rohově orientovaným schodištěm. Převedením vstupu na vedlejší stěnu, teď už tu delší, viditelnou od sjezdu.

Mohutně jsme se přeli, Štefan se stále oháněl svou skromností.

„Já to ale projektuji pro jeho dceru a děti,“ mu povídám.

„On, že to platí.“

„V pořádku.“ pravím, „majitelka ale požaduje dva dětské pokoje a velký obývák.“

On, „bude se muset smířit s jedním dětským a obývákem malým.“

„Já se ale s tím smířit nemusím,“ a navrhuji nechat to chvíli uležet. Leželo to den a dohodli jsme se na velkorysejší variantě. Netuším, jak Štefana doma v Třinci ohýbali, přede mnou se toho nikdo neodvážil.

Nenechal mně vychladnout Štefan, furiant jeden. Jakousi záhadou narodil se Slovákům pod horami tatranskými úplný český furiant. Teď mi najednou poskytoval tolik místa, až jsem se zpotil, než jsem to smysluplně poosazoval pokoji, kuchyni, schody a koupelnou. S chodbu jsem moc nešiboval, ta se osadila sama. Venkovní terasa před nově stvořenou apsidou si vyžádala fištrónu od obou klíčových stavebních elementů. Hezky se vyjímá na pilířcích a mírně svažuje se k bráně.  

Pak ještě nepoplést různý počet balkónů na patrech a schůdků, když Pišta je pro sebe nechtěl vřetenovitě zatočené. Měl tak o jeden míň, musí tak výše zvedat nohy, ale tímto manévrem se ten ,skromný člověk‘ zmocnil dvou balkónů, utajené krovní místnosti a klidu od šramotu pozemského. Slušná kořist i po tom investování.

 

 

U Trombika pod Čantoryji  \74

je teď chalupa veliká, navíc úplně jinak hřebenem střechy otočená oproti původnímu stavu. To proto, že k tomu investorovu návrhu o přístavbu nového vstupu se schodištěm přes veškerá podlaží, jsem chtěl také něco fortelného přidat.

Předtím, po zabijácky zakřiveném dřevěném schodišti uprostřed baráku vepchatého jsem vystoupal. Do obýváku pod půdou vstoupil a tam mě naštěstí, sic až po páté štamprli hruškovice napadla spásná myšlenka. Na to otočení střechy, než točila by se hlava má.

Chvála Bohu, že více štamprlí nebylo zapotřebí, zůstala mi aspoň nějaká vize pro začátek. Bylo to stejně klíčové rozhodnutí o novém vzhledu domu, když to místo nového vstupu a schodišťového prostoru bylo už pevně dáno.

A pak dílo s přispěním majitelů bobtnalo a hnalo se k oblakům vzhůru. Až do podkroví, z haly v druhém patře se dotočily schody, byť jen na trubce obtočené. Tam si totiž vyžádala sušárnu s žehlírnou, jako svoje výsostné stanoviště sama paní domu. Vedle, přímo pod dachem se už nacházela pouhá půda.

Místo původních schodů teď je sociálno s koupáním, praním a cikáním. Cikcak středová chodba maskuje původní asymetricky situovaná komínová tělesa. Na patře zůstávají také všechna původní okna, i ty poslední dva pokoje přežily bez stavebního zásahu.

Jinak s novým vstupem, schody do sklepů i na patro, novou kuchyní s jídelnou a obývákem konče, všechno je jinak. Především přívětivě k obyvatelům, a k tomu ještě moderně. Přičemž otázkou dalším generacím zůstane, jak velkého modernizačního počinu při vymýšlení bydlení se zhostili čilí majitelé tohoto objektu. Když důchod už poklepával na dveře.

Kupodivu, nikdo se nepozastavoval nad schopnostmi a nějakou bliží perspektivou rébus řěšícího projektanta. Vždyť už byl zakotven v té sortě osvědčených expertů s osvědčenou značkou „Starej a blbej,“ jež zaručovala, že dílo bude sloužit lidu.

Zaznamenal jsem tam ale větší podiv. Žádný z mladších ročníků tamějších obyvatel se vůbec na rodinném monumentu neangažoval.

Jestli se tam teď usedlíkům lépe žije, to nevím. S těmi celoživotními úsporami však museli Trombíci ale něco podniknout.

 

 

„Schody ani vidět,“  \75

rozhodla paní Irena Wawroszová, když jsme v její přítomnosti dumali spolu s jejím manželem nad dispozicemi přízemí nového RD, s možnosti jeho využití pro samostatné třígenerační bydlení.

Dotyční dosud žiji v  po generacích děděném několika podlažním baráku, tak nějak roztroušeně. Naproti prodejny legendární   ,u Rusza‘, v té době ,Konsum‘, ti Wawroszi si dali do štítu pro změnu ,Konzum‘. Hned vedle také krátce zprovoznili pivárničku ,u Adama‘. Vše přístupné bez schodou, když masna v těch sklepních prostorech už byla zrušena.

Zábavný rébus zbylo mi dotvořit, když Adam předhodil načrtnuté pokoje a dalšími šikacími a mokrými místnostmi pro jednotlivé členy generační trojčlenky v celkově obdélníkovém tvaru. Bez jakýchkoli spojovacích chodeb, vstupů a samozřejmě měr. Jen ta celková plocha v metrech čtverečních do těch 150, do kterých bylo zapotřebí se vejít (stejně se několikráte měnily).

Něco unikátního pro mimozemšťany, procházejícími zdmi. Zkrátka sci-fi výtvor, ale dobře aspoň, že bylo na světě něco, od čehož se dalo nějak pryč odrazit.

Pokoje se sociálními místnostmi (především počet) jsem jim do puntíku zachoval, ale kvůli potřebným chodbám, přístupu a výstupům na terasu jsem jim to celé přízemí zalomil do tvaru „L.“ Jen aby na autora nezapomněli. Vůbec o tom nepochybuji, jakož nepochybuji, že to originální dílo bude majitel představovat jako svůj architektonický přínos. A investor má vždycky pravdu. Hlavně, že po schodech ani tuchy, tak to paní Irka odsouhlasila.

Než se pak do realizace pustili ,pasečtí Bieleszi‘, vyžádali si posichrování spodní stavby, čiže základů, šas prásk a bylo to. Pěkné místo před vstupem vybylo, tak si Adam vyžádal místo parkového stání dvojgaráž z dřevních konstrukcí k tomu YTONGOVÉMU molochu nějak umně přilípnout. Měl to mít.

Jenžto stavební úřad už na územní rozhodnutí požadoval podrobnější dokumentaci kvůli požárnímu posouzení, tak Adam také nelenil. Spráskal přístavek vzápětí, jak přistál na etapové dokumentaci kulatý razič, coby stvrzení územního rozhodnutí.

Předběhl Adam ustálený stavební pořádek, ale i na to je úředně pamatováno. Po pěti létech to dodatečné povolení stavby opatřené dalším kulatým razičem, spolu s objevením se dalšího parcelního čísla už spolehlivě zapadlo do přihrádky stavebního úřadu.

 

/9 _éra příbytků tvořivých   \e.72-75 \

------------------------------------------------------------------

 

 

 

 

 

Kapitola 10-10 z 10
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Daniel Liberda

O mně

Léta psal střídmě projektant více branží. Zkreslená technická myšlenka doprovodila se jednoduchým popisem.
Následkem vzrůstajícho tlaku stále sofistikovanějších stavebních úřadů po bohatší próze v technických textech a "určitě" reakcí na přemnožení neurčitého slova v médiálním prostoru, zavítal na pole literární. Sází zrovna do kláves jiná a jasná slova.
S třineckým werkem spjatý autor ve své paměti zalovil, aby podvědomou formou "literatury faktu" vyhledal pro Vás v příspěvcích tu zaniklou, pro mnohé vzácnou dobu. Vysoukával nosné příběhy ze své studnice poznání obezřetně a zjišťoval, že krčí se v koutcích další epizody přisáté. Oprášil je a nechal žít.
V kotlině naší byly doby veskrze skromnější, ale bohaté na vzájemnou lidskou komunikaci a fantazii. O tom je zde vedená řeč. Maximálně po pravdě je psáno o živoucí, prolínající se mozajce naturálních příběhů. Neb autor si žádá "černé na bílém", s nadhledem popatřit, co se tu vlastně odehrávalo v těch staletích jedinečných.

Daniel Liberda, Bystřice 31.7.2018

Moje nej
Cinky linky

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •