IKAR CZIKAR CZ

P a t e n t neprodáme (Daniel Liberda)31.7.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 1732, Komentáře 0

 

Podřízení se neuřídí/5. _P a t e n t neprodáme

... Niť mých myšlenek při řešení vlastního úkolu však poznenáhlu přetrhla ta nepřerušovaná kulometná palba za mnou. Velmi pozdě mi došlo, že tomu chybí přestávky na sesbírání očíslované sady do dané složky a potažmo výměnu čísel.

Otáčím se s předtuchou něčeho zlověstného a shledávám dokonávání díla zkázy. Expert R. K. pobíjí stále sedmičkou už zbytek čehokoliv z dokumentace.

Gustav po návratu z jednání nevěřícně kroutil hlavou. Jako neschopný dočasný zástupce nadřízeného svého, jsem se vybarvil. Ani toho posledního podřízeného, ani tak banální věc jako je vyskladnění dokončené dokumentace neuhlídám, ...

/ Nic smyšleného, taková má být tvůrčí práce! /

 

-p o z o r-

(Část: B )

"Svatá malta, nic jste nevyhráli"

    

 

pravé ořechové  \41 

Mladší kolega ocelářský, Niemiec Jasio měl už drahnou dobu  kontrakt nahoře, u stavařů. Tam po Cipískovi postoupil na šéfovské místo náš vrstevník Jindřich Lamacz, všeobecně známý jako Henryk. Inženýr, s původní specializaci na železniční stavby vystudované v Žilině. Z těchto končin získal nejen vědomosti, ale také si tam dle své verze lapil manželku.

Měl jsem po čtyřicítce a šimralo mně nutkání o nějakou změnu. Bylo veřejným tajemstvím, že Henryk v zájmu stabilizace a posílení svého kmenově bližšího oddělení neváhá přitáhnout kohokoli nadějného i z OK. Oslovil proto prvního, nejmladšího Jasia, a nevylučoval další pohyby v našem osazenstvu. Ona se už chystala výměna v té prosklené strážní vyhlídce, kde místo klidného Rudy Cieslara starš. měl nastoupit ambiciózní statik Ťok Standa, inženýr. Začal jsem si tam připadat už trochu uželezovaný.

Když jsem se Henryka jednou na chodbě optal, v čem je problém, že se nepozeptal na přestup mne, sehrál přesvědčivou scénu: „Zapomněl jsem na tě, jako na smierć.“ Ale že co nevidět, to může být aktuální. Akorát tak dodat: „Do smrti dobří.“

Kalkuloval fiškus totiž se stavařským místem rekonvalescentky Hany. Ta se však do práce po úspěšné léčbě vrátila. Takže namísto náhle, s výpovědi odešlé, jisté nepřizpůsobivé projektantky, novým kanalizátorem ustanoven jestem. Tomu už rozuměli všichni spolupachatelé, převážně stavebně technických nápadů.

Při těch různých pohybech v osazenstvu, kdy mimochodem od stavařů k nám byl převelen jeden mladý inženýr Micza, když popletla se jeho profese; to moje vyšumění z OK nevzbudilo tolik emocí, jak bych očekával. To jen pro dokreslení toho věčného vštěpovaného stigmatu: "Co tomu řeknou lidi?" Většinou nic pohoršlivého, ten lid má sám se sebou starostí dost.

I když mi post nebyl moc po chuti, přesvědčoval mě Henryk, že obor ZTI  je pro mne to pravé ořechové. a že se s Gustavem přece líp dohodnu než předešlá pracovnice. Pochopitelně, balamutil mne, i když ty Zdravotně technické instalace byly zpočátku dobré pro můj všeobecný stavařský rozjezd.

A pak ten Gustav. Velmi dobře mně známá, sic přátelská figura. Třeba jen z mnohaleté rekreačně sportovní činnosti. Především fotbalové, nohejbalové a dokonce i tenisové /dílko: “tenTenis“ - mile tam pošéfoval/. Své doby jsem pro něj jako ocelář, jemu ještě stavaři, v jednom činžáku v Těšíně podpíral ocelovými nosníky dřevěný krov střechy.

A tam nás stihla podobná, jednomu dobrýmu vojáku osudům nehoda, že při novátorském řešení zrovna zaměřených konstrukcí, probírky se jistými aktuálnostmi a popíjení piva v nádražní restauraci, odjížděl nám jeden vlak za druhým. Do pozdnějšího  fajruntu se to však stihlo a celá akce proběhla v pohodové spolupráci.

Musel se nám řízením osudu přihodit v hale jeden blbý fotbalový zápas, na který jsem Gustava přizval. Do našeho s Burianem Petrem vytvořeného "Atletico" týmu. Soupeři nás mydlili, já byl okopáván, Gusta v přetížené obraně, v souboji s mladými rychlíky trochu plaval. Blbě jsem mu něco vyčetl a on se nakrknul. Vůbec nebyl na to zvyklý, předtím šéfoval vždy on. Samozřejmě jsem se za to antré, jemu po zápase omluvil.

 Už to ale v něm zůstalo, jak mi potvrzoval, i po létech to dupalo po závitech. Jakoby mu ta pozice bývalého ukřivděného, ještě nějakou dobu vyhovovala.

 V moji nové branži se tahle disharmonie zpočátku docela projevovala. Na to vyladění jsme však potřebovali delší čas, fakt jsme už byli oba dost zakonzervovaní. Po ,kreativitě u ocelářů‘ (znalci propukají v řehot, jisto) mi nastal tuhý boj s normami ČSN a jinými fenomény. Gustav se hlavně soustředil na obsažnější vytápěcí zařízení, takže moje drobnější zdravotnětechnické záležitosti se týkaly většího množství staveb samotných, což bylo mi pro seznámko s oborem přínosné. Poznal jsem tak, jak ve zrychleném filmu množství objektů, staveb od Rakouska-Uherska po rozvinutý socializmus.

Bylo tu naštěstí také Lamaczovo krédo: Nižádné studování problematiky pomocí obšírné technické literatury a bůhví čeho; dělat to s léty nabytým všeobecným rozhledem hned: „prosto z mostu“ a pak se ukáže, kde je třeba to popravit, a basta. Do prdele s nějakými přípravnými cvičeními.

Náčelníci mívají vždy pravdu.

 

 

V Olomouci je probuzen \42

Z několika zdrojů (dokonce i z osobní zkušenosti) mám zjištěnou tu všeobecnou uspávavou alchymii na železniční trati Bohumín – Žilina. Z toho je patrné, že se nejedná o žádný výletní koridor, ale že jí využívají hlavně unavení makačenkové, z nichž některým se na této trati podařilo i síly obnovit.

Takže, Henryk měl jednou v třineckém Dělňáku, někdy odpoledne tvrdou poradu. To znamená, že nejen pouhým pivem živen byl.

Na banhofě železničním v Třinci, s podivnou fantazmagorii vlezl do večerního rychlíku. Bylo tam ticho, útulno. Úplně jak v obýváku doma.

Před kupé proto zul boty, vlezl dovnitř, zalehnul na otoman, tak mu připadaly ty vypolstrované sedačky a usnul.

V Olomouci je probuzen průvodčím a jím také ze soupravy vyhozen. Jede zpět, místo vystupování v Těšíně, hezky spinká.

Načež je probuzen v Žilině úklidovou službou, vyhozen z vagonu na perón. Nasedá na osobák, jímž se sveze do Třince. Na nádraží, hned u werku si vystoupí toho rána přesně o půl šesté.

V šest hodin je už na pracovišti pod Kanadou, svěží jak málokdy, a začíná plnit pracovní úkoly. Kdo tomu nevěří, že je to možné, ať si to zkusí. Je to pořád v schenghenském prostoru. A jinak, o šéfových slovech se přece nepochybuje.

 

 

spolupráce nadřízený vs podřízený \43

Do profesní skupiny Ufiho (Gustava) Lanze jsem takto Lamaczem delegován, jako jeho jediný podřízený. U dlouholetého parťáka z fotbalu 8. oblasti a jiných sportovních aktivit jsem si tak povýšil na dvojku v branži. Namísto pošlé (byla jen odejita) pí Švanské jsem zdědil především její obor ZTI, protože Gustav si dělá topení výhradně sám.

Ta rozevlátá samostatná půdorysná i rozvinutá schémata (voda zvlášť, splašky zvlášť) postupně sceluji, kresličsky zjednodušuji a k vlastnímu pochopení do toho zapojuji i axonometrické znázornění. Gustav však má vůči axonometrii nějakou nevysvětlitelnou fobii, zřejmě vypuknuvši mým příchodem do skupiny.

Obrovská nechuť se ho zmnocňoala, měl-li podepisovat ty zasrané výkresy. Když mu ale oponuji, že je to v souladu s normou, dostávám jednoduchou odpověď, že norma je špatná. On je norma. Dočasně se pro tuto fekální podpisovou činnost uvolil obětavě sám vedoucí oddělení, když nás dal tak hezky dohromady.

Po jisté ,tvůrčí svobodě‘ u ocelářů, seznamuji se zkraje nástupu na nové oddělení s prvky jakési ortodoxní rakušácké anomálie. V zásadě při aplikaci spolupráce dvou antagonismů: nadřízený vs podřízený.

"Výborná spolupráce spočívá především v tom, že nadřízený určuje úkoly, směry a způsob jak docílit nejlepšího výsledku. Podřízený je pochopitelně bez zdržujících svých výmyslů co nejsvědomitěji plní. …Hovg (..domluvil jsem)“ děl by náčelník indiánů, ne-li takto uzavřel Gustav.

Naštěstí jsem nedostával ty černé puntíky, jimiž častoval své nezvedence, trénujíce třinecké fotbalové žactvo. Kdo jich měl pět, příští zápas nehrál. V tom byl neoblomný. Ve Slimáčku, u bystřického ronda mi jeho trenérští kolegové rotujíce s nim společně u tří žákovských mužstev potvrzovali, že takovým vyřazením klíčového hráče z rozhodujícího utkání, se téměř najisto s mančaftem připravil o postup do vyšší soutěže. Ani se mi tomu nechtělo věřit (džina ale do láhve dostat už nelze).

Tenhle Gustavův názor na nepřekročitelné mantinely spolupráce a dodržování hierarchie neměl jinak zásadně negativní vliv na spolupráci samotnou. Bylo to něco jako v divočině. Zvíře s většími rohy všem ukáže, kdo tu je pánem a pak to probíhá v pohodě. Tak, tak to nějak ve skupině později docela schůdně probíhalo. Nezbývá případným čtenářům, než tomu bezezbytku věřit. 

 

 

Zámeček uložil k ledu \44

Adamík Karel hoch inženýrskej má teď firmu a dělá plastová okna. Dobře a lapidárně mi jako tehdejší můj první stavařský skupinář stihl vysvětlit a ukázat prakticky, jak snadno a správně změřit a zkreslit k tomu jednu zříceninu.

Jednalo se o Zámeček, po baronu von Larischovi pozůstatek z jednoho jeho bývalých sídel, v Konské. Werk se tímto směrem stále rozrůstal, panstvo nikde, muselo se znárodňovat a pak ještě převádět na stále se přejmenovávajcíí se železárny. Poté, co se Karel přesvědčil že míry ze Zámečku mi pěkně naskakují, sám se chopil s velkou vervou šéfování rozpočtářům.

Co se týče toho zámku, bídnější snad už mohly být ty popularizované zemanské tvrze a rybářské bašty. Padlo mi tak na to občasné zaměřování a zakreslování s přestávkami jedno léto. Můj asistent, uvolněný maník z provozu nesmírně litoval, když tato pro něj velmi pohodová měrotvorná mise s měřidly, latěmi, křídami a pravidelnými návštěvami dobře zásobené kantýny v Konské končila. Měřil velmi rád, jako ďas.

Díky tomu také sumárně vyšly trojí míry. Dle expertů normálka; čím důslednější měření ze všech pozic, tím více konečných výsledků. *Murphyho zákony o projektování* zase jednou stvrdily svou stálou platnost.

Tu podivnou pseudorenesanční, dvoupodlažní stavbu jsem umně svým schopnostem, ještě ručně na desce, na pauzákový papír zkreslil a s pocitem úlevy srolovaný, zestátněný Zámeček uložil k ledu, ne-li do nejspodnějšího zděděného šuplete. S vědomím, že ten kdo bude chtít se stavbou něco rozumného udělat, se ještě pěkně zapotí.

Samozřejmě, ani zbla jsem nemohl tušit, že z té zaprášené role zakreslených skutečností, jak historických tak současných, budu po létech především sám, pracantům z aglomerací naléhavou sociálku z toho rychtovat.

Pro dny příští bylo navždy zřejmě zkresleno, že panstvo stoupalo po schodech do horního patra přímo z kočáru, po jeho najetí do středového průchodu zámkem  klenbovím vytvořeném.

 

 

na místo činu nemusel  \45

Přes pana Bednáře (skupinář na Hutní konstrukci) a jeho laskavou sestru (sekretariát p. s. v Karviné), s notným Lamaczovým přispěním a dobrozdáním se mi dostala k rukám fuška. Jednalo se o vyřešení kompletní Zdravotechniky domu po OV KSČ v Karviné. Tento moloch historickej se rekonstruoval pro potřeby Městského úřadu, jelikož si nejčelnější soudruzi okresu nechali vystavět honosnější sídlo, kde se už dokonce přemístili.

Bylo mi dodatečným podivem, jaká početná sorta oddaných občanů se velmi dobře živila v poměrně bytelné stavbě z dob  R.-U., s velezajímavým původním vyvedením splašků. U nich se teď zdržíme v prvé řadě.

Můj projekční konzultant, zdravotně technický profesman Kamrla z ,Pozemních staveb Karviná‘ nechal stávající stav zdravotechniky důkladně prozkoumat svým asistentem a zaznamenat do slepých půdorysů. U sebe v karvinské kanceláři, jedno pozdní odpoledne, na jediné společné schůzce mi naznačil, jak by řešil nové rozvody s vodou, ohřevem a se splašky. Kdyby to dokončoval, jak se chystal. Jenže změna, od zítřka se už vrhá na jinou sůrnou akci.

Celou cestu pěšky k nádraží, na nádraží samotném u piva, a ve vlaku jsem si znova omílal Kamrlovy direktivy. Oživoval je v paměti a zaznamenával, byť až stupidně na papír, ty pomalu blednoucí fígle. To proto, že doba e-mailů byla ještě dlouho před námi a já byl zase začátečník.

Naštěstí poznámky na výkresech stávajícího stavu byly dost důkladné, takže jsem ani na místo činu nemusel. Zvláště, když mi bylo ještě vysvětleno, jak se tam děje s tím  překlenutím hladin splašků do žumpy přes utěsněný zvon na způsob vzhůru přetočené shybky; děje se to vcucnutím vážení.

Kanalizační a vodovodní projekt na sociální zvelebení této archaické veřejné budovy a způsob jeho řešení pod kratičkým Kamrlovým patronátem byl docela zásadní pro můj další profesní vývoj. Byla to taková učebnicová záležitost, jak daly se v té době a s dostupnými prostředky provést kompletní modernizaci zdravotechniky v občanském objektu. Podotýkám, že se odehrál ještě dvěma telefonáty z pevné linky.

Akci jsem občas byl nucen dodělávat i při normální práci, kterou jsem pak přehodil na přesčas. Henryk se o tomu vyjádřil, že mu to tak moc nevadí, neboť on sám nejvíce projekčního umu získal kdysi dávno na prvním působišti při různých fuškách.

Barabčík jeden! Takhle levně si nechal proškolit jednoho zabedněného profesmana.

 

 

ledviny Lamazcovy \46

Dřevomodelárna Lyžbice, kmenově patřící slévárnám už byla v provozu několik let, postupně dovybavováná odsávacím zařízením, jak to technickým vývojem a zostřujícími se hygienickými požadavky přicházelo ve známost. Bylo to na první pohled propletené zařízení, léta místními pracanty umně dotvářené, ale fungovalo to.

Jenže orgánům ustanoveným k ochraně zdraví, hygieny a bůhvíčeho ještě to bylo málo. Požadovali aktualizovaný projekt v souladu s nejnovějšími předpisy a nařízeními, podepřenou žádosti o dodatečné povolení k provozování činnosti.

Lamacz to nejdřív abtajlungu veřejně nabídnul; kdo by měl zájem se s tím popasovat. Zkušení stavaři moc dobře věděli, jaká úmorná šavlovačka by je čekala, tak se tvářili přetíženě. Já blbec se chtěl uvést coby všeuměl, „…a, že to beru, neb problémy řeším rád,“ žertem pitomým jsem to završil.

To jsem si dal! Záhy vyplývaly na povrch různé utajené skutečnosti, nepodobné zadání. Bylo zapotřebí celý provoz zařízení, sakum pikum dát do souladu se skutečnosti. Pochopitelně, že se v průběhu času přičiněním všehoschopných pracantů objevila vylepšená udělátka, ale bez dokumentace.

Žádalo se celou tu mašinérii ještě celkově propojit do uzavřeného cyklu a po konzultaci na okresní hygieně ve Frýdku-Místku, reagovat na jejich konkrétní připomínky. Klíčovým rébusem se ukázalo odsávání pilin od dřevařských strojů. Následné skladování a odvoz k dalšímu zpracování už tolik změn nedoznalo.

Dá se říci, že jsem tomu úkolu obětoval veškerý, u mně ještě neobjevený um (naštěstí jinými zodpovědnými složkami ta prázdnota netušená). Když už to bylo v mašličkách, zbývalo provést poslední oběť.

Úkolu se ujal vlastním tělem sám Henryk. Se zamašličkovanou složkou se ještě jednou za účasti okresního hygienika prošli dřevomodelárnou a zapadli do ,Slovanu‘. Tam se uskutečnil závěrečný akt schvalovacího procesu.

Na oltář schválení provozování dřevomodelárny, jednoduše řečeno, za piliny ledviny Lamazcovy byly obětovány. Takhle mi to na druhý den náš heroj lakonicky sdělil, hladíc si k tomu ty nyrki. Dlouze prý vzdoroval okresní hygienik tekutým argumentům, i slovní obhajobě námi předvedeného díla výřečným Henrykem.

Když konečně pochopil okresák, po tom množství vypitých stakanů k jaké oběti je schopen jeho hostitel dojít, s blížící se uzavírací hodinou promptně kladné stanovisko k provozování dřevomodelárny podepsal, když předtím tam to kulaté bechnul.

Takto si ze mne utahoval šéf, aby mi nestoupla sláva do kebule po jedné úspěšné schvalovačce, když on to vše zachraňoval. A já mu tehdy tak věřil. Ať ostatní aspoň vidí, co to bylo za sígra.

 

 

Sedmička nestřídá \47

jak v hororu bylo k vidění, v tom našem kanclu na patře, ze strany Hutního projektu a bývalé Vítkovické pobočky. Gustav totiž ustanovil, že za jeho nutné přítomnosti na poradě u zákazníka, zabezpečím prostřednictvím Radima Kohuta zkompletování a orazítkování zrovna dokončené společné akce. Byl to úkol dne č. 1. Mým krátkodobým podřízeným se tak premiérově stal čerstvý, sebevědomý absolvent profesní průmyslovky stavební, projektující u nás druhým měsícem.

Jeho, občas velmi důsledně kontrolované vyskladňování (za přítomnosti dalších dvou spolupracovníků, přijímané s  v r č e n í m) se blížilo ke konci. Jednotlivé výkresy dle seznamu už vytvořily, v sedmi stejných na sobě už seřazenou řadu dokumentace. Zprávy nachystány, štítky s razítky a podpisy na složkách už nalepeny. Zbývalo tomu dát to poslední, namlátit na sedm složek a jejich budoucí obsah čísla, od 1 až do 7, a zamašličkovat pak těch 7 separátních kupek!

Dlužno předeslat, že v kanceláři jsme používali k získávání informací, případně jako přímé podkladní výkresy naši archívní kancelářskou sadu převážně s číslem 7. Investor obvykle bral prvních 6 sad, z čehož 1 a 2 šly mimochodem na stavební úřad (v současnosti jsou některými ouřady požadovány i složky 3). Ostatní byly obvykle pro dodavatele, inženýring a jiným útvarům. Takže jiné odlišné složky než s č. 7, k vidění v kanclu nebyly.

Zdálo se, že největší úskalí mám už za sebou. Na svém stole měl náš benjamínek rozloženou veškerou dokumentaci v těch sedmi vyhotoveních. Dle seznamu výkresů za sebou uspořádanou a chystal se k finálnímu počinu. Zalovil v desítkovém číselníku, cáknul si červenou na podušku, že už bude razit.

Směřovalo to k nadějnému finále, otočil jsem se, abych se věnoval své práci. Fatální chyba to byla, jak se později ukázalo.

Za mnou se začalo ozývat monotónní, uklidňující bouchání čísel. Niť mých myšlenek při řešení vlastního úkolu ohlodávala jakási vlezlá anomálie. Až jsem naplno procitl při té nepřerušované kulometné palbě za zády. Velmi pozdě mi docházelo, že tomu chybí přestávky na sesbírání očíslované sady do dané složky a potažmo výměna čísel. Otáčím se s předtuchou něčeho zlověstného a shledávám dokonávání díla zkázy. Expert R. K. pobíjí stále sedmičkou už zbytek čehokoliv z dokumentace.

Gustav po návratu z jednání nevěřícně kroutil hlavou. Jako neschopný dočasný zástupce nadřízeného svého jsem se vybarvil. Ani toho posledního podřízeného, ani tak banální věc jako je vyskladnění dokončené dokumentace neuhlídám, bylo resumé mého pozičně nejbližšího nadřízeného G. L.

Teď, po těch létech to už můžu konečně přiznat, chlapsky a naplno. Měl pravdu.

 

 

překážkou v práci je šéf  \48

Známé moudro tvrdí, že zabývám-li se danou problematikou 15 minut, stávám se v této branži odborníkem. Po krátkém čase jsem se nuceně musel stát odborníkem na veškeré u nás prováděné profese, vyjma topenářství. To Gustav nepouštěl ze svého dosahu, on mu to ani nikdo nerval (špatně by onen nebožák pochodil).

Musel jsem častokrát odrážet zavedeným stavařům, pověřených řízením akce jejich amatérské návrhy, kterými mi chtěli opravdu pomoci (najisto do pekel!). Po létech jsem přišel na to, proč tomu tak bylo.

Stavařina je fakt obšírná disciplína. V těch vysokoškolských skriptech jsou podrobně popsány i ty veškeré INSTALACE. Na první pohled instalace vypadají tak jednoduše stupidně, až to svádí ty, jež nic praktického oné branži neprovedli, k jistým zjednodušeným náhledům. Byvše tam krátce, byl jsem zkraje nucen takto zuřivě bránit svůj svěřený rezort. Velmi se mi k tomu hodil i Gustav. Tvrdě totiž razil zásadu, že kritizovat a dupat jeho podřízeného je pouze v jeho kompetenci. 

Při jistých kontroverzních poradách u Lamacze, nad problematickými návrhy od kolegů, a jiných deviantů mi občas na ksichtě bezděky naskočil takový, mou vůli nekontrolovatelný odmítavý výraz.  Ten přiměl jednou Henryka, aby pronesl něco ze svých mouder: „Aha, to znám, problém nevadí, hlavní překážkou v práci je šéf (Já dodávám: I vedoucí akce). Dáme Danovi pokoj, a on si to vyřeší sám. Rozchod!“

Strašně moudré rozhodnutí, hodné následování.

 

 

 /5,  _éra zkoumání stavařiny  (e. 41 - 48)

--------------------------------------------------------

 

 

Kapitola 6-6 z 10
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Daniel Liberda

O mně

Léta psal střídmě projektant více branží. Zkreslená technická myšlenka doprovodila se jednoduchým popisem.
Následkem vzrůstajícho tlaku stále sofistikovanějších stavebních úřadů po bohatší próze v technických textech a "určitě" reakcí na přemnožení neurčitého slova v médiálním prostoru, zavítal na pole literární. Sází zrovna do kláves jiná a jasná slova.
S třineckým werkem spjatý autor ve své paměti zalovil, aby podvědomou formou "literatury faktu" vyhledal pro Vás onu zaniklou, pro mnohé ještě vzácnou dobu. Vysoukával nosné příběhy ze své studnice poznání obezřetně a zjišťoval, že krčí se v koutcích další epizody přisáté. Oprášil je a nechal žít.
V kotlině naší byly doby veskrze skromnější, ale bohaté na vzájemnou lidskou komunikaci a fantazii. O tom je zde vedená řeč. Maximálně po pravdě je psáno o živoucí, prolínající se mozajce naturálních příběhů. Neb autor si žádá "černé na bílém", s nadhledem popatřit, co se tu vlastně odehrávalo v těch staletích jedinečných.

Daniel Liberda, Bystřice 31.7.2018

Moje nej
Cinky linky

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  

  •