IKAR CZIKAR CZ

Aktovka (Lukáš Meisel)14.9.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 897, Komentáře 0

 

Oběd u Ágnes

„Ahoj lidičky, tak jsem zase tady. Moc vás všechny zdravím. Přiznám se, že tohle video jsem tak úplně neplánovala, vlastně jsem narazila na jeden skvělý obchůdek, kde mě zaujala řada věcí a já se rozhodla, že se o to s vámi prostě musím podělit. Ale dost řečí, přejdeme rovnou k mým úlovkům, které bych vám ráda představila. V první řadě mě zaujala tahle nádherná kabelka, která nejen, že úžasně vypadá, ale zároveň se mi zdá i velmi praktická…“

„…Ágnes, zaběhla bys mi prosím do žabky pro hladkou mouku? Já ji zapomněla koupit a vůbec nestíhám,“ skočila ji máma do monologu před kamerou.

„Mami, kolikrát jsem tě žádala, abys nejdříve zaklepala, než sem vejdeš?!“ osopila se na ni dcera Ágnes, když jí máma pokazila natáčení vlogu.

„No jo, no jo, když já fakticky nestíhám. Mohla bys to pro mě prosím udělat?“

„Ach jo, vždyť už jdu,“ pronesla otráveně Ágnes.

„Díky,“ zabouchla za sebou máma dveře Ágnesina pokoje a vrátila se zpět do kuchyně.

„Ještě, že to nestreamuju živě,“ odfrkla si Ágnes do kamery nad displejem notebooku a rezignovaně ho zaklapla.

„Ágnesko, když už tam budeš, vem mi, prosím tě, nějaké dobré červené víno, buď tak hodná,“ požádala ji babička, která seděla u stolku v kuchyni, kde dělala společnost plotnu obskakující mámě.

„Ještě mi nebylo osmnáct, babi. Nemůžu kupovat alkohol,“ připomněla jí Ágnes.

„Málem bych zapomněla. Přines mi prosím kabelku. Dám ti svou občanku. Řekneš, že tě posílá babička. Dole v žabce nás znají, určitě s tím nebude problém.“

„Jak myslíš, babi,“ donesla jí tedy Ágnes kabelku, převzala od ní občanku a vyrazila.

Když za sebou zavřela dveře bytu a ocitla se sama v prázdné chodbě, tak si konečně pořádně odfrkla a neskrývavě přitom překulila oči v sloup.

Tři ženské, tři rozličné generace, tři různé názory a to vše pod jednou střechou na šedesáti metrech čtverečních. Ágnes nejen, že vadil nedostatek soukromí, ale rovněž jí iritoval zanedbaný vzhled její matky. Co by na to řekli odběratelé jejího vlogu, kdyby zjistili, jak to u nich doma vlastně vypadá? Ágnes se mermomocí snažila vyšplhat na piedestal uznávané fashion youtuberky a nemohla si dovolit být viděna s někým tak sešlým a lhostejným vůči svému zevnějšku, jako byla její matka. Ta se naopak o kontakt se svou dcerou snažila při každé možné příležitosti, což Ágnes jen o to víc rozčilovalo.

 

„A ta dáma, cos jí pozvala na oběd, je slečna nebo paní?“ zeptala se máma babičky.

„Myslíš, jestli je vdaná? To nevím, je to moje bývalá žákyně, jak už jsem ti říkala a o svých studentech si žádné kroniky nevedu. Neviděla jsem ji řadu let, ani bych ji sama nejspíš nepoznala, za to ona mě ano,“ pronesla babička s nelíčenou chloubou.

„A to si jí hned pozvala na oběd? To jste museli mít asi dobrý vztah,“ podotkla máma.

„Ano, byla to opravdu výjimečná studentka,“ potvrdila babička.

„A jak se vlastně jmenuje?“ vyzvídala máma.

„Představím vás hned, jakmile přijde,“ nedala se babička.

„Hmm, nač ty tajnosti?“ zamumlala máma polohlasně a babička na její poznámku způsobile nereagovala.

Máma, zastupující u nich doma roli jak matky, tak i dcery zároveň, byla ve skrytu duše opravdu nešťastná. Co se s ní rozvedl manžel, upnula se na starost o svou dceru, které bylo ale očividně nejlépe bez ní. Naopak babička, její máma, vyžadovala její pozornost neustále a to ji naopak už nějakou dobu docela unavovalo. Ano, měla svou mámu samozřejmě ráda, jenže čeho je moc, toho je příliš. I když se po rozvodu rozhodla mužské zavrhnout, její ženskost v ní dosud nevyhasla. Byly to už přece jenom čtyři roky, co jí ten parchant opustil a ona se poslední dobou opět tu a tam přistihla s myšlenkou na mužské.

Jenže zrovna, když se v doutnajícím popelu jejího ženství znovu roztetelil plamínek touhy, zemřel jí otec a ona se teď musela starat o svou matku, která ji nenechávala ani chvilku pro sebe.

Možná se právě tak cítí Ágnes, když za ní pořád lezu, napadlo ji.

Mezitím se Ágnes vrátila z žabky s nákupem a mámě se zdárně podařilo připravit skvělé jídlo k nedělnímu obědu.

 

„Crrrrr,“ ozval se pronikavě bzučivý tón zvonku.

„A vida, už je tady!“ rozzářila se babička a v tu ránu byla na nohou, jako by jí bylo zase pětadvacet. Drala se ke dveřím, aby jí nikdo nepředběhl a věta, kterou pronesla, když je otevřela, mámou projela jako zásah paralyzérem.

„Vítej, Milane!“ zvolala babička.

„Milane?“ špitla si pro sebe máma s očividným nepochopením. „Vždyť říkala, že je to žen…“

„Milane, to je Ágnes, má dcera. Ágnes, to je Milan, můj nejlepší student.“

„Ale nepřehánějte, paní Horáková.“

„Ale jen se nepodceňuj,“ pozdvihla babička prst. Pak se otevřely i dveře Ágnesina pokoje.

„A tohle je moje vnučka. Taky Ágnes.“

„Dobrý den,“ pozdravila nejmladší Ágnes a z jejího pohledu nebyl znát ani náznak překvapení nad skutečným pohlavím příchozí návštěvy. Naopak máma Ágnes byla pořád v šoku.

„Ágnes, holčičko, dones nám prosím skleničky a to výborné víno, co koupila tvá máma,“ požádala babička svou vnučku.

„Víno? Já?“ zopakovala polohlasně máma, snažíc si srovnat myšlenky.

„Tady Milan dělá ředitele v domě pro seniory,“ podotkla babička. „A má dcera zase dělá v Národní bance,“ otočila se na Milana. „Ale co bych vás představovala, jste dospělí lidé, povíte si to sami. Milane, ty jsi silný muž, otevřel bys nám prosím tu láhev?“

„Ale jistě,“ přitakal Milan, odšpuntoval láhev vína a všem nalil. Všichni si usrkli a máma s dcerou začaly nosit na stůl.

„Takže, kde jste na sebe vlastně narazili?“ pokusila se nervózní máma započít konverzaci.

„No…“ zvažoval Milan odpověď a zadíval se přitom na babičku.

„Víš, Milane, já jsem to Ágnes vlastně ještě neřekla,“ vysvětlovala mu babička.

„Ach tak,“ přikývl Milan a máma nastalým souvislostem opět přestávala rozumět.

„Vím, dcerunko, že mě máš moc ráda, a že tě ani nenapadlo nechat mě samotnou, když tvůj otec umřel, ale každá z nás,“ pohlédla na svou dceru i vnučku, „má své potřeby a sama vidím, že tady se mnou nemáte žádné soukromí, naopak vám jen přidělávám starosti, jak už to u staré báby bývá.“

„Ale maminko!“ kárala ji máma.

„Ale nic mi nevykládej, dcerunko. Dobře vím, že mi už není ani čtyřicet, ani padesát, a tak jsem se rozhodla přestěhovat do toho domova pro seniory, kde jsem narazila na svého bývalého žáka, který tam teď dokonce řediteluje, takže tam budu mít protekci, viď, Milane?“

„Maminko, to ale nemusíš, vždyť…“

„Dost už!“ zarazila ji babička. „Vím, že ty sama by ses mi něco takového navrhnout neodvážila. To proto, že jsem ji tak dobře vychovala,“ otočila se babička na Milana a pak pohledem znovu ulpěla na své dceři. „Ale já už jsem se rozhodla a když se stará tvrdohlavá bába rozhodne, tak s ní nepohne ani stádo volů. Už jsem se tam byla porozhlédnout. Je to moc hezké místo v klidném prostředí, plné lidí mého věku, s kterými si budu dozajista rozumět. Navíc tam budu v těch nejlepších rukou,“ pohlédla znovu na Milana. „A vy mě tam ale budete pravidelně navštěvovat. Běda vám, jestli ne,“ pozvedla babička výhružně prst, ale v koutcích úst se jí zračil nepatrný úsměv.

Poté všichni poobědvali a když dopili i víno, které Milanovi a hlavně mámě pomohlo se uvolnit a započít mezi sebou rozhovor, Milan všem poděkoval za pohoštění a máma Ágnes ho doprovodila ke vchodovým dveřím.

„Bylo to opravdu výborné, ještě jednou vám děkuji,“ chválil Milan její kulinářské umění mezi otevřenými dveřmi.

„Ale nemáte za co,“ opáčila máma Ágnes.

„Ale mám. Napadlo mě, co kdybych se vám revanšoval a pozval vás na večeři?“

„No… v tom případě půjdu ráda. Dobré jídlo neodmítnu,“ odpověděla Ágnes, načež se jí rozbušilo srdce, jako by jí bylo znovu sedmnáct.

„To rád slyším. Máte čas třeba v pátek večer?“

„Určitě.“

„Tak kdybych vás vyzvedl dejme tomu kolem sedmé?“

„To by šlo,“ odpověděla mu máma Ágnes.

„Tak tedy v pátek v sedm,“ zopakoval Milan, když nastupoval do přivolaného výtahu.

Máma Ágnes na to za sebou zavřela dveře, rázem se o ně opřela temenem hlavy, zhluboka se nadechla a zvolala: „Takže já mám rande.“

Kapitola 3-3 z 4
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Lukáš Meisel

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •