IKAR CZIKAR CZ

Hakysáky od Juráška (Veronika Jansová)23.1.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 1696, Komentáře 0

 

21. Než zaťuká Ježíšek

            První prosinec je nádherný, celou noc sněžilo, místo tělocviku jdou čtvrťáci na kopec sáňkovat a paní učitelka dovolí i pořádnou koulovačku.



            Viktorka má ze začátku trochu strach z modřin, ale kluci kupodivu poslechli a nedávají holkám takové perdy jako sobě navzájem.



            Odpoledne Viky váhá, má napsáno v družináčku, že může odejít sama po obědě, ale pokud by se jí nechtělo, může klidně i zůstat.



            Rozhodne přeplněná chodba u šaten. Nebo možná slova paní vychovatelky, že si udělají venku soutěž mezi jednotlivými odděleními. Jedna třída roztroušená po celém kopci je za jistých okolností fajn. Několik ročníků na malém školním pozemku naopak hotové peklo. 



            Být doma sama je pořád trochu divné. V kuchyni Viky opláchne hrnečky a talířky od snídaně, v pokojíku na chviličku vyvětrá a potom ustele obě postele.  Nakonec se s háčkem a vlnami ubytuje v obýváku, hakysáky se samy nevytvoří. Polštářky gauče voní mamkou a plyšáci naskládaní nahoře na opěradle připomínají Verunku. Je krásné být tu takhle bez nich a zároveň s nimi.    



            Dvě hodiny, které má Viky jenom pro sebe, uplynou jako voda. Když v zámku zarachotí klíč a do obýváku vtrhne Verunka obklopená dvojicí kamarádek, Viktorce to vůbec nevadí, naopak má ze společnosti docela radost. Ve čtyřech potom celé odpoledne vyrábějí vánoční ozdobičky, protože Ježíšek tu bude už brzy a musí se náležitě uvítat.



            I ve škole je všechno vánoční. Ve třídě se objeví stromeček, s nadílkou přijdou Mikuláš a čerti, což jsou ale převlečení deváťáci a dělají všem šmouhy rtěnkou na tváře, a každý den se losuje, kdo si vezme bonbon z adventního kalendáře.



            „Jé, dneska je tam Wikipédie, Wikipédie vyhrála karamelu,“ glosuje Miško. „Vikino, rozděl se se mnou!“



            No, příjemné to před celou třídou tak docela není, ale není to ani nic, z čeho by se člověk musel hroutit. Já potřebuju svoji hodinku sama a Miško zase publikum. „Počkej si pěkně na svůj.“



            Ve slohu se píšou dopisy Ježíškovi. Viky ohlodává pero. Co by tak asi letos měla chtít? Psát, že zdraví pro všechny na světě, jí připadá takové hloupoučké. Kdyby to šlo nějak zařídit, určitě už by to nějací lidé udělali.



            „Já si píšu zas o psa. Jako vloni a předloni a předpředloni. A vim, že ho zas nedostanu, protože se nám nevejde do bytu, ale hrozně ráda ho kreslím,“ uculuje se Pája. Někdo má život děsně jednoduchý.



            Co chtít?



            Aby i paní učitelka a paní vychovatelka četly tu růžovou knížku, co se doma pořád válí všude možně po bytě. Vlastně aby ji vůbec četlo co nejvíc lidí.



            Aby ovčí babička jezdila častěji na návštěvu, úplně klidně bez svetrů, i když s nimi je to samozřejmě lepší.



            Miško píše a kreslí, že chce od Ježíška, aby vybuchla škola, což samozřejmě nezůstane bez povšimnutí, kluci i holky z okolních lavic natahují krky, aby viděli plameny v Miškově sešitě, a paní učitelka k tomu má nějaký takový proslov, že by mu přála strávit týden v minulosti, kdy se děti neučily číst a psát a musely celé dny makat na poli. Možná bych chtěla, aby dospělí neopakovali pořád dokola ty svoje naučené pravdy, tuhle nebo tu o dětech v Africe, co nemají co jíst, řekne si Viky, ale ví, že to by se jí psalo a kreslilo taky blbě.



            „Viktorko, proč nepíšeš? Že ty se myšlenkami touláš někde venku, viď?“



            Toulat venku, to je ono. Píše, že by chtěla s mamkou, s taťkou a Verčou na výlet do přírody. Přimaluje ohniště a stan.



            „Wikipédie chce bejt bezdomovec,“ houkne Miško na třídu a tentokrát to Viky ani nekomentuje a rovnou se začne chechtat.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Veronika Jansová

PB010145.JPG
O mně

Odmalička jsem utíkala ze skutečného světa do příběhů. Nadšeně jsem je poslouchala, později četla, ještě později sama vymýšlela a vyprávěla ostatním.

V roce 2006 vydalo nakladatelství Petra můj román Střípky odvahy. O rok později mi tamtéž vyšel román Už nejsem hodná holka.

Po malé tvůrčí pauze vyplněné zejména studiem se vracím
s novelou Čas Kaštánků, s povídkami a básničkami.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •