Cesty ke štěstí, Plazili se jiní, Flash Back, Mejdan na Petříně, Anděl smrti, Error, Černá ornice, Srnka, Skleněnka. Zubařka (Josef Farkas)26.3.2016
 

Zubařka

Zubařka

Seděl v čekárně a pekelně ho bolela stolička. Co jí tak dlouho trvá? Po další čtvrt hodině zaklepal. Otevřela žena v bílém plášti: „Co chcete?"

Ukázal na oteklou tvář: „No co asi?"

„Ale tady už nikdo není. A je po ordinačních hodinách," klepla prstem do rozvrhu na dveřích.

„Ale já vás moc prosím, žádám o ošetření. Jsem akutní případ, paní doktorko," ochotný dát nebo udělat cokoliv.

Chvíli si ho prohlížela. Váhala. Nakonec ustoupila do ordinace.

Seděl v zubařském křesle a pozoroval, jak rozsvěcí lampu a připravuje si vrtačku a náčiní.

„Musím se omluvit pane, ale sestra je pryč. Na všechno budu sama."

Bylo mu to fuk. Už aby se zbavil bolesti. Natěšeně koukal, jak natahuje do injekční stříkačky Novokain. Pomalu ho vpravila do dásně. Byl překvapený, jak rychle začal působit. Cítil mravenčení a za ním plížící se otupělost. Přestával cítit jazyk, dáseň, bolavý zub. Ale tím to nekončilo. Následovala tvář, hlava, šíje. Nakonec mu znecitlivělo celé tělo.

Vytřeštěné oči přestal ovládat. Mohl pouze zírat. Jeho zrak začal vnímat stíny, které v ordinaci dříve nebyly. Nejprve kopírovaly pohyby lékařky a poté, jakoby je přestala bavit svázanost, se osamostatnily a roztančily po ordinaci. Občas zavadily o jeho kůži a ta, ač znecitlivělá drogou, reagovala zelektrizovanými chlupy.Doktorka pozorovala jeho reakci a v jejím pohledu se zračilo uspokojení. Rozevřela mu ústa a podržela vzpěrami.

Sledoval rotaci vrtáku ve vrtačce. Necítil, kdy se zakousla do zubu. A zakousla se zrovna do zubu? Začínal chápat, že zde není něco v pořádku. Seděl neschopen pohybu a jeho mozek se rozjel na plné obrátky. Překotně analyzoval možnosti úniku. Výsledek mozkové aktivity byl zdrcující, bez šance. Přeludy míhající se místností začaly mít čím dál zřetelnější obrysy. V jednu chvíli se mu jeden z nich posadil na klín a jazykem slízl krev z obličeje.

Potom se začalo vše utápět ve tmě. Cítil určitou úlevu. Zub ho již nebolel.

Prohlížela si pacienta a prožívala okamžik štěstí. Vždycky toužila být zubařkou. Měla za zlé životu, že se k ní choval jako macecha. Až teď... Když je štěstí unavené, sedne si i ...

Muž na křesle se nehýbal. Pomalu sklízela zubařské náčiní. Pořádek musí být. Přímo nesnášela bordel.

Potom sundala vypůjčený bílý plášť a pověsila na věšák. Aby se paní doktorka ráno nezlobila. Naposledy se rozhlédla po ordinaci. Bude se jí stýskat. Bylo jí jasné, že o práci zřejmě přijde. Vzala do ruky kbelík z umělé hmoty, hodila do něj hadr a gumové rukavice. Opřela koště o stěnu, aby mohla zhasnout.

Zamkla ordinaci a odešla prázdnou čekárnou.

hodnotit: