IKAR CZIKAR CZ

Znamení Sokola (Ivana Nováková)17.12.2017
 

5
 počet hodnocení: 1
přečtené 2343, Komentáře 7

 

Znamení Sokola 27 - Rok démona dvě

Do hlavního města jsme dorazili navečer a já se cítila opravdu unavená. Očekávala jsem koupel, soukromou večeři a pád do lůžkovin. Jenže když se daří, tak se daří.



Uvítal mě jeden člen Hadarovy partičky. Zatím jsem je z provokačních důvodů odmítala rozlišovat. Tenhle byl asi třicetiletý, vyzáblý, s krátkými tmavými vlasy, které trčely jako hřebíky vzhůru. Světle modré oči vypadaly permanentně udiveně. Vybavila jsem si i jméno. Oren.



„Zatímco jste dlela u hraničního valu, dorazilo poselstvo z Rinó. Ravid je přijal, ale oni trvali na rozhovoru s vámi. Informoval jsem je o důvodu vaší nepřítomnosti a pravděpodobném termínu návratu. Kníže Eiran vyjádřil pochopení. Bohužel se však nemohl zdržet. Odevzdal mi do úschovy nějaké listiny a odjel zpět.“



„Nakonec budeme rádi, pokud nezavalí tunel,“ vyklouzlo mi.



Můj rádce tento druh humoru neschvaloval, ale nevoli projevil pouze gestem.



„Zavolejte mi doktora Marka.“



„Pozemšťan odcestoval s poselstvem na výslovnou žádost krále Davida. Tady mi svěřil dopis pro vás, pane Adine.“



Společně jsme se vydali do pracovny, ale při pohledu na hromadu předaných listin jsem zavelela k ústupu. Ať už obsahují cokoli, počkají do rána.



„Co píše Marko?“ zeptala jsem se Adina u snídaně.



„Omlouvá se za nenadálý odjezd. Kníže mu nesdělil žádné podrobnosti. Určitě prý pošle zprávy, jakmile dorazí do Kristonu.“ Povzdechl si. „Mám z toho divný pocit.“



Hned první dokument v pracovně nás nenechal na pochybách, že tentokrát pánové v Mandlovém údolí skutečně přestřelili a dobré vztahy se sousedem jsou vážně ohroženy.



Vlastně spíš v troskách.



David předal vládu svému bratru Eliorovi. Vzhledem k jednoznačnému názoru nejvýznamnějších mužů Ereboru na spolupráci s Rinó nepovažuje nadále smlouvy, které byly uzavřeny našimi předky, za platné, a vrací je zpět s patřičným označením.



Ani jsem nedokázala odhadnout hloubku a šíři celé katastrofy.



Pokročíme v krasojízdě. Netrvalo ani půl dne, než se v paláci objevil člověk s překvapivou stížností. Rinóští na své straně tunelu vybírají mýtné. Co si to dovolují?



Co by? Průchod skalní stěnou vyhloubili oni. Mají na to plné právo.



Cla, daně, poplatky. Pochopitelně. Proč by na nás útočili s meči na koních, když to můžou udělat pěkně v teple od kancelářského stolu? Jejich zboží pro nás bylo vždy svým způsobem luxusní, nyní se však stalo nedostupným. Ceny našich produktů v zahraničí vylétly do takových výšin, že se ty staly neprodejnými.



V paláci se střídaly delegace řemeslných, obchodních a statkářských cechů. Všechny jejich požadavky zněly stejně. Kvůli zásadnímu poklesu obchodu s lesnatou říší se všichni dostávali do potíží. Zajímal je důvod, a zda by bylo možné původní stav obnovit.



Zvažovala jsem veřejné prohlášení. Má smysl všem vykládat, že kníže Natan je hlupák? Jenže jak jinak současnou tristní situaci zdůvodnit? A dosáhneme návratu starých pořádků?



Pochopitelně v souvislosti s tím spatřila světlo světa pikantní historka o mém vztahu k Davidovi. Vyvolala plošné pohoršení. Na každém kroku mě provázela potměšilá šuškanda. Bylo až s podivem, jak málo mi vadila. Celá ostuda byla slabá, ale přece jenom náhražka za bolest, která mi scházela. Jako kdyby kvůli tomu, že jsem se netrápila naším rozchodem, ztratil celý vztah na váze a David z mého života naprosto zmizel.



A do celé pohromy dorazil dopis od Marka.



David vyrazil na obchodní misi do Lenderonu. A nárokoval Marka do svého doprovodu. Ten souhlasil z mnoha pochopitelných příčin. Nejspíš si vyčítal roztržku svého mladého přítele s otcem. Rozhodl se dát milenci prostor, aby o své náklonnosti mohl začít pochybovat. Pěkně hloupé, ale divte se.



Do noci jsme diskutovali o možnosti, zda bych se měla do Kristonu vypravit sama a osobním zásahem přimět Eliora, aby naše idiotské jednání velkoryse přehlédl a obnovil bývalé přátelské vztahy. Nakonec jsme se shodli. Hadar a jeho grupa neurazili pouze krále Davida. Ponížili především mne. Ať se prokoušou kaší, kterou si navařili.



Blížil se podzimní výběr daní a do Alisetu se ze všech koutů sjížděli lidé nejrůznějších profesí. Všichni byli rozzlobení a měli velmi konkrétní představu, jak svízelnou situaci řešit. Celé město vřelo jako přetopený kotel.



Myšlenky na nepokoje v ulicích města mě zaměstnávaly při každé činnosti, takže mi Adin musel dvakrát zopakovat, že přijela paní Helice a požádala o slyšení. Seděla jsem právě v pracovně, do oken bušil nevlídný déšť. Vstala jsem. Připadalo mi, že potížím se lépe čelí na nohou. No, možná člověka podpoří pocit, že může eventuálně snáze prchnout.



„Co jí mám odpovědět? Valí se toho teď na nás hodně, nebylo by od věci právě ji odmítnout,“ radil.



„Sdělila konkrétní požadavek?“



„Prosí o soukromé slyšení.“



Trhla jsem rameny. „Aspoň mě ušetří veřejné ostudy.“



„Ach Edian, nejsi povinována ji přijmout. Beztoho ti ublíží. Čeká nás ještě spousta práce. Zraněná ji potom budeš hůře zvládat. Lidé se shromažďují na náměstích a chystají se oblehnout Sněmovnu. Mluví dost otevřeně o přímém útoku. Budeme muset zasáhnout. Vykašli se na babu.“



Stála jsem a mačkala si ruce. Ještě nikdy žádný Sokol nemusel bojovat proti vlastním lidem. Jsem prostě klikař.



„S Orenem a dalšími členy Rady přiveďte do paláce mluvčí lidí, kteří se shromažďují venku. Vyslechnu jejich požadavky. Jako nácvik poslouží rozhovor s paní Helicí. Vyřiď, že jí mohu věnovat půl hodiny.“



Sklonil hlavu na znamení souhlasu a odešel vykonat příkazy.



Při Světlonoši, komu se vlastně chtěli Krásní bratři pomstít?



Paní Helice vstoupila, elegantní jako obvykle. Velmi formálně jsme se pozdravily. Ona se uklonila. Takový projev úcty mě překvapil. Vyzvala jsem ji, aby sdělila důvod návštěvy.



„Především se chci omluvit. Nesouhlasím s činy svého bratra, tím méně se zbrklým jednáním pana Natana. Mám-li se poněkud neomaleně vyjádřit, pokud měl váš vztah k… ehm… princi Davidovi nějaký vliv na život v této zemi, tak jedině příznivý. Je mi líto oněch událostí a jejich důsledků.“



„Moc jsem přemýšlela o slovech,“ pokračovala, „kterými jste zdůvodňovala svou žádost v létě. Měla jste pravdu. Ačkoli mám možnost ovlivňovat události kolem sebe, nečiním tak. V důsledku jedné společenské katastrofy jsem se stáhla do ústraní. Ukrývám se před světem a užírám nečinností. Vás jsem ostře kritizovala, ale vy jste nikdy před veřejnou ostudou neutekla. Každému problému jste se postavila zpříma. Vaše odvaha v tomto směru mě zahanbuje. A právě já mohu dosvědčit, že člověk k podobné pohaně přijde zpravidla neúmyslně a nezaslouženě. Moje odsouzení bylo velmi příkré a nespravedlivé.



Nebudu vás déle zdržovat. Přemýšlela jsem hodně o vaší nabídce. Pokud stále platí, ráda bych ji přijala. Slyšela jsem jedno vaše oblíbené heslo. Neptej se, co může vlast udělat pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro ni. Já jsem ochotna vykonat cokoli.“



Prudce jsem se nadechla, protože mi doslova vyrazila dech. „Ten slogan není můj. Dovolila jsem si použít slova jednoho z významných pozemských státníků,“ upřesnila jsem, abych získala trochu času na rozmyšlenou.



Nic by nebylo jednodušší, než ji odmítnout. Jenže bych tím poskytla pouze krátké zadostiučinění své pomstychtivosti. A lidí, kteří jsou ochotni pro mě pracovat, bylo jako šafránu.



„Dobrá, rozhodně jste mě překvapila, nicméně moje nabídka trvá. Nyní se musíme dohodnout na platu za vaše služby. Nikdy vám nemohu dát tolik, jakou hodnotu bude mít vaše práce. Řekněte si, prosím, jakou byste měla představu.“



Zatvářila se dotčeně. „Za svou ochotu nemíním pobírat žádný plat!“



„Nesouhlasím. Potřebuji vás v režimu zaměstnance. Nemohu si dovolit, abyste všechny požadavky prosívala sítem své morálky. Berte to tak, že si hodlám zaplatit určitou míru oddanosti.“



„Žádné peníze mě nemohou přimět k tomu, abych své činy odloučila od etických hodnot. S tím ani jedna z nás nic nenadělá. Nabízím vám víc. Přijměte, prosím, mé spojenectví. Vaši přátelé budou mými přáteli, vaši nepřátelé mými nepřáteli, budu vás milovat, ctít a zachovám vám věrnost.“



Přísahou mě dojala.



„Mimochodem,“ pousmála se. Náhle se z ní stal úplně jiný člověk. „Zajímalo by mě, jaký plat pobírá pan Adin?“



 „On je můj bratr, který se pouze narodil jiným rodičům,“ pronesla jsem tiše.



„To je zjevné. Víte, kdybych měla dceru, jako jste vy, byla bych na ni pyšná.“



Aniž se tomu dá úspěšně zabránit, život občas přináší i příjemná překvapení.



„Vaše služba zde začíná doslova ohnivě,“ komentoval naši dohodu Adin, poté co jsem ho seznámila s výsledkem schůzky.



Následovala krátká porada, jak proběhne jednání se zástupci rozhněvaného lidu. Co kdo řekne, co se naopak zmiňovat nebude v žádném případě.



Lidé se shromáždili ve velké audienční síni a projevovali nelibost nahlas. Ale dostavili se a byli spíše nakloněni záležitosti řešit slovně, než stavět barikády a házet dlažebními kostkami.



Velitel Taker se ujal mé osobní ochrany a dále řízení průběhu jednání. Několika ráznými údery hole o podlahu si zjednal pozornost. Přivítal přítomné, popsal organizaci audience, varoval je. Jakékoli výtržnosti nebyly přípustné.



Slovo převzal Adin a velmi stručně situaci zrekapituloval. Pánové při letních slavnostech nabyli nesprávného dojmu, že král David měl v úmyslu uchvátit naši zemi. Bohužel došlo ke zničení smlouvy o spolupráci. V důsledku tohoto činu země Rinó nastavila obchodní jednání s Ereborem jako vůči jakémukoli jinému partnerovi. Naše smůla tkví v základní nerovnosti vzájemného vztahu.



Sálem proběhla vzrušená vlna diskuze. Z víru dotazů vykrystalizoval jeden zásadní. Měl král David skutečně v úmyslu ohrozit naši samostatnost?



„Ne, v žádném případě nikoli!“ prohlásila jsem. „Rinóská královská rodina byla této zemi vždy přátelsky nakloněna. Smlouvy byly nastavené v náš prospěch. Sám král nám za všech okolností naprosto nezištně pomáhal. Mnohokrát se osobně vyjádřil, že má zájem na našem rozvoji a rovnocenné spolupráci. Ostatně kdyby rinóští vládcové chtěli, připojili by Erebor ke své zemi tak snadno, že bychom ani nemrkli.“



Krutá pravda přítomnými lehce otřásla. Několik následujících dotazů, které směřovaly k mému osobnímu vztahu ke králi, odvrátil Adin. K záležitosti se nehodláme vyjadřovat, protože s danou věcí nesouvisí. Opakuji, nesouvisí!



Dostali jsme se ke klíčové otázce. Jak situaci řešit?



„Chtěla bych vás požádat,“ obrátila jsem se na poddané, „abyste se každý zamyslel, čeho chcete dosáhnout a jakými prostředky. Je naprosto v pořádku, že jste projevili nespokojenost. Jsme si vědomi pochybení a hodláme je napravit. Nastalá situace není jednoduchá a řešení bude vyžadovat mnoho sil od každého z nás. Nemůžeme si dovolit energii utrácet ve vzájemných potyčkách. A ještě musím upozornit na podstatnou věc. Chování našich šlechticů krále Davida hluboce urazilo. Přesto vůči naší zemi neuplatnil žádný postih. Pouze odejmul výhody. Takové chování je více než velkorysé.“



„Zkuste pojmout současné potíže i jako určitý druh výzvy,“ pokračovala jsem. „Dosud se k nám mocný soused choval jako rodič k milovanému potomkovi. Odstraňoval z cesty všechny překážky. Ale my přece nejsme děti. Jsme sice malá a na první pohled chudá země. Ale já vidím nezměrné bohatství v nás samých, ve zdejších lidech. Jsme nezdolní, vytrvalí, pracovití a schopní. Ano, ke změně podmínek došlo velmi náhle a všechny nás zaskočila. Avšak nemůže nás porazit. To zvládneme.“



„Kdyby došlo na lámání chleba,“ promluvila jsem opravdu naléhavě, „žili jsme spoustu věků bez zahraničního zboží a obešli se bez něj. To v Rinó jsou zvyklí na luxus a jsou ochotni za něj platit. Zvedněte cenu žádaných předmětů, a to mnohonásobně. Pokud nechtějí naše víno, dobrá, vypijeme si ho sami. Ale po čaji touží, že je to tak? Koření jakbysmet. Vlnu neprodávejte. Utkejte z ní přímo látky. Moje poslední rada, uznávám, je pouze pro odvážné, ale možná by stálo za zvážení napřít pozornost i na Sluneční království.“



Na skopové palice moje plamenná promluva zapůsobila. Přece nejsme žádná ořezávátka! Počkejte, my vám ukážeme, zač je toho loket! Začali se vzájemně pošťuchovat, v halasu začal nad zuřivostí převládat tón odhodlání.



„Uvažujete o cestě do Kristonu, abyste tuto záležitost projednala přímo s… ehm… králem Eliorem?“ zeptala se jakási drzá žena v úplném závěru schůze. Mám pocit, že zastupovala cech zpracovatelů růžové vody. Vida, zrovna její zboží by mohlo být v Rinó žádané, protože tam se růžím vůbec nedaří.



„Vykonáme návštěvu u kristonského dvora při nejbližší vhodné příležitosti,“ ujistil ji Adin. Horlivě jsem přikyvovala. Důležitá byla poznámka o vhodné příležitosti. Ta už nejspíš nenastane nikdy.



Pochopitelně že celé jednání nebylo tak krátké a stručné, jak jsem popisovala. Zaznamenala jsem pouze nejdůležitější body. Končilo se krátce před půlnocí. Na lože jsem se dopotácela úplně vyřízená. A můžu já se své panovnické funkce nyní vzdát? Co byste řekli?



Pochopitelně že ne, protože v tom případě bych se octla na ulici.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Antónia.B.20.2.2018
 

Pani Ivanka, vaše diela by som čítala od rána do večera. Aj Rusalku som prečítala za dva dni... jedným dychom. Takže ak sa rozhodnete pridávať texty častejšie, budem najšťastnejší čitateľ na MT. Ale ak to necháte aj na nedele, budem trpezlivo čakať a tešiť sa tak či tak.. S pozdravom vaša oddaná čitateľka

Antónia.B.19.2.2018
 

Konečne som sa dozvedela, kto je ten pán tajomný. Akosi mi to doteraz nedopínalo, keďže týždeň musím čakať na novú časť a obsah predošlej časti mi za tú dobu vyšumí. A objavovali sa nové postavy. Inak je to super čítanie, vedela by som si to predstaviť aj vo filmovej podobe. Dychtivo čakám na pokračovanie.:):):)

Ivana19.2.2018
 

Děkuji moc za stálou podporu. Uvítala byste, kdybych kapitoly přidávala častěji?

Antónia.B.19.12.2017
 

Ďakujem za malú útechu. Už sa veľmi teším na to,ako celý príbeh vyvrcholí.Bolo veľmi zaujímavé zistenie, že všetko sa to odohrávalo na inej planéte. Ja som taký gurmán, čo sa týka iných svetov. Možno sa dozvieme aj, ako sa planéta volá. Prajem veľa kreativity a veselé vianoce.

Ivana19.12.2017
 

Také Vám přeju krásné svátky plné pohody a radosti a do nového roku štěstí, lásku a úspěch.
Můj smyšlený svět se jmenuje Svět čarodějů, zkráceně Svět. My taky zemi říkáme Země.
Mimochodem nerada to přiznávám, ale Sokoly považuji za svoje vůbec nejslabší dílo. Jenže na ně navazují Havrani, a ti se mi zase povedli. Zkuste vydržet.

Antónia.B.18.12.2017
 

Pani Ivanka, ste samé prekvapenie, ale o to predsa v písaní ide. Je to super, len mi je trocha ľúto mojich obľúbencov Chiky a Arada. Čítam ďalej.Keby bolo viac hviezdičiek, dám kľudne aj desať. :)

Ivana18.12.2017
 

Milá Antonie, děkuju, děkuju, děkuju!!! No, co se týče Arada a Chiky, žili šťastně až do smrti, teda skoro. Další útrapy jsem na zemi, které vládli, seslala až po jejich smrti, páč jsou mi taky náramně sympatičtí. Snad si najdete oblíbence i v další generaci.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ivana Nováková

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •