IKAR CZIKAR CZ

Znamení slunce II. díl - Červená kniha (Ivana Nováková)6.8.2017
 

5
 počet hodnocení: 1
přečtené 703, Komentáře 0

 

Znamení slunce II - Král

„Dnes se k večeři podává pouze duchovní potrava?“ Asgar přejel očima situaci v knihovně. Bestare seděla na pohovce před krbem, na klíně držela otevřený svazek oblíbených cestopisů. Otec zvedl hlavu od papírů na stole.



„Zdravím tě, synu. Co jste to, propána, venku prováděli? Ten rámus by vzbudil i mrtvé.“



Asgar hýřil dobrou náladou permanentně, ale po otcově dotazu se úplně rozzářil.



„Tomu byste nevěřili, jaké jsme měli štěstí. Dopoledne jsme s chlapy ze sousední vesnice sváželi z lesa dříví a vyplašili velkou skupinu prasat. Ukázalo se, že to nejsou divoká zvířata, ale domácí, která zdivočela po Gestardových státotvorných aktivitách. Rozhodli jsme se zahnat je do ohrad a znovu domestikovat.“ V očích se mu blýskalo a tváře zrůžověly nadšením. Zima totiž uhodila plnou silou, krajinu zasypaly závěje sněhu. Každý prostředek, který lidem umožní přežít do jara, byl vítaný.



„A co ty?“ zajímal se mladík. „Jak šlo dnes vládnutí? Jsem zvědavý na novinky z Křišťálového paláce.“



„Dobře, že se ptáš. Právě s tebou jsem o tom chtěl mluvit.“ Vévoda promluvil klidným, tichým hlasem a Bestare našpicovala uši.



„Navzdory vší snaze se nepodařilo nalézt žádného potomka tradičních královských rodů, který by mohl usednout v Kristonu na trůn,“ začal.



Asgar jej netrpělivě přerušil: „Co to je za nesmysl? Země má svého zachránce, vítězného válečníka Testevala. O čem chcete ještě dumat?“



„Není to tak jednoznačné. Kníže Testeval má mnoho předpokladů pro to, aby se stal králem. Jeho rod je starobylý, své panství spravuje od raného mládí a prý dobře, navíc porazil Gestarda. Na druhou stranu jeho děd byl ten nejkonzervativnější šlechtic vůbec. Vládl zatraceně pevnou rukou, zákony dodržoval nemilosrdně a neposlušnost tvrdě trestal. Pánové se obávají, že jeho vnuk uplatní rodinné zvyklosti i na královském dvoře.“



„Chápu, to by se nám asi nelíbilo nikomu. A máme na vybranou?“



„Ano, máme.“ Vévoda upřel na syna dlouhý pohled a Bestare zatrnulo. „Na přetřes přišlo jedno jméno. Ten muž pochází ze vznešeného královského rodu. O jeho statečnosti se povídají báchorky. A na rozdíl od knížete Testevala je otevřený novým myšlenkám.“



Asgar polkl. „Žertuješ?“



„O takových věcech se nevtipkuje, synu.“



Bestare viděla bratra v mnoha obtížných situacích, v nichž vždy zachoval zdravý selský rozum a víru ve zdar svého počínání. Nyní před ní stál poprvé nejistý a rozpolcený. Uvažoval o otcově nabídce. Svářily se v něm ješitnost a touha po moci s praktickým uvažováním venkovana. Jako každého muže jej vidina úspěchu a vítězství opájela.



„Co bys mi poradil ty jako královský rádce?“



„Jedná se o tvůj život, ambice i odpovědnost. Já podpořím variantu, kterou zvolíš.“



„Tobě královský řetěz nenabídli?“



„Ano. Odmítl jsem. Ale já nejsem ty. Nemůžeš se řídit mými rozhodnutími.“



Bestare dostala na otce zlost. Vůbec to Asgarovi neusnadňoval. Byl ochoten radit všem panovníkům v dosahu lidské moci, a vlastního syna nechal napospas pochybám. Odložila knihu, vstala a přistoupila k bratrovi. Vzala ho za ruku.



„Když mi bylo asi deset let, viděla jsem v Kristonu vystoupení kejklířů z Ur. Dvě noci jsem poté nemohla spát, jak moc se mi to líbilo. Zatoužila jsem stát se krasojezdkyní. Myslela jsem jenom na to, jak ta dívka stála na hřbetě koně, jak na něm dokázala doslova tančit. Dětská přání nemají omezení. Bylo někdy v tvém životě období, kdy jsi toužil stát se králem? Třeba jako hodně malý kluk?“



Dlouze se na ni díval a pak jí pevně stiskl dlaň. „Děkuji ti. Moc je tak silné lákadlo, že jsem málem zapomněl, kým doopravdy jsem. Ne,“ otočil se na otce. „Je nesporně lichotivé, že si pánové vzpomněli na mě, ale nemám zájem.“



„Myslím, že jsi zvolil dobře, synu.“



 



*      *      *



Bestare postávala v hale a v nose ji štípal ledový vzduch. Uvnitř domu by nikdy nemělo mrznout. Jenže se tomu nedalo zabránit. Otcova družina čítala momentálně nulu mužů. Ona měla k ruce Samar, nějaké mladinké děvčátko jako kuchařku a jedinou služku. Hala podle toho vypadala. Na podlaze zaschlé bahnité šlápoty, na oknech uprášené závěsy, v květináčích mrtvé rostliny. Netrap se tím, přikázala si rázně.



Ze schodů sbíhal Asgar a omlouval se za zdržení. Měl plné ruce práce se zabezpečením panství v průběhu zimy. Zemědělské práce už dva roky stály a obyvatelstvu hrozil hladomor.



„Nemusíš se cítit provinile. Stejně čekáme na otce.“



Vévoda dorazil krátce po synovi. A sotva potomky přejel pohledem, zachmuřil se.



„Okamžitě se dojděte převléknout. Oba!“



„V žádném případě!“ ohradil se Asgar.



„Mám na sobě svoje nejkrásnější šaty!“ bránila se Bestare.



„Nejde o šaty. Aldeří pláště necháte doma! Nedokážu se na tu příšernou věc ani dívat.“



„To je mi líto,“ mínil Asgar, „ale nemohu tě poslechnout. Mně naopak ta kožešina dává sílu pobitých nepřátel. Mohl jsem to být já, komu dnes pověsí královský řetěz na krk. A převzal bych jej právě v tomto plášti.“



„Milé děti!“ zvýšil Erim hlas. „Jako otec mám svatou povinnost dávat dobré rady. Uvědomte si laskavě, jak zapůsobíte na krajany, s nimiž se dnes setkáte. Není dobré všechny odradit předem. S těmi lidmi budete muset celý život vycházet.“



„Kdy ses ty sám začal ohlížet na mínění veřejnosti?“ rýpla si Bestare.



„Neustále mám toto hledisko na paměti,“ rozzlobil se. „Nikdy bych si na slavnostní shromáždění takového významu neoblékl kožich z alder!“



„Protože ho nemáš,“ zasmál se Asgar. „Půjdeme?“



Hovořit o Křišťálovém paláci jako o stavbě byla nepřesnost, protože nebyl nikdy postaven. Jednalo se o zhmotnělé kouzlo, jenž si žilo vlastním životem nezávislým na lidské vůli a ovlivňovalo toky energií v nepředstavitelném dosahu. Stěny z temného křišťálu se v šikmém zimním slunci duhově leskly a sníh na střechách a ozdobných prvcích vyvolával asociace kolísající mezi krajkovým snem a pocukrovaným dortem.



Světelné podmínky uvnitř závisely na konstelaci hvězd a lidské úsilí ve formě svící a lamp mělo jen nepatrný dopad. Co se Bestare pamatovala, panovala v paláci buď tma, nebo ještě hlubší tma. Proto ji překvapila zamlžená opalizující záře, když vstoupili. Jakože to bylo překvapení poslední.



Vévoda Redagar, v souladu se svým slibem, podpořil nárok Rona Testevala na královský řetěz. Jako formálně druhý nejvlivnější muž v zemi jmenoval knížete do funkce právě on. A celé to bylo zabaleno v nekonečném množství vrstev tuhé dvorské etikety.



Muži pronášeli věty, z nichž ani jedno slovo nevymysleli sami. Probíhalo sborové povstávání, uklánění, přecházení. Netrvalo dlouho a uvědomila si, že se pekelně nudí. Uvažovala, zda Testeval pociťuje zadostiučinění a oprávněnou pýchu, že dosáhl tak vysokého postavení. Lhostejná slavnost dle zkostnatělých pravidel umrtvovala veškerý emocionální náboj, který by rozhodně měla mít.



Všimla si, že bratr cosi kreslí do skicáře, který držel na kolenou. Mluvit spolu nemohli, záludná akustika budovy zdůraznila sebemenší šustnutí. Pokoušela se nahlédnout pod tužku. Ukázal jí své výtvory. Málem vyprskla smíchy. Umělec v jeho nitru se úmorné nudě bránil po svém a vytvářel karikatury přítomné elity země.



Zachránil jsi mě, poděkovala mu nehlasně v myšlenkách.



Nemůže to být tak zlé, odpověděl.



Než celá šaškárna skončila, venku nastala noc. Znechucení z obřadu vyprchalo na širokých schodech paláce. Zasněžený Kriston, ozářený planoucími lampami, vypadal jako město z pohádek. Nově jmenovaný král vedl průvod nejvznešenějších lidí přes rozhlehlé prostranství k obytnému paláci, kde následovala slavnostní hostina.



Tohle je možné jenom u nás, uvažovala. Obyvatelé hlavního města zaplnili celé náměstí a přilehlé ulice a zírali na průvod Černých jezdců, jejich manželek a dcer v oděvech třpytivých a nádherných jako drahokamy. A neozvalo se ani hlásku. Ani nejtišší šepot, natož zvučné provolávání slávy. Zdálo se jí to podivné, a to se tu narodila.



Na hostinu se těšila. Milovala jídlo, jako každý čaroděj. Očekávala, že společnost povolí ztuhlé obličeje a začne se chovat uvolněněji. Doufala, že nastane příležitost osobně si promluvit s králem. Martana Melise mezi přítomnými neviděla, slavnosti se zúčastnil pouze jeho mladší bratr Efram. Ráda by se na něj Testevala zeptala.



Sotva se kolem tabule usadili, služebnictvo rozneslo džbány a nalilo víno do pohárů. Král uchopil svůj a zhluboka se napil. Seděl v čele tabule, po jeho pravé ruce byla vyhrazena místa pro vévodovu rodinu. Také se napila, víno bylo výjimečně dobré a silné.



Při obřadu v Křišťálovém paláci si toho nevšimla, ale tady ji to uhodilo do očí. Ron Testeval se změnil. Ve tváři, gestech či způsobu mluvy marně hledala vtipného společníka z putování po světě. Jeho oči se chladně leskly. Přísně sevřené rty jedinkrát nesklouzly k úsměvu. Hovořil ponejvíce s vévodou a bez ohledu na slavnost probíral státnické záležitosti.



Asgar mlčel a zvídavě pozoroval okolí, hodující šlechtice, pobíhající služebnictvo, mísy plné jídla, lom barev na broušených karafách. Výtvarník v jeho duši ožil naplno. Odpřisáhla by, že vůbec netušil, co žvýkal, a v duchu sestavoval obrazové kompozice.



Seděla mezi otcem, zabraným do pracovního rozhovoru s králem, a duchem nepřítomným sourozencem. Rozhodla se plně věnovat jídlu.



A tehdy král zvučně promluvil: „Princi Asgare, mohu se vás zeptat na důvody, proč jste odmítl královský řetěz? Předpokládám, že podpora od vašeho otce, které se mi dostalo, vyplynula jako důsledek vašeho rozhodnutí.“



Mladík odvětil s úsměvem a obří dávkou šarmu: „Nebylo příliš o čem dumat, Výsosti. Byl zvolen ten nejlepší.“



Nechutně podbízivá odpověď panovníkovu tvář nerozjasnila. „Mohl byste tu myšlenku upřesnit? V čem se domníváte, že jsem lepší než vy?“



„Zcela jistě ve vládnutí, Vaše Výsosti. Já mám plné ruce práce kolem zpustošeného panství a navíc jsem duší umělec a rebel. Jak říkám, nebylo o čem dlouze uvažovat.“ Stále se usmíval, ale Bestare cítila, že se blíží pohroma.



Testeval, obdařený empatií koně, pokračoval v provokacích. „Nejsem si jist, zda jste ke mně upřímný. Stejně bych mohl odpovídat já vám, kdyby se naše role obrátily. Já jsem přesvědčen o tom, že vy byste byl vhodnějším nástupcem krále Jarvera než já. Z toho vyplývá, že v tuto chvíli jsou v zemi Rinó dva rovnocenní uchazeči o královský řetěz. Já jsem jej získal pouze v důsledku vaší velkorysosti.“



„Tyto okolnosti nejsou vůbec podstatné,“ zasáhl vévoda Redagar, „a je zbytečné se jimi obtěžovat na slavnostní hostině.“



„Neřekl bych!“ Král povstal. „Nechci mít jako vladař ruce svázané vděčností.“



Asgar se zvedl také. Po jeho úsměvu nezbylo ani památky.



„Princi, jelikož jste neméně tak mocný jako já, a já jsem se stal králem z vaší blahovůle, požaduji, abyste mi nyní veřejně přísahal věrnost.“



„Přísahal jsem ji stejně jako všichni přítomní v Křišťálovém paláci!“



„Jednalo se o nudné, nic neříkající bláboly. Přísahejte nyní přede všemi sám za sebe!“



Bestare si pro jistotu opakovala násobilku. Protože by si mohla přát, aby do toho hlupáka uhodil hrom, a nebesa by ji nejspíš vyslyšela.



„Ani stínem myšlenky jsem neuvažoval o zradě!“ bránil se rozhořčený Asgar.



„Nemluvím o zradě. Mluvím o věrnosti!“



Princ zatínal čelisti. Co si ten náfuka dokazoval? Hodlal vládnout pevnou rukou a jako prvního musel zkrotit nejvzpurnějšího koně?



Prudce vydechl. „Jak si přejete. Tady přede všemi vám přísahám věrnost. Jste spokojen?“



Nečekal na odpověď. Černý plášť z pobitých nestvůr si přehodil zuřivě přes ramena, otočil se na patě a vzteky bez sebe opouštěl sál.



Upírala pohled na drahocenný porcelán na stole. Co se Testevalovi stalo? Jako kdyby to nebyl on. Na škole vyváděl strašlivé vylomeniny, ale žebříček hodnot měl srovnaný správně.



„Omluvte mě,“ promluvila do nastalého ticha. Uklonila se směrem ke králi. Napodobila bratra. Vstala, zahalila se v antracitovou kožešinu a odkráčela.



 



*      *      *



Samar klečela před krbem a vymetala ho. Když zvedla hlavu, setkala se s pohledem své paní. Obě myslely na totéž. Bylo naprosto nevhodné, aby hospodyně tak významného dvora vynášela popel. Stejně jako princezna, která bojovala s pavučinami a měla přitom šátek ovázaný kolem hlavy na způsob urských poutníků. A stěžovat si můžete u druhého pilíře ronovského mostu.



„Často uvažuji o tom, že bych na údržbu a chod paláce používala kouzla,“ pronesla Bestare polohlasem. Samar jen s povzdechem zavrtěla hlavou. Obě věděly, že čarování je pro podobnou činnost naprosto nevhodné. Nelze tímto způsobem udělat pořádek, ale pouze iluzi pořádku. Navíc použití tak mocného nástroje k dosažení nevýznamného účelu je vysoce riskantní.



Čarodějka se zuřivě ohnala prachovkou. Zatracený osud!



Služka, která otírala okenní tabule, se rozesmála. Hned se zajíkla, přitiskla ruku na ústa a omluvně ohlédla po panstvu.



„Co se děje?“ narovnala hospodyně záda. Bestare odhodila prachovku a pospíšila k oknům. Z terasy před průčelím se ozýval hluk, štěkot psů, volání, smích, ržání koní.



„To je bratr,“ konstatovala bez údivu. „Ulovili zdivočelé koně a pokoušejí se je zkrotit. Vyvádějí u toho jako malí kluci!“



„Vypadá to, že už je ovládli a teď se jenom předvádějí,“ pousmála se Samar.



„Jejda, paní, podívejte!“ vykřikla služka. „Jede sem král!“



Skutečně. Na cestě pod lesem se objevila družina s královskými zástavami. Pocítila lehké bodnutí nelibosti. Co ten tu pohledává? Otočila se a vyběhla z pokoje. Spěchala k hlavnímu vchodu.



Sotva otevřela mohutné dveře a vyklouzla na přístupové schodiště, mezi balustrádami vyklusala na prostranství družina s Testevalem v čele. Naskytl se jí pohled na Konqeru zcela výjimečný. Před vstupem do paláce se srotilo velké množství lidí a zvířat. Psi pobíhali a štěkali, koně se plašili, lidé na sebe pokřikovali. Všude vládl hluk a zmatek.



Král přejel rozjívené shromáždění pohrdavým pohledem. Seskočil ze sedla a nejbližšímu pacholkovi hodil otěže.



„Postarej se mi o koně!“ křikl panovačně.



Ten otěže chytil a obratem jimi mrštil po králi zpět. „Postarej se o něj sám, frajere,“ doporučil s úšklebkem.



Testeval ztuhl v půli pohybu, obrátil se a přejel očima prince v oděvu podkoního. Doslova zezelenal vzteky. Bestare vlažně uvažovala, že by měla do konfliktu vstoupit a zarazit jej v počátku. Pozdě! Král se vymrštil a skočil po Asgarovi jako aldera.



Jejdanánku! Sestoupila o schod níž a ukročila do strany, aby měla lepší výhled. Bratr uhnul a pravačkou Testevalovi vypálil ránu. A začala mela. Král a princ se rvali jako... Zkrátka jako dva rozzuření chlapi, kteří měli pocit, že došlo k poškození jejich ješitnosti. Jak vévodovi poddaní, tak muži z královy družiny svorně ustupovali a tlačili koně co nejdál od pranice. Psi se všem motali pod nohami a užívali si nevšední zábavy.



„Hej! Vzpamatujte se!“ Vévoda se prohnal kolem ležérně postávající dcery a bez ohledu na svůj věk mířil přímo k protivníkům. „Okamžitě přestaňte! Chováte se jako nezvedení uličníci! Nechte těch vylomenin!“



A vrazil mezi ně. Síla jeho osobnosti a vážnost postavení zajistily, že se oba opanovali stejně rychle, jak se do sporu vrhli. Asgar se narovnal, v očích mu blýskalo. Testeval si setřel ze rtu krev. Stáli naproti sobě, zuřivě se měřili. Vévoda je držel od sebe na délku natažených paží.



„Mám pocit, že jste se mnou chtěl něco důležitého projednat, Výsosti,“ pronesl ledově. „V soukromí naší galerie budeme mít klid na vyřizování státnických záležitostí. Tebe, Asgare, i tebe, Bestare, budu potřebovat také. Půjdeme?“



Sotva vévoda zmínil její jméno, Testeval se prudce otočil a podíval se na ni. Jeho výraz ještě potemněl. Ano, byla si vědoma, že vypadá jako služka. Ale co s tím, propána, mohla dělat? Horší bylo, že i otec ji přejel nevlídným pohledem. Jediný Asgar, který průvod kráčející do paláce uzavíral, lišácky mrkl. Zdálo se, že on je s vývojem situace dokonale spokojen.



Vstoupili do knihovny a princ zavřel dveře. Vévoda se otočil a shromážděné si podmračeně změřil.



„Nikdy jsem necítil takovou zlost jako dnes. Nechci od vás slyšet žádná zdůvodnění. Říkám jasně a důrazně, že už se to nebude nikdy opakovat! Držíte ve svých rukou budoucnost celé země, a perete se jako školáci. Není to jenom nedůstojné. Vaše chování je ubohé a nebezpečné. Neodpustím vám, pokud něco tak malicherného jako osobní spory zasáhne do osudu říše. Nemusíte se milovat, ale nutně se musíte vzájemně respektovat. Pochopili mě všichni?“



„Mohu se zeptat,“ pokusila se Bestare vzdorovat, „jak se toto kázání týká mě? Já jsem nikoho neurazila, nikomu jsem nevrazila pěstí.“



Rozhněvaný vévoda přimhouřil oči. „Ne. Jenom jsi tam stála a pouhým nedopatřením jsi nahlas nepovzbuzovala domácí tým. Když už se tyhle dvě horké hlavy srazily, ty jsi měla zasáhnout a pohromu odvrátit. Prostředky na to máš!“



„Já tomu taky úplně nerozumím,“ přidal se Asgar sametovým hlasem. „Co se stane, pokud nedodržíme tvé podmínky? Pokud, například, nezačnu chovat v úctě hejska ze severu, který se ke mně chová jako k blátu na svých botách? Budeš se na mě opravdu hodně… zlobit?“



Tentokrát vycítila změnu nálady v místnosti velmi rychle a silně.



„Máš pravdu, otče,“ vysypala ze sebe. „Opravdu se omlouvám, že jsem nezasáhla, a za sebe slibuji, že si vezmu tvé požadavky k srdci a budu se podle nich chovat.“



Rudý vévoda vydechl a obrátil se na syna.



„Ehm, promiň, otče. Samozřejmě uznávám tvé stanovisko a slibuji, že se budu tvým doporučením řídit. Ujišťuji tě, že k podobné nesrovnalosti už nikdy nedojde.“



Všichni tři se podívali na krále.



Sevřelo se jí srdce. Z Testevala se do okolí valily vlny zloby a nenávisti. On tu s námi není, uvědomila si. Octl se na jiném břehu. V jiné dimenzi.



„Nejsem povinen, a ani ochoten se podřizovat nárokům svého vazala. Pokud se ke mně kdokoliv z této rodiny bude chovat urážlivě a nadřazeně, hodlám jej potrestat, a použiju bez váhání všechny prostředky, které mám k dispozici.“



Nastala dlouhá chvíle mrtvolného ticha.



Bestare přemýšlela, zda by bylo řešením podívat se Testevalovi do hlavy. Mohla by mu podsunout vhodnou myšlenku. Ale nechtělo se jí. Jakou hodnotu by vykazovala změna chování, pokud nevycházela ze svobodné vůle? Zklamalo ji, že odmítl spolupráci s lidmi, kteří ho vždy podporovali.



„V tom případě, Vaše Výsosti,“ promluvil Erim Redagar tiše, „opusťte toto panství. Předpokládám, že mé služby nejsou nadále na vašem dvoře žádány. Odejděte, prosím. Ihned.“



Plnou míru prohry si uvědomila, když se za králem zavřely dveře. Otec popadl náruč listin, které se válely na pracovním stole. Odnesl náklad ke krbu a hodil do plamenů. Oheň se mírně utlumil pod vrstvou papíru, aby následně vzplanul, vítězně vypustil roj jisker a spolkl veškeré Redagarovo úsilí.



Přistoupila k otci a zlehka ho objala.



„Je mi to moc líto. Měla jsem použít mozek už na nádvoří.“



Šedovlasý vévoda vydechl a opětoval stisk.



„Holčičko zlatá, netrap se. Moje práce nedávala užitek už několik desítek let. A já jsem si to odmítal připustit. Pořád jsem doufal ve změnu. Stále jsem čekal, že medvědí palice u dvora prozří a pochopí. Moje víra byla silnější než zdravý rozum. Potřeboval jsem pořádnou ránu do hlavy, abych pochopil marnost svého počínání. Kdo ví, možná jste mě s Asgarem konečně osvobodili.“



Navzdory svým slovům si bolestně povzdechl.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ivana Nováková

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •