IKAR CZIKAR CZ

Znamení slunce II. díl - Červená kniha (Ivana Nováková)6.8.2017
 

5
 počet hodnocení: 1
přečtené 3694, Komentáře 0

 

Znamení slunce II - Zlomené srdce

Měkké odpolední slunce procházelo tabulemi skla, roztančilo částečky prachu, vykreslilo mlčenlivou vášeň ladného chaosu. Ve vzduchu se vznášelo devatero vůní od vadnoucích kopretin ve váze, přes olej, terpentýn a křídu, až po dřevo a slabý závan propoceného oblečení.

„Tady jsi! Všude tě hledám.“

Veřeje ohraničily krásný obraz jako rám. Z nazelenalého zlatistého oparu letního dne vstoupil do proskleného altánu sotva osmnáctiletý hoch, vysoký a hubený, s havraními vlasy spadajícími až na ramena a oslnivým úsměvem, pro nějž by vraždila.

„Můj milý Asgare,“ vstala ze stoličky a objala ho.

„Chybělas mi. Slyšel jsem, že Alen s tebou nedorazil. Co ho zdrželo?“

„Přijal pozvání mladého Eframa, syna knížete Melise z Ronova. Ještě pár dní si na něj budeme muset počkat.“

„Doufám, že ten kluk ví, co znamená dobré jméno rodiny Redagar, a udělá s kamarády aspoň pořádnou ostudu,“ pronesl lehce.

Rozesmála se. „Nebudeme se ti plést do oblasti, kterou s přehledem nejlépe zvládáš sám.“

Zašklebil se. „Aspoň byste mohli odlákat trochu pozornosti, abych nebyl za černou ovci rodiny pouze já.“

„Tvé postavení nemůže být tak zlé. A od Alena pomoc v tomto směru nečekej. Ten bude roztomilým mazlíčkem navěky.“

„Nelze než souhlasit. Tak povídej, jak ses měla? Co je nového ve světě? Kdy plánujete s Jarvisem svatbu?“

Pustila bratrovu ruku a unaveně se svezla na lehkou židli z ohýbaného proutí.

„Ze svatby sešlo,“ pokrčila rameny. Neplakala a nesnažila se o nehnutý výraz Černých jezdců. Jenom jí z tváře uprchl úsměv a jas.

„Co to povídáš?“ Přisedl blíž. „Zrovna na vás dva bych si vsadil. Byli jste tak krásný pár. Jak dlouho už se o vašem sňatku mluví? Vždyť to budou roky.“

„No právě. První, co mi máma ukázala, sotva jsem se vrátila, byly svatební šaty. Je mi z toho nanic. Jako kdyby nestačilo, že jsem smutná. Ještě budu muset do omrzení odpovídat na stejné, opakující se otázky.“

Hluboce si vzdychla. Už teď byl zájem okolí úmorný, a to dorazila domů.

„Co se vlastně stalo? Kdo z vás vycouval? Dohodli jste se?“ Zadíval se jí pozorně do obličeje.

„Nemám zlomené srdce,“ odpověděla na nevyslovenou otázku. „Aspoň myslím. Předpokládám, že úraz z lásky se projevuje úplně jinak. Rozhodně nechci skákat z útesu nebo polykat jed.“

„A povíš mi, co ti ten chlívák vyvedl?“

Vzdychla. „Sama nevím, zda jsem Jarvise opravdu milovala. Cítila jsem se s ním bezpečně. A najednou, těsně před absolutoriem, za mnou přišel, že by se rád vyvázal ze slibu. Překvapil mě, to ano, ale vlastně jsem neměla důvod odmítnout.“

„Uvedl příčinu, která ho k rozhodnutí vedla?“

Trhla rameny. „Tvrdil, že potkal dívku, do níž se zamiloval až po uši. Jenže se obávám, že pravým důvodem jsem já sama. On je obletován kráskami. Pokud se do některé zakoukal, je jeho cit stejně vlažný jako ten vůči mně. Jenom novým objektem lásky je normální žena. Žádná tajuplná umělá bytost. Zrůda.“

„On o tobě něco takového prohlásil?“ zavrčel.

„Jistěže ne. Znáš Jarvise, jak je slušný a milý. Ale dost o mých kotrmelcích. Cos v zimě vyváděl ty? Něco se doneslo až do Akademie, ale předpokládám, že ony historky měly ke skutečnosti přesně tak daleko, jakou cestu musely urazit. Mimochodem jsi slavný.“

„To si umím představit,“ ušklíbl se. „Jakou variantu chceš slyšet? Učesanou nebo drsnou?“

„Nejradši pravdivou.“

Byli si blízcí, přesto se trochu styděl za svoje eskapády. Aby nepatrně zmírnil dopad následujících slov, zvedl z hromady na pracovním stole skicář a podal jej sestře. Snažil se ji rozptýlit a podařilo se mu to. Začala listovat obrázky.

„Úžasné,“ vydechla.

Začal váhavě vypravovat. Pozorně mu naslouchala a souběžně uchváceně pozorovala hluboké jiskrné oči, elegantní dlouhé ruce malíře, ladné kočičí pohyby.

 „Někdy před koncem roku jsem se seznámil s významným kristonským výtvarníkem.“

„Krasomilem Barvou?“ napověděla.

Přikývl. „On je opravdový bohém. Večírek střídá večírek, a každý z nich je dost divoký. Kamenem úrazu je, že jsem synem prakticky nejmocnějšího muže této země. Soustředím na sebe pozornost. Jednou v noci mě nahého vytáhli za uši z Krasomilovy postele.“

Spadla jí nechápavě čelist. „Kdo si to dovolil?“

„Zřízenci z univerzity. Běžně chodí po městě a kazí studentům zábavu v hospodách. V tomto případě si jsem ale jist, že se jednalo o přímý útok na otcovu pověst. Musel zdůvodňovat morální poklesky svého prostředního potomka před samotným králem.“

Bestare se zašklebila. „O tom se v Akademii mluvilo. Jak to vzal táta?“

Asgar zakoulel očima. „Jako kdybys ho neznala. Moje vylomeniny zaštítil před celým dvorem, a za odměnu mi přitáhl opratě. Teď pro něj makám jako idiot.“

Asi vteřinu trvalo, než se sesypala smíchy. „Ty jsi číslo! Tak tobě se líbí kluci?“

Ušklíbl se. „Sám nevím. V zimě jsem fakt blbnul. Zkoušel různé věci, přičemž zakázané chutnaly nejlépe. Někdo musí na pověsti velkovévodského chlípníka tvrdě zapracovat. A přestaň se smát, nebo ti namouduši jednu vrazím!“

 

*      *      *

Dešťové kapky smáčely okenní tabulky. Pokoj se utápěl v šeru, barvy ztratily naléhavost. Jednotvárné šumění mělo na člověka, povalujícího se na pohovce, jednoznačně uspávací účinek. Prostě letní den jako vyšitý.

Bestare se překulila na břicho a otočila stránku. Kniha, kterou ulovila náhodným výběrem, udržovala pozornost svižným dějem a vtipným jazykem. Především však čtenářce vytrvale a neodbytně kručelo v břiše.

Vůlí přemohla nutkání otočit další stránku a pokračovat v louskání příběhu. Odložila cestopis a s povzdechem se zvedla. Vždyť obědvala! A stačila chvilka, a ona by hlady okusovala opěradla židlí.

Možná uplynula delší doba, přiznala si upřímně, když kráčela chodbou prvního patra ke schodišti. Seběhla do haly. U širokých hlavních dveří služky stíraly dlažbu. Tlachaly a chichotaly se. Sotva si všimly vévodovy dcery, ztichly a vkleče uctivě pozdravily. Bestare kývla hlavou a spěchala dál.

Rozladěně si uvědomila, že měla pro jídlo poslat pokojskou. A souběžně spatřila pravý důvod zrušeného zasnoubení. Jarvisovi vadila její soběstačnost, nepředvídatelnost a úderný svéráz. Toužil po ženě, která by byla nápadná jako stín. Člověk by si jí všiml až ve chvíli, kdy by zmizela.

Zastavila se. Do háje zeleného, musím na něj přestat myslet! Zatřásla hlavou, aby trochu přesypala myšlenky.

Když otevřela dveře do kuchyně, zavrátila s povzdechem oči v sloup. Nějaké překvapení? Žádné. U stolu seděla matka v šatech nádherných jako rosa na květech za letního jitra a pila kávu. Proti ní odpočívala hospodyně Samar se sklenkou červeného vína. A obě poslouchaly vyprávění kulaťoučké kuchařky Karmel stojící uprostřed místnosti.

„Máš hlad, zlatíčko?“ otočila se k ní Cetare. „Zdá se, že pociťuješ velkou vnitřní prázdnotu.“

Karmel jenom spráskla ruce a hned se pustila do chystání pokrmů.

„Je to tak vidět?“ zabručela otráveně Bestare a posadila se ke stolu. Nedokázala zdůvodnit podráždění, které po matčině poznámce ucítila. Nejspíš lehké bodnutí závisti. Není každému shůry dána taková míra štěstí.

Kuchařka nanosila na stůl talíře a poháry v množství rozhodně převyšujícím běžný průměr pro jednoho strávníka. Dívka se do jídla hltavě pustila. Ve skrytu duše doufala, že se hospodyně zvedne a půjde řídit provoz paláce, a s ní se odporoučí i vévodkyně. Ale všechny ji upřeně pozorovaly. Uvažovala, jaké téma hovoru svým příchodem zřejmě přerušila. Při všech bozích! To si nemohly rychle vymyslet něco náhradního a pokračovat aspoň ve společenské konverzaci?

„Psal princ Alen, kdy se hodlá vrátit domů?“ pokusila se rozproudit hovor Samar s pohledem upřeným na vévodkyni.

„Předpokládá, že se v Ronově zdrží asi dvě dekády,“ odpověděla Cetare. Karmel si procítěně vzdychla.

Jasně! Alen, miláček všech. Obdařen rodovou krásou a milou povahou byl všeobecně žádaným společníkem. A mazánkem nejlepší kuchařky na světě. Bestare kousala a polykala a uvažovala, že bratrovu kouzlu podlehla i ona. Vždyť na něj nedokázala ani účinně žárlit!

„Napadlo mě,“ obrátila se vévodkyně k dceři, „zda bys nechtěla navštívit panství Maysun. Uděláme si výlet, na severu je v létě překrásně.“

„Já myslela, že princezna vyrazí jako každý Černý jezdec na cestu do světa,“ vyhrkla překvapeně Karmel.

Cetare se zatvářila naštvaně. „Bestare nemůže cestovat někam do horoucích pekel jako šlechtický synek!“

Dívka rychle spolkla sousto. „Proč? Zrovna to by se mi líbilo. Právě čtu jeden cestopis a jsem úplně nadšená.“

„Zapomeň, mladá dámo! Hluboce jsem nesouhlasila už s tvým rozmarem, že vystuduješ Akademii Černých jezdců. Jen jsi spáchala další věc, která zdůraznila tvou podivnost. Měla by ses naopak snažit začlenit do společnosti.“

„Splynutí s davem si představuješ tak, že pojedu za kněžnou Maysun a tam budu celé dny odpovídat na úmorné dotazy ohledně zrušených zásnub a poslouchat úvahy na téma dalšího případného ženicha?“

„Nepřeháněj. Jsi na očích, s tím nic nenaděláš,“ pronášela matka lehce. „Ale Arakie je jako hostitelka velmi zábavná. Myslím, že by ti to jen prospělo.“

Než stačila vybuchnout jako správný dorostenec a urážlivě smést matčiny návrhy ze stolu, rozlétly se dveře a na prahu stanul sám vévoda. Její otec byl jednoznačně fešák. Vysoký, štíhlý, černé vlasy prokvetlé šedinami, jiskrné modré oči s hloubkou severského jezera.

„To jsem si mohl myslet, že zase probíhá zasedání nejvyššího orgánu státní výkonné moci v palácové kuchyni,“ pronesl s úsměvem, který po něm podědil Asgar. Cetare vstala, aby ho políbila.

Bestare napodobila matku a objala ho.

„Panečku, to jsou hody,“ zhodnotil poloprázdné talíře na stole. „Napadlo mě, že strávíš dva dny spánkem a jídlem, abys dohnala bezuzdné čarování, které máš za sebou.“

„Co tím myslíš?“ podivila se.

Vévoda nechal dceru bez odpovědi a promluvil ke kuchařce: „Našel by se pro unaveného státního zaměstnance šálek kávy?“

Sotva se mu v rukou octl porcelán, otočil se k Bestare. „Dobře, pouč starého otce. Jak je možné zvládnout cestu z Bolzy do Kristonu za pouhých šest dní, když běžně zdatní jezdci potřebují patnáct?“ Šibalsky mrkl.

Provinile trhla rameny. „Stýskalo se mi.“

A především chtěla ujet družině spolužáků, kteří mířili stejným směrem. Jsem pitomá, konstatovala odevzdaně. Na jednu stranu si vyvzdorovala něco, co ji vyčlenilo z kolektivu, na druhou stranu měla strach postavit se čelem několika otravným poznámkám.

„Hlavně že jsi v pořádku doma.“

„Dovolil bys mi, ehm, abych vyrazila na cesty, jako to dělají všichni Černí jezdci, když dostudují?“ Upřela na vévodu doširoka otevřené nevinné oči.

„V žádném případě, teď jsme o tom mluvili,“ zakročila Cetare rázně a šlehla po dcerce pohledem. „Dovolím ti odjet s karavanou kupce Sabera, až sem na jaře dorazí. Doprovodí tě Asgar. Ujišťuji tě, že s ním uvidíš celý známý svět.“

Bestare se otráveně zašklebila. No jasně! Návrh bohužel splňoval všechny parametry rodičovského dozoru. I to by překonala, jenže na příležitost, inu proč si to nepřiznat, k útěku by za těchto podmínek čekala neúnosně dlouho.

„Ty bys chtěla putovat se Saberem?“ zeptal se otec překvapeně. „Předpokládal jsem, že chceš zmizet co nejdříve, aby ses vyhnula otravným klepům, které se vyrojily v souvislosti s Jarvisovým hrdinským počinem.“

„Erime!“ vydechla zděšeně Cetare. Schopnost přesně formulovat jádro problému bez ohledu na společenské konvence právě zaskočila i ji.

„Tobě by nevadilo, kdybych jela sama?“ vyhrkla nadšeně Bestare.

„Tuto variantu v žádném případě neschválím,“ zabojovala matka. „Svolím pouze pod podmínkou, že tě bude chránit Asgar.“

Vévoda pozvedl obočí v hraném údivu. „Má drahá, matně si vzpomínám, že ty sama jsi procestovala jako mladá dívka celé císařství Ur. A co se týče našeho prostředního dítěte, jsi si jistá, že on by byl jako doprovod tím pravým? Jedině pokud by si Bestare chtěla rozšířit obzory v oboru lumpáren.“

„Ale tati,“ zvedla hlas na obranu milovaného bratra. „Nemůžeš přece pro jedno pochybení Asgara navěky odsoudit.“

„Které konkrétně máš na mysli?“

Znejistěla. „Vyprávěl mi, ehm, o příhodě s Krasomilem…“

„Aha, ty myslíš tohle. Povyražení s panem Barvou bych zařadil mezi bezvýznamné lechtivé historky pro pobavení publika. Já bych zmínil jinou příhodu. Kterak se Asgar a mladíci z Ragnoru opili, vytáhli v noci ze stájí naše nejlepší koně a do rána řádili po širokém okolí.“ Zvýšil hlas a patřičně zostřil tón. „Že rozdupali pole s pšenicí sedláku Ylvisovi, to bych ještě vydýchal. Ale představa, že si mohli ti mamlasové srazit vaz, mi zatraceně hnula žlučí!“

„Nevěděla jsem, že něco takového udělal,“ pronesla zkroušeně.

„Tady dochází k nepřesnostem v terminologii, drahá dcerko. On takové výstřelky naprosto pravidelně dělává. Zmínil jsem čerstvou historku z minulého týdne. Viď, maminko,“ požádal naprosto formálně o souhlas.

„Dobře, Asgar se možná jako doprovod nehodí,“ uznala Cetare. „Ale samotnou ji nepustím!“

„A proč ne?!“ vybuchla Bestare. „Splnila jsem všechny požadavky Akademie! V čarování jsem určitě nejlepší z celé školy! Nikdo si na mě netroufne!“

„To je pravda,“ pokýval otec hlavou. „O tvou bezpečnost mám zanedbatelné obavy. Navíc používáš rozum a na rozdíl od bratra se chováš uvážlivě. Já proti tomu, abys vyrazila na cesty, nemám námitek.“

„Ty jsi na naše děti prostě moc měkký!“ vykřikla Cetare.

Erim Redagar objal milovanou manželku v pase a s úsměvem ji políbil do vlasů. „Nikdo není dokonalý, má drahá.“

Kapitola 1-1 z 29
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ivana Nováková

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •