IKAR CZIKAR CZ

Znamení Havrana I. díl (Ivana Nováková)10.4.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 877, Komentáře 0

 

Znamení Havrana I - 4. Návrat

Vlnky šplouchaly do boků plavidla. Plachty nabíraly vítr a poháněly loď na západ k břehům pevniny. Lex se několikrát s úlevou zhluboka nadechl. I koně na čerstvém povětří pookřáli. S nadějí vyhlíželi zelené pastviny. Andari seděl na okraji a ruku si máchal ve vodě.



Dag se přihlouple usmíval. Byl zamilovaný až po uši.



Předchozího večera uléhal líbezný vílí hoch unavený a smutný. Přesto jeho dráždivá blízkost přivedla hromotlukovu krev do varu. Nikdy by objektu své lásky neublížil. Chtěl jej pouze potěšit. Dotkl se vlasů ve struktuře těžkého hedvábí. Něžně políbil snědé líce. Jamku u klíční kosti. Víc si netroufal. Bránily mu jak Lexovy zákazy, tak vlastní hloupé předsudky.



Kupodivu nesmělé laskání splnilo účel. Zlatovlasý nestyda náhle převrátil Daga na záda. Pohladil ho v rozkroku. V očích mu zajiskřilo, rty zvlnil úchvatný křivý úsměv.



„Můžu si s tebou hrát?“



„Rád bych,“ vykoktal silák pod záplavou vášnivých polibků, „ potěšil tebe.“



„Právě tak činíš. Jen nech své ruce pěkně na pokoji!“ Jazykem mu obkroužil bradavku.



Při Kiře! Když se malinové rty sevřely kolem ztopořeného přirození, Dagův život se převrátil vzhůru nohama. S žádnou ženou nezažil tolik spalující vášně a intimní blízkosti! Nejspíš nastává konec světa.



*****************************************



„Jaký geniální plán máš teď?“ zeptal se jízlivě Andari staršího bratra, sotva opustili plavidlo, vsedli na koně a vyjeli po pevné zemi zpět na západ.



„Omlouvám se vám oběma. Ve snu by mě nenapadlo, že si nás babizna vychutná jako dezert. Tedy… že se s ní vůbec setkáme. Zkrátka, jak jsem mohl vědět, že hrůzostrašné pověsti o Jezerní říši nedosahují skutečnosti ani po kotníky?“



„To je dobrý, já jsem si užíval,“ odvětil Dag lehce.



Bratři propukli v úlevný smích.



„Umím si představit. Obzvlášť výslech u večeře patřil mezi nezapomenutelné zážitky,“ usoudil Lex.



„Takže ty jsi Havran?“ změřil si ho Andari se sklopenou hlavou zpoza hustých řas. „Bratr tě pronásleduje beztak proto, že jenom kradeš koně. Kazíš jméno rodiny. Měl bys hromadně vraždit, popravovat, vypalovat vesnice a ožebračovat lid.“



„Propána, uklidni se!“ okřikl ho kupodivu Lex. „Pro nikoho to nebylo v Awě jednoduché. Navrhuji rychlý a opatrný postup k rinóským hranicím. Kde tvoje panství přesně leží?“ obrátil se na psance.



„Nachází se nedaleko od Estrelu, přímo pod Tabulovými horami. Sídlím na hradu Kordat.“



Andari zvedl hlavu. „To jméno v rinóštině znamená lípa.“



Trhl rameny. „Vždyť říkám, že sousedím s říší Černých jezdců. A lípa je tady běžný strom.“



„Proč myslíš, že právě tam budeš v bezpečí?“ zajímal se Lex pochybovačně.



„Haruk se rozhádal se všemi šlechtici. Jdou mu po krku. Asi touží po jednom místě s pomyslnou hradbou bezpečí. Na své rodné sídlo nezaútočil nikdy. Jenže je pro mě téměř nemožné se tam přes celou Sluneční říši dostat, aniž bych padl do jeho drápů.“



„Cestuješ s námi. Zatím jsi pro své pronásledovatele prakticky zmizel. Jsou zmatení. Haruk je zavalen obtížemi. Nemá dost zdrojů na to, aby napřel všechny síly k pronásledování jediného člověka.“



„Ale královna Jezerní říše o nás věděla,“ namítl Andari. „Dokonce víc, než my sami.“



„Proč by zrovna ona spolupracovala s králem Havranem?“



„Potřebuje svou zemi ochránit a je ochotna pro to udělat úplně všechno. Na nějakém rebelovi jí nezáleží ani za mák. Klidně jej vydá králi do rukou za slib, že nezaútočí.“



Dag si pohrdavě odfrkl. Znal váhu bratrových slov.



„Souhlasím,“ uznal Lex jeho stanovisko. „Nicméně se obávám, že máš, Andari, pravdu. Její zvědové nás sledují a rychlý posel již bezpochyby uhání směrem k Minaru. Tím spíš se divím, že nás bez potíží propustila a umožnila odjezd.“



„Dohromady jsme nebezpeční,“ usoudil Dag. „Vy jste čarodějové a pro mě přitáhne armáda. Rozhodně netoužila po bitce ve svém dřevěném městě na vodě.“



„Myslíte, že jsou lidé v Jezerní říši šťastní?“ pronesl zadumaně Andari.



„Nevypadali tak,“ vyjádřil své mínění Lex.



**************************************



Cesta k rodnému hradu ubíhala jako krásný sen. Léto se sklánělo k podzimu. Za dnů dosud panovalo vlahé teplo, ale spalující vedra již poutníky netrápila. Na stromech se objevovaly první zlaté penízky. Země vydávala bohatství plodů.



Dag se přesto nemohl ubránit neurčitému tísnivému smutku. Připadalo mu, že ani Andari není tak lehkovážně veselý jako na počátku společného putování. Jistou odtažitost bylo nezbytné přičíst na vrub pravdě, před kterou oba zavírali oči. Přesto je dostihla. Vládcové Anáron tvořili nepřetržitou řadu chamtivých a bezectných mužů. Haruk Havran všechny výrazně předčil. A Dag byl jeho bratr.



V nejmenším jej tedy nepřekvapila Andariho reakce, když za jednoho slunného odpoledne vyjela z lesíka nad cestou družina mužů.



Dagovi se zadrhl dech. Uvažoval o svých přátelích jako o nebeských bytostech, které sestoupily na krátký čas mezi běžné smrtelníky, aby zasáhly do lidského hemžení. Připadali mu nepředstavitelně výjimeční.



Náhle se blížila družina stejně zářivých tvorů. Nesli je stříbroplaví či černí koně, na jakých jezdili i bratři. Muži měli zlatavou kůži a dlouhé vlasy s různobarevnými pramínky. Oči připomínající nejvzácnější drahokamy. A vedl je člověk, jehož tvář souměrnými rysy a laskavostí soupeřila s obrazy bohů v chrámech.



Andari vydal zvuk, který překvapený Dag až po chvíli zařadil jako vzlyk. Vyrazil plavému krasavci vstříc.



„Drahý Adine! Tak rád tě vidím!“



Velitel skupiny seskočil na zem a vykročil k chlapci. Ten se z koně svezl za jízdy, poslední kroky přeběhl a vrhl se muži do náručí. Adin jej přivinul k sobě, konejšivě pohladil po vlasech. Vlídným hlasem pronášel laskavá slůvka.



Lexovým vyrovnaným klidem nemohlo otřást nic. Pomalu dorazil k družině.



„Také vás rád vidím. Stala se z Anáron módní destinace? Musel celý královský dvůr vyrazit na cesty právě sem?“



Adin se zasmál. Ještě jednou stiskl Andarimu ramena. Povolil objetí, aby mohl sevřít v náruči druhého prince.



Nastala samozřejmě trapná část, kdy Lex vzájemně všechny představil. Dag nejistě přešlápl.



„Havran?“ ozval se Adin pochybovačným tónem. Vypadal dobrácky a neškodně, což patřilo mezi nejzáludnější iluze vůbec. Erebořané byli nepřekonatelní bojovníci, rychlí, zdatní a smrtící. „Shoda jmen?“



„Asi taková jako u bratrů,“ poznamenal hořce Andari.



Dag bezmocně polkl. Pokud mu kdy zlatovlasý milenec patřil, nyní jej s konečnou platností ztrácel. Podobný vývoj událostí sice očekával, přesto ho zaskočil. Momentálně by nejraději zemřel.



„Propána, Andari, co ti přeletělo přes nos? Je to náš přítel!“ Lex promluvil s vřelostí v hlase a napřáhl pravou ruku. Dag gesto pochopil jako výraz ujištění, že proti sobě nikdy nepovstanou v boji, a nadšeně nabízenou dlaň stiskl.



Lex se obrátil na Adina. „Mohl bys nám nyní sdělit, jaké náhodě vděčíme za toto nečekané setkání?“



„Náhody neexistují, to dobře víš. Byl jsem čarodějem Davidem pověřen, abych vás našel a přivedl zpět.“



„Stalo se něco vážného?“ lekl se Andari.



„Ovšem,“ pokýval hlavou Adin. „Vaše nejstarší sestra se rozhodla provdat a přála si, abyste byli obřadu přítomni.“



„Spíš rodiče zatoužili ukončit naše potulování po Světě a svatbu pojali jako záminku. Koho si bere? Toho bláznivého vědce?“ Lex se ušklíbl.



„Jak se o Marsonovi vyjadřuješ!“ podivil se Andari. „Je naprosto báječný a Anen zvolila dobře.“



„Váš vkus na muže je prostě strašlivý!“ ulevil si Lex.



„Zato tvůj vkus na ženy je ukázkový,“ rozzlobil se Andari. „Považuješ se za nedostižně úžasného a nikdo ti není dost dobrý. Zůstaneš sám!“



„Ale děti, nehádejte se,“ pronesl Adin tónem celoživotního vychovatele. „Musíme vyrazit na cestu zpět. Dagu, pojede s námi?“



„Domníval jsem se,“ vykoktal psanec překvapeně, „že do Ereboru mají občané Sluneční říše zapovězený vstup. Vaše hranice prý chrání kouzlo.“



„Jak vidíš, lze procházet dle libosti,“ pousmál se Adin. Na Dagův ostrý nádech zvedl konejšivě dlaň. „Vím, na co narážíš. Záleží na tvých úmyslech. Ve skutečnosti k nám mají přístup téměř všichni zdejší občané. Bohužel, zdolat bránu zkoušejí pouze ti nevhodní.“



„Jedeš tedy s námi?“ otočil se k němu Lex.



Dagovy oči sklouzly k Andarimu. Ten však zarputile sledoval špičky vlastních bot a svíral rty. Rozhodnutí silákovi v žádném případě neusnadňoval. Dag si s povzdechem připomněl povinnosti, které jej doma čekají.



„Děkuji velmi mnoho za přízeň i pozvání. Ale nechal jsem na Kordatu lidi, o které se musím postarat.“



„Kdo se o ně staral dosud?“ Andari jej propíchl ostře modrým pohledem.



„Právě tím se nyní trápím. Navíc si nejsem jist, zda by vaši rodiče a sestra uvítali na významné rodinné události někoho s tak pochybným rodokmenem.“



„Tvoje volba,“ pokrčil Lex rameny. „Přeju ti hodně štěstí. Dávej na sebe pozor.“ I Adin se zdvořile rozloučil. Chystali se nasednout na koně.



Andari se konečně pohnul. Zvedl hlavu a došel k Dagovi. Zastavil se krok před ním, položil mu dlaň na prsa.



„Buď opatrný. Nezapomeň na přátele, kterým budeš chybět.“



„To není v mé moci,“ zašeptal silák a přitiskl si chlapcovu ruku pevněji k hrudi. Tak moc si přál milence políbit, ale všichni na ně zírali. Nebyl schopen veřejně projevit své city.



Andari se lehce pousmál. Pro ten úsměv by Dag vraždil. S těžkým srdcem pustil hebkou ruku. Hoch si sundal z krku šperk, vážku zdobenou drobnými démanty, zavěšenou na dlouhém stříbrném řetízku. Kov dosud zahřátý tělem věnoval silákovi.



„Uvidíme se,“ pronesl s jistotou.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ivana Nováková

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •