IKAR CZIKAR CZ

Vyšlo první číslo druhého ročníku časopiu TALENT! Celkový počet komentářů: 0
 

Dne 20. 3. 2016 vyšlo první číslo druhého ročníku časopisu TALENT, který je určen všem autorům a zájemcům o český jazyk a literaturu. Opět Vám přinášíme malou ochutnávku z tohoto čísla.

 

Luděk Wellner: Současnému historickému románu chybí ideální hrdina

Atraktivita historického románu spočívá v době, do níž může být zasazen, v zajímavých hrdinech a jejich nevšedních osudech odehrávajících se v kontextu doby. Jak napsat dobré historické dílo například z doby tak dávno minulé, jako je starověk a antika, jsme se zeptali spisovatele a egyptologa Luďka Václava Wellnera.

 

Jaké prvky by měl obsahovat historický román?

Historický román by měl fungovat podle obdobného klíče jako jiný román. Neměl by zavrhovat klasickou gradující skladbu dramatu, byť moderní román občas časové roviny a tradiční pravidla zcela ignoruje. Ale proč ne, když se to dobře čte. Spíš se pokusím říct, jaká je moje představa historického románu. Cítím, že dnešní literaturu mnohdy opouští ideální hrdina, jako byli třeba Vinnetou, Edmond Dantes nebo Gandalf. Je asi dobré do určité míry ukázat, že i hrdina má své slabiny a noční můry, že je jen člověk, protože pak je čtenáři bližší, ale současně by měl přece jen zůstat idolem. Morální vzor je tedy podle mne nezbytným prvkem románu, a historického obzvláště. Hrdost na předky je něco, co se v dnešní době bohužel příliš nenosí, a do tohoto krbu je třeba občas přihodit polínko.
 

Starověk a antika jsou atraktivní období, ze kterých se dá čerpat mnoho zajímavých příběhů a mnoho dalších do nich lze zasadit. Kde se ale dají čerpat relevantní informace o dané době a inspirace?

Dávná historie je určitě nepřeberná pokladnice skvostů. Předpokládám, že když někoho vnitřní hlas ponouká k napsání příběhu třeba z Asýrie, tak dotyčný musí mít k té Asýrii nějakou skrytou vazbu a může čerpat především z ní. Pak lze i ze zdánlivě nesouvisejícího setkání, rozpoložení, nebo z nějakého jiného podnětu vykouzlit něco zcela asyrského, co v žádné encyklopedii nenajdete. 
 

Je i u nás v ČR dostatek kvalitních historických pramenů, ze kterých se dá čerpat?

Nepochybně. A s nástupem internetu a Wikipedie není snad žádné období dějin nezmapované. Ale pak přichází ta, jak by řekl pan Jiří Šlitr, pyplačka. Z té hromady dat vymodelovat a zpracovat pouze to, co potřebuji, a zbytek nemilosrdně odhodit. Z počátku mi také bylo líto každé dějinné zajímavosti, kterou bych nechal ležet ladem. Ale za pomoci dobrého redaktora, který se díval nezaujatě a přitom odborně, jsem nakonec pochopil, že pořádně „prostříhat“ zdánlivě hotový text je někdy sice bolestivé, ale ve výsledku očistné. Zahltit čtenáře reáliemi není cesta. V tom obdivuji právě třeba Miku Waltariho, který dokáže být v dobových reáliích neuvěřitelně úsporný.
 

Jedná se o velmi stará období a mnoho faktů zůstává zahaleno tajemstvím. Autory to tak může svádět více k psaní historizujících než historických románů. Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma podžánry? A dá se vůbec u děl z takto dávných dob hovořit o skutečně historické (nikoliv historizující) literatuře?

Někdy je možná méně informací paradoxně přínosem. Období zevrubně zmapovaná a notoricky známé osudy dávají málo místa pro autorovu hru; je jimi svázán a tak trochu dušen. Také ho může někdo lehce „nachytat na švestkách“. Vzpomínám jistou zmínku o údajném názoru Liona Feuchtwangera, že v historickém románu má být vše vymyšleno, ale věrohodně. Samozřejmě bych jej nebral doslovně. A má-li historizující román být obecný příběh pouze mechanicky zasazený do historického pozadí, pak by děj s tím pozadím měl mít nějaké oboustranné vazby. Něco by mělo být ověřitelné a dohledatelné, aniž by se ovšem autor vzdával fabulace. Třeba Artemidóros z Pergy z mého románu Právo azylu mi poskytl hodně prostoru pro oživení a vymýšlení své osoby, a půjdete-li do pramenů, zjistíte, že opravdu existoval. Ale už žádné jiné podrobnosti. Jenže tím, že opravdu kdysi žil, se mi s ním velmi hezky komunikovalo, navázali jsme vztah, a taky jsem se mu odměnil tím, že jsem ho ve finále vylíčil v co nejlepším světle.
 

Na co si autoři při psaní historického díla musejí dávat pozor? Co všechno by si měli ohlídat?

Osobně bych nechtěl plánovitě oblékat problémy dneška do historického hávu. Udělal jsem si kdysi takovou vlastní definici historického románu: „Opravdový historický román by neměl být projekcí problémů současného světa do historického kontextu, ale měl by naopak prozařovat otevřené příběhy dneška zkušenostmi a procítěním příběhů již prožitých a pouze zdánlivě uzavřených, jejich ideály očištěnými časem a přetavenými vírou ve smysluplnost bytí.“ Ale samozřejmě, berte to s rezervou. Každý tvoří podle toho, co cítí, a k jaké své osobní představě hodlá dospět.
 

Co jazyk historických románů – měl by se přizpůsobit (samozřejmě v míře srozumitelné dnešnímu čtenáři) období, do něhož je zasazen?

Zastávám ten názor, že jazyk historického románu by rozhodně neměl znít archaicky, měl by být svěží a moderní, ale přitom by se měl vyhnout současnému slangu a příliš používané frazeologii nebo nespisovnostem. V rozumné míře by mohl být proložen dobovou terminologií, ale tak, aby byla pochopitelná z kontextu bez pomoci vysvětlivek (případné vysvětlivky by mohly jen něco upřesnit), aby to nenarušovalo plynulost četby a nevytrhávalo čtenáře z pohroužení do příběhu. Samozřejmě, je-li román psán v první osobě, dobovým názvům a reáliím se nevyhneme. Jazyk dialogů je trochu ošidná věc; četl jsem i takový román ze starověku, jehož současná, skoro by se dalo říci „seriálová“ mluva a výrazivo naprosto rozbily dojem z  příběhu. Předpokládám, že běžná hovorová řeč starého Egypťana nebo Helléna byla mnohem obřadnější a plna odkazů na božské skutečnosti, jimiž byl tehdy život protkán. Řadu problémů, kterými v té době lidé žili, si stěží dovedeme představit. Těžko prožijeme jejich vnímání cyklického času nebo běžné využívání magie v normálním životě. Na druhé straně rolník a voják určitě nemluvili jako Sókratés. Připadá mi to mnohdy jako takové čarování, balancování na hraně, aby se mluvené slovo přímé řeči vyvážilo, aby neznělo všedně a současně přirozeně plynulo. Někdy to přichází samo, jindy si s tím hraji do omrzení. Baví mne třeba vzít přísloví a přetransformovat je do předpokládané tehdejší podoby.
 

Co podle vás činí historický román pro čtenáře atraktivním?

Nedomnívám se, že člověk přichází na svět jako nepopsaná deska a odchází jen tak do zapomenutí, jak nám vtloukali materialisté. Ať už si různá náboženská učení říkají, co chtějí, a ať už je ta obtížně pochopitelná, nebo nepochopitelná skutečnost jakákoliv, byla, je a bude zde nesporně nějaká kontinuita vědění, vnímání bytí, citů, vazeb, závislostí nebo zátěží z minulých činů. Čtenář snad po románu sáhne proto, že se chce vrátit alespoň v dočasných představách tam, kde tuší, že už kdysi v nějaké formě byl, působil, kam cítí neviditelné a nevysvětlitelné spojení. Touží něco odhalovat, hlouběji pochopit, něčeho se dobrat. Historický román, který jej pohltí jako „náruč krásné ženy“, mu to může splnit. Ale to mluvím samozřejmě za sebe.

 

Profil spisovatele Luďka Wellnera:

Ing. Luděk Václav Wellner (* 1960) vystudoval fakultu stavební na ČVUT a postgraduální studium Dějiny a ochrana památek na Fakultě architektury. Je členem Společnosti přátel starověkých civilizací při Národním muzeu a od roku 1994 externě spolupracuje s Egyptologickým ústavem Univerzity Karlovy. Velkou inspirací k literární tvorbě mu byla účast na expedicích na archeologickou lokalitu v Abúsíru. První román Právo azylu mu vyšel v roce 1997 v nakladatelství Argo a v roce 2014 se dočkal druhého přepracovaného vydání v nakladatelství Arista Books. V roce 2011 vydalo nakladatelství Epocha jeho faktografickou knihu Ptolemaiovci – Z makedonských hor na trůn faraonů. Téhož roku vyšel v nakladatelství XYZ strhující román Poslední z faraonovy družiny.

 

Autorka textu: Anna Burdová

Foto: archiv Luďka Wellnera

 

ČASOPIS TALENT:

 

  • Časopis TALENT je čtvrtletník určený pro všechny zvídavé autory a zájemce o český jazyk a literaturu.
  • Vychází vždy v termínu: 20.3., 20.6., 20.9. a 20.12. příslušného roku.
  • Předplatitelům je e-mailem rozesílán odkaz, kde si časopis stáhnou ve formátu PDF.
  • Přináší zajímavé čtení z oblasti tvůrčího psaní, rozhovory s literáty, odborné texty, informace o literárních akcích, soutěžích, besedách a setkáních, články zaměřené na český jazyk a gramatiku, recenze knih, informace o nových knihách apod.
  • Jednotlivé číslo si můžete zakoupit za 90 Kč.
  • Zvýhodněné roční předplatné čtyř čísel stojí 315 Kč.
  • Objednávky posílejte na adresu: predplatne(zavináč)mamtalent.cz.


Tady si můžete číslo 1/2016 prohlédnout. Kliknutím na horní pravý a levý roh můžete časopisem listovat:

 

 



Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury