IKAR CZIKAR CZ

Vezeňské blues Celkový počet komentářů: 5
 

Vězeňské blues (Marie Formáčková)

 

Před časem jsem začala vyučovat český jazyk v jedné české věznici, kde se otevřelo střední odborné učiliště. Žáci jsou tam různí, jako ostatně ve všech školách, na jedné straně inteligentní s dobrým vzděláním, na druhé straně ti, kterým příroda tolik nenadělila, nebo k nim osud nebyl natolik příznivý, aby měli možnost se vzdělávat a kultivovat. A právě u těch, kteří to v minulosti zřejmě neměli jednoduché, jsou vidět neuvěřitelné pokroky. Nejen, že se zlepšují v pravopise, ale najdou se i tací, kteří začínají literárně tvořit.

Jeden ze studentů pracuje na svém prvním románu, další nádherně maluje, třetí se profiluje jako velmi originální básník. A tak jsem dvě básničky právě od něho vybrala i pro čtenáře tohoto portálu. Onen mladý muž se jmenuje Martin Ličartovský a jeho poetická produkce je obdivuhodná. Už toho má na dost obsáhlou sbírku.


Budu vděčná, když mi do komentářů napíšete, jak se vám básničky líbily a ráda přidám další.
 

První básnička:

 

Další školní ráno,
v hlavě rozestláno,
učebnice,
lavice
a na zádech opice
ze včerejší noci.


Ty vole, do prdele,
zkoušení u tabule.
Další školní ráno,
tvařme se vesele,
vesele,
vesele.

 

Dělník do továrny jde
poněkud omšelé.
Okurky kyselé
přišly by k chuti.
Kantora otázka
myslet mě nutí.
V těle není k hnutí,
přemýšlím, trápím se,
vzpomínám na Mrázka.

 

Hospoda, oáza
klidného stáří
a mně se u zkoušky
nevalně daří.
Když jeden paří,
nemyslí na zítra,
na bolest hlavy,
na školu,
na jitra.
Když se vrací domů
po lahvi rumu.

A druhá básnička:

 

Někdo se topí.
Pomoc!
Pomoc!
Občané,
kdo z vás má provaz?
Kdo se tam dostane?
Já ne.
A já nemám čas.
Pomoc!
Pomoc!
Dokola hlas
do světa volá.
Voda stoupá,
dochází sil.
Daleko je břeh,
životní cíl.
Pomoc!
Pomoci
Však není snadné,
nikomu se nechce
do vody chladné.
Pomoc!
Pomoc!
Někdo se topí.
Smrt.
Skončila zábava,
lidé, běžte domů.
Pomoci už není komu.

 


 



Komentáře

Anka26.3.2012
 

Posuzovat básně si moc netroufám, ovšem čtou se lehce a mají něco v sobě. Je v nich emoce a chuť něco sdělit ostatním.
Mimochodem, záslužná činnost paní Formáčková - vyučovat ve věznicích. Obdivuji Vás. Klobouk dolů...

Léňa27.1.2012
 

Paráda! V jednoduchosti je krása, a tady to platí dvojnásob. Líbí se mi i to, jak střídá typy veršů, či rytmus, či jak se to nazývá :). U mě za jedna :)

Marvi27.1.2012
 

Žádné unylé texty rozervanosti duše a světa zapytlíkované do snášejícího se dubového listu starého stromu tisknoucího se k polorozpadlému plotu to teda nejsou. Spíše malé veršované povídky syrovosti života. A možná proto mi jsou blízké. Vypovídají o něčem, čemu rozumím a také se s tím setkávám. Nepřemýšlím nad tím, co mi chtěl básník říci. Vím to. Teda aspoň si myslím, že to vím. Mě se tento druh poezie líbí.

Ginnie26.1.2012
 

Mám podobný pocit. Nedokážu říct, jestli dobré nebo špatné, ale jsou to snad první básně na MT, kterým rozumím. Takže pro mě dobré!

Nacopak26.1.2012
 

V básních se nevyznám a posoudit je nedokážu, ale tyto se mi čtou dobře a zaplať pánbůh, je to něco jiného nežli básně typu - věčně rozpatlaná jitřní rána, kdy chladné ruce noci šedivé zastihli mne ztrápeného v negližé. Všeobecně bych řekl, že básním dneška tak nějak chybí víc důrazu a syrovosti. Což není případ Vašeho autora ze zamřížovaného údolí.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: