IKAR CZIKAR CZ

Věta - nevěta, čárka - nečárka (3. díl) Celkový počet komentářů: 2
 

S novým rokem tu pro Vás máme třetí pokračování seriálu o psaní čárek v českých větách.

 

Věta – nevěta, čárka – nečárka, lekce III

 

V předchozí kapitole jsem se věnovali větnému členu, větám dvojčlenným a jednočlenným, řekli jsem si, jaký je rozdíl mezi větou jednoduchou a souvětím, a skončili jsme u několikanásobného větného členu.
Dozvěděli jste se, že několikanásobný může být každý větný člen, tedy podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení i doplněk. A také jste se dozvěděli, že několikanásobné větné členy v poměru slučovacím oddělujeme čárkou nebo spojkou a, i, ani, nebo.

 

Zde bych se asi měla zastavit u poměrně zajímavých spojek ani a nebo.

 

Spojka ani

 

Spojku ani používáme k vyjádření poměru slučovacího, kde je ve větách záporných jakýmsi protějškem ke spojce i.

 

Např. Jan si koupil tužku i pero. – Ta věc se týká tebe i mě.

 

Když budeme chtít vyjádřit opak, negaci obou vět, napíšeme:

Jan si nekoupil tužku ani pero. – Ta věc se netýká tebe ani mě.

 

Autoři se tady značně liší v tom, kdy používají při zdvojení ani – ani čárku. Je to opravdu trochu labyrint poměrů slučovacích a stupňovacích, kdy se můžete snadno ztratit.

Osobně (!) bych doporučila při použití jedné spojky ani čárku nepsat (Jan si nekoupil tužku ani pero.), ale při použití spojky zdvojené čárku použít (Jan si nekoupil ani tužku, ani pero.)

 

Pokud si zvolíte toto pravidlo, dodržujte ho v celém textu. Podobně tomu bude i v jiných případech, kdy máte možnost volby. A zde znovu připomínám, že čeština není matematika a že podle stylu vašeho psaní a vaší volby z možností pravidel vás možná jednou budou poznávat studenti z úryvku při maturitě.


Pamatujte si:


Skladba spisovné češtiny (a skladba hovorové češtiny v dialozích snad ještě víc) je na jedné straně velice složitá, ale na druhé straně si můžete svou volbu dobře obhájit (o tom už jste se mohli přesvědčit v minulých lekcích). Samozřejmě hovoříme o volbě „v mezích zákona“, která se týká skladby, nikoli například vyjmenovaných slov. Co však považuji za velmi důležité: vaše rozhodnutí musí být určitým způsobem vždy čitelná a musí být zřejmé, že jste tak rozhodli vědomě, nikoli jen proto, že „se vám TO tak NĚJAK víc líbí a že vám připadá, že by tam ta čárka měla ASI být“.

 

Spojka nebo

 

Určitě jste už viděli spojku nebo, před níž byla čárka, ale také spojku nebo bez čárky. Tato spojka je základním výrazovým prostředkem vztahu vylučovacího, ale blíží se i vztahu slučovacímu.
Už vidím, jak se chytáte za hlavu, protože už vám asi je jasné, že vás opět bude čekat nepříjemná možnost volby. Je to tak. Můžete volit!

 

Uvedu příklady a zkuste vnímat jemnosti a nuance ve sdělení:

 

Do těsta pak přidáme jedno nebo dvě vajíčka a zamícháme.
Jdete na nějakou svatbu nebo narozeniny?
Když je dívka nehezká nebo hloupá, nemá u kluků moc šancí.
Je mi jedno, co se o tobě nebo o mně říká.
Bude hezky, nebo bude pršet.
Bude po mém, nebo jdu od toho.
Máma už bude spát, nebo bude ještě vzhůru.
Automobily jezdí na benzín, nebo na naftu.


Povšimli jste si něčeho?


Nezdá se vám, že první čtyři věty mají spojku nebo jakoby mírnější? Proniká sem totiž právě onen vztah slučovací. Už v pojmenování vztahu je obsaženo, že se něco může „sloučit“. Spojku nebo můžeme klidně nahradit spojkou či a výsledek bude téměř stejný. 

Naproti tomu v posledních čtyřech větách je mluvčí jakoby striktnější. On nám totiž říká buď – anebo! Jedna možnost vylučuje druhou. Těžko bychom našli v běžné praxi auto, které jezdí na naftu i benzín (možná ano, nejsem technik).

 

Takže moje jednoduchá rada:


Když můžete nahradit spojku nebo spojkou či, čárku nepište.
Když bude možné dosadit buď – anebo, na čárku si klidně troufněte.
Spojení bez čárky je u spojky nebo bezpříznakové (tj. víceméně neutrální, běžné), čárkou už naznačujeme něco navíc - rozpor, volbu, vyloučení,... Jinými slovy – když si nejste jisti, čárku nepište. 

 

A abych nevybočila ze svého tvrzení, že pravidla jsou spíše soubor možností než zákonů, zkuste si vyřešit větu:


Maso na závěr pečeme nebo vaříme. X Maso na závěr pečeme, nebo vaříme.

 

Jde to obojí?

Myslím, že máte pravdu.

 

Maso na závěr pečeme či vaříme + Maso na závěr buď pečeme, nebo vaříme.

 

Ostatně nemotá nám i Hamlet trochu hlavu otázkou: Být nebo nebýt? Protože se už v překladu ustálila spojka či, nechala bych hamletovské dilema bez čárky (a většinou se s touto větou takto setkáte), pokud by ale režisér byl přesvědčen, že hru postaví jako nekompromisní buď – anebo, tak by si čárku zřejmě obhájil.

 

Hranice mezi čárkou – nečárkou je u spojky nebo často velmi nezřetelná a připomíná písečnou dunu.

 

Takže znovu moje rada: když se dostanete do této situace, tak si spíš čárku nechte schovanou na razantnější případ. Pokud by se to jazykovému korektorovi nelíbilo, ať vám tam čárku dodělá, nebo nechá být!


A příště? Než se vrhneme na několikanásobný přívlastek s přívlastkem postupně rozvíjejícím (jak jsem slíbila), tak bude možná docela užitečné ještě maličko pro vaše praktické psaní zjednodušit několik čárkospojkových otazníků (a tak, i když,...). Aneb: také před a, i se někdy čárka píše.

 

Přeji krásný nový rok!
Dana

 

 



Komentáře

Sára26.10.2013
 

Souhlasím.Ale je to i obtížný jazyk,převážně pokud se ji snaží učit cizinci.Ale...žádný jazyk přece není úplně jednoduchý,že?

Léňa4.1.2012
 

Čeština je stejně nejlepší jazyk na světě, to mi nikdo nevymluví! :)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: