IKAR CZIKAR CZ

Věta nevěta, čárka nečárka (2. díl) Celkový počet komentářů: 0
 

Minule jsme si řekli, že proto, abychom zvládli všechny záludnosti interpunkce, budeme muset začít tak trochu od píky. Nebojte se, nebudeme zabíhat do příliš tajemných lingvistických zákoutí, v kterých byste nakonec stejně možná měli zmatek, ale půjde o jakési rychlominimum. Tentokrát si tedy stručně řekneme o větě jednočlenné a dvojčlenné a pak hurá na věty jednoduché.

 

Věta nevěta, čárka nečárka - lekce 2:

 

Pravidlo první v této problematice zní: slovo se nerovná větný člen. Jinými slovy: větný člen může být tvořen i dvěma či více slovy.


Jak je to možné? Čtěte dál.

 

Věty, které můžeme rozdělit mluvnicky i významově na část podmětnou a přísudkovou, to jsou věty dvojčlenné 

 

Příklad:

Maminka vařila.

Otec štípal dříví.

Ustrašené dítě zarytě mlčelo.

 


Věty, kde je větný obsah vyjádřen jen jedním základním členem, jsou věty jednočlenné.

 

Příklad:

Pozor!

Nádhera!

Prší.

 

Ale i více slovy:

Pozor na zloděje!

Neskutečná nádhera!

Celý den prší.

 

Tyto věty jsou buď slovesné (Prší.), citoslovečné (Ach!) nebo jmenné (Nádhera.) .
 

To je asi to nejzákladnější k větám jednočlenným a dvojčlenným. Z hlediska interpunkce je pro nás asi nejdůležitější si pamatovat, že:
 

věty jednočlenné citoslovečné a jmenné beze spony * stojí buď samostatně, nebo se k jiným větám prostě přiřazují, ale nespojují se s nim v souvětí. V písmu je oddělíme pomlčkou nebo právě čárkou.

 

Příklad:

Ach – nemám slov!

Au, to bolí!

Nádhera, musím přiznat!

 

*Spona (sponové sloveso) je neplnovýznamové sloveso, které pouze spojuje podmět s přísudkem. Jsou to tvary slovesa být, bývat, stát se, stávat se.

 

Tak a nyní věta jednoduchá.

Věta jednoduchá – na rozdíl od souvětí – obsahuje jen jednu základní stavební dvojici. Tedy jedno spojení přísudku s podmětem.

 

Příklad:

Žena nakupovala.

Dítě křičelo.

Listy se třepotaly.

(Já) napsala jsem. *

* O zvratném zájmenu nebo nevyjádřeném podmětu myslím psát nemusím. Nebo si to (budete-li chtít) necháme na jindy.

 

Věty jednoduché dělíme na věty holé a rozvité. Stejně tak větné členy.


To asi také neříkám nic nového. Větu holou ( Slunce svítí.) necháme v klidu, ale trochu se podíváme na větu rozvitou. Tady už nás mohou čekat interpunkční oříšky.

Větný člen totiž může být holý (holčička), rozvitý (malá holčička) nebo několikanásobný (holčička a chlapeček).

 

Zdá se vám, že v tom není problém? Ale je. Mnoho dotazů se týká čárek právě u několikanásobných větných členů.

 

 

Několikanásobný větný člen:

 

Několikanásobný může být každý větný člen, tedy podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení i doplněk.

 

Příklady:
Několikanásobný podmět: Kniha, sešit, pero a pastelky ležely na stole.
Několikanásobný přísudek: Ženy výskaly, pobíhaly a mávaly rukama.
Několikanásobný předmět: Viděli jsme laně, jeleny, daňky i bažanty.
Několikanásobný přívlastek: Stál tam vysoký, urostlý a statný muž.
Několikanásobné příslovečné určení: Můžete se tam podívat ráno, v poledne i večer.
Několikanásobný doplněk: Holčička byla sama, bosa. – Slyšela myš šramotit, pískat a škrábat. (Pokud se vám zdá, že přesně nevíte, co je doplněk, nezoufejte, můžeme se k němu někdy vrátit.)


Jak vidíte, několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou nebo spojkou a, i, ani, nebo.

Ovšem (nebyla by to čeština, aby zde nebylo nějaké „ovšem“) jen tehdy, jsou-li členy v poměru slučovacím. To znamená, že si neodporují (není zde poměr odporovací) ani se nestupňují (není zde poměr stupňovací).

 

Podívejte se na rozdíl:
Žena bez reptání šila, vařila, uklízela a vše snášela. (Zde je vše interpunkčně v pořádku, nic nám nepřijde divné. Ženiny činnosti se slučovaly.)


Žena bez reptání šila, vařila, uklízela a plakala. (Je to v pořádku? Nevypadala by věta lépe takto? Žena bez reptání šila, vařila, uklízela, a plakala. Ženiny činnosti se neslučovaly. Mohly bychom klidně napsat: Žena sice bez reptání šila, vařila, uklízela, ale přitom plakala.)

 

Podobně u poměru stupňovacího.
Přišel Karlík, Maruška, Lenička i Jan.

Pokud budete chtít vyjádřit, že Janův příchod je něco výjimečného, že se cosi stupňuje, pak klidně napište čárku: Přišel Karlík, Maruška, Lenička, i Jan..

Dodáte tím textu dramatičnosti (a například ve scénáři by to herci jen pomohlo s modulací hlasu a intonací, protože by to jistě pochopil, že Přišel Karlík, Maruška, Lenička, dokonce i Jan.).


Omlouvám se, jestli jsem vás znovu utvrdila v tom, že pravidla existují, ale.... Pravidla existují, ale musíte používat svou hlavu a co je nedůležitější – vědět, co všechno chcete vyjádřit. Správná (!) interpunkce vám ušetří mnoho zbytečných slov a děj zdramatizuje.

 

Příště se vrátíme ke spojkám ani a nebo (kdy psát před nimi čárku, kdy ne) a podíváme se na několikanásobný přívlastek, který si zkomplikujeme přívlastkem postupně rozvíjejícím. A třeba stihneme i přístavek, který nám také pěkně občas zavaří.

 

Přeji dny plné inspirace!
Vaše Dana
 



Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: