IKAR CZIKAR CZ

Útěk (Rukl)22.1.2015
 

3
 počet hodnocení: 1
přečtené 2781, Komentáře 1

 

Útěk

nedokázal jsem si uvědomit, že je po všem, ale jak dny plynuly, pěkně den po dni, jeden za druhým, a jak se táhly do mlžných dálav, přišla mi realita skutečná, čirá, hlasitá a neúprosně tížící, a tak nade mnou alkohol držel ochranou ruku a žehnal mým hltům, vydloubl mi oči a uříznul mi uši, vytáhl mi mozek, mrštil s ním až to plesklo a pak si mě usadil vedle svého trůnu, kde mě bránil před nočními běsy a temnými představami, izoloval mě ve svém království a staral se o mě jako o váženého hosta, i když jsem byl jenom šašek, a schoval přede mnou růžové relikvie těch vášnivých časů a přitom se usmíval ze dna láhve a neposednými prstíky si pohrával s vydlabanou hlavou, kterou jsem tehdy nosil a se kterou jsem brouzdal rozmáčeným městem jako tělo bez duše, a rána se slévala s večery a s rány po těch večerech a v onom kolotoči náhodných scenérii, když jsem byl polapen někde v mezičase, v přestávce mezi dějstvími nudné komedie, jsem se snažil radovat z maličkostí, ze žloutnoucího listí a průdkého větru, který je pohazoval po silnici, z hejna havranů, které mi proletělo nad hlavou, roztrhlo se o kostelní věž a roztržené letělo kamsi k šedým mrakům, k uslzeným mrakům plných podzimních slz, krásných, studených a mrtvých jako nebe samo, a radoval jsem se z krátkých kabátků, které dívky nosily a z jejich úsměvů, kterými jiskřily na muže kolem, a z naštvaných morousů, kteří ani nevěděli, proč jsou naštvaní a pořád si jen něco brbrali pod vousy a poulili očima a házeli nenávistné pohledy, když procházeli davem nebo jen stáli a na něco čekali, a šklebili se i na ty usměvavé dívky v černých kabátech a barevných šálách, kterým to ale nevadilo a dál zářily s úsměvy teplými, mladými a plnými všeho,co život dává i bere, a radoval jsem se z rádoby chytrých hipsterů posedávajících po kavárnách píšících do notebooků příšerné verše, které mrzačily pařáty a hnáty veškerým fantaziím, které zabloudily do těch načesaných pokryteckých mozků, a radoval jsem se, protože jsem se bál smutku a toho, co bude, až smutek přejde –

ale alkoholová bublina splaskla tak, jak to mají bubliny ve zvyku, a pád na studené kočičí hlavy střízlivého velkoměsta ve mně probudil pud sebezáchovy, musel jsem překonat strach ze smutku jinak, a proto jsem se rozhodl vypadnout, odejít z města, schovat se před svými myšlenkami a betonovými obry a svatozáří kandelábrů a neonových poutačů laciných nočních klubů, uniknout do tmy, panenské pláně, vyždímat z těla všechny jedy a začít novou kapitolu života na neposkvrněné bílé stránce čisté jak andělská pleš –

a tak jsem si sbalil věci do obrovskýho batohu, dal vědět přátelům a vyrazil jsem směrem, který mě napadl, a šel jsem dlouho, dlouho, dlouho a z cest, které jsem znal, jsem se dostal na cestičky a stezky, které vedly do neznáma, a bláto se mi lepilo na podrážky a prskalo na nohavice, ale já šel dál a dál a dál a nakonec jsem se ocitl v lese plném borovic, dubů a buků a kalné sluneční paprsky prostupovaly nahnědlým listím a tančily se stíny mezi kořeny a spadeným listím a bahnitými kopečky a slyšel jsem podzimní mantru a sbor tisíce ptáků foukajících do píšťal. už jsem nemyslel na její havraní vlasy a šedozelené oči plné světýlek a pak jsem si vzpomněl, ale našel jsem v těch vzpomínkách klid a tíha minulosti zamáčkla živé obrazy do tlejícího barevného listí –

a když se setmělo, došel jsem na zpevněnou cestu s vyježděnými výmoly od traktorů lemovanou vysokým vedením a táhla se z lesa mezi zoraná pole do dědinky s kostelem a kurníky a cihlovými domy a roubenkami a pilou a ošuntělým nádražím s betonovým vestibulem, kde malá okýnka s povadlýmy truhlíky promáčených sazeniček rozlévaly do sálu stříbrný svit okousané luny.

prázdno a ticho.

podle tabule měl přijet vlak za dvě a půl hodiny, a tak jsem snědl pišingr, který jsem si vzal z domu, nařídil si na telefonu budík a lehl si na zkroucenou dřevěnou lavici. nohy mě bolely, a tak mi únava pomalu zatáhla rolety vnímání a já se ponořil do říše krátkých a prapodivných snů a pak se mi nic nezdálo a já spal tvrdě a v tak hlubokém nevědomí, že mě neprobudil ani budík, ani hrboly na komunistickém nábytku, na kterém mé tělo leželo jak rozjetá žížala, a mohla by za okny zuřit válka a hromot miliónů děl a bomb a pušek a stejně bych se neprobudil, protože má duše i mé tělo si potřebovaly odpočinout od ďábelského soukolí všední bolesti a aspoň na chvíli uvolnit pulzující tlak uvnitř hrudi, který sužuje všechny zraněné; porcelánové oběti vášně.

probudily mě až hřejivé prsty ohnivého koutouče vysoko na obzoru a asi to bylo dopoledne dalšího dne, ale taky mohly svítit paprsky z příštího týdne nebo měsíce a nebo letmé věčnosti a podle tabule měl další vlak přijet za dvě a půl hodiny, a tak jsem si vzal tužku a skicák a napsal to, co čteš, a čekal jsem na vlak, který nepřijížděl, a napsal jsem i další věci, až jsem se ze všeho vypsal, bezcenné spisky hudlařovi, a přede mnou zůstala poslední stránka čistého papíru, a tak jsem si slíbil, že si ji nechám pro veselejší chvíle, kdy budu žehnat vině a svým láskám a odpustím nemoci jménem samota a nebudu proklínat tlukot srdce a zrychlený dech strhaných plic a otevřu další dveře karmy s rohoží pokrytou okvětními lístky stovek růží a projdu tmou k oltáři budoucna a nebudu se modlit za zlaté prase, ale budu s bosýma nohama a skloněnou hlavou prosit o další šanci u neoblomného Kata lásky, a zvedl jsem se a šel zpátky domů, zpět, do centrifugy bytí zmítající se kolem křehkého plamínku svíčky z bílého vosku panenských včel, a na tabuli pořád stálo, že vlak přijede za dvě a půl hodiny.  

Kapitola 1-1 z 2
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Vojtěch Záleský13.2.2015
 

Co k tomuto říci. Pokoušíte se psát stylem, který není váš. Na tom není nic neobvyklého. Každý začínající spisovatel hledá svůj styl a inspiruje se u svých oblíbenců. Ovšem taková snaha není k dokonalému napodobení svého vzoru, ale k nalezení vlastního způsobu literárního vyjadřování. Proto tyto dvě ukázky beru jen jako experiment. Který jste zvládl. Dokážete někoho napodobit. Teď se soustřeďte na sebe.
Co se týče námětu, mám k němu podobné poznámky. V ukázkách píšete o všedních věcech, které nikam nespějí. Stejně jako betaníci, jimiž jste inspirován. Jenže jejich snaha pramenila z doby, v níž žili, díky čemuž překonávali a kritizovali společenské poměry. U vás se to míjí účinkem, neboť nejste ve stejné situaci.
Tedy opět: zkusil jste si, jak to dělají jiní. Neupřímně, jak o sobě píšete. Nyní pište sám za sebe. Vyjadřovací schopnosti k tomu máte.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Rukl

O mně

až se naučím psát upřímně, tak na sebe něco prozradím, ale do té doby...

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •