IKAR CZIKAR CZ

Třímoří (Lenka Seidlová)23.8.2011
 

4
 počet hodnocení: 5
přečtené 6776, Komentáře 11

 

Prolog

Prolog

Kdo v těchto dobách chceš vstoupit na tři ostrovy,
otevři knihu s dávným příběhem z ruky Turmovy -
- s příběhem, co dnes se po vlnách a s větrem roznáší,
odsouzen k čekání, až někdo starou legendu opráší.
Co v Třímoří se pne a hýbá v zemi, vzduchu, co pláně šeptají?
Králové jen ke stolu si o samotě sednou - tiše a potají.
Není již bezpečno v temném hvozdu Tamatonu,
piva džbán ti nenabídnou ani v slunném Auringonu.
Co poskytne ti mocný, moudrý Eporan?
Dar lásky dnes nebyl ani jemu dán.
I tichá ústa majáků a jejich mrtvé oči spí,
jak vojáci střeží zlo a neklid v Třímoří.
Kdo zažehne plamen jejich zraků?
Kdo zažene stíny příštích věků?
Kdo zrozen jest ve hvězdy Erdé znamení,
z něj jediná naděje pro souostroví pramení.
Co bojů už rozežralo třímořskou zemi,
co ve vytrvalé řeži zemdlelo již koní!
Sám Purús, ušlechtilý jednorožců pán
skonal v tamatonské hlíně, červy rozežrán.
Udatný a moudrý, z něho vzejde jednota,
až modrý edirel vyvrhne ze země temnota.
Purús za půvabný svůj národ pod horou stínu pad´,
s jeho dechem i poslední květ lásky zvad´.
Však les a hory stále jeho duší šumí,
jen čaroděj z Orgonu se s ním dorozumí.
V temné hoře Tamatonu kouzelník vykonává,
co Purús větru v horách našeptává.
Horko je v komnatách, kde tajemný ohněm vládne,
zář edirelu však před ním nezeslábne.
Studené jsou kobky civotarenského hradu,
však ostří edirelu víc podobá se chladu.
Kde krvavé stopy Purúsovy cesty vsákla zem,
tam edirel jedině může být znovu nalezen.
Modré světlo edirelu provází toho, kdo jej třímá,
po všech cestách, kde se bdí i kde se dřímá,
pro stezky živých i mrtvých byla jeho čepel stvořena,
ochrání nositele, dokud síla tří kamenů nebude zlomena.
Ke komu se to zoufalství z Tamatonu upíná?
I beznaděj, která Auringon ovládat začíná?
Ba Eporan už tuší, co čaroděj všem napoví,
že Dědička rozsápaná pouta znovu obnoví.
Když abadanský drak se svíjí, zuří, srdce zemí drásá,
pak není tu ochránce, sladké dítě z ticha nezajásá.
Eporan kříží nenávist a meč s temným Tamatonem,
tak stejně Tamaton se řeže v hněvu s Auringonem.
Až očekávaná se v síti věků zachytí a ostrovy láskou spojí,
pak jedině se dračí oheň zhasí a nenávist se zhojí…

 

 


   Příběhy jsou na světě proto, aby se vyprávěly. Když Země poprvé otevřela oči a pohlédla do tváře svému starému otci Vesmíru, začal jí vyprávět příběh ze všech nejstarší – pohádku o sobě samém. I svoji dceru ji naučil vyprávět a ona ji předávala dál svým dětem - lidem. Kdysi dávno první z lidského pokolení vyslovil první hlásky nového příběhu. Byl nejdřív bezbarvý a holý jako čerstvě vylíhnuté ptáče, ale čím starší byl, tím víc barevných peříček mu narůstalo. Ptáček nakladl nová vejce a z nich se vylíhla nová holátka – počátky nových příběhů. Jsou příběhy nové a příběhy, které se teprve narodí. A jsou příběhy tak staré, že už nikdo ze žádného národa světa neví, kde a kdy vznikly, kdo je začal vyprávět, a zda se události, o kterých vypráví, skutečně staly. Příběh, který vám chci povídat já, je právě takový…

 


   Jako vojáci na stráži stojí majáky ostrovů Eporanu, Tamatonu a Auringonu, aby zvěstovaly Třímoří, že ta, která je očekávána, přichází. Kam až sahá paměť starobylých rodů, kam až dohlédne oko starých kronik a svitků, až tam v hluboké propasti dějin lze hledat počátek našeho příběhu.
   Tichá a nehybná jako čelo jednorožců je zrána i zpoledne nekonečná hladina Velkého oceánu, jenž omývá ostrovní zemi zvanou Třímoří. Nedohledná je hlubina jeho mořského dna a jen večerní bouře rozvíří občas klidné houpání vln, jež si pohrávají s bárkami převozníků, křižujících Střídeckou zátoku mezi třemi ostrovy se svým nákladem. Dravě se zakusují peřeje do skal na úpatí tří majáků, tří strážců třímořských ostrovů. Syčí a víří jako klubko hadů a není radno dostat se do jejich spárů. Majáky už dávno jen sveřepě upírají slepé zraky k obzoru v dálce, místo aby byly záchrannou světlicí v temnotách pro zbloudilé koráby nezkušených lodivodů. Čekají věky na toho, kdo vstoupí do Třímoří a roznítí světlo v mrtvých očích jednorožce a orla a vypálí znamení ze slunečních zraků majáku Auringonu. Vyhlížejí na obzoru Dědičku, které bylo souzeno spoutat Třímoří provazem lásky. Spolu s její přítomností by Třímoří oblétl svěží vánek nových zítřků. V Dědičku dnes už ale málokdo uvěří a snad každý se ti vysměje, kdyby sis chtěl nechat vyprávět o jejím údělu. Její šat je zanesen prachem staletí a dlouholetý spánek tíží její víčka. Není ani stopy po jejích kročejích na povrchu třímořském. Stala se legendou, na niž už nikdo nečeká. Staré spojenectví tří ostrovů v třímořském císařství rozervala na kusy nenávist a rozmetala jeho třísky do všech světových stran…
   Zatím Třímoří řídí chaos a zmatek. Jen málokdy zabloudí ještě obchodní lodě do úžiny mezi eporanským a tamatonským ostrovem. Souostroví si nárokuje vládce pevninské země s hlavou draka ve svém erbu. Loupeživé bandy z pevniny okrádají pocestné, vraždí a loupí pro svého vládce Myrdona z dračí země Abadanu. Myrdon se připravuje na ovládnutí ostrovů, protože dobře tuší, že Třímoří je bez spojených panovníků slabé, nemocné a rozpadlé. Ostrovy sžírá zloba, místo jednoty vládne strach a nejistota. Již v dávných dobách se spojenectví ostrovů Auringonu, Eporanu a Tamatonu rozpadlo v tisíce střepů, jež nedokáže nikdo živý poskládat dohromady. Myrdon ví, že musí zasáhnout teď, v časech pro ostrovany zlých a nepříznivých, protože žádný z ostrovů se sám nemůže dostatečně bránit jeho obrovské armádě.
   Už dva roky zažívá její sílu na vlastní kůži princ Morthen z auringonského království, který jediný se odhodlal postavit bezpráví jen s hrstkou věrných kapitánů v čele vojska ostrova Auringonu, jenž první stojí Abadanu v cestě k Třímořské koruně. Statečně a srdnatě se bil Morthen se svojí armádou daleko na pevnině za bezpečí celého Třímoří. Vítězství v těžké bitvě bylo dosaženo. Vransko, jediný suchozemský přístup do ostrovních království, Morthen uhájil. Bitva je dobojována a auringonské vojsko se vrací domů. Vítězná bitva ale neznamená vyhranou válku a to statečný Morthen ví. Dlouho se z poklidného života radovat nebude, protože Myrdon neustane ve své snaze podrobit si všechny tři ostrovy. Jak ale sehnat spojence v zemích, kde se ostrovy od sebe spíš vzdalují, než aby usilovaly o pochopení? Z tamatonského ostrova se po celá staletí neozval hlas některého z národů, které obývají lesy a hory na východě. Jen z pohádek a pověstí se může Morthen domnívat, kdo kráčí po tmavé půdě Tamatonu. Už dávno si nikdo nevzpomíná, kdy naposledy zahlédl spanilý půvab jednorožců, ukrývajících se v hloubi ostrova. Pověsti o tamatonském čaroději se v Auringonu šeptají jako kletby. Existuje vůbec ten, který předpověděl Třímoří záchranu? Nikdo neví a neodpoví Morthenovi na tiché otázky. A Eporan? Králové západního ostrova odedávna drží svůj ostrov stranou od nakažlivých pověstí o Tamatonu. Eporan žije sám pro sebe a nevnímá hrozící nebezpečí Abadanské země. Zakládá si na nestrannosti a jediné, co ho spojuje s Auringonem, jsou pravidelné daně, jež si nejslavnější z eporanských králů vymohl na jednom z auringonských panovníků. Ne, ani Eporan nezajímá Myrdonova armáda a Morthen hledá cestu, jak ulevit vyčerpanému Auringonu, protože ví, že další útok Myrdonovců by znamenal zkázu všech.
   Jen společnými silami by se mohlo třímořské zemi podařit odvrátit abadanskou hrozbu. Přichází doba, kdy někdo musí sjednotit všechny třímořské národy pod jednou vlajkou a ubránit Třímoří proti Myrdonovi. Turmova věštba praví, že pouze ta, jíž koluje v žilách krev národů všech tří ostrovů, může dát Třímoří novou naději. Až příchod Dědičky oživí oči majáků, zavládne v Třímoří klid a mír. Světla jejich očí ozáří město, jež bude centrem císařské říše Třímoří, a navždy tak rozhodnou spory tří ostrovů o prvenství v císařství. Netrpělivě očekávají panovníci ostrovních královských měst, až majáky promluví.
   A v této době se konečně zdá, že z rozvalin lze vykřesat ještě jiskřičku naděje, že z vyprahlé země může ještě vyklíčit mladá rostlinka zkropená jarní rosou...do auringonského přístavu přiváží jeden z lodivodů neznámého cizince. Jaká bude jeho úloha ve snaze o obnovení starého císařství? Snad ani on sám netuší, na kolik vážná bude jeho role ve spletitém a černočerném příběhu...

Kapitola 1-1 z 2
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Dostálová Lenka31.3.2016
 

Milá Lenko,

Tvůj text je určitě velice zajímavě napsaný a i když to některým v dnešní době nemusí přijít k chuti, nebála bych se stejným stylem pokračovat. Popisy míst, osob i dění jsou květnaté a pestré a velice příjemně mi zní, ale je jich tolik a jsou tak rozsáhlé, že to celý děj uspává. Na to, jak je první kapitola dlouhá, se tam vlastně skoro nic nedozvím, nic se tam nestalo. Můj zájem vzbudila až roztržka u Sabinina domu, ale ta trvala jen krátce, než jsem opět upadla do nepozornosti. Tou dobou by ale spousta lidí knihu odložila. Určitě bych nepsala o věcech a místech, které nejsou pro příběh důležité. Bohužel nemohu posoudit, co bude ještě využito a co ne, neboť zde máš pouze ukázku. I když je děj dosti předvídatelný. O tom, že je záhadný cizinec žena a předpokládám, že také očekávaná Dědička, jsem věděla ještě dřív, než vystoupila na břeh.

Co se prologu týče, v ledasčem souhlasím s předchozím komentářem. Je dlouhý, v básni se mluví o stejných věcech, které jsou pak zmíněny níže. Nevypustila bych ho celý, ale určitě by mi nevadilo ho trošku zkrátit a zjednodušit. Proroctví na začátku bych naopak nehodnotila tak záporně. Občas je sice některý verš trošku těžkopádný, ale musí se brát v úvahu, že to není klasická báseň a libozvučnost tak není na prvním místě. Zní velice tajemně, jako starobylý nápis na zdi. Přesto je příliš dlouhý a plný názvů, které mi nic neříkají, takže jsem se v něm brzy ztratila a zapomněla, o čem vlastně byl. Možná, kdyby tam nebyly ty otázky a některé verše, které stejně zbytečně prozrazují následující děj, byl by přehlednější.

S těmi názvy je to vůbec problém. Jedná se samozřejmě o neznámý svět, takže se jim nedá vyhnout. Často jsem však nevěděla, o čem je řeč. Když se v textu objevilo „Eporan“, tak jsem marně přemýšlela, zda jde o zemi, město ostrov nebo snad jméno člověka, než jsem se dále v textu dozvěděla víc. A přitom by stačilo napsat „ostrov Eporan“ a hned by to bylo jasnější. S tím souvisí i podobnost jmen Myrdon a Morthen. Oba panovníci, oba vojevůdci, ale ani na konci první kapitoly jsem si nebyla schopná zapamatovat, kdo bojuje na čí straně.

Líbí se mi, že se styl textu ani na okamžik neodchýlil a nikam tam nezabloudilo slovo, které by tam nepatřilo. Třebaže by mě rytmus příběhu trochu odrazoval, nejspíš bych ze zvědavosti pokračovala. Jako bonus jsem nepostřehla žádnou hrubku, což se vidí málokdy.

Moje rada tedy zní, pokračovat stejným stylem, ale nebát se třetinu méně důležitých věcí a některých částí popisů vyškrtnout.

Hodně štěstí!
Lenka

Lenka S.7.4.2016
 

Díky za komentář i zde. Jsem si vědomá toho, že Třímoří má velké rezervy. Tenhle text jsem psala někdy ve dvaceti, dvaadvaceti letech, tedy už asi před deseti lety :-)) Dnes, když ho čtu, vidím spoustu věcí, které by se daly napsat jinak a i jinak vymyslet. Ale jak jsem psala, bohužel momentálně nezbývá čas na úpravu textu a práci s ním :-(

Tereza Matoušková2.10.2014
 

Máte rozhodně talent, široku slovní zásobu a fantazii. Nicméně si nemyslím, že je vhodné začínat fantasy román nepříliš zdařilými verši. Je to tak trochu nešvar, Pán prstenů je poezie plný, vypadá to starobyle, ale je rozdíl, jestli člověk veršovat umí nebo neumí. Pokud ne, táhne to text hodně dolů. Ve vašem případě jsou sloky hodně neučesané. Další problém bych viděla v prologu samotném, který není ani tak prologem, jako spíš vysvětlením reálií a předchozích událostí. Dle mého není vhodné začínat román tímto způsobem. Většina čtenářů podobný úvod přeskočí, protože jim nic neřekne. Pokud se podíváte do knih současných českých autorů fantastiky, nenajdete podobný úvod nikde, to se prostě nenosí. Doporučuji prolog umístit na své webové stránky do sekce reálie a informace, které do příběhu potřebujete, zapracovat přímo do textu. Je to sice náročnější, ale rozhodně čtenářsky vděčnější.

Lenka S.7.4.2016
 

Děkuji za komentář, prakticky víceméně souhlasím ve všech bodech obžaloby :-))

Lenka Seidlová25.6.2012
 

Dekuji za 1300 precteni moji fantasy prvotiny. Jelikoz jsem se nedockala vice komentaru a hodnoceni, v coz jsem doufala, stahla jsem vetsinu kapitol a nechavam tu pouze prolog a prvni kapitolu, pokud by text nekoho zaujal. Dekuji za pochopeni ;-)

Lenka Seidlová2.11.2011
 

Tak - všechny kapitoly byly přidány, snad se vám čtení aspoň trochu líbilo ;-)

Lenka Seidlová12.9.2011
 

Díky všem za reakce, postupně budu přidávat kapitolky, tak snad vás nezklamu ani dál :-)

Zuzka Rosická25.8.2011
 

Můj šálek kávy to není, ale napsané je to pěkně

Iveta24.8.2011
 

Jsem též nadšena a jako čtenářka velmi děkuji

Vikina24.8.2011
 

Taky mě to zaujalo a nebojím se říct, že i nadchlo. Je to skvěle napsané. Hezky se to čte a taky se těším na pokračování:-) Celé to zní pohádkově, ale má to hloubku. Povedlo se to!

Jan Liška24.8.2011
 

Nestává se často, aby mě nějaký text zaujal hned od začátku, ale tomu tvému se to povedlo. Netrpělivě očekávám pokračování :-)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Lenka Seidlová

O mně

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •