IKAR CZIKAR CZ

Pampelišky, Čas na lásku, Libra masa, Kvadratura kosočtverce, Čas vánoc, Kmit ohnivého meče, Božská Marilyn, Babí léto, Františku, Františku..., Podivný pták, Jako štvaná zvěř, Améba, Interview s mrtvým otcem, 12 apoštolů, Autorefraktometr, Torzo (Josef Farkas)15.3.2016
 

5
 počet hodnocení: 2
přečtené 4913, Komentáře 1

 

Torzo

                                                      Torzo



První připlavala ruka. Snad proto, že byla vítěz, měla vztyčený prostředníček směrem k obloze.

Mramorová bělost protkaná modrými žilkami budila respekt k řeckým sochám. Řez v lokti již dávno nekrvácel a dostal ošklivou šedavou barvu. Torzo ženy.

Seděl v loďce, v rukou rybářský prut a vyjeveně hleděl na rudě nalakované nehty. V této situaci působily nepatřičně a lascivně.

Pomalu se rozhlédl. Na břehu se vztyčil další rybář, poděšeně ukazoval do vody vedle jeho loďky a cosi vykřikoval. Nebylo mu rozumět.

Pak vytáhl mobilní telefon. Jasně, volal policii.

O hodinu později břehy ožily. Všude uniformy, policejní člun, potápěči.

Bylo evidentní, když našli další kousek těla. V tu chvíli se kolem něj na břehu utvořila skupinka policistů v civilu a technici cvakali fotoaparátem a zajišťovali stopy.

Vytáhl loďku na břeh, posadil se do ní a čekal. Tiše a odevzdaně. Vůbec ho nelákalo sledovat práci policajtů. Byl unavený, chtěl domů.

Od brzkého rána na nohou a na vodě od prvních paprsků slunce, nic neulovil a měl hlad.

Na ten pocit si už dávno měl zvyknout. Byl hladový celý život. Někdo to nazývá touhou, ale on věděl, že je to pouhopouhý hlad. Po uznání, citu, člověku, který ho chápe.

Kdysi ten trýznivý pocit na krátko ztratil. To bylo v době seznámení. Než si ji vzal za manželku.

Později cítil, že její přítomnost pohlcuje stroboskop času. Chvílemi ji cítil skoro hmatatelně a za okamžik se v nastálé tmě úplně ztratila.

V černé prázdnotě bylo ticho. Nakonec se úseky mezi prudkým světlem a tmou prodlužovaly, až zvítězila noc.

V té době začal chodit na ryby. Svítání u řeky byla jediná světlá místa z celého společného života.

Poslední léta si často představoval, jaké by to bylo, kdyby odešla.

Když před čtrnácti dny zmizela, všiml si toho až za týden.

„Tak mi popište, jak jste tu část těla našel… ,“ ze vzpomínání ho vytrhl hlas policisty v civilu.

Nebylo moc o čem povídat. Kriminalista si dělal poznámky do notýsku.

Měl uštvaný pohled a špínu za nehty.

„Chcíplo mně auto,“ všiml si jeho pohledu a usmál se.

Pomalu skládal rybářský prut. Jeho vysvětlení ho moc nebralo. Nesnášel špinavé ruce.

Možná to bylo jediné, co ho žena naučila. Kulturního člověka poznáš podle nehtů, říkávala při každodenní manikúře.

Nakonec se osmělil: „Už víte o koho jde?“

„Neměl bych vám to říkat, ale… nenašli jsme hlavu,“ pátravě si ho prohlížel, „zatím.“

Trochu zpanikařil. Zklidnil se, až když si uvědomil, že pátravý pohled patří do arzenálu policajta.

Když kriminalista odešel, zamyšleně sledoval tělo leklé ryby pohupující se ve vodě u rákosí. Bílé břicho se natočilo k slunci a ocasní ploutev se občas pohnula. Vypadala jako živá. Jako živá mrtvá. Kolem rybí mrtvolky se rojily malé rybky a uždibovaly z tlejícího těla. Vše je o čase. Nový život si bere z minulosti. Jen přežít.

Doma si udělal kafe a z lednice vytáhl hotovku, koupenou v Tescu.

Když zmizela, neptal se kam a s kým. Co se pro něj změnilo? Stejná strava, stejné ticho. Co měnit?

Dokonce nesklidil ani věci ze stolku se zrcadlem, které nechala rozložené. Jakoby se chtěla brzy vrátit.

Zavřel víčko na červeném laku na nehty. Aby nevyschl. To by mu neodpustila.

Dokonce si připustil i myšlenku, že se jednou vrátí.

Usrkával kávu a čekal až cinkne mikrovlnka.

Všechno je o načasování. Setkání, čekání, trpělivost, rozhodnutí. Celý život.

V každém občas cinkne nikrovlnka. Jenom neudělat chybu… jenom neudělat chybu.

Prohlížel si černý lógr na dně hrnku a najednou ho přepadl neodbytný pocit, že někde tu chybu udělal. Osudový lapsus, který se nedá vymazat tím, že otočí stránku.

Když zmizela, netušil, že s sebou odnese i kus z něj. Za ta společná léta se stala neoddělitelnou součástí jeho minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Odnesla si kus jeho ega, vzpomínek, ale i očekávání. Nechala za sebou torzo dvaceti společných let.

Když se ozvalo cinknutí, automaticky přistoupil k mikrovlnné troubě. Svítila a talíř se ještě točil.

Až při dalším zazvonění si uvědomil, že je to u dveří. Přiložil oko ke kukátku. Přede dveřmi stál policajt s uštvaným pohledem a špinavými nehty.

Na okamžik si opřel hlavu o dveře. Najednou mu došlo, kde udělal chybu.

Vše je o čase. Měl ji víc zatížit!

V kuchyni cinkla mikrovlnka.

 



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Shaki Lex16.8.2016
 

Moc se mi líbí, jak dané situace a věci popisujete, ale strácím se v tom, kdo zrovna v danou chvíli příběh vypráví. Pak bych ještě udělala něco s přímou řečí.
Přečetla jsem obě vaše povídky a rozhodně si přečtu i další.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec




Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •