IKAR CZIKAR CZ

Světlo v temnotě (Kateřina Rösslerová)3.11.2016
 

5
 počet hodnocení: 1
přečtené 4027, Komentáře 6

 

Světlo v temnotě - 23. Kapitola

Lerami

Poslední hodiny našeho bytí bylo jedno velké utrpení. Ptáte se proč? Odpověď je celkem jednoduchá. Celým tímo proklatým prostorem se totiž nesly steny bolesti a proseb, aby Repromis přestal. Přízrakové byly jen kousek od vybuchnutí a pokud se tak stane, Katein plán přijde vniveč. Do poslední chvíle jsem doufala, že Repromis přeci nemůže být jako jeho otec, ale mé naděje hluboko pohřbil první Painin výkřik plný bolesti. Nikdo z nás nevěděl, co jí ten hajzl dělal, avšak nikdo po tom ani netoužil. Naše sestra trpí a my jsme s tím nemohli vůbec nic udělat. A to ani já.



„Jestli s tím neptřestane, tak ji zabije, Lerami. Slábneme tu každou minutou a za chvíli nás zabijí i ti zatracení bastardi.“ Ismaelův rozčílený hlas moc nepomáhal této situaci, jenže to bylo pouze tím, že jeho slova nesla krutou pravdu. Přízrakové postupně zemřou, jak se rychlost útoků duší zrychluje a je jen otázkou času, kdy to pro ně začne být smrtelné. Možná nerozumíte tomu, proč Přízrakové strácejí na síle, ale je to kvůli hmotné podobě, v níž jsou donuceni zůstat. Temná stvoření na toto nejsou stvořena, čerpají svou sílu z černé mlhy, z nichž se taky skládají jejich právé já a to, že je Langel drží v lidské podobě si vybírá svou daň. Do této chvíle jsme ani netušili, ža má Langel stejně jako Kate svůj plán promyšlený do sebemenšího kousku. Jestli nás Kate odtud nedostane co nejdříve, na její straně nebudou stát Přízrakové, i kdyby to chtěli ze všeho nejvíce.



„Katein plán se už rozjel, musíte vydržet ještě měsíc.“ Jen jak jsem to dořekla, došla mi ta krutá realita. Měsíc nevydrží nikdo v tomto zatraceném vězení pod drobnohledem zvrácených duší, jenž si libují ve způsobování bolesti. Proč tohle Stvořitel nezačne řešit? Rovnováha se hroutí, Temnota ztratila veškerý řád a stalo se zní jen jedno velký odkladiště zatracených duší. Představte si obrovskou hromadu lidských těl a už máte před očima obrázek, jak to tu vypadá. Dominantní duše odrovnají slabší a hazejí je na hromadu, jenž nemá obdoby. Tohle jsem si nikdy nedokázala ani představit a Přízrakové na tom byli podobně. Tomuhle se jinak než zmatek a bordel nedalo říct.



„V tu dobu, Lerami, už tu dávno nebudeme.“ Konstatoval Ismael a tváře všech přítomných s rudýma očima pouze potemněly smutkem. Všichni jsme do této chvíle doufali, že se opět vše vrátí do starých kolejí. Zničíme Langela a budeme Kate stát po boku, jako naší vůdkyni. Avšak tato naše představa se každou uplynulou minutou vytrácela v temnotě.



„Pokud s tím něco neuděláme.“ Řekla jsem pevně a než mě Ismael stačil zastavit, rozplynula jsem se v prostoru a přenesla se doprostřed bitky mezi dušemi. Teď se teprve ukáže, jakou moc mi Kate předala a Langel bude litovat, že se kdy opovážil Pain dát do rukou toho zrádce. V tento moment totiž udělám něco šíleného, čeho by byla schopná pouze Kate. Ale aspoň tím získám delší přežití Přízraků.



 



Eleanor

Být v přítomnosti Devila dělalo mou situaci ještě horší. Já dítě on nádherný muž, který může mít jakoukoliv ženu, na kterou pohlédne. Maggie vůbec neskrývala svůj zájem o něho a já to nemohla dále sledovat. Sakra, já ho přivedla na tento svět, já při tom málem zemřela… No, nemám mít na něho právo já? Zníš jako opravdové dítě, napomenula jsem se a dál kráčela k jezeru a Paulovýmu hrobu. Toto místo mi poslední dobou přinášelo neuvěřitelný klid, avšak nic na světě nedokázalo zahnat ten křik znějící mi pořád v uších. Teda jedna věc tu byla. Devil. Bože, jenom v jeho přítomnosti bylo ticho, jako by jeho temná moc dokázala odehnat úplně vše zlé. A i to způsobovalo vztek uvnitř mého tělo, drtící mé orgány na maděr. Snažila jsem se ovládat, uklidnit se, ale něco semnou bylo v nepořádku. A Kate to jenom potvrzovala. Její starost mě přímo ztravovala zevnitř, pohled na ni mi pouze poskytl vidět strašidelné stíny míhající se kolem ní. Vše od toho incidintu v jezeře se změnilo. Viděla jsem věci, které bych vidět opravdu neměla. Netoužila jsem spatřit věci, co mě čekají po smrti a abych pravdu řekla, poprvé za svůj dlouhý žtivot se opravdu bojím smrti. Co pak ty duše nikdy nenaleznou klid, nikdy se nepřipojí ke svým rodinám? Nechtěla jsem tuto moc, vlastně jsem ji toužila zahodit jako nějaký odpad.



S povzdechem jsem se usadila vedle hrobu zdobící opět jiná kytice květin, jenž Jake měnil každý den. Obdivovala jsem svého bratra za jeho sílu bojovat se ztrátou. Jenže kdyby věděl, jak trpí Paul, nenávratně by ho to zničilo. Ne každý po smrti nalezne to světlo, o kterém všichni mluví, teď už to vím a Paul je toho důkazem.



„Smutek ti nesluší Eleanor.“ Paulův hlas mě vytrhl z temných myšlenek, jenž můj život přivedly do nevyřešitelného bludiště. Bludiště bez východu a ani s nadějí na jeho nalezení. Maggie se dočkala své šance na šťastný život stejně jako Repromis, ale jen já zůstala uvězněna mezi žitím a pouhým přežíváním. Nikdo si nedokáže představit to drásání mého srdce, že nemohu ani pomyslet na to, že bych mohla být s Devilem, jako žena. Neumím to vysvětlit, ale od první chvíle jsem věděla, že patřím k němu, ale jak se zdálo, tak on to tak necítil. Ano byl na mě milý, ale kdo by toužil po dítěti, když může mít dospělou ženu, jakou se stala právě má sestra.



„Tobě taky ne.“ Odpověděla jsem a pouze vnímala, jak si Paul sedl vedle mě. Oblečený pouze v černé budil respekt a ostražitost. Jeho bledá tvář zcela zastínila dříve pronikavé světle modré až šedivé oči. Paul se mi ztrácel před očima a tím myslím, že začal blednout. Působl, jako postava s černobílého filmu, veškeré barvy ztratily výraznost a dojem života. V tuto chvíli mi bylo jasné, že se Paul stává součástí svého světa, ze kterého ho nezachrání ani Kateina moc. Za chvíli totiž na tuto snahu bude pozdě.



„Neměla bys tu být, Eleanor. Nedokážu tě ochránit, tak jako Devil, jeho se duše bojí.“ Jeho slova pouze prohloubila díru v mém srdci. Každý, i když nevědomě, mé srdce pomalu rozbíjí pouhými slovy, jenž mi mají poskytnout pomoc. Ani netuší, jak moc se pletou. Má moc sílila, přitahovala všechny duše, jenž mi na oplátku přinášely svou bolest a vzpomínky na svou smrt. Do této chvíle jsem netušila, kolik způsobů, jak zemřít existuje a jakou bolest u toho člověk může cítit. V Meziprostoru nejsou pouze ti, co spáchali sebevraždu, ale i ti, co nepatřili jak do Světla tak do Temnoty. Paul je musel hlídat, hodnotit jejich situaci a pokrok v jejich chování, aby jim mohl poskytnout odpuštění. Avšak čím déle duše přetrvávala pod neustálým tlakem smutku a utrpení, tím více se stávala zlou a nepřející.



„Nikdo mi nepomůže Paule. Teď už ne.“ Konečně jsem se obrátila a spatřila Paulovu kamennou tvář. Již dávno ztratil mimiku znamenající nějaký cit. Sice Paul zemřel, ale teď pomalu umíral psychicky. Nikdo totiž nevydrží prožívat smutek stále dokola a nepoznat radost nebo lásku. Popravdě ho lituji a ihned bych si to s ním vyměnila, jen abych odtud odešla a hlavně, abych svému bratrovi dopřála konečně šťastný život. To si Jake zasloužl ze všech nejvíce.



„Nezahazuj svůj život, pak toho budeš jen litovat.“ Při svých slovech se zvedl ze zasněžené země, avšak na ní nezůstala ani památka po jeho přítomnosti. Kdyby mě někdo viděl, tak by si pomyslel, že jsem blázen. A možná i jsem, protože pouze Paulova přítomnost mě stále držela při smyslech.



„Jako toho lituješ ty?“ Neměla jsem sebemenší právo toto vytáhnout, protože to ihned vyvolalo vlnu bolesti, jenž mě téměř srazila k zemi. Litovala jsem toho, věřte mi, ale potřebovala jsem to vědět. Potřebovala jsem vědět, jestli by Paul změnil své rozhodnutí obětovat se a opustit Jakea.



„Lituji pouze toho, že kvůli mně Jake trpí. A stejně budou trpět lidi kolem tebe, pokud uskutečníš to po čem tolik toužíš.“ Paul mě nenechal nijak zareagovat a prostě se rozplynul ve vzduchu, jenž po něm nezanechal sebemenší stopu. Ale jak to Paul mohl vědět?, ptala jsem se sama sebe a v tento moment jsem si nedokázala představit, že bych si opravdu vzala život. Paul měl pravdu, kdybych to udělala trpěl by opět nejvíce Jake a to mu nemůžu provést. Ne po tom všem, co pro mě udělal. Svého bratra miluju nade vše, on je mi ze všech sourozenců nejbližší. Jenže ani on mi nedokáže pomoct od tlaku mačkající mou hruď až do bodu kdy to nebude schopná vydržet. A na ten moment se netěším, protože netuším co to semnou udělá.



 



Devil

To malé stvoření se přímo rozpadalo na kousky a ani má moc tomu nedokázala zabránit. Nebylo se čemu divit, takové drobně tělo nikdy nemůže vydržet nápor utrpení, který dokáží vytvořit pouze zatracené duše. Poprvé za svou existenci jsem pocítil lítost, ale také potřebu chránit. Věděl jsem, že ona mi patří, že ona je ta pravá, o které mi Kate říkala, avšak jak by někdo tak kouzelný, jako ten anděl mohl milovat někoho jako jsem já? Stvoření způsobující pouze bolest, smutek, utrpení a sebepoškozování. Ano, má specialita byla v tom, že osoby, které patřily do mého sektoru si po pár našich setkáních ubližovaly už samy, takže já měl o práci méně. A nejhorší bylo, že jsem netušil, jestli tato má schopnost ještě více neposílí Eleanořinu sebedestrukci.



Pomalu jsem si k ní přisedl a hleděl na jezero ozářené slunečními paprsky, vrhající svou zář i na Eleanořiny nádherné vlnité blonďaté vlasy, jenž začaly doplňovat černé. Ano její proměna už započala a já jen mohu doufat, že po ní mi přiběhne do náručí a v ní zůstane po zbytek života.



„Děkuju, že si mě zachránil.“ Její jemný hlas sice nesl slova díku, avšak upřímnost v nich nebyla obsažena vůbec. Ona toužila zemřít, prolítlo mi hlavou a mě to vyděsilo do morku kostí. Pokud odtud chtěla odejít a já jí v tom zabránil, pokusí se o to znovu? Avšak ve chvíli kdy otočila svou tvář mým směrem, všechny děsivé myšlenky najednou zmizely a zbyla pouhá myšlenka, jediný pud ovládající mé tělo i mysl. Ani nevím, jak se to stalo, ale mé tělo jednalo samo. Přiblížil jsem svou tvář k té její a čekal na její reakci Pouze se jí zatajil dech a zrychlil tep srdce. Její pohled padl na má ústa, které okamžitě zvlnil úsměv a já dokázal udělat jediné. Přitiskl jsem svá ústa na její a to stačilo na to aby má temnota konečně začala jednat. Najednou kolem nás zesílil vítr, jenž čechral Eleanořiny vlasy měnící se od kořínku na zářící černou barvu, připomínající mi svět, z něhož pocházím. Naše rty se neoddělily, ale já jsem se neubránil zavřít oči a prožít svůj první polibek do sebemenšího kousku. Konečně bude moje. Jenom má Eleanor.



 



 



Kate

S úsměvem jsem sledovala tu scénu před sebou. Pár ozářený slunečními paprsky působil neuvěřitelně romatnticky, i když by se to někomu mohlo zdát nepatřičně až nechutně. Ano Eleanor vypadala, jako dítě, ale měli byste vědět jedno, a to že Devil ji viděl v dospělé verzi, protože takovou on měl moc. Vidět věci takové jaké ve skutečnosti jsou. Jeho největší dar, který jsem mu opravdu záviděla.



Vítr kolem nich vířil, měnil Eleanořiny plavé vlasy na černé, tak podobné jejím bratrům. Avšak pak se vítr zbarvil do světle modré obklopující i Devila, z jehož těla proudila temnota do Eleanor a ničila to proklaté kouzlo držící její duši v dětském těle, které se ihned začalo měnit. Obličej se začal protahovat, čímž vystouply dokonalé lícní kosti, zvýrazňující krásnou tvář s ostrými rysy. Tělo rostlo, tvarovalo se do ženských křivek a tak trhalo látku na kusy padající okamžitě na zem. V ten moment se záře ještě více zvýraznila a tak umožnila Eleanor určité soukromí. Avšak její krása i přes to byla velmi dobře vyditelná, Předčila všechny mé představy a já se v tu chvíli opravdu cítila šťastně. Neudělala jsem chybu, že jsem se rozhodla Devila přivést na tento svět. Díky němu Eleanor konečně začne žít a pozná, co je to opravdový život, Devil jí to totiž s radostí ukáže.



A pak se záře najednou rozplynula, čímž odhalila skoro vše. Ale naštěstí Devil ihned zareagoval, přetáhl si černé triko přes hlavu a okamžitě ho oblékl své vyvolené, která se v něm skoro ztratila. I na dálku jsem mohla vidět lásku jiskřící těm dvoum v očích a v těch Eleanořiných se konečně objevila jiskřička štěstí.



Devil pomohl Eleanor na nohy a mě udivilo, jak byla vysoká. Působila jako válečnice a já nepochybovala, že se jí také během měsíce stane. Vlasy spadaly v drobných vlnách až k jejímu pasu a vítr, které je čechral utvářel dokonalý obraz. Toto snad byla ta nejvíc romantická scéna, jakou jsem kdy viděla. Pár hledící na sebe s takovou láskou ozářený sluncem, přímo vybízel k tomu se usmát a věřit na šťastný konec.



Konečně od sebe odtrhli své pohledy a jako jeden se otočili mým směrem. A já jsem se nebránila dětinskému gestu. Do prostoru jsem oběma rukama nakreslila srdíčko, které oba dva rozesmálo. Ano, tohle za mé snažení opravdu stojí. S úsměvem na tváři jsem se od těch dvou hrdliček odvrátila a opět se vrátila do domu, kde vládly pohoda a klid. Teď je řada na Sophi, aby předvedla co se v ní ukrývá a doufám, že Paní bude trpět. To si totiž zaslouží ze všech nejvíce.



 



Sophie

Řeknu vám, že připravovat se na něco, od čeho nevíte, co čekat je velmi obtížné. Má střeva svíraly nervozita a i možná troška strachu. Věděla jsem, že má moc rapidně vzrostla a za to jsem vděčná pouze Jakeovi, ale i tak Paní je Paní a na její moc asi ani tak nemám. Jestli se mě Kate chce zbavit tak na to jde rozhodně dobrým způsobem.



Zrovna jsem si oblékala vínovou koženou bundu - která mě asi moc nezahřeje, ale jestli mám zemřít, tak aspoň v něčem pohodlnějším, než je nějaká zimní bunda - když se za mnou ozval Gabrielův hluboký hlas nesoucí starosti.



„Kate bude stát při tobě.“ Konstatoval, ale spíše to řekl proto, aby uklidnil sám sebe. Věděla jsem, že by mě má sestra nenechala ve štychu, ale stejně jsem tento boj chtěla zvítězit sama bez žádné pomoci, abych konečně sama sobě dokázala, že za něco stojím. Hlavně musím věřit Jakeovýmu výcviku, jinak si rovnou mohu jít vykopat vlastní hrob.



„Já vím, Gabrieli.“ S úsměvem jsem se na něho podívala a pohladila ho po tváři, na které rašilo černé strniště, dělající Gabriela ještě hezčího. Sakra, vypadal opravdu sexy i přes to, co všechno se tu děje. Vlastně se divím, že se ještě neporval s Adrianem. Řeknu vám, že ti dva byli časovaná bomba, jestli do sebe náhodou narazej, tak vypukne taková rvačku, u které nechci být přítomna, protože netuším, jak by mohla dopadnout.



„Dávej na sebe pozor, prosím.“ Ihned mě políbil a tím mi vyjádřil vše, co jsem potřebovala vědět. Miloval mě a to pro mě bylo nejdůležitější. Všechny spory mezi námi zmizely a konečně jsme byli pouze my dva. Ano, dělí nás stále propast vytvořená Gabrielovou minulostí, ale s tím nic bohužel nenadělám. Pokud bude chtít, tak mi to sám řekne a mě zbývá čekat na dobu, kdy se tak stane.



„Vrátím se, slibuju.“ Řekla jsem pouze, naposledy pohlédla do těch modrých hlubin plných neskrývaných citů a přenesla se za Kate, jenž na mě čekala v kuchyni a zrovna se loučila s Erikem jemným polibkem. Dívala jsem se na ty dva a byla ráda za svou sestru. Nalezla svou lásku a smysl života a konečně si to uvědomila. Z Kate vyzařovalo štěstí a láska a Erikovy oči po dlouhé době zářily tou známou jiskřičkou života. Štěstí z nich přímo sršelo a já si připadala, jako v nějakém romantickém filmu. Všechno se stávalo lepším a konečně vše do sebe zapadalo, ale já sama dobře věděla, že je nám dopřán klid a radost před bitvou, která změní úplně vše. A já se toho děsím.



„Připravená?“ Katein hlas mě vytrhl z myšlenek a já jen s falešným úsměvem přikývla. Samozřejmě, že to Kate poznala, ale naštěstí to nijak neřešila a pouze vyšla z domu a zahleděla se k jezeru kde stál Devil s… Sakra kdo to byl? „Devil pomohl Eleanor konečně vyspět.“ Oznámila mi Kate s tváří ozářenou úsměvem a já jen nechápavě sledovala ten nádherný pár. Eleanor byla skvostná, avšak já zní i na tu dálku vycítila bolest a smutek. Netuším co to způsobilo, když zářila štěstím, ale prostě tam ten štiplavý pach byl a ani láska ho nedokázala přebýt.



„Jakeovi se to nebude líbit.“ Konstatovala jsem vesele a jen si představovala jeho reakci. Sakra, jeho malá sestřička si domů přivede svého frajera a to Jake nejspíš neunese v klidu. Eleanor totiž pro něho byla po Paulově smrti vše. Jen vzpomínka na Paula mi sevřela hrudník a zničila veškerou dobrou náladu. Paul by tu měl stát s námi, tak by to totiž bylo správné.



„Menší rvačka to vyřeší.“ Zasmála se Kate a natáhla ke mně ruku, kterou jsem okamžitě přijala. V tu chvíli jsem se objevila před horou před níž se táhla zasněžená krajina s pár stromy. Toto místo mě děsilo a vzápětí se mi ukázalo proč.



Z Kate vyšlehla vlna zla rozviřující sníh kolem nás. Před námi stála osoba oděná v rudých šatech, jenž se vůbec nehodily do tohoto počasí nebo dokonce k té ženě. Ano byla hezká, ale její falešná maska mě opravdu odpuzovala.



„Jedna návštěva ti nestačila Kate?“ Povýšenecký úsměv mi vehnal do žil vztek a já v tu chvíli věděla, že tu mrchu s radostí zabiju, protože byla nebezpečně podobná Aimee. Fakt jsem nedokázala pochopit jak tuto ženskou někdo mohl považovat za dobrou.



„Mě to nikdy nestačí jednou, i když to neplatí v tvým případě, ale tady má sestra chtěla na vlastní oči vidět živý hovno.“ Vyprskla jsem smíchy, protože jsem to opravdu nedokázala zadržet. Kateina slova donutila i jí se trochu zasmát a já se cítila úplně stupidně. Takovou scénu by nevymyslel ani blázen, vždyť jdeme možná na smrt a zadržujeme tu smích, jako nějaké puberťačky. No jo no, tohle je prostě má sestra, která mi tolik chyběla.



„Zemřít s úsměvem se podaří málokomu, ale aspoň budu mít od pár much pokoj.“ Ona nás opravdu srovnala s mouchami?, nevěřícným pohledem jsem pohlédla na Kate, jenž udělala totéž a jen mi přikývla abych začala. Fajn, tohle je můj boj a Kate mi dala volnou cestu. Snad ji nezklamu. Kate se odhmotnila na zasněžený kámen, na který se pohodlně usadila s jablkem v ruce a pozorovala se zaujetím vše před sebou. Dobře, tak ať si hraje na to, že je v kině.



„Po tom všem věříš své sestře? Myslela jsem si, že jsi chytřejší, Sophie. Všichni jí věříte a při tom o ní nevíte vůbec nic. Víš kolik zabila lidí a…“



„Osmdesát tři. Mám ti to ještě rozpočítat na pohlaví a na věk? Na to asi nemáme čas.“ Má slova ji nejspíše zaskočila, za to na Kate to nemělo žádný vliv pouze rozšiřující úsměv na tváři, která se s chutí zakousla do jablka. A ten zvuk odstartoval úplně vše.



Veškeré škádlení zmizelo a zbyla pouze nenávist promítající se ve světelných koulích svištících kolem mě. Jak mě Jake učil, nepoužila jsem svou moc ihned, abych svému soupeři neumožnila vidět rozsah svých schopností. Přemisťovala jsem se z místa na místo a snažila se zpozorovat slabosti té slabé ženy. Teda to jsem si myslela do doby, než vypustila vlnu záře vycházející z jejího těla. V tu chvíli jsem se poprvé musela postavit moci srovnatelné s tou mojí.



 



Kate

Pozorovat svou sestru při boji bylo velmi poučné. V ten moment jsem si totiž zaznamenávala, co všechno se ještě Sophie musí naučit. Jake odvedl opravdu dobrou práci, už nepanikařila, jednala s rozumem a své kroky si pečlivě rozmýšlela. Avšak když Paní nechala vyjít světlo ze svého těla, musela jsem zakroutit nechápavě hlavou. Tento krok ji totiž bude stát život. Jenže nejvíc mě překvapila Sophie, která se té vlně moci postavila čelem.



Sestra se najednou objevila pár centimetrů od žluté clony, jenž do ní ihned udeřila plnou silou. Avšak Sophie se ani nehnula, pouze se sebejistotou nechala své tělo vstřebávat do sebe nepřítelovu moc a tak posilovat tu vlastní. Jablko jsem stále jedla, ale překvapeně hleděla na krémovou pleť pokrývající se třpytkami. Blond vlasy se zbarvily do záře a z mé sestry se opět stalo něco neskutečného. Svatá Bohyně, říkala jsem si v duchu a nemohla uvěřit vlastním očím. Ano, má sestra je potomkem Dobra, teď si jsem na sto procent jistá.



Když veškerá světelná clona zmizela, Paní pouze zírala na svou sokyni a v jejích očích jsem konečně zaznamenala strach. Tak tohle bude ta nejlepší část, ozval se mi v mysli temný hlas a já se dokázala jen škodolibě usmát a ukousnout si další kousek červeného jablka. Už jsem čekala, že Sophi prostě uštědří poslední úder, ale ono se tak nestalo. Rozpřáhla ruce, z nichž v momentě vystřelila zářící lasa omotávající se kolem drobné postavy v rudé, jenž si k sobě postupně přitahovaly. Paní sebou zmítala, ale ani její odpor nezadržel Sophi od jejího úmyslu. Bylo zřetelně viditelné, jak se kolem las omotávají provázky oranžové barvy, jenž prostupují do Sophiina těla a posilují každičkou buňku, ze které se skládá.



„Prosím, ne.“ Opakovala stále dokola Paní, ale Sophi vypadala, jako v nějakém transu. Modré oči zmizely a zbyly pouze zářící dvě díry, jenž mě trochu děsily. Takový příliv moci může Sophi zničit a ona o tom nebude ani vědět. Už jsem se zvedala z balvanu, když v tom se do mě zabodl světelný pohled, který opět donutil mé tělo klesnout a vše sledovat.



„Nezasloužíš si svou moc.“ Pronesl hluboký hlas nesoucí se krajinou a já si připadala, jako by ke mně promlouval samotný Stvořitel. Sakra, tohle jsem si nedokázala představit ani v tom nejzběsilejším snu na světě. Když Paní stála těstě u Sophi, její tváře se najednou propadly za zvuku bolestivého křiku. Vše se stalo tak rychle, že to ani můj mozek nedokázal pár minut pochopit. Paní zešedivěla pleť, ztratila svou pevnost a tak vytvořila hluboké vrásky snad po celém těle. Hnědými vlasy se proplétaly bílé dotvářející Sophiino dílo. V tu chvíli zmizela veškerá známka moci dobra a já pouze sledovala, jak bezvládné vrásčité, vychrtlé tělo dříve uznávané osoby padá bezvládně k zemi bez sebemenší známky života. Teprve v tu chvíli jsem se odhodlala vstát z kamene a jediné, co jsem dokázal udělat bylo zatleskat výkonu své sestry. Teď už je připravená k opravdovému boji s Langelem a v tuto chvíli opravdu pochybuji, že by mohla prohrát.



„Děkuju Kate.“ Řekla svým hlasem, který doprovázel proměnu její oslnivé druhé stránky na osobu, kterou jsem milovala. Má sestra konečně zjistila co je doopravdy zač a že s ní již nebude nikdo zametat. Ona je nejčistší tvor na tomto světě pod ochranou samotné Bohyně. A teď to každý pozná a pokloní se jí.



Pouze jsem přikývla a přenesla se k ní s úctou, kterou musela sama vycítit, protože se jí oči zalily slzami. Může být na sebe opravdu hrdá. Za pár měsíců se změnila od základu a konečně se z ní stala silná žena, jenž ví co chce a tvrdě si za tím jde. A v tuto chvíli je čas právě za tou věcí jít.



„Pojďme, Gabriel určitě umírá strachy.“ Nečekala jsem na žádnou odpověď a pouze jsem se se svou sestrou nechala unášet větrem k našemu domovu, kde nás čekala situace, o které jsme před naším odchodem mluvili. A já jsem se do toho opravdu nechtěla plést, protože se z toho hned vyklubala zábavná scéna, teda do určitého momentu, jenž opět rozbil mé srdce na kousky.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Borderkoli10.3.2017
 

Skvělé kapitoly! Každý den vyhlížím další. Jen jsem se chtěla zeptat jestli v části z pohledu Repromise jsou poslední jména pouze překlep. (Eleanor-Lerami) A nebo to tam má opravdu být. Předem děkuji za odpověď a těším se na pokračování!!:)

Kateřina13.3.2017
 

Jsem opravdu ráda, že se kapitoly líbí. A děkuji za upozornění, je to jen překlep.

Borderkoli10.12.2016
 

Další super kapitola!! Doufám že jim Ragen pomůže přijít na osvobození Kate, co nejdříve. Strašně moc se těším na další kapitolu!!:)

Borderkoli2.12.2016
 

Nemohu se dočkat na další kapitolu!! Jen tak dál! Je to opravdu dokonalej příběh!!:)

Kateřina3.12.2016
 

Jsem opravdu ráda, že se Vám knihy líbí a myslím si, že se máte ještě na co těšit :)

Borderkoli21.11.2016
 

Váš příběh je naprosto senzační!!! Už první díl mě naprosto dostal a když jsem se dozvěděla o dalších dvou nemohla jsem se dočkat!!! Kate a Erik k sobě prostě patří a doufám, že spolu i přes ztracenou Katinu pamět stále budou! Pár chybiček tam je, ale nikdo není dokonalý:) Doufám, že budeš pokračovat, protože by byla opravdu škody kdyby ne! Už se moc těším!!!

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Kateřina Rösslerová

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •