IKAR CZIKAR CZ

Stříbrná Krev (Ef)14.3.2011
 

5
 počet hodnocení: 29
přečtené 8951, Komentáře 10

 

Prolog

Postava v tmavém cestovním plášti s kápí se prodírala závějemi sněhu. Rok už pokročil a začínalo období jara, ale zima se ještě nevzdávala. Muž si stáhl kápi hlouběji do čela, aby se ochránil před krutou vánicí. Podle mapy už měl dávno narazit na hostinec pro pocestné. Zasněžená krajina kolem však vypadala tak monotónně, že ztratil pojem o tom, kde je. Brodil se ještě pár desítek metrů, když mezi poryvy větru zaslechl vzdálené hlasy. Zvedl zrak a před sebou spatřil dlouho očekávanou hospodu. Téměř s úlevou doklopýtal ke dveřím a sáhl po klice. Otevřel.
„Zavři, ty hlavo skopová!“ ozvalo se sborově z vnitřku stavení. Nově příchozí vzbudil nelibé mručení. Jedněmi z nejhlučnějších byli Jitoň Ptačík a Márty Šloupek. Dva staří mládenci z místního okolí. Celé dny pracovali na polích, ale k večeru si dopřávali několik žejdlíků hustého zlatého moku. A při této příležitosti rozprávěli o místních klepech.
Dnes však z nějakého nevysvětlitelného popudu mluvili o dávné minulosti.
„Já ti říkám, že první na světě byli lidi…“ mluvil zrovna Jitoň, když mu Márty skočil do řeči.
„A já ti říkám, že první byli draci…Kdo by nás jinak zachránil před chaosem, naši předkové nebyli tak chytří tenkrát…“ bránil svou pravdu, kterou nedávno slyšel od jednoho pocestného.
„Tím bys ale tvrdil, že prvním panovníkem byl drak a nezlob se na mě příteli, ale hloupé zvíře nemohlo vládnout lidem … nemám pravdu hospodský?“ tázal se Jitoň.
„Tak tak,“ pravil tlustý muž, když procházel kolem s několika podnosy jídla a pití. „Jmenoval se prý Rejmond nebo Rayond nebo jak. Prej byl docela schopný. Takový jelimánek.“
„Jmenoval se Rayod a byl to opravdový drak!“ ozvalo se z rohu místnosti nabručeně. Hlas patřil neznámému muži, jehož jméno nikdo neznal, protože ho lidé považovali za blázna a bláznů není radno se na něco ptát. Vlastně to bylo poprvé, co po dlouhé době promluvil. Objevoval se tu jen zřídkakdy, společnosti se spíše vyhýbal.
„Co ty o tom víš, ty trubko!“ rozesmál se jeden z poslíčků, který u barového pultu protahoval zmrzlé prsty u nohou.
„Máte pravdu, máte pravdu, už si vzpomínám,“ prohodil hostinský, kterému se rozsvítilo, a malého hocha nevnímal.
„Ale stejně,“ nenechal se odbýt Jitoň. „Byli to přeci lidi, kdo ho ve finále zabili, ne?“
„Lidi byli blázni. Samozřejmě na to ještě neměli mozek. A ten samozvaný král tuplem, nedivím se, že nás museli znovu zachraňovat. Kdyby bylo po mém, nic takového by se nastalo,“ mudroval Márty.
„A k moci se znovu dostali draci…“ dodal neznámý muž, za kterou ho všichni zpražili zhnuseným pohledem, neboť to slyšeli s nelibostí.
„Plácáte všichni nesmysly,“ ozvala se skřehotavým hlasem stará bába. „Draci se přece sežrali.“
„Ale kuš, babo. Byla tu ještě ta bitva,“ řekl zase Márty.
„Jaká bitva?“ zeptal se malý klouček, který vykukoval z kuchyně.
„Inu,“ začal Márty. „Legenda praví, že lidé se vzbouřili, ale draci, kvůli své mírumilovné povaze, nechtěli ublížit lidem, a tak se stáhli daleko za hory. Nikdo už je potom neviděl, Bůh ví, co se s nimi stalo.“
„Říkám vám, že se sežrali navzájem!“ Dupla si přiopitá babka.
„Po té nerovné bitvě jeden z nich prohlásil…“ Muž se zvedl ze svého temného kouta a pomalým krokem došel až k výčepnímu pultu.
„Až se prohnanost spojí s čistou krví,
až stříbro splyne se stíny…
Po tom, co temnota pronikne do našich srdcí,
zbude jen naděje:
AŤ POVSTANE KRÁL!“

Nastalo ticho, že by slyšeli i trávu růst. Tu se ozvalo škytnutí opilé babky.
„Ale ti panovníci potom byli dobří, ne?“ ozval se Jitoň. „Ale na tu naši současnou nikdo nemá. Iria je prostě Iria. Jen kdyby si ty manžele vybírala trochu opatrněji. Olides byl koneckonců jenom ctižádostivý hamoun a jeho bratr zase mastičkář. A těm já nevěřím.“
„Ty nevěříš nikomu,“ popíchl ho Márty. Rukou si přivolal hostinského, aby mu dolil. „Mimoto Olides měl temné plány. Možná i proto teď nemá Iria žádné potomky.“
„Ale maminka říkala, že když byla mladá, tak viděla na hradě pobíhat dvě děti,“ řekl malý kluk směrem od kuchyně.
„Jo, chlapce a dívku,“ odpověděl a pak ztlumil hlas. „Jenže Olides je prý nechal zabít,“ pronesl tiše do kroužku kolem něj.
„Sakra! Pálí se mi chleba! Já na něj dočista zapomněl!“ vyskočil náhle hostinský a pelášil do kuchyně. Po chvíli se vynořil s prázdnou ošatkou a zařval:
„Storme!!! Že to byl zase on?! Já toho kluka přetrhnu jak hada!“
Muž se pousmál. Na pult položil pár mincí rukou, na které měl vytetované malé černé L. Pak se otočil k odchodu a cestou si sám pro sebe zamumlal:
„Satis Terr Olides Richard Maytreanský a Sorra Haime Anna Deano Olides Waaronská.“
Jméno bratrance a sestřenice, které už nikdy neměl spatřit.
Pod stříškou u vchodu si zapnul nepromokavý plášť a zarmouceně si povzdychl:
„V této těžké době si člověk není jistý ničím.“ Otočil se, když za sebou uslyšel tichý zvuk. Na okenní římse seděl mladý černovlasý muž a pojídal bochník ještě horkého pečiva.
„Nenech se rušit,“ zahuhňal mezi jednotlivými sousty.
„Tady venku umrzneš,“ řekl mírně rozladěně cizinec.
„Jak často si myslíš, že tam v té díře uklízej? Já ti to řeknu, moc často ne. A já mám alergii na prach, tak jím tady.“
Muž s vytetovaným L na zápěstí se otočil a vyrazil zasněženou cestou směrem na sever.

 

Kapitola 1-1 z 12
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

dva mraky2.2.2016
 

Přečetl jsem, se zájmem. Vypadá to na kus většího textu. Proto bych jako čtenář uvítal lepší povědomí o postavách. Shadow, jakoby žena bez historie. Pokud se neplánuje v dalším ději nějaké velké odhalení, měla by tu historii mít, jinak je absence jejího příběhu vyložená autorská lenost.
Storm - během textu se několikrát upozorňuje, na jeho žoldnéřskou minulost. OK je mu devatenáct, tak mohl klidně třeba dva roky sloužit. Ale kromě toho, že umí chytit meč, se jeho vojenská minulost nijak neprojeví, akorát mám jako čtenář pořád nějaká očekávání. Pokud je pouze potřeba nějak zdůvodnit že umí šermovat, tak stačí jedna zmínka, že sloužil chvíli v armádě a pak už tam toho vojáka dál nezmiňovat. Nebo by to mělo být dál rozvedeno.
Paradoxně jediná propracovaná je Pixie. Té docela rozumím, škoda že je to vedlejší postava.
Bojová scéna v bažinách bažinách je trochu nevěrohodná. Vůbec ve mě nenavodila pocit skrumáže v uzavřené prostoře, spíš velké bitvy někde na otevřené pláni(vzájemné hledání se, různé dialogy, poměrně statický hlavní padouch...)
A nakonec, je vhodné se ve vytvořeném fantastickém světě odkazovat na ten náš reálný? (indický slum, japonská katana, anglická jména...) Pokud nejde o nějakou alternativní historii, nebo alternativní budoucnost, na mě osobně to působí rušivě.
Jinak se těším na případné pokračování.

Dostálová Lenka14.12.2015
 

Milá Ef a Sušenko,

dlouho jsem váhala, zda vám udělit čtyři nebo pět hvězdiček. Čtyři a půl bohužel nejde:-) Nakonec jsem se však nechala strhnout vánoční náladou a dala vám nejvyšší počet. Váš příběh jsem přečetla celkem rychle, což samo o sobě dokazuje, že mě zaujal. Byl vtipný, svižný a alespoň pro mě originální a chytlavý. Přesto je hodně věcí, které mě v ději mrzely.

A začneme pěkně od začátku. První kapitolou. O čem vlastně je? O historii země? Nebo je to jen taková nápověda do děje? Vyskytuje se tam hodně lidí, je to složitě vyprávěné a vytváří to pouze zmatek. Možná, kdyby to vyprávěl jeden vypravěč a jeho posluchači mu jen občas skočili do řeči, snáz by se v tom člověk vyznal. Navíc zmínění dlouhatánských jmen královských potomků „neznámým“ cizincem, o němž se dál navíc už vůbec nezmiňujete, prozradí příliš snadno pravdu o hlavních hrdinech. Je to pak příliš předvídatelné, když od první kapitoly vím, že Storm je Satir, a čekám, kdy se objeví Shadow neboli Sorra. S tím souvisí i zbytečně brzké prozrazení, že byla Misty vyhnána. Čtenář by se to klidně mohl dozvědět až spolu se Stromem, když mu to Misty nakonec prozradí. Lépe se tak sžije s danou postavou, když ví jen to, co ona.
Napříč příběhem se také vyskytují zápletky, jejichž důvod je nejasný. Proč má Shadow chránit Katari? Někdo jí to přikázal? Jak se o ní dozvěděla? Proč se tak rozhodla? Proč si Misty vybrala zrovna Storma, aby pro ni Katari našel?
Celkově se mi líbily věty typu: „Oprava, proti Stormovi.“ nebo „Věřte mi, nebylo.“ Takovéto vsuvky vypravěče, když se jedná o er formu, nejsou moc časté a někoho by mohly i rušit, ale mě vždy pobavily.
Celkově bych uvítala děj více rozpracovat. V příběhu by sice neměly být věci, které ho jen zdržují nebo zbytečně natahují, ale hnát se čistě co nejrychleji k hlavní zápletce taky není to pravé. Stačilo by si jen trochu víc pohrát s jednotlivými částmi a příhodami (například smrt Shadow je tak „odbytá“, že jsem se nad ní ani nepozastavila) a zároveň by neuškodilo zapracovat na dialozích. Jsou místy kostrbaté a nepřirozené. Také jsem se ztratila v tom, kolik je hlavním hrdinům. Buď jste to nezmínily, nebo jsem na to zapomněla, ale kdybych měla usuzovat podle chování, tak by Stormovi bylo 16-17 (na žoldnéře dost mladý), Katari stejně jako jemu a Shadow tak 25-30.

Nakonec pár perliček.
1) Misty říkala, že víly jí sušenky a ovoce a že nechce ubližovat zvířatům, ale pak si s chutí dá pečeného králíka. To si dost odporuje.
2) Když se Storm odpojí od dívek, máte v ději takovou „vsuvku“ o třech řádcích, kdy se Storm ptá na své společnice a cestu do bažin, a pak jde úmyslně přesně opačným směrem, přestože nakonec stejně do bažin dorazí. Nejlepší by bylo to tam nedávat.
3) Sedmá a devátá kapitola je nakopírovaná několikrát za sebou.
4) „dýky vysely“ – visely je po V měkké I
5) "Pixie" a "Redness" by se psaly s velkým písmenem jen v tom případě, že by šlo o jména klanů, ale pakliže to označuje dva druhy víl, mělo by být malé (jako například bernardýn a kokršpaněl, oba dva jsou psi, ale jiného druhu), stejně tak i "Eukalyptus" (růže, smrk)

Jestli bude pokračování, ráda bych příběh dočetla. Věřím, že má velkou šanci na úspěch. Zkusily jste zvážit možnost pomoci paní Dočekalové a jejích individuálních kurzů?

Držím palce!
Lenka D.

Ef14.12.2015
 

Lenko, wow, diky moc za takove hezke hodnoceni a zajem :) Momentalne na tom pribehu uz nepracujeme, jelikoz byl maly zajem a hlavne malo casu. Ve skutecnosti jsme cely pribeh zacaly prepisovat a opravovat, jelikoz jsme o nekterych chybach vedely a predelavaly... No uvidime, jestli se k tomu jeste vratime, ale pokud ano, urcite implementujeme i zmeny navrhouvane Tebou :)

Ef27.1.2013
 

Drazí čtenáři, těší nás váš zájem, a tak jsme se rozhodly, že projdeme všechny doposud zveřejněné kapitoly a opravíme krkolomné formulace a \"bugy\" :) Možná jste si všimli, že jsme uploadovaly dvě nové kapitoly. Neváhejte tedy a přečtěte si náš příběh v novém kabátě - nová verze bude postupně uploadovaná a předpokládaný konec oprav všech doposud zveřejněných kapitol je do konce ledna 2013. Posléze začneme opět přidávat nové kapitoly (příběh je už dávno dokončen, jen musíme změnit pár nesmyslů a nebýt líný to sem nahrát :D). Zdraví Ef a Sušenka.

©Majda1.10.2011
 

jen tak dál, jsem napnutá jako pružinka

Káťa Rub. 24.5.2011
 

Velmi zajímavý prolog! :)) Jen tak dál holky - spisovatelky :-)

***27.3.2011
 

super ;-)

S1020.3.2011
 

moc pěkné, jestli se někde objeví celá kniha rád si ji celou přečtu :)

©Majda19.3.2011
 

docela mě to chytlo a ráda bych si přečetla celou knihu :-)

kaze17.3.2011
 

vypadá to zajímavě, třeba si něco po dlouhé době taky přectu :D

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ef

O mně

"Myslel jsem si, že se učím žít. Ve skutečnosti jsem se učil umírat."
(Leonardo da Vinci)

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •