IKAR CZIKAR CZ

Spisovatel musí vědět, o čem píše 2: Rešerše versus příběh Celkový počet komentářů: 5
 

Je tu zcela nový seriál pro všechny zájemce o tvůrčí psaní! Píše ho pro vás Vojtěch Žák, který sám sebe nazývá profesionálním tvůrcem příběhů. Vystudoval žurnalistiku a masovou komunikaci na Masarykově univerzitě v Brně. Napsal tři romány a spoustu povídek. Mimo jiné působí jako žurnalista a také copywriter.

 

 

 

DÍL 6.: Spisovatel musí vědět, o čem píše 2: rešerše versus příběh

 

Rešerše člověku seberou hodně času. Autor je pak chce patřičně zúročit a nacpat do knihy co nejvíce informací. Jenom čtenáře zahltí podružnými detaily.

Jak říká Stephen King, rešerše slouží hlavně k tomu, abyste ve svém díle neměli logické hrubky. Ne k tomu, abyste z něj udělali učebnici historie/biologie/chemie…

Nezahrňte čtenáře výkladem, nabídněte mu jenom to nejdůležitější pro příběh, případně pro vybudování postav, prostředí, atmosféry… Dodržte míru. Protože…

 

Příběh je král

V posledním roce jsem se pustil do psaní příběhu o satanistech. Udělal jsem si patřičné rešerše, pročetl si Satanskou bibli i další knihy od satanistů či religionistů, ale i historické romány týkající se tématu. Našel jsem si několik diplomek, kontaktoval odborníky na danou problematiku, přidal jsem se do několika satanistických fór a nakonec se i setkal s několika satanisty a promluvil si s nimi o daném tématu.

Pak jsem zjistil dvě věci. Jednak že spíše než příběh o satanistmu píšu příběh o magii. Druhak že příběh vůbec nemám v hlavě. Aka – nemám o čem psát.

Nepouštějte se do rešerší, dokud nemáte alespoň kostru příběhu, byla by to zbytečná ztráta času.

 

Rešerše během psaní

Občas na vás vykoukne nečekaný problém během psaní. Spisovatel Richard Bach doporučuje se nad ním v daném okamžiku nezamýšlet a rovnou pokračovat ve psaní. Já bych byl opatrnější.

Ano, pokud jste zrovna chytili slinu, byla by chyba přerušovat tvorbu, zbytečně byste vypadli ze svého spisovatelského transu. Pokud je ale vaše tvůrčí tempo zrovna volnější, doporučuji si okamžitě najít odpovědi na své otázky. K tomu by vám měla sloužit…

 

Spisovatelská polička:

Jak napsal Jaroslav Mostecký:

„(…) jedna z nejdůležitějších věcí při psaní je příhodná polička. Měla by být někde, kam na ni dosáhnete, aniž byste museli odcházet od psacího stolu. (…) Na tu (…) skládejte příručky o věcech, které můžete při psaní v každém okamžiku potřebovat. Jejich výběr bude samozřejmě u každého individuálně různý, ale pro přibližnou představu, co se tam tak může nashromáždit: Pravidla pravopisu (pozor, povinné!), slovníky, atlasy zeměpisné a dějepisné, knihy o mytologii, heraldice, historii, přírodě, stavbě lodí, literatuře a magii, Křížkova Encyklopedie zbraní a zbroje (…), fyzikální tabulky...“

Zavedl jsem si svoji verzi spisovatelské poličky v internetovém prohlížeči. Na každý příběh, který píšu, mám speciální záložku, do níž si ukládám všechny webové stránky, z nichž čerpám informace k danému příběhu. Tak se mi nepletou s ostatními a bez problémů se k nim mohu kdykoliv vracet.

 

Nepředatelné, nezjistitelné

Věřím, že nejlepší rešerší je vlastní zážitek. Podrobněji jsem se tomuto tématu věnoval v článku „Spisovatel má žít“ (doporučuji přečíst diskuzi pod článkem, objevují se v ní zajímavé názory).

Pokud nemáte možnost si věc vyzkoušet a literatura vám nestačí, doporučuji využít zjednodušení. Místo „Kryl v kvartě a pomalu ustupoval“ napište něco jako: „Po zuřivém boji Leser Kuna zabil.“ Má to i svůj příběhový význam, ale k tomu se dostaneme jindy.

Konečně o některých věcech se ani nic nedočtete, protože v našem světě neexistují. Jaké to je např. letět na drakovi? Zde přichází ke slovu vaše fantazie… ale i té můžete trochu pomoci. Např. se můžete jít proletět na rogalu. Zážitek to bude sice jiný, ale nepochybně vás k mnohému inspiruje.

 

 

Ve zkratce:

Rešerše tu jsou kvůli příběhu, ne naopak. Jsou jako oheň: dobrý sluha, zlý pán. Nezapomínejte na ně, pracujte s nimi, ale nenechte se jimi ovládnout.

 

Napište nám do komentářů, co obsahuje – nebo by v ideálním případě obsahovala – vaše „spisovatelská polička“! Z vašich odpovědí pak vybereme tu nejzajímavější a jejího autora odměníme pěknou knížkou!

 

 



Komentáře

Margaretta21.7.2016
 

Mojí chytrou policí je kamarád Jonáš - nadprůměrně inteligentní osoba s širokým rozhledem, nekonečnou zásobou cizích slov a zaměřením zejména na biologii a chemii. Pak Matěj - scénárista, režisér, herec a učitel, který se velmi dobře orientuje v současném kulturním a pop-kulturním dění a i znalosti ohledně historie umění (snad veškerého) jsou na velmi vysoké úrovni. Třetí součástkou je Maruška - hluboce křesťansky zaměřená osoba, která se vyzná ve všech známých (i mě neznámých) institucích stvořených k pomoci, či záchraně čehokoliv. Vedle ní na polici sedí má (teď již bývalá) učitelka Jindřiška, která má neskutečný přehled v sociální a zdravotnické sféře a také je to vynikající psycholožka.
Takových osob bych mohla vyjmenovat ještě řádku, ale tito čtyři jsou tu vždy, když potřebuji něco vědět a jejich znalosti jsou právě z těch oborů, které ve své tvorbě nejvíce využiji. Pravda, taková pravidla českého pravopisu by se mi taky hodila, no nezbývá mi než si je časem pořídit, aby má police byla kompletní :o)

dva mraky22.6.2016
 

A opět, s poznámkama z vlastní praxe, ani jich nemusí být nějak moc a hned to je daleko čtivější.
Taková polička by měla být spíš pořádná police :-D. Krom uvedeného se hodí starý telefonní seznam nějakého pořádně kosmopolitního města, třeba New Yorku.

Adhara23.6.2016
 

Americký telefónny zoznam mám aj ja, síce tenší, ale užitočný. :-)

Alena Adamcová20.6.2016
 

Moje "polička" obsahuje: Akademickou příručku českého jazyka (M.Pravdová, I.Svobodová) a Slovník českých synonym (K.Pála, J.Všianský)a zápisky z Velkého kurzu tvr. psaní ;-) Tohle složení je trvalé a občas k němu přibude něco k právě potřebnému tématu. Nedávno např. časopis Reportér s tématem o ruském podnikání v ČR. To jsou tištěné "taháky" a pak mám ještě virtuální v podobě záložekv PC, o kterých byla také řeč. Např. práci P.Pojmana o ruském org. zločinu a mnohé další.

Adhara17.6.2016
 

Zaujímavou témou na zamyslenie je predposledný odstavec. Čo robiť, keď sa dostatočne presná informácia nedá zohnať. Zjednodušenie alebo skôr elegantné obídenie sa zdá byť jediným možným riešením. Lenže aj to treba vedieť. Sú autori, z ktorých zjednodušení sála, že vedia o téme veľké guľové. A potom sú takí, čo obchádzajú mínové polia a odvádzajú pozornosť tak rafinovane, že si text musím prečítať niekoľkokrát, aby som sa uistila, že nie, konkrétna vec tam naozaj nebola spomenutá. Nejako sa im totiž podarilo vyvolať vo mne dojem, že určite spomenutá bola.

A potom sú aj autori, ktorí píšu nepravdy, lenže u ktorých to akosi nevadí. Majú takú sugestívnu silu, takú zmes inteligencie a znalostí súvislostí, že prestavajú realitu v čitateľskom mozgu na svoj obraz. Je ich, samozrejme, málo – oveľa častejšia reakcia na nepravdy v knihách z mojej strany ako čitateľa je gúľanie očami a posmešný úškrn.

S tým, že príbeh je pán, sa tiež stotožňujem. Keď totiž začnem vykladať niečo o znalosti témy, mnohí čitatelia sa zhrozia, že nechcú mať miesto románu učebnicu, že oni chcú ľahké, akčné čítanie. Lenže ľahkosť a akčnosť sa nevylučuje s uveriteľnosťou. Podrobnejšie o tom som už kedysi písala aj tu v rubrike „Máte slovo“ (Nesmysly v beletrii).

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: