IKAR CZIKAR CZ

Sága Vesmírných Pirátů: Zlatý věk pirátů. (Michal Vlas)3.6.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 1499, Komentáře 0

 

Prolog:



 



Pivo protéká hrdlem kapitána lodi Antigua, jež po dopití udeřil korbelem o dřevěný stůl.



   „Táňo! Přines mi ještě korbel zlatého moku, prosím!“ zahalasil hlasitě na barmanku s bujným poprsím, útlým pasem a zaoblenými boky. Ve vlasech má dřevěné korálky a dredy, oblečena je v pirátském stylu sedmnáctého století, bílá košile, kožené kalhoty, vysoké návleky, boty hnědé s podpatky. Kolem pasu má širokou, modrou šerpu, jejíž konce zakrývají bok levého stehna. Kolem krku má bílé korále. Na levém uchu má velkou kruhovou náušnici. Pirátka jak z románu.



   „Hned, Kapitáne!“ Popadla čistý, mosazný korbel a strčila jej pod mosazný kohoutek. Popadla páčku a začala čepovat pivo.



   Kapitán přikývl a pohled upřel na protějšího muže věku třiceti let a černých vousů, jež má spletené do mnoha krátkých copu a místy ozdobené stříbrnými dráty.



   „Nuže, Černovouse. Proč mi chceš rozmluvit to, co plánuji ve Fonhganu?“



   Černovous se naklonil a řekl šeptavým hlasem, s hrdelným tónem jeho typického hlasu, se kterým si to s nikým nespletete. „Protože si blázen! Copak nevidíš, že je to léčka! Každý to vidí. Každému smrdí objevené informace o přesunu zásobovacích lodí. Ta trasa, kterou za dva dny poletí, mi nesedí, i místa, kde zůstanou v normálním vesmíru kvůli vybití výměníků tepla hypermotorů. Jak mě znáš, nejsem moc bystrý, ale tohle dokáži sám prokouknout. Je to past, chlape...“ odmlčel se, když k nim přišla barmanka a položila před kapitánem Antigua korbel piva s hustou pěnou na vrchu. Přitom se naklonila tak, aby její výstřih byl jasně viděn. Mrkla očkem a hned odešla.



   „Možná, Černovouse. Ale ty potraviny potřebujeme. Brzy tu začne lid hladovět, a ta špinavá Marine Fleet blokuje zásobování a odchytává každou podezřelou loď. Musíme riskovat.“



   „Ty musíš. Ne my. Vždy, když bylo třeba, jsem ti pomohl, i má loď, i má posádka.



   Pamatuješ na Dorohg?“



   „Jistě! Jak bych mohl zapomenout. Tenkrát jsme je spolu pěkně přechcali – tu slavnou Marine!“ Napil se piva a zasmál se.



   Černovous se usmál a přikývl.



   Pak kapitán Antigua zvážněl. „A též si pamatuji, že si mi zachránil krk, Černovouse. Na to nezapomenu.“



   „Jistě, příteli. Jsi vážený muž. Vždy jdem s tebou, ale tentokrát ne, je mi líto. Je to příliš velký risk, a já nechci ztratit loď a především posádku.“



   „Rozumím. Má posádka ví, do čeho jde. Ti, co mě nechtějí následovat, jsem se ctí uvolnil ze služby a vždy se mohou po misi vrátit...“ Znova se napil piva a uvolněně se opřel na židli. Zamyšleně se zahleděl do korbelu.



   Černovous promluvil. „Ten kontradmirál Zechran, je jen malá rybka, navíc ne moc chytrá, ale je pln zášti, jak si ho mnohokrát ponížil a přechcal. Kvůli tobě ztrácí na vážnosti, a ztrácí možnost povýšení na viceadmirála a možnost opustit flek, který má přidělen a odcestovat tam, kde je tráva zelenější. Ten chlap udělá vše, aby tě dostal, a jak se zdá, dostal. A to tím, že máš příliš měkké srdce.“



   „Hm.“ Zvedl kapitán pohled a zahleděl se na Černovouse. „Zajímavě řečeno. Možná máš pravdu. Ale risknout to musím. Jinak zemře mnoho lidí. Jsem jen další pirát, co kouše Marine do zadku i tu prokletou Mezihvězdnou Vládu, nic víc, příteli.“



   „To si o sobě myslíš? To nezní jako ten Kidd z legend, které známe. Před dvěma lety si vedl odvážnou skupinu pěti lodí, a osvobodil zajatce z Alcatrazu a porazil přitom tři fregaty Marine. Mezi těmi vězni byli i mí bratři a za to jsem ti nadosmrti vděčný.“



   „Ale, nic moc jsem neudělal. Jen jsem dal dohromady skupinu lodí a dobrých lidí. Bez nich bych to nikdy nezvládl.“



   „Jsi jen skromný, Kidde, nic víc. Jsi velká osobnost, a mnozí by tě klidně následovali, i já, ale ne vždy, ne když... no, snad víš, jak to myslím. Navíc – nejsi neporazitelný, dostanou tě...“



   „Vím, příteli. Ale rozhodnutí padlo. Poletím. A ani tě neodsuzuji, že máš strach, jako mnozí další. Jsme příliš slabý, a Mezihvězdná nás nebere moc vážně, ani jako velkou hrozbu; kdyby tak bylo, poslali by celé flotily, aby nás vyhladily. Musíme hledat sílu v něčem jiném.“



   „Poletíš na jistou smrt, příteli. Máš na krku vysokou odměnu, a to tě zabije. A jinak, kde bychom měli hledat tu „sílu“ o které si mluvil?“ Narovnal se na židli a zahleděl se na přítele.



   Kidd se na něj zvláštně podíval. „V pravdě, Černovouse.“ Dopil pivo a na stůl položil stříbrný dukát. Vstal. Na hlavu si nasadil velký, černý klobou s rudými péry na ozdobu.



   „Poletím ještě dnes. Možná se znova sejdeme, příteli.“ S tím odešel.



   Černovous svraštil čelo a podíval se na Kidda, jež vyšel ven do prašné ulice. Jazyky prachu vletěli dovnitř a zavířili se, než klesly k zemi.



   „Blázen.“ Zavrtěl posmutněle hlavou. „Sejdeme se, příteli, časem.“ 



 



******



 



   „Kapitáne! Kapitáne! Kapitáne!“ Kidd se zastavil na prašné ulici, když uslyšel známý dětský hlas.



   „Ach! Copak, mladej?!“



   Ke  kapitánovi  doběhl  malí  kluk  s  rudými vlasy; šedými oči se podíval na pro něj vysokého kapitána; má na sobě černou, zaprášenou košili, místy potrhanou, hnědé, zaprášené kalhoty, černé, ošoupané kotníkové boty a kolem pasu má rudou šerpu s krátkými konci a kolem čela má černý šátek, jež má dlouhé konce a v prašném větru mávají. Jeden pramínek vlasů má osázeny korály různých tvarů, velikostí a barev i materiálu, jež převisle visí přes šátek k pravému oku.



   „Letíš znova na nějakou výpravu?“ vypískl kluk s poskokem. Je energetický a velmi dotěrný. Jednou z něho něco bude.



   Kidd mu prohrábl rudé vlasy, to kluka vždy hraně pobouří. Nemá rád to, že se k němu každý chová jako k dítěti. Je velmi mladý, ale ne zcela hloupí, leč trocha naivity by se našla.



   „Jistě, Malý Shanksi.“ I to vždy hraně naštve mladíka.



   „Přestaň mi tak říkat! Jsem Velký! Velký Shanks, mi říkej!“



   Kidd se srdnatě zasmál. „Jistě, jistě, mladej! Když to říkáš...“ odmlčel se a zamnul si krátkou, stylově střiženou bradku. A měřivým pohledem se zahleděl na mladíka a pohled mu padl na rudé vlasy a usmál se.



   „Budu ti říkat Rudý Shanks!“ Prohrábl mladíkovy vlasy.



   Shanks neprotestoval a začal radostně poskakovat. Je velmi energetický.



   „To se mi líbí. Rudý Shanks!“ řekl se snahou napodobit dospělí tón muže a ruce opřel o boky a snažíce tvářit pirátsky.



   To Kidda pobavilo. „To jméno ti pasuje k vlasům. Sbohem, mladej. Čeká na mě důležitý úkol. Snad se ještě potkáme.“ S tím opustil mladíka, jenž se tváří zmateně.



   Shanks  není  hloupí  a  začalo  mu  v hlavě vrtat ten zvláštní tón Kidda, byl takový pohřební. Naklonil hlavu a pozoruje legendu, co možná navždy odchází. 



 



******



 



 



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Michal Vlas

FILE0588.JPG
O mně

Stručně řečeno, jsem jen chlapík, co má rád příběhy a rád je píše. Je mi 24 let, a vítám vás ve své skromné fantasii.....


 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •