IKAR CZIKAR CZ

Koření života (Tea)5.6.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 841, Komentáře 0

 

Ruce od krve

Musela někoho zabít, blesklo mu hlavou, když ji viděl skrze otevřené okno. Ruce měla zdvižené ke stropu a po rukách jí stékala k loktům lepkavá krev a kapala na podlahu. 



 



Vzduch se v letním parnu chvěl nad asfaltem. Martin přišel k skoro až k jejímu domu. Už dlouho se mu líbila. Jen byla tak trošku divná.



 



Žila sama, za prací dojížděla do města a nechodila na dýchánky zdejších žen. Ony ji ostatně nezvaly. Šuškaly si o ní různé věci. Jako třeba to, že je asi čarodějnice, když je jí přes čtyřicet a nemá žádné viditelné vrásky. A nebo už má jistě nějakou tu plastiku. Dělá přeci v tom městě a tam je ta klinika. "No, ta plastická klinika, přeci, no. Lóni tam byla Věra Novákojc. Měla to matečný znamínko." říkala Libuš Pinkavová, když se celá zadýchaná přihnala z večerky na lavičku pod lípou, se síťovkou naplněnou lahvemi s desítkou.  



 



Irena Rorejsová neměla zdání o Martinovi, který ji z dálky obdivoval a sem tam se ji snažil i pozdravit, jen aby si ho všimla. Zrovna tak nevěděla o drbech ženského osazenstva obce Hmyzákov. Když zdravila kohokoli na vsi, vnímala jen jeho siluetu. Zasněný pohled zelených očí mířil někam skrze lidi. Když se náhodou na někoho opravdu podívala, připadal si jako pod rentgenem. Nikdo její pohled nezvládl snést déle než pár vteřin. 



 



U svého domku měla předzahrádku plnou bylin. Jak se do nich sluníčko opíralo, vydávaly omamnou vůni. V čele domu v obou oknech kvetly muškáty a pelargonie. Byl to starý dům. Koupila jej levně. Měl nějaké ty mouchy, ale byl její. Její království. Postavený před dvěma stovkami let. Ještě z poctivého kamene. Dřevěná špaletová okna a dveře s ručním kováním. V zimě okna moc nedoléhala, ale krásně se v prostoru mezi nimi,  dařilo v zimě bramboříkům. V létě nechávala okna do ulice dokořán. Vyhnala tak vlhkost a chlad a vpustila vůni bylinek. 



 



V kuchyni měla pravý poklad. Kachlová kamna se sporákem, troubou a pecí. Když začínaly s podzimem plískanice, topila v nich a otevřela z kuchyně i do ložnice, aby ji trošku vyhřála. Dnes je i v tom vedru roztopila. Višeň na zahradě za domem, už měla nejvyšší čas. Očesala co se dalo a úroda  byla v pěti kýblech a v jednom lavoru, který občas suploval vanu, když se jí nechtělo topit v koupelně v lázeňském kotli. Seděla u kuchyňského stolu a loupala višně do mísy. Vyloupané sypala do prádelního hrnce a prosypávala cukrem. 



 



Doloupala poslední várku a aby co nejméně kapala na podlahu, zdvihla ruce jako chirurg a šla ke dřezu. 



 



Cítil stoupat z komína kouř. Proč topí v létě? Musela někoho zabít, blesklo mu hlavou, když ji viděl skrze otevřené okno. Ruce měla zdvižené ke stropu a po rukách jí stékala k loktům lepkavá krev a kapala na podlahu. Asi teď tu mrtvolu rozřezala a chce ji naházet do kamen. Musím něco udělat. Přece ji nenechám zavřít!



 



"Můžu vám nějak pomoct Ireno?" Otočila se a ztuhla a jen na něj třeštila oči. Netušila, že ji zná jménem.



 



Asi fakt někoho podřízla. Jdou o ní divný řeči, myslel si.



 



"Tak pojďte dál, dveře nezamykám. Já vám neotevřu, podívejte se,  jak jsem od toho červenýho neřádu celá zprasená."



 



Do šera chodby vešel se směsicí obav. Co když ho taky bude chtít podříznout?



 



Otevřel dveře do kuchyně a ucítil závan tepla a ve vzduchu něco sladkého. Taky cítil rum. 



 



"Tak pojďte. Přišel jste jak na zavolanou. Jen si umeju ty ruce od višní."



Pomohl jí postavit hrnec na rozpálená kamna. 



 



Když další rok otevírali poslední láhev Irenina báječného višňového likéru, nalila jen Martinovi a řekla "Tuhle láhev už vypiješ jen sám." Vyděsila ho. Jsou už rok svoji, snad se nechce rozvést?! 



 



Usmála se na něj jak se může usmát jen láska.



 



"Martínku, neděs se, já teď už nějaký čas budu muset být bez našeho višňového zázraku. Budeme mít syna. Nebo dceru..."



 



Popadl ji do náruče a zašeptal jí do vlasů



"Jsi moje nejúžasnější "vražedkyně" na světě."



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Tea

Slaninka.jpg
O mně

Příběhy jsou všude kolem nás. Někdy stačí zavřít oči a začne se za nimi promítat film. Někdy je potřeba je otevřít a dívat se kolem sebe.

Kdo jsem?

Občanským jménem Jana Slaninová, narozena ve znamení lva, v roce tygra. Ročník 1974, živa dokud neumřu.

Když jsem se narodila, všichni jásali. Vymodlená, očekávaná.
O rok a půl později polosirotek, kterému přibyla čerstvě narozená sestra a o něco málo později ukázková macecha. Život mi dal co proto. A já postupem času zjistila, že všechny ty rány osudu, mi pomohly k tomu, abych v současné době životem tančila, jako kdyby byl labutí prachové pírko...

Trošku píšu: http://slanincinydobroty.osoba.cz

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •