IKAR CZIKAR CZ

První romány jsou riskantní, nemusejí být ale vždy ty poslední Celkový počet komentářů: 5
 

První romány jsou riskantní, nemusejí být ale vždy ty poslední

Autor: Josef Brož

Publikovat první román může vypadat na první pohled jako velké riziko. O tom, zda bude mít autor úspěch, nerozhoduje pouze individuální odvaha autora a nakladatele. Kulturní rozdíly, váha tradice, ale i velký podíl propagace často rozhodne, co se nakonec uchytí. Někdy hraje roli prostě i náhoda...

 

Podívejme se, jak to vypadá ve Spojených státech amerických na straně jedné, a ve Francii na straně druhé. Vypadá to někdy jako souboj Prousta a Mickey Mause.

 

Riziko se sešti nulami na konci

Jmenuje se Garth Risk Hallberg. Není již právě nejmladší, narodil se v roce 1978, žije se svou ženou a dvěma dětmi v Brooklynu, na předměstí New Yorku. Jeho druhé jméno „Risk“ jako kdyby přesně pojmenovávalo důvod, proč se o něm všude mluví. Nejen v Americe, ale i v Evropě, kam právě dorazila jeho kniha City on Fire (Město v ohni, Knopf 2015). Dá se, zatím v angličtině, koupit rovněž v Česku (i po internetu v e-shopu).

 

Proč je o něm řeč? Na konci loňského roku vydaný román patří nejen k těm nejobjemnějším (927 stran), ale i nejdražím ( - a to vůbec v dějinách nakladatelství). Nakladatelství Knopf jej koupilo v listopadu 2013, aniž by byl ještě dokončen, za 2 milióny amerických dolarů.  Pro Hallberga, v zásadě neznámého autora, který žil dosud za 16.000 dolarů ročně, to byla událost, která podstatně změnila celý jeho dosavadní život. Divadelní a filmový producent Scott Rubin oznámil vzápětí, že zakoupil práva na dílo, v němž vidí obrovský potenciál. V zahraničí získalo zakoupení práv na dvacet nakladatelů.

 

Získat takový honorář za faktickou prvotinu, jíž vstupuje Hallberg do širokého povědomí (jde o autorovo druhé dílo, prvním byl ilustrovaný průvodce) je velmi neobvyklé. Suma se šesti nulami na konci, jak uvádějí s oblibou americká média, je rekordem i v prostředí, kde obchod hraje – a to především - velkou roli i v literatuře.

 

Román ovšem získal ve své většině i velmi dobré kritické přijetí, a umístil se na soupisu nejjlepších knih roku v mnoha časopisech a magazínech, zejména v rubrice 100 Notable Books prestižní přílohy The New York Times Book Review, bestsellerem se stal téměř okamžitě.  Za první týden se prodalo 26.000 výtisků.

 

Příběhy zázračných dětí v rukou agentů

Co ale vlastně stálo za tímto příběhem „zázračného dítěte“, o jehož dílo se rvalo hned několik nakladatelů? Podle informací, které přinesl list The New York Times, mělo o zakoupení zájem deset až dvanáct nakladatelů. Vítězně vyšla Diana Millerová, editorka nakladatelství Knopf, po „dvoudenní válce“. Oznámil to autorův agent Chris Parris-Lamb.  „City on Fire dělá dojem románu 19. století, napsaného ve stylu Henryho Jamese, je ale hlavně o rock´n´rollu: to z něj činí dílo, jaká se dnes již nepíší,“ vysvětluje agent Parris-Lamb. On sám se seznámil se svým nynějším klientem před lety na svatbě.

 

Ne všichni, kteří se osobně seznámili s rozsáhlým Hallbergovým rukopisem (srovnatelným je snad u nás jedině s vydaným rozsáhlým románem Donny Tarttové: Stehlík, nakl. Argo 2015)  jsou o takových kvalitách přesvědčeni. Nicméně role literárního agenta je v takových okamžicích rozhodující. Důležité je nejen prostředí obchodních vztahů, ale i tradice, neboť Amerika je stále posedlá potřebou být konfrontována s myšlenkou „velkého amerického románu“ v duchu Theodora Dreisera či Toma Wolfa. Být ale v rukou agentů není žádná hanba, něboť mnoho z autorů prostě „nemá talent“ na obchodní vztahy.

 

Pravdou ale zůstává, že prosadit se na americkém trhu, není levná záležitost. Vysoce koncentrované prostředí literární scény, připomíná časopis Vanity Fair, spočívající v rukou pěti velkých nakladatelských domů – Penguin Random House (pod nějž patří Knopf), Simon & Schuster, Hachette, Macmillan a HarperCollins – má svá pravidla, k nimž patří i rozhodnutí nabízet tak vysoké sumy.  „Na rozdíl od Francie, neočekává se ve Spojených státech, že kniha se bude rentovat,“ říká trochu překvapivě francouzská editorka nakladatelství Seuil. A to podle ní navzdory tomu, že se prodeje opravdu očekávají, spjatá často s prodejem filmových práv. 

 

Ve hře sice stále zůstavají blockbustery typu Padesáti odstínů šedi, jež jsou pro nakladatele jistotou, přesto ale vysoké finanční částky, které se objevily na přelomu nynějšího a loňského roku, dávají tušit, že se cosi změnilo.  Role agentů, kterou od počátku 80. let významně změnil jeden z nich – Andrew Wylie (u něhož v katalogu Wylie Agency najdeme ty největší esa – od básníka Adonise přes prozaiky Milana Kunderu či Michela Houellebecqa)  - je nyní neopominutelná. Podobně jako ve světě galerií, i oni svou specializací vytvářejí nové podmínky, jež podstatně změnily vztah i mezi autory a jejich nakladatelskými domy. Agent má větší manévrovací prostor a může nabízet jeden rukopis hned několika nakladatelům zároveň. Síť, kterou dokáže utkat, tak má nejen více ok, ale i více úlovků.

 

Vedle Hallberga se v poslední době mluvilo o dalších debutantech, jejichž prvotiny získaly zájem amerických nakladatelů, jež byly připraveni vytáhnout šek na několik miliónů. Mezi nimi Emma Clinová, šestadvacetiletá Kalifoňanka, která podepsala s Random House smlouvu na tři knihy, přesahující 2 milióny. Její první román The Girls (Holky), který vyjde v létě tohoto roku, se zabývá komunitou, jež se v 60. letech seskupila kolem charismatického náboženského vůdce Charlese Mansona. O tyto dohady se postarala již její agentura Clegg Agency před dvěma lety na Frankfurtském knižním veletrhu.

 

Třicetiletá Stephanie Danlerová, donedávna servírka v bistru, přijala šek na 1 milión dolarů za debut s názvem Sweetbitter (Hořká sladkost), jež získala rovněž od nakladatelství Knopf. Tématem její prvotiny má být milenecký vztah mezi trojicí číšníků jednoho luxusního restaurantu na Manhattanu. Mluví se i o mladé Imbole Mboueové, jejíž agentka Susan Golombová před časem oznámila, že dosáhla prodeje její prvotiny Behold the Dreamers, jež vychází i u nás (pokud tomu nebude jinak, tak v květnu) v nakladatelství Zlín jako Touhy  Džendeho Džongy. Mboueová zasadila svůj příběh mezi kamerunskou komunitu, toužící po novém světě – uprostřed krachu Lehman Brothers.

 

Tvůrčí napětí mezi autory a nakladateli

Běžný způsob, jak neztratit talent, a dosáhnout úspěchu se zdá být nyní v rukou agentů. Ne všechno zlato se ale třpytí, a i tyto „zázračné děti“ musejí často čekat: psaní jim trvá i více let. Nakladatelství dostávají velké množství rukopisů, a záleží často i na tom, jaká je organizace uvnitř knižní redakce. Pro úspěch Hallbergovy knihy City on Fire v Americe by se muselo podle listu Wall Street Journal podařit nakladatelství Knopf prodat na 300.000 výtisků. Tvůrčí napětí v řetězci autor-nakladatel-distributor významně přispívá k tomu, aby se to podařilo. Ne vždy to ale funguje.

 

Jaké je ale napětí mezi autory a nakladateli? Obě strany si často stěžují, že nedostávají dostatečnou odezvu. Mezi první verzí rukopisu a výsledným produktem uběhne hodně času. Ze své zkušenosti z nakladatelství, kde jsem pracoval, vím, že počet rukopisů během týdne dosahoval i deseti. Francouzští nakladatelé, kteří získávají výraznou podporu od státu v podobě subvencí, ale i regulovaných cen, tvrdí, že desítky rukopisů chodí denně. Žít ale pod Damoklovým mečem napsat knihu, která se již prodala, není také největší výhoda. Literární agent Kerry Glencorse, jenž pracuje v Londýně pro Susanna Lea Associates, tvrdí, že autor může mít často pocit, že „něco svému nakladateli dluží“.

 

Nakladatelská rozhodnutí trvají dlouho – od tří do šesti měsíců – a to navzdory velké snaze. Nakladatelství mají své vydavatelské linie – vkus, a ten se může lišit od nakladatele přes redaktory až po obchodního ředitele. Ředitelka oddělení nakladatelství Albin Michel Claire Delannoyová v týdeníku

L´Express, který se tematicky věnoval prvním románům z nakladatelského pohledu, míní, že rozhodujícím faktorem je, abyste „měli srdce, jež buší“. Ona sama se ale rovněž pokusila napsat pro nakladatelství Panama manuál, jejž rilkovsky nazvala  Lettre à un jeune écrivain (Dopis mladému spisovateli, 2005), kde se pokusila zformulovat základní rady, která by měl mít autor na paměti. „Každý román musí ale zůstat speciální případ, být tím prostředím, jež bude pro nás zásahem, dílem, jež se pro nás stane posléze jistotou,“ říká.

 

Podpora prvotinám ale nezůstává jenom redaktorská. Pravidelné recenzování, péče o literaturu – nejen v Republice písma - jak bývá Francie, země Molièra a Stendhala nazývána – je důležitá. Profilové noviny a časopisy pravidelně recenzují, a vybírají své „srdcové prvotiny“. Jenom počátkem roku 2016 vyšlo ve Francii na 476 románů, francouzských 308, z toho 73 prvotin. O tom, zda se kniha koupí, ale nakonec nemusí rozhodnout ani peníze, ani literární ceny či podpora ze strany institucí (soukromých i státních), ale především čtenář.

 

Fotky a ilustrace: Pixabay.com (CC0 Public Domain) + archiv autora

 


Profil autora:

 

Josef Brož (*1965).

 

Publicista, kritik a překladatel. Zabývá se kulturně-politickými tématy s důrazem na Francii a Evropskou unii. Pro Českou televizi pravidelně recenzuje světovou literaturu. Spolupracuje s Českým rozhlasem, Hospodářskými novinami, Mladou frontou Dnes i Lidovými novinami, rovněž Divadelními novinami a Ateliérem.  

Je absolventem třetího cyklu fakulty práva a politických věd Université de Bourgogne (specializace na kulturní politiku, uměleckou akci a muzeologii, diplom: DESS, 1997). V zahraničí spolupracoval s belgickými a francouzskými médii: RTBF, RFI, France 2, TF1 a ARTE. Pracoval v letech 2004-2009 v bruselské kanceláři jako generální sekretář Evropské demokratické strany (PDE-EDP) v rámci frakce Aliance liberálů a demokratů (ALDE).

Jako redaktor působil od 90. let v českých novinách: Telegraf, Prostor, Český deník, Lidové noviny; zástupce šéfredaktora Literárních novin. V letech 2009-2011 byl šéfredaktor knižního nakladatelství JOTA.  Aktivně spoluprace s Festivalem spisovatelů Prahy, pro který přeložil ukázky z děl Světlany Alexijevičové, Boualema Sansala, Yasminy Khadra, Michela Houellebecqa a Floriana Zellera..

V roce 2008 publikoval v nakladatelství Petrklíč monografickou knihu o české herecké hvězdě: Aféry Anduly Sedláčkové, v roce 2013 vyšla v jeho překladu z francouzštiny v nakladatelství Eroica vzpomínková kniha herečky a spisovatelky Anne Wiazemské: Studijní rok.

 

 



Komentáře

dva mraky2.5.2016
 

No jo, proto jsou profíci profíkama. Ťukat si po práci do stroje je príma bezstarostné.

Lucie Kantorová29.4.2016
 

Kolikrát jsem přemýšlela, jaké to je muset psát do termínu. Mít nasmlouvanou další knihu, když ještě ani pomalu nevím, o čem by měla být... Je jasné, že je rozdíl psát při zaměstnaní, s dětmi, nebo být doma "na volné noze" a mít čas celého dne jen na vlastní příběh. Ale i tak...

Markéta Dočekalová29.4.2016
 

Autorů, kteří mohou jen psát knihu a k tomu nemusejí dělat žádnou jinou práci, je v ČR jako šafránu. Stačilo by vám pro jejich spočítání 5 prstů. Ostatní mají rodiny, chodí do normálního zaměstnání a k tomu píší na termín. Protože jakmile se stanete autorem, kterého nakladatelství uznává, budete pracovat termínově. To zkrátka k této branži patří. Když je vydaná kniha úspěšná, nakladatel se snaží dostat z vás další co možná nejdříve, dokud si čtenáři vaše jméno ještě trochu pamatují. Proto se tolik autorů (a bohužel často i na úkor kvality) snaží vydávat 1 knihu ročně. Nicméně představa, že si autor píše jen knížku a nic dalšího nedělá, je spíš z kategorie "zbožná přání", než z reality :-)

Lucie Kantorová29.4.2016
 

Spíš jsem měla na mysli americké spisovatele versus naše. Úplně konkrétně jsem přemýšlela nad již mnohokrát zmiňovaným Kingem, kdy ve své knize uváděl, jak má den rozčleněný na tvorbu příběhu, besedy apod. Vím, že u nás je situace rapidně jiná a bez práce se psaním uživí jen hrstka lidí. :-)

Dostálová Lenka28.4.2016
 

Z takových částek člověka až jímá hrůza. Neumím si představit, že bych musela něco dopsat, protože už to je prodané! Ne, ne. Každý můj příběh se musí po svém dokončení nechat hezky uležet. Pak ho zkontrolovat a nechat znovu uležet. Kdybych měla něco poslat nakladateli, aniž bych si to po sobě alespoň třikrát nepřečetla, sžírala by mě nervozita, že jsem něco opomněla, zvrzala nebo přehlédla.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: