IKAR CZIKAR CZ

Posluchači s láskou (Jiří Růžička)7.3.2011
 

Hodnocení agentury:

Rukopis "Posluchači s láskou" byl zařazen do TOP 10 a stal se tak kandidátem na knižní vydání.
Markéta Dočekalová, hlavní gestor

HODNOCENÍ hlavní gestorky:
Jiří Růžička je zkušený autor (realizoval mnoho televizních scénářů, píše pro média apod.), který psát umí. Nezápasí se stylistikou a má již svůj vlastní, svébytný autorský styl. Jeho novela je velmi osvěžující, psána nesmírně čtivě a nelze si nevšimnout, že autor prostředí rozhlasového studia sám velmi dobře zná (má za sebou letitou rozhlasovou praxi). Snad jedinou chybou na kráse je menší rozsah, než bychom snad od průměrné novely očekávali. Přesto se domnívám, že nutit autora k nastavování by se v tomto případě nemuselo vyplatit a vzdávat se čtivého textu, který by u čtenářů mohl mít úspěch, by zase byla škoda. Proto dávám ke zvážení variantu, že by například jako první vyšla z MT kniha, obsahující například 2 novely. Pokud bychom spojili například dva rukopisy do jedné knihy, dostali bychom se na tradiční rozsah, což bych považovala za ideální.
Rukopis Jiřího Růžičky dle mého názoru žádné velké zásahy nevyžaduje a proto by mohl vyjít poměrně rychle.

5
 počet hodnocení: 9
přečtené 26135, Komentáře 40

 

Hrála se obíhačka kolem židlí. Soutěžících bylo vždycky o jednoho víc než židlí. Někdo vypnul hudbu a všichni pak měli za úkol urvat si pro sebe jedno místo k sezení. Komu se to nepodařilo, vypadl, a jelo se další kolo. Pokaždé vyhrál ředitel. Jen jednou zvítězila Lenka, která nepochopila souvislosti, a ostatní ji za to málem vypískali.

Už se opravdu nebavila. Myslela na jiný život, myslela na Matěje.

"Šéfe, já končím,“ oznámila řediteli při občerstvovací pauze u baru.

„To by moh říct každej.“

„Ale já končím úplně. Dávám výpověď.“

Zarazil se, podíval se na ni a nechápavě zavrtěl hlavou.

„A co chceš dělat?“

„Mám rozepsaný dvě knížky a jeden scénář, tak bych je chtěla dokončit.“

Ředitel na ni vyvalil oči a pak se začal hlasitě smát. Jak ho ostatní zaslechli, začali se smát taky, i když nevěděli čemu.

„Abych pravdu řek, docela se mi to hodí. Kvůli úsporám asi úplně zruším noční šichtu. A taky plánuju omlazení cílovky. To si samozřejmě vyžádá překopání moderátorskýho týmu.“

„Teď? Když se tady všichni tak krásně stmelili?“

„Jako ředitel nesmím usnout na vavřínech.“

Když se kácí les, lítají řízky.

„Po dobu výpovědní lhůty budu samozřejmě vysílat dál,“ dušovala se Lenka.

„Nemusíš se omezovat. Lidi z víkendu to za tebe rádi vezmou.“

Ivan zavelel k nástupu na kondiční fotbálek. Všichni se zvedli a odešli. Lenka zůstala v baru sama.

Slavnostní výkop fotbalového utkání provedl bagr.

Najednou na ni padla tíha zodpovědnosti za krok, který právě učinila. Došlo jí, proč si Zbyněk připadal na samém konci života tak svobodný. A taky pochopila, že další noc v hotelu na Slapech už nezvládne.

Sbalila si věci a vyrazila pěšky ke Štěchovicím, aby si mohla něco stopnout. Ale aut jezdilo zoufale málo a řidiči její mávání ignorovali. Navíc začalo pršet. Došla až k benzínové pumpě nad obcí Slapy. To už se začínalo smrákat. Tudy projíždělo vozů mnohem víc, ale zastavit nechtěl nikdo. Asi se Lence v tom vlhku rozmočil sexappeal. Nebo ji prostě řidiči neviděli.

Zato si ji vyhlídli kluci, kteří popíjeli v bistru na pumpě. Rozjíveně se smáli a pokřikovali na ni:

„Lízo, pojď na panáka! Kašli na stop!“

Jeden z frajerů už k ní měl namířeno, když se směrem od Nového Knína objevilo v zatáčce žluté auto. Jeho barva jasně svítila, přestože už byla skoro tma. Zastavilo jí, i když zrovna nemávala. Ohlédla se. Za volantem seděl muž v zelené mikině. Na hlavě měl kapuci, takže mu z boku nebylo vidět do tváře. Stejně už neměla odvahu se po něm znovu ohlídnout.

Otevřel jí dveře. Nastoupila si. Pozdravila a poděkovala jen šeptem, který snad ani nemohl slyšet.

„Jedete do Prahy?“ zeptala se ho už trochu hlasitěji, ale stejně si moc přála, aby nepromluvil.

Jenom kývl a sešlápl plyn. Celou cestu neřekl ani slovo. Ani ona nemluvila. Seděli nehybně ve voze jako figuríny při crash testu. Nechtěla narušit neviditelnou bariéru mezi ní a řidičem, nechtěla vědět, jestli člověk může po smrti utéct před zodpovědností.

Ale třeba jde jenom o náhodu, žluté auto a zelená mikina, to přece není žádná vzácná kombinace, namlouvala si.

Vysadil ji kousek od babiččina bytu a bez rozloučení odjel.

 

Matěj zrovna čistil odpad u dřezu, když Lenka dorazila domů.

Padli si do náručí jako v romantickém filmu.

„Věděl jsem, že tam nevydržíš.“

„Si nějak věříš, frajere.“

Začali se v dobrém škádlit a nikdy už nepřestali.

Ani večer, ani v noci.

Ani když Lenka neuspěla se svými rukopisy u žádného nakladatelství.

Ani když filmový producent ohrnul nos nad jejím scénářem komedie a radši dal přednost psychologickému dramatu, které pak v kinech propadlo.

Ani když jim došly peníze od Zbyňka.

Ani když jim lékaři řekli, že obě jejich děti mají vrozenou srdeční vadu.

Škádlili se, protože jejich láska byla, je a bude silnější než všechny jobovky na světě.

A škádlí se pořád.

„Ty jsi jako slivovice, taky pěkně píšeš,“ oznámil Matěj Lence při oslavě jejích čtyřicátin. „Vydám ti knihu vlastním nákladem. To je můj dárek k tvým narozeninám.“

„Obávám se, že v tvým případě to nebude jenom kniha, ale i bachor, čepec a slez,“ neodpustila si škádlivou poznámku. Z Matěje se totiž stal inženýr, který se stará o pohodlí dojnic. Svůj sen o komfortní drůbežárně musel dát zatím k ledu.

Objali se a vyměnili si zamilované pohledy jako tenkrát v bytě po babičce. Přitulili se k nim i jejich děti.

Ten večer Lenka, na rozdíl od ostatních členů rodiny, vůbec nemohla usnout. Radostí. V duchu rekapitulovala svůj dosavadní život. Děkovala osudu, že jí dopřává tolik štěstí. Za to, že jejich dětem srdeční vada nakonec sama vymizela. Že má Matěje, který je všechny dokáže sám uživit. Že se spolu škádlí. Že si může psát jen tak pro potěšení.

Po mnoha letech si vzpomněla ještě na jednu svou lásku.

Opatrně vstala, aby nikoho neprobudila, a odebrala se do předsíně, kde nahmatala ve skříni zaprášenou krabici s nápisem Rádio. Vylovila z ní starý sešit, do kterého si před lety psala nápady, když ještě moderovala. Jen tak, pro potěšení, listovala zažloutlými listy a vzpomínala.

Ty roky za to stály.

Jakou knížku si čte kanibal, když má zrovna depresi? Román od Romaina Rollanda Dobrý člověk ještě žije.

 

Kapitola 55-55 z 55
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Jiří Růžička22.2.2016
 

Novela Posluchači s láskou existuje i jako audiokniha. Odkaz na ni najdete vpravo v profilu autora. Díky.

vrrramtata19.12.2014
 

najednou všechno, všecičko rozkvete: sedmikrásky, podběl, pamelišky, petrklíče i karosérie věšeho zánovního auta.

Well,(Inu), ačkoliv jsem v době aut ještě nežil, intenzívně vnímám spíše nedostatky vloženého příspěvku. Text totiž k ničemu neinspiruje. S odpudštěním ploché psaní s nedostatkem inspirace. Franz

Jana24.11.2014
 

Dobrý den,máte-li zájem o vydání, zašlete rukopis na nakladatelstvisantini@seznam.cz

Jiří Růžička23.3.2013
 

Nyní už je tu nová a rozšířená verze. Snad se bude líbit. Hezké jaro:-)

Jiří Růžička23.2.2013
 

Jen malá poznámka: V současnosti novelu upravuji a rozšiřuji. Snažím se ji vyléčit z prvotinové nemoci:-)

Lýdia J.7.1.2013
 

Ad: oznam agentúry MT CZ

Jiří, už teraz sa teším, že budem mať knižky Posluchači s láskou a Na ocet, a možno aj ďalšie.:) Blahoželám.

Jiří Růžička8.1.2013
 

To mě těší. Je to od Vás milé. Díky.

Vasil Demko7.3.2012
 

Mám síce rád \"flíčky\" s tvarohom, ale nemusia mať podobu kapitoliek v novele. Napriek tomu som ich pár strávil bez újmy na zdraví. Takže - je evidentné, že písať viete:-)) Pôvodne som sa domnieval, že budeme konkurenti. Nebudeme. Ja nedokážem tak potrhať príbeh na franforce. Môžem sa však podučiť akejsi Vašej ľahkosti myslenia. Páči sa mi. Blahoželám k dobrým odozvám, hodnoteniam i výberu do TOP 10. Ale netešte sa. Ja sa ľahko nevzdávam :-)

Jiří Růžička8.3.2012
 

Právě jsem se přestal těšit:-) Snad to zvýší vaše šance. Děkuju za pozitivní slova. A teď už mě omluvte, jdu snídat vtipnou kaši, abychom si rozuměli:-)

Ginnie8.3.2012
 

Lehkost myšlení a nadhled se myslím nedá naučit, to musí mít člověk v sobě. Takže já jen závidím. V dobrém.

Lýdia J.6.3.2012
 

Jiří, gratulujem.:)

Skvelé hodnotenie, som s ním mimoriadne spokojná. Aj nápad uverejniť dve novely v jednej knihe je výborný. Ja by som ako druhú tam videla - Námesačnú.

P.S. Jiří, nechcete prísť aj na slovenský MT? Myslím, že o Vaše písmenká by bol záujem.

Jiří Růžička7.3.2012
 

Moc díky. Knížka by mě potěšila, ale radši neříkám hop, dokud jsem nepřeskočil:-)
P. S. Zvážím to. Díky za tip.

Lýdia J.20.11.2011
 

Daniela/Jiří

Zasa som tu poriadne dlho nebola, a čo nenájdem? Z mojej obľúbenkyne na MT CZ sa vykľul chlap! Šak mi to mohlo hneď napadnúť - taká ťažká romantika, keď na jar všetko kvitne, ešte aj karosérie áut.:))
A vidím, že máte ďalšie romány. Teším sa na Námesačnú. Mimochodom, s knižočkou Motivace pracovního jednání, máte niečo spoločné, alebo to je iba menovec?

Jiří Růžička20.11.2011
 

Taky Vás zdravím! Ano, už aby bylo jaro:-) Motivace pracovního jednání jsem nepsal. Sám bych potřeboval motivovat:-)

Lýdia J.20.11.2011
 

K čomu? K práci? Veď vidím, že ste sa poriadne činili.:)

Jiří Růžička21.11.2011
 

To by bylo dlouhé vyprávění:-)

Monika Dvořáková9.11.2011
 

Tak já to budu psát průběžně a rovnou, když to čtu, pokud na něco přijdu: v 5.kapitole hned v první větě bych vyhodila slovo \"malej\", je tam prostě navíc, normálně se přece říká \"klepeš se jak drahej pes\":-)

Jiří Růžička16.11.2011
 

Díky za zprávu. Vidíte, já to párkrát slyšel s tím \"malej\". Ona i doga může být drahá:-) Na druhou stranu to s tím \"malej\" moc nezní.

Jiří Růžička2.11.2011
 

Dnes jsem text opravil a vyčistil.

Monika Dvořáková30.10.2011
 

Předně gratuluji k \"10\", už po přečtení třech kapitol musím konstatovat, že určitě oprávněne. Rozhodně to na etapy dočtu, neboť jsem zvědavá, jak to bude dál! Líbí se mi právě ty krátké, úderné kapitolky, pěkně to odsýpá. Jazyk i styl Vašeho psaní je mi příjemný a sedí mi, evidentně jsem na \"stejné vlně\". Drobné stylistické chyby, které jsou uváděny v některých komentářích výše by se jistě našly a určitě cestou na nějaké narazím a nemá cenu je zmiňovat, protože to už je práce, která čeká na každého, kdo chce opravdu psát - dotáhnout první verzi přes korektury a redaktory z nakladatelství až do vítězného konce:-)Hvězdičky si schovám až to celé přečtu...

Jiří Růžička31.10.2011
 

Díky! Klidně se příště zmiňte i o chybách, ať je případně můžu opravit.

Alina28.10.2011
 

Tak tohle \"překvapení\" by mě vážně nenapadlo:)),... nicméně Daniela byla mou jednou z tipovaných do desítky, což mě těší, že vyšlo:)) Takže /Daniele/ Jirkovi velká gratulka!!

Jiří Růžička29.10.2011
 

Třikrát díky! Někdy je opravdu lepší nepřekvapit:-)

Pavel Hort15.10.2011
 

Danielo, to je už druhé dílo, které mě od Vás velmi zaujalo. Souhlasím s komentáři níže, o tom jak píšete svižně a s nadhledem. Když připočtu smysl pro humor a tu lehkost a pohodu, kterou při dnešním večerním čtení pociťuji, myslím, že máte nakročeno na spisovatelskou dráhu. Doufám, že Vám to vyjde!

Při čtení jsem si vzpomenul na mou oblíbenou spisovatelku Betty MacDonaldovou. Přidávám pět hvězdiček.

Přeji mnoho úspěchů do budoucna, mějte se hezky.

Daniela16.10.2011
 

To je od Vás hezké, Pavle. Moc děkuju. Ať se Vám daří.

Anna Lotta31.7.2011
 

Pokračování - Danielo, na straně 2 píšete odstavec, který začíná Lenka Prášilová...celý v čase minulém. Mezitím se však objeví věta - Nestranný pozorovatel ovšem může nabýt...Tato věta mi vyčnívá, volila bych také čas minulý, neboť je pak v následujícím odstavci pokračováno - odmalička se spíš kamarádila...
Každopádně,Danielo, jste pro mě svým psaním zajímavá :-))

Daniela2.8.2011
 

Děkuju vám za příjemná slova i za návrhy. Myslím, že až si to zase někdy po sobě přečtu, objevím tam toho ještě víc:-)

Anna Lotta31.7.2011
 

Vážená Danielo,
nechala jsem se zlákat již samotným názvem Vašeho díla a také tím, že je Vaše psaní hodnoceno velmi kladně. Opravdu, dobře jsem udělala, že jsem četla. Čtivé,svěží, svižné tempo. Děkuju za tuto četbu. Máte laťku hodně vysoko,snad tedy přijmete moje upozornění:
Již v úvodní kapitole opakujete slova - horlivost byla příliš..., horlivý Michal... v textu poměrně blízko za sebou, dále pak na 7 str. slovo \"vždycky\".

Alina23.7.2011
 

Líbí se mi svěží tempo Vašeho psaní i prokládání textu životními postřehy...:)
5*

Daniela25.7.2011
 

A mně se zase líbí, že jste si na můj text našla čas. Moc děkuju.

Lýdia J.15.6.2011
 

Danielka, dávnejšie som tu nebola, až teraz som si všimla - gratulujem k zaradeniu do TIP-ky, nech sa Vám darí.

Daniela15.6.2011
 

Děkuju. I Vy se mějte dobře.

MÁM TALENT hodnotí3.5.2011
 

Danko, tenhle román Vám vyloženě sedl. Bavím se při nápaditých promoakcích rádia, baví mě nadhled, se kterým hlavní hrdinka zvládá zapeklité situace. A baví mě i krátké kapitolky, které jsou tak akorát vzdušné, dotažené, prostě lehce čitelné. A příběh navíc zůstává tak krásně lidský...

Daniela3.5.2011
 

Nemám slov. Díky. Vaše hodnocení mě osvěžilo jako procházka jarním lesem.

Lýdia J.3.4.2011
 

Ad: 41 - 73

Danielka, bavila som sa ďalej, až na ten záver. Alebo to ešte nie je koniec?

Daniela4.4.2011
 

Díky. Je to celé. Posluchače jsem měla v šuplíku 15 let. Už jim tam bylo smutno, tak jsem je zveřejnila:-)

Daniela28.3.2011
 

Děkuju za optání, sladce:-)

Formát textu už asi měnit nepůjde. Ale chápu, že ne každému vyhoví. Takhle zase čtenář snáz zjistí, kde skončil se čtením. Aspoň doufám. Místo záložky číslo. Hezký den!

Lýdia J.28.3.2011
 

Pekné ránko, Danielka. No čo, dobre ste spali?:))

P.S. Ešte som včera pozabudla na technickú pripomienku. Nešlo by pridávať radšej menej kapitoliek, ale s väčším počtom strán? Takto treba furt otvárať ďalšie a ďalšie.

Lýdia J.27.3.2011
 

Ad: kapitolky 1 až 40

Milá Daniela,

dnes som si rozčítala Posluchači s láskou, je to dobré čítanie. Veľmi sa mi páči Váš štýl písania, s akýmsi sarkastickým podtónom.
A tie predelové „filozofické“ úvahy nemajú chybu. Napríklad: „... najednou všechno, všecičko rozkvete: sedmikrásky, podběl, pampelišky, petrlíče i karosérie vašeho zánovního auta.“ Úžasná romantika.:)
Alebo: „Jsou na světe lidé tak geniální, že kvuli obrovskému přebytku inteligentních buněk jim v mozgu nezbylo žádne místo na soudnost, skromnost a pokoru. Do litrové nádoby tři kila cukru prostě nanarveš.“

Skvelé, zatiaľ sa bavím.:)) U mňa za päť. Hviezdičiek. Ďakujem za príjemný zážitok, majte sa dobre.

Daniela28.3.2011
 

Je krátce po půlnoci a já si říkám, že se mi po vašem komentáři bude opravdu dobře spát. Děkuju a taky se mějte dobře.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
Facebook
novela Na ocet

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

Písničky:

Prokrastin
Vodník
Zanořený v moři

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •