IKAR CZIKAR CZ

Plesová noc (Čeněk Malík)5.7.2015
 

5
 počet hodnocení: 2
přečtené 1629, Komentáře 5

 

Sál byl pompézně vyzdobený, upjatá kapela hrála hudbu jako stvořenou pro pozadí nudy. Kapitánka Ostřena znechuceně hleděla na šlechtičny v přezdobených šatech. Jestliže opravdu chtěly zapůsobit, měli si vzít něco jednoduššího. Byl to jen boj o prestiž, mužům se líbily jednodušší vzory. Ostřena věděla své. Považovala se za znalce mužů, díky čemuž se obloukem vyhýbala známostem.

A o prestiž taky nemusela bojovat. Nebyl důvod nepřijít ve zbroji.

Jeden ze stráží cestou poznamenal, že přijít v šatech by možná bylo trochu adekvátnější. Ostřena ho laskavě jenom ignorovala.

Meč možná sklízel nejisté pohledy, ale beze zbraně by do takové pozlacené lví klece nikdy nevlezla. Kuše by byla příliš, to uznávala.

Opírala se o vysoké okno a znuděně se rozhlížela, zatímco jí hlavou běžely tyto myšlenky. Nebyla tu sama. Doprovázel jí hlídka Paruvička. Hlídka byl jen o stupeň nad obyčejným strážníkem. Ostřena by ho nikdy dál nepovýšila. Na kaprála příliš bystrý, na strážníka příliš schopný.

„Co tu vlastně děláme, kapitánko?“

Ostřena se pousmála.

„K práci stráže patří především zločinci. Ale ne všechny zločiny v sobě mají rozbitá okna, unesené dcery a vypáčené pokladny.“

,,Co tím myslíte?“ zeptal se Paruvička.

„Dívej se a pak se ptej. Támhle přichází lord Paklwick. Starý pán, aristokrat, muž číslo jedna, dokonce i lid ho měl rád. Na rozdíl od drahého barona Mureny, vládne městu.“

,,Počkejte, kapitánko, vždyť Murena je vládce města.“

„Ale samozřejmě. S významnými radami od Paklwicka. To je ten pravý politik.“

Slovo politik dokázal vyplivnout jako urážku.

„Co ale lid neví je, že se díváme na muže který dovedl vyděračství, vraždy a protekcionářství na zcela jinou úroveň.“

Paruvička kývl k další postavě.

„Co madam Rupervelová?“

Ostřena se ušklíbla.

,,Stejně odporná jak Paklwicka, jenže má dost váhy za deset. A s ní její pitomý manžílek. Vedou přece Portrétovou banku. Za portréty by sis sice mohl koupit i medvědí kožku uprostřed pustiny, jenže kdo je dobrý účetní je ještě lepší zpronevěrník. Umí číslíčka roztančit tak jak píská. Vsadila bych botu na to, že ti dva si pěkně přilepšujou z městských peněz.“

„Ale i vy u ní máte peníze.“

„Není moc jiných možností, i jejich přičiněním. Bohové, jak já s ní nerada jednám. Chová se jak med.“

„A to je špatně?“

,,Dovol mi to upřesnit. Chová se ulepeně, umazaně a je v ní o víc cukru než je zdrávo.“

Ostřena se otočila. Támhle stál muž hodný zmínky. Jeden z mála který měl Ostřenin respekt.

,,Teď pojď, Paruvičko. Tohle je skutečný služebník města. Generále Muškine!“

Zasloužilý vrchní velitel armády jejich městského státečku byl oblečen ve slavnostní uniformě se všemi svými medailemi. Muž s rovnou páteří a jasnou myšlenkou. Někdo ho možná donutil obléct si tu směšnou věc, ale za tím byl muž zbroje a krve, muž zvyklý přeřvávat ryk bitvy. Jeho hlas se opravdu rozpínal a rozléhal jako polnice. Jeho oddíly by nepotřebovali bubny, stačil hlas jejich velitele.

,,Generále Muškine, ráda vás tu vidím.“

,,Taktéž, Ostřeno!“

Dokázal ten muž vůbec šeptat? Na druhou stranu, on to nepotřeboval.

 

Uběhlo jen několik minut milého rozhovoru když se přivalila nová nepříjemná osobnost. A někdo, aby vše bylo ještě horší, odvedl pana generála.

Takže Ostřena a Paruvička zůstali s Jeho Arciexcelencí, Veleknězem Tomatášem. Bublavý hlas, mohutný břich, starý opilec. Ostřena ho odměřeně pozdravila.

,,Dobrý večer, Vaše Velebnosti.“

Velekněz se zachechtal.

,,Nač ta formálnost, Ostřeno, pro vás Tomatáš.“

Ostřena potlačila nutkání povzdechnout si a obrátit oči v sloup.

,,Jak si přejete, Otče Tomatáši.“

,,Copak že tu dneska jste Ostřeno, nepotíráte častěji zločin ve městě?“

,,Nemohu chybět na tak významné společenské události.“

Tomatáš se pokusil zasmát, skončil se zachrochtáním.

„Nemyslete si že vás tu nechci, drahá Ostřeno.“

,,To věřím. Neměl by se objevit Murena?“

Baron Murena vládl městu. Alespoň de jure. De facto samozřejmě vládl Paklwick, Rupervelová a jim podobní. Včetně Tomatáše.

,,Ani nemusí,“ pohrdavě se usmál Tomatáš.

 

Ostřena se necítila dobře a nebylo to jen z dechu Jeho Velebnosti. Murena by se měl alespoň objevit. Kde je? Tohle nebyla běžná praktika. Ostřena cítila jak šedí vládci nejistí. Nebyli takoví amatéři aby říkali věci jako: „Vše je pod kontrolou“ nebo „Nic se nemůže pokazit.“

Přítomnost jedno tichého a klidného hosta také moc nevylepšila situaci. Ostřena ho poznávala. Byl to vrah Kurínský. Nizký, nenápadný v šedém tvídovém obleku. Mohl by být jen úředník. Až na to že většina úředníků není smrtelně nebezpečná. Tento byl. A mistr svého řemesla. Vždy připraven, vždy pohotový. A nikdy žádní svědci. Nikde žádné důkazy. Jen Ostřenino přesvědčení.

Bůhví proč se bavil s Pulverem. Pan Pulver, hlava cechu kovodělců a kovářů, byl jeho protipólem. Vysoký, poctivý, přímý. Neohrabaný, zpátečnický, zmatený. Pulver tu byl snad jen díky jeho konzervativnímu přístupu k industrializaci. Ostřena se mu nedivila. Stroje berou práci a nejsou dvakrát bezpečné. Páru přenecháme jiným, těm kteří chtějí riskovat. Teď ale nevypadal jako ten hromový obr co vykřikuje své stížnosti proti inovacím. V jeho špatně padnoucím obleku a nevkusné čapce spíš vypadal jako ryba na suchu. I tak musel být lepším společníkem než Tomatáš.

Paruvička jí možná příjde na záchranu a osvobodí jí od toho odporného kněze.

 

Paklwick se úlevně usmál. Jak se zdálo, všichni přišli. To samozřejmě zahrnovalo i tu prokletou Ostřenu ale co se dá dělat, pozvat jí musel. S ní si nevěděl rady. Na každého nějaký kompliment, nějaká páka, ale Ostřena byla neustálým trnem v patě. Využila každé příležitosti aby ho shazovala. Nikdy jí nic neudělal, dokonce se za ní na počátku své kariéry snažil přimlouvat u osobností města, tehdy jí ale samozřejmě neznal. Zahořklá, skeptická, negativní, pesimistická militaristka. Zkoušel promluvit s Muškinem, jenže ten byl tvrdohlavě přesvědčený o Ostřeniných dobrých vlastnostech. Ten starý muž by si měl pořídit brýle do přítomnosti. Stejnou věc by mělo udělat hodně lidí, Muškinem počínaje a Pulverem konče.

Naštěstí tu byli i lidé co slepě nevráželi do prospěchu města. Například madam Rupervelová. Ona stála za úspěchy města. Zavedení portrétů jejím otcem bylo určujícím krokem a akce jeho dcery jen rozšiřovaly vliv města. Brzy z nich bude obchodní metropole, díky rodu Rupervelů. Madam si vzala vynikajícího matematika a účetního, který se postaral o to aby inspekce a audity byly pro nepoctivé větším děsem než jakékoliv stíhání.

Možná by mohl zkusit stráž auditovat. Ta hloupá harpyje určitě nevede pořádné záznamy. Pan Rupervel by mu jistě vyšel vstříc. Nikdo nesmí plýtvat penězmi daňových poplatníků a dlužníků banky.

 

Mezitím generál Muškin vyšel z hlavních dveří do chladu noci. Moc stráží kolem nebylo. Zvláštní. No, tohle nebyla Ostřenina hlídka, žádná disciplína.

Nahlédl za roh. Stála tam řada vojáků, všichni v barvách města.

 

Madam Rupervelová se naklonila ke svému muži.

,,Jak se daří Paklwickovi? Stihla jsem s ním prohodit jen pár vět.“

Její manžel se pousmál.

,,Jako vždy plánuje své intriky. Ale jednu věc mu musím přiznat, rozumí lidem a společnosti. Ale penězům moc ne.“

,,Rupervelova Portrétová Banka je ochotná půjčit každému. Zvlášť když ten někdo může ručit celým městem.“

,,Pozor, Murena není zas takový hlupák.“

,,Myslím že ho přeceňuješ.“

,,Pravdou zůstavá že má na své straně Muškina. Ten generál by měl přijmout že je doba bankovek, ne medailí.“

,,A s ním táhne Ostřena.“

,,Ani ne. Ta Ostřena vypadá že je proti každé straně. Včetně města.“

,,Měla by přestat dělat vlny.“

,,Ano. Jinak se utopí.“

 

,,Tak děkuji pane Kurínský. Zítra vás budu čekat kolem třetí?“

,,Ano, to zní výborně. Rád vám pomůžu, pane Pulvere.“

S pokývnutím hlavou se pan Kurínský otočil a odkráčel k jednomu z oken.

Pulver byl ze všech nejmilejší. Nebyl tak nepříjemně žoviální jako Paklwick, tak vlézavý jako Rupervelová, tak škrobený jako Ostřena nebo Muškin. Škoda že je tak bolestivě pitomý a zpátečnický. To ho ale nemuselo trápit. Paklwick platil a to bylo důležité. A jak platil.

Pohlédl ven. Na nádvoří stála armáda.

 

Muškin se usmál.

,,Kapitáne, že jste mě ale vyděsil. Pojďme. Už bylo na čase.“

 

Do sálů začali proudit vojáci. Dříve než se kdokoliv zmohl na odpor, společnost byla obklíčena, kolem stěn stáli vojáci. Ostřena se chystala k boji ale nikdo nezaútočil. Vojáci jen mlčenlivě stáli v pozoru. Ať už to zajistil kdokoliv, pomyslela si Ostřena, věděl jak ukázat sílu. Zkrátka říkal: ,,Mám armádu. Skutečnou, profesionální armádu. Konec her.“

 

Paklwick se rozhořčeně rozhlédl a prohlížel si řady ozbrojenců. Vykřikl k nedaleké kapitánce.

,,Ostřeno! Co má tohle znamenat?!“

,,Nepředstírej, že za tím nejsi Paklwicku!“

Madam Rupervelová mezitím nakráčela k jednomu z důstojníků. Ten si uvědomil, že navzdory své převaze byl on právě obležen jednomužným útvarem. Madam ho několikrát šťouchla do prsou.

,,Že se nestydíte takhle vtrhnout na ples! Tohle se jistě projeví na vašem žoldu!“

Kapitán chtěl namítnout, že Rupervelová neplatí jeho žold. Jenže on dostává peníze v portrétech. A ukládá si je do banky. Do Rupervelové banky. Polkl.

 

Záchranou pro oběť Rupervelové byl příchod Mureny. Na malé pódium, určené pro proslovy, vkráčel právě baron. Dobrý člověk, inovativní, otevřený novým myšlenkám, pravý osvícený panovník. Bohužel místo křiku přikyvoval. Alespoň do teď.

Z řady vojáků vystoupil generál Muškin a stoupl si vedle barona.

Ostřena vykřikla.

,,Co se to u ďáblů děje?! Proč jste obklíčil devět desetin městské aristokracie?“

Murena se poplašeně rozhlédl.

,,Devět? Já myslel že tu jsou všichni.“

Paklwick vykřikl dříve než stihla Ostřena odpovědět.

,,Prosím vás Mureno, nic z toho jsme si nedomluvili. Odvolejte tuhle svou gardu.“

Murena se za ním otočil ve svém spravedlivém rozhořčení.

,,Nedomluvili? Nedomluvili! Jsem baron! Vládnu! Nepotřebuji se s vámi domlouvat! Do želez s nimi!“

Rupervelová rovněž zaprotestovala.

,,Odmítám pobývat v žaláři jako nějaký obyčejný dlužník! Zamávejte svým pěnězům na rozloučenou!“

Murena se usmál.

,,Jen do toho vyděračko! Každé vaše slovo je pro mě důkazem!“

Baron se otočil ke generálovi.

,,Zamkněte je do pokojů. Nenechám o sobě říkat že jsem je vhodil do smrduté kobky.“

 

Vojáci přistoupili i k Ostřeně. Ta se rozhořčeně podívala po Muškinovi.

,,Co jsem udělala já? Sloužila jsem městu!“

Muškin si povzdechl.

,,Jejich městu. Ale jsem si jist že po vyšetřování tě baron propustí.“

Ostřena se chystala zaprotestovat, ale nenacházela slova. Nenáviděla řídící smetánku. Ale stále pracovala dál. Občas se jí obvinění zdála poněkud nepodložená ale ti lidé byli známí svými neřestmi. Samozřejmě že když vám někdo nabídne zkrácení poplatků nebo vrácení daní, odmítnete? Není to korupce, to je spolupráce.

Povzdechla si. Co si snaží namluvit? Každý ve městě příjmal úplatky. Všechno běželo hladce, nikdo si nestěžoval. Až na ty zatčené. Ale od toho přece vězení jsou.

Možná měla projevit trochu víc páteře. Ale nechat vládnout neschopného snílka? Ať si jí klidně zavře, zná všechny žalářníky ve městě. A navíc, Murena rozhněval mocné lidi. Postaví se proti němu. Vládce právoplatný nebo ne, jestli vypukne občanská válka, bylo by nejlepší jí strávit někde v klidu.

,,Paruvičko, půjdu s vojáky.“

Město potřebovalo trochu provětrat. Pouliční boje tohle dokážou. Stejně to tady neměla ráda.

,,Do toho. Třeba budete mít štěstí,“ s úsměvem kývla na stráže.

 

Ostřena ležela na posteli. Přemýšlela o posledních několika letech. Město bohatlo. Jednotná měna napomáhala bohatství nejen jejich země ale i městských států a obchodních republik kolem. Mocenský boj byl mírný a nestál příliš mnoho životů, trest smrti byl rezervován pro vrahy a jim podobné. Církev držela lidi pobožné ale přesto nebyla despotickou, lidé zkrátka milovali krásně zdobené chrámy. Pokud nebyl nejvyšší kněz opilý tak, že nevěděl kde je, byl to muž na správném místě. Až na to že to všechno bylo tak odporné. Ostřena byla přímočarý člověk.

Nebyla si jistá proč tu ještě je. Měla plné zuby tohohle mocenského boje už dost dávno. Kdyby ona byla na místě Paklwicka, vzala by to krvavě. Murena nebyl moc oblíbený. Stačí rozdmýchat malou revoluci a když si nikdo ničeho nevšímá, převzít moc. Už aby se něco změnilo. Nesnášela tyhle intriky. Ti lidé byli samí slaboši.

Najednou se ozvalo zaklepání. Hloupost. Bylo zamčeno zvenčí. Buď má příchozí klíč nebo se dovnitř stejně nedostane.

Ozvalo se škrabání a několik cvaknutí. Pak se dveře otevřely. U zámku klečel Kurínský a za ním stál s namyšleným výrazem Paklwick. Kurínský vešel dovnitř a i když právě schovával několik důmyslných šperháků vypadal pořád jako běžný úředníček.

Paklwick se nesl jako by tohle vše byla jen nemilá nehoda. Dveře se zavřely. Došel k ní a chvíli na ní hleděl. Teď začne vyjednávat. Bude jí chtít využít. Je tu aby vytvořil alianci z nutnosti.

Lord ještě chvíli stál a poté řekl jediné slovo.

,,Dovolíte?“

Ostřena poněkud šokovaně ustoupila stranou. Pakwick kolem ní prošel a dvakrát klepl do zdi.

,,Ah, jak se zdá tak jsem to našli. Do toho, ctěný pane Kurínský.“

Kurínský popošel dopředu a z jeho obleku se neznámo odkud vynořilo malé bourací kladivo. Napřáhl se jako golfista a praštil do zdi. Zasažená cihla se posunula trochu dozadu Paklwick se pomalu opřel o zeď. I pod jeho malým nátlakem se začala řítit dozadu. Odhalila se tak temná šachta, možná komín či starý kuchyňský výtah. Na dně zachřestily cihly.

,,Pane Kurínský, lano.“

Kurínský přikývl a schoval kladivo. Asi ze stejného místa kam šlo se objevil dlouhý provaz.Kurínský jej zavázal k těžké almaře a vyzkoušel zda uzel drží.

Ostřena se probrala ze šoku.

,,Dovolíte?! Nic jiného mi neřeknete?“

Paklwick se otočil.

,,Ten muž je neschopý. Sama to víte. Neuřídí město ani jediný den. A žádat o pomoc nepřijde. I má, dejme tomu, vláda, je lepší než to co se chystá nastolit. Neplánuji mrhat čas s vámi když mi někdo převrací město vzhůru nohama. Děkuji pane Kurínský.“

,,Vždy k službám.“

Převzal lano. Ozvalo se dupání okovaných bot a dveře se rozletěly. Paklwick si povzdechl. Vrátil lano Kurínskému.

,,Obávám se že je čas na mluvení.“

Důstojník vykřikl.

,,Nikdo se ani nehýbejte!“

Držel v rukou samostříl, právě tak jako zbytek jeho mužů. Paklwick se pousmál.

,,Ale no tak pánové, jsem si jist že se můžeme nějak domluvit.“

 

Ostřena si neuvědomovala co se vlastně stalo. Z Paklwickových úst se začala valit slova, byla si jistá že nějaké peníze změnily majitele. Několik vojáků jí vedlo někam pryč. Paklwick byl slizký had, každému se zalíbil a téhle náklonnosti hojně využíval.

Ostřena uslyšela opilecký zpěv. Ale ne, pomyslela si, něco tak strašného by jí Paklwick nemohl udělat. Ne, ne, určitě ne.

Běžný zpěv se linul jako bystřina života, tenhle se válel a rozvaloval jako bahnitý veletok v období sucha.

Dveře se otevřely, důstojník zamumlal něco o dočasnosti a vhodil jí dovnitř. Ostřena klesla na židli uvnitř. Tomatáš jí z druhé zamával lahví, napil se a dal se zase do zpěvu. Kroky se začaly vzdalovat.

Knězova píseň pomalu ztratila na hlasitosti a proměnila se v mumlání které brzy také skončilo.

Pak se Tomatáš ozval.

,,Jsou pryč že?“

Ostřena podezřívavě zvedla hlavu.

,,Ano. Vy nejste skutečně opilý?“

,,No jo, to je trochu divadýlko pro stráže. Tahle břečka by neopila ani abstinenta.“

Znechuceně láhev odložil.

,,Proč?“

,,Protože nikdo nikdy nepodezřívá opilého kněze,“ zašklebil se.

Ostřena na něj nevěřícně hleděla. To odporné, tlusté, opilecké prase se jen tváří pod obraz? A jak se zdá tak i on má plán k útěku. A to si myslela že je jen odporný jako ostatní. Netušila že je i stejně podlý.

,,Je mi z vás špatně.“

,,Mě je špatně z toho pití.“

,,Máte nějaký plán jak se odsud dostat?“

Kněz se usmál a rozhodil rukama.

,,Murena je slaboch. Nějaké okýnko Paklwickovi dá a ten mě odsud dostane. A já na vás jen tak nezapomenu. Počkáme a uvidíme, to říkám já.“ Na tváři tlustého kněze se objevilo cosi jako mazaný úsměv.

 

Dveře do pokoje, kde byla ,,ubytována“ madam Rupervelová a její manžel, se otevřely a dovnitř vstoupily stráže. Důstojník byl poněkud nejistý, hlavně protože měl v jejich bance své úspory.

„Ehm, madam Rupervelová? Vy a váš manžel jste povolání k baronovi.“

Bankéřka se zvedla a došla ke stráži.

,,Ale samozřjemě. Jen mi povězte, jak že se to jmenujete?“

Proti madam Rupervolé si každý připadal malý. Navíc bylo jasné že madam, lidský parní válec, mohla ho proměnit na ještě menšího. A nejen doslova, díky jejímu vlivu. Muž hledal oporu ve svých druzích, ale i ti se začínali bát o svou třetí dimenzi.

Ale jen klid, zatím se přece ptá jen na jméno.

,,T-Tadeáš Černík.“

,,Tadeáš Černík, Tadeáš Černík...“

Už to vypadalo že strážný vyvázne bez problémů. Rupervelová se usmála. Nebyl to příliš milosrdný úsměv.

,,Nepůjčil si náhodou tvůj bratr, Aleš Černík, od nás na zařízení hostince?“

Tadeáš nejistě přikývl. Prohlášení to bylo nevinné, jenže někdo jako Rupervelová se běžně nestará o hostinec jeho bratra Aleše.

Madam se znovu usmála.

,,Jsem si jistá že se mu daří výborně.“

Tadeáš nevěděl co se děje. Byl zvyklý na jasné výhružky. Tohle se mu nelíbilo. Ale on byl přece stráž. Vzmužil se. Kdo byl tenhle zaoceánský parník aby mu vyhrožoval?!

,,Madam, mám vás jen odvést k baronovi!“

,,Nu dobrá.“

 

V jednací síni baronského paláce, dlouho nepoužívané, usedl lord Paklwick proti Murenovi. Baron si povzdechl.

,,Víte, v běžné praxi se neloajální státníci popravují. A pokusy o útěk se trestají přinejmenším smrtí.“

Paklwick se pousmál. Tak proč ho tedy už dvakrát nezabil?

,,Pane barone, nemám na mysli nic než blaho města.“

,,To věřím. Vaše jediné štěstí je že jsem ochotný s vámi a dalšími významnými představiteli města jednat.“

,,S kým?“

,,Představitelé banky, stráže, armády, církve a cechů.“

Hlavou Mureny i Paklwicka proběhlo, zda se vůbec jednání s tím tupohlavým řemeslníkem dá říkat diskuze.

,,Výborně. A já za aristokracii. Jsem si jist že dojdeme k všeobecně vhodnému řešení.“

 

Všichni usedli ke stolu.

Madam byla ze všech nejjistější. Ona měla peníze. Ostřena měla na tváři výraz napůl znuděný a napůl opovrhující.

Přehlédnutelný sloužící roznášel kořeněné víno a mandlové pečivo. K šoku všech přítomných Tomatáš víno odmítl a dal si raději sladkost.

Generál Muškin stál po boku baronovi s postojem letitého vojáka, který čeká až hlavy domluví a pustí se zase do boje.

Pan Pulver se mračil. Viděl v tom všem trik těch zatracených inovátorů. Baron k nim přece skoro patřil. Cožpak si neuvědomuje že všechny ty vynálezy jsou spíš ke škodě?

Po panu Kurínském se nezdálo být ani vidu ani slechu. Ale sloužící se pro sebe usmíval. Pan Kurínský by jistě nechtěl na takové události chybět, byť by byl jen další pojistkou pro Paklwicka.

Baron se nejistě usmál.

,,Myslím že amnestie by byla vhodným prvním krokem. Jsem si jist, že jste si uvědomili vážnost situace dost.“

Ostřena na něj zpříma pohlédla.

,,Nic špatného jsem neudělala.“

Paklwick se pousmál.

,,To jistě platí pro všechny, kapitánko.“

Murena zavrtěl hlavou.

,,Čím bohatší tím nevinnější. Jenže to není důležité. Uznávám, že nemohu řídit město bez vaší pomoci. Ale rád bych omezil rozsah té pomoci. Vládne kompletní chaos. Levá ruka neví co dělá pravá.“

Paklwick potlačil vzdech. To byl organizovaný chaos. Ale svět ani jinak nemůže fungovat, všechno to drží jen na dobré slovo. Dokud nepřijde nějaký mamlas a nezačne si vymýšlet. Pokusil se usmát.

,,Bohužel to jinak nejde. Proč se vám tak příčí představa naší malé konstituční monarchie.“

,,Nemáme žádnou konstituci! Vás sedm není konstituce!“

Madam Rupervelová se usmála.

,,Máme ale peníze.“

Pulver se zamračil. Nelíbilo se mu kam tohle směřuje. Na druhou stranu cokoliv co dostane toho inovátorského blázna z křesla bude úspěch.

,,A co lidi? Neměli bychom se zeptat jich?“

Ostatní se po něm podívali. To bylo překvapivé prohlášení. Udělala tak i Ostřena, byť si to téměř vyčítala. Jestli na straně lidí nestojí zákon, kdo pak? Ale Pulver byl prostý muž, proběhlo hlavou Ostřeně. Ona sama věděla že lidé nemají tušení co chtějí, natož co by jim prospělo. Tedy nad rámec osobního rozsahu. Tomatáš se zachechtal. Věděl o lidech své.

,,Omlouvám se, ale lidé jsou ta poslední potíž kterou tu musíme řešit. Kdo ví jestli jí vůbec řešit. Pokud to bude přání boží, bude to přání lidu.“

Ostřena se cítila uražena tou namyšleností.

,,Opravdu? Doufám, že jste si tím jist. Dobře vím, co zmůžou nepřesvědčení lidé.“

Paklwick pozvedl obočí v údivu.

,,To znělo skoro jako výhružka.“

,,Buďte ujištěn, že to výhružka klidně mohla být.“

Baron se je pokusil utišit.

,,Prosím vás, musíme se shodnout, ne se dále hádat.“

 

Pozornost Ostřeny začínala polevovat. Během hodin diskutací, hádek, nezastíraných urážek, několika výkřiků a všeobecného hašteření se přistihla jak se jí zavírají oči a potlačuje zívání. Pomalu začínala mít pocit jakoby se jí hlava začala plnit vatou. Rozhodla se napít vína. Na moment to pomohlo, ale stále nebyla schopná udržet pozornost. Muškin se zdál mít stejné problémy. Pulver nebyl daleko od chrápání. Tomatáš se zdál být poněkud zdrženlivější a i Baron měl shrbená záda. Paklwick a Rupervelová stále chrlili další a další slova, Ostřena zjistila že automaticky začíná přikyvovat, jen aby už konečně zmlkli.

Tomatáš a ona byli mistři na zvládnutí lidu, Muškin voják, Pulver řemeslník ve špatné době, ale jeho lordstvo a madam bankéřka se v malé řeči, debatách a přemlouvání vyžívali.

Z úvah jí vytrhl hlas Mureny.

,,...dobrá lorde Paklwicku. Jestli je to jediná šance jak vás přesvědčit, pak snad ano. Souhlasíte madam?“

,,Jistě. Je to sice nekonvenční, ale nemíchá to ekonomikou.“

Ostřena se na barona zděšeně podívala. Co ty řady vojáků? Co ta nepopiratelná vojenská síla? Už zase ohýbá záda! Než stihla Ostřena vymyslet vhodnou námitku, nebo si alespoň vzpomenout co za řešení to bylo, další proud, řeka, slov jí umlčela. Ten zatracený prolhaný slizký politik, věděl že ho nikdo nebude poslouchat dost dlouho. Všichni už ho měli plné zuby. Odkývou cokoliv, jen aby se ho zbavili, slaboši.

Jenže udržet pozornost bylo zkrátka nemožné.

,,Když tedy souhlasíte, zítra můžeme probrat podrobnosti a organizaci,“ uzavřel Paklwick.

Ostřena doufalay že uvidí na Paklwickově tváři alespoň vítězoslavný úsměvy ale on držel masku dobře, starý lhář.

Teď už bylo, jak se zdá, rozhodnuto. Nebyl důvod je tu držet. Murena řekl něco o vojenské eskortě. Proč ne? Jestli se vůbec doklopýtá domů. Hlava se jí pomalu začínala točit.

Vstala. Rozločila se. Odešla. Moc si z debat nepamatovala. Co to Paklwick vymyslel? Většina byly naprosté kecy. Jak moc přinutil Murenu ustoupit?

No jisté je, že mocní jsou pořád stejně mocní, možná o trochu víc. Politici, odplivla si. Měla přemluvit Muškina a všechny je shodit z hradeb.

Zakopla o obrubník. Možná půjde spíš ke strážnici. Jsou tam lůžka. Je to blíž.

 

Madam Rupervelová si rovněž připadala velmi unavená. Ztěžka otevřela dveře banky. Byla blíž paláci než její domov. Ani ona ani její muž se necítili příliš dobře. Muselo to být to víno, asi vypili moc. Necítila se ale opilá. I tak se bála že jí její nohy neudrží.

Opatrně procházeli temnou chodbou. Její muž se debat neúčastnil, seděl v pozadí. Rozuměl číslům, ale slova nechával jí. I on se napil vína.

Prošli kolem účtárny. Bylo rosvíceno. Nahlédli dovnitř. Uviděli účetního v tvídovém obleku jak prochází jakýsi záznam. Madam Rupervelová ho vyrušila.

,,Co... co tu děláte tak brzo?“

Zjistila, že se jí plete jazyk. Velmi se jí chtělo spát.

Účetní zavrtěl hlavou.

,,To my povězte, tady dvacátého druhého, třiatřicet tisíc odnikud. A tady, třicátého prvního, padesát pryč. Kterým chudákům jste to odečetli? Co za pochybnou investici to bylo? Vy se o ty peníze skutečně umíte starat.“

Rupervelová se rozzuřila, ale už se jí motala hlava.

,,Co... si myslíte-“

,,Madam Rupervelová, vy si myslíte že svým vyděračstvím a lichvařením městu pomáháte?“

Pan Kurínský se zvedl. Pan Rupervel stál jako socha s bledou tváří. Naproti tomu madam byla vzteky rudá. Shluboka se nadechovala jak se snažila přemoct nevolnost.

,,Jestli... ihned-“

,,Madam, ihned už je pozdě. To víno bylo skutečně vynikající, že ano?“

Madam se zakuckala. Na moment stála jako opařená a pak pomalu přepadla dozadu.

,,Vás škoda nebude.“

Kurínský je nechal ležet na podlaze účtárny, tak jak spadli.

 

Muškin byl doprovozen až k domu. Jen vojenská disciplína a spartanský život mu umožnili udržet vzpřímené postavení. Byl k smrti unaven. Odemkl dveře a vstoupil dovnitř. Slyšel odcházející vojáky.

Shrbil ramena a rozstřesenýma rukama odložil plášť a opřel se o stěnu. Zatřepal hlavou aby z ní vyhnal otupělost. Pak uslyšel hlasitý povzdech z otevřených dveří do kuřárny. Pokusil se probudit své svaly a zvedl meč. Nikdo neměl být v kuřárně. Opatrně vešel.

V jednom z křesel seděl úředníček v šedém obleku a v ruce držel malý doutník. Muškin se pokusil vykřiknout.

,,Co... děláte v mém domě?!“

Kurínský se zvedl.

,,Pane generále, víte co vaše oddanost může způsobit?“

Muškin byl znejistěn klidem narušitele.

,,C-co tím myslíte?“

,,Měl jste se víc vzpírat. Nebo zmizet úplně. Loajalita vás nezbavuje zodpovědnosti. Městu se dařit nebude.“

Muškin tasil meč ale v ruce ho stěží udržel. Podíval se úředníkovi do očí. Viděl podobné na bojištích.

,,Jste vrah, masový vrah! Nenechám se od vás soudit!“

Kurínský si povzdechl. Většina z jeho obětí si zasloužila znát jméno jeho zaměstnavatele. Člověk jim to řekne a oni na něj hloupě zírají.

Byla to špinavá smrt. Kurínský otřel nůž do kapesníčku a oboje schoval.

 

Velekněží Tomatáš došel do městské katedrály. Všude bylo ticho, jen jeho pomalé kroky se rozléhaly velikostí tohoto monumentu. Cítil se malátně. Jak opatrně procházel kolem lavic, všiml si, že v jedné z nich kdosi sedí. Buď se usilovně modlí nebo tvrdě spí. Tomatáše napadlo, že je to nejspíš ubohá duše, které byl poskytnut úkryt na noc, či je to nějaký opravdu velmi zbožný poutník.

Chtěl po špičkách odejít, když se muž zvedl a zeptal se.

,,Vaše Arciexcelence, jaký je trest za život v hříchu?“

Tomatíš se nervózně usmál a přidržel se jedné z lavic.

,,Bohové odpouštějí, drahý muži. Nikdy není pozdě na vykoupení.“

Muž se pousmál. Jak se zdálo, byl vcelku malý, oblečen v levnějším obleku z tvídu.

,,A Vaše Arciexcelence, jak moc jist si tím jste? A co třeba klamání bližního svého? To se soudí?“

Tomatáš se začínal cítit velmi nepohodlně. Jakoby se stíny začaly prodlužovat.

,,C-cesty boží jsou... jsou...“

,,Jak jste vy pomohl městu, otče Tomatáši? Vaše klamy jen trávily už tak nemocného. Uspávali omdlévajícího.“

Tomatáš se zapotácel. Do teď otupělost přičítal nudnému jednání. Měl oželet i sušenky. Pan Kurínský k němu přikráčel. Mírně se usmíval, jak se ho opět chopil profesionalismus.

,,Jedno vám ale musím přiznat. Ty vaše svatostánky jsou opravdu pastva pro oko.“

Tomatáš se svalil na zem ale na tváři měl rovněž úsměv.

,,N-nebyl- nebyl to špatný život. P-peklo... nebo ráj, za- za ten život to stálo.“

Kurínský ho ušetřil trápení. Poté ho urovnal do smířlivé polohy, dal mu ruce na břicho a zatlačil víčka.

 

Pulver rázně dokráčel k domovu. Strážel odeslal pryč už před hodnou chvilkou, nebyl žádný stařík aby ho museli vodit za ručičku. Je pravda že se mu nohy trochu pletly ale byl vzhůru celý noc a den. Zatracení politici. Ale jak se zdálo ten starý lišák Paklwick na něco nakonec přišel. Cokoliv co udrží ty prokleté mašiny z jeho cechu. Nic nepřekoná silnou ruku s kovářským kladivem. Však oni mu ještě dají za pravdu.

Otevřel postranní dveře do kovárny. Zvláštní. Nebylo zamčeno. Palmína nejpspíš zapomněla zamknout nebo na něj čeká s večeří. No on jíst nebude, to divný víno mu stačilo.

Vešel dovnitř. Na rozviklané židli seděl pan Kurínský a pokuřoval. Pulver na něj zmateně pohlédl.

,,Ehm, dobré ráno? Co tu u bohů chcete takhle brzo?“

Kurínský vstal. Jak se zdálo, na tu horu svalů byla dávka příliš malá.

,,Pane Pulvere, co asi myslíte?“

Pulver zbledl. Strach a jed se slily dohromady.

,,K- kdo vás poslal?“

,,Jste zpátečnický ignorant, nevzdělaný dělník, přežitek. Vemte to tak, že mě zaměstnává město.“

,,B-byl to ten Paklwick ne? Nikdy- nikdy jsem mu neměl věřit co?“

Pulver se pousmál a pokusil se nahmatat těžké kladivo. Kurínský si povzdechl.

,,Je mi to líto, ale práce je práce.“

Jediným rychlým pohybem ho zabil. Nechal ho ležet na zemi a na něm váček s penězmi. Palmína a malý Perci si zasloužili něco co by jim trochu pomohlo. Alespoň ty Paklwickovy peníze dojdou lepšímu účelu. A cech bude na vdovu pohlížet přívětivě, zvlášť nový, jistě rozumnější cechmistr.

 

Paklwick procházel temnými uličkami se dvěma vojáky. Ze všech sil se snažil držet vzpřímeně. Co bylo v tom zatraceném víně? Ten baron není takový hlupák jak vypadal. Ale doma má v kabinetě dost protijedů a protiléků.

Bez jediného zvuku či varování jeho kroky osaměly. Otočil se. Nad dvěma mrtvými těly stál pan Kurínský a čistil si nůž.

,,Ah. Čekal jsem kdy si přijdete nárokovat zbytek platby.“

,,Omlouvám se lorde, ale jsem tu za novou zakázkou.“

Paklwick se zarazil.

,,Cože? Ale-“

,,Ano opravdu jsem si nepřišel pro peníze.“

,,C-co tu d-děláte?“

,,Co se běžně dělá v temných opuštěných uličkách? Vy byste to měl vědět.“

Paklwick nejistě ustoupil a nevěřícně se usmál.

,,Ne- ne, vy jste profesionál. Vy mě přece nezabijete. Kdo by mě mohl přeplatit? Dám vám pětkrát tolik. Dám vám kolik si řeknete. “

Kurínský se usmál.

,,Podobné si mysleli i ostatní. Smrt se přece děje jen těm ostatním, těm nevýznamným.“

,,Ne, to je šílenství! Beze- beze mě se město rozpadne!“

Úsměv nezmizel ani na moment.

,,To uvidíme.“

Paklwicka zabil rychle ale v jeho případě si říkal zda mu neměl dopřát alespoň trochu bolestivější smrt. Na druhou stranu to by nebylo ani příliš fér, ani příliš profesionální.

 

Baron stál ve své kanceláři. Bylo toho tolik co musel udělat a on byl tak unaven. Došel k oknu, opíraje se o nábytek. Třeba mu prospěje čerstvý vzduch. Chystal se okno otevřít když uslyšel suché a distinguované odkašlání. Otočil se a v křesle pro hosta seděl úředník v šedém tvídovém obleku.

,,Co... co děláte v mé kanceláři?!“

,,Všiml jste si jak málokdy na tohle lidé dostanou odpověď?“

,,Nenuťte- nenuťte mě tu otázku opakovat.“

,,Není třeba, slyšel jsem vás dobře.“

Pan Kurínský vstal a pokračoval.

,,Víte, pane barone, i vy za to můžete. I vy jste jeden z mocných. Mocný ale ne dost silný.“

Baronu pomalu začínalo docházet co dělá teto nenápadný úředníček v jeho kanceláři.

,,B-byl to ten starý všivák Paklwick že? V-však já- já bych mu- mu ukázal.“

Murena se skácel do křesla.

,,Jen- jen do toho! M- mohl jsem pomoci. M-městu už být- být hůř nemůže. “

Kurínský si povzdechl.

,,Jiný vládce možná, ale vy mu rozhodně nepomůžete.“

Zabil toho bláhového dobráka a nechal ho ležet v jeho křesle.

Tak. Hydře už zbývala jen jediná hlava.

 

Ostřena se dopotácela na strážnici. Noční směna jí pomohla na nemocniční lůžko. Za chvíli se objevil Paruvička.

,,Co se děje madam kapitánko? Mám sehnat doktora?“

Ostřena se hořce usmála.

,,Ne díky. Mělo- mělo mi dojít dřív, že Paklwick a Rupervelová nebudou- nebudou jen tak tlachat. Jed! Jaká hnusná- hnusná věc.“

Podívala se na Paruvičku.

,,To je přesně jejich- jejich styl. Ti- ti hnusní hadi.“

Její tvář ještě více zbledla. Uviděla jak se v rohu místnosti, ze šedi, objevil malý upravený mužíček v tvídovém obleku. Jen chvíli na něj hleděla a pak řekla.

,,Paruvičko... je- je-li ti život milý, vypadni.“

Ten tón znal, nepřipouštěl neposlušnost. Ustaraně se na ní podíval a uposlechl. Na jeho místě se objevil Kurínský a pochvalně přikývl.

,,Jsem rád, že jste ho poslala pryč.“

Ostřena se mělce nadechovala jak její srdce doháněl jed.

,,Tak. Kdo- kdo vás poslal? Měla- měla jsem pravdu? B-byl to Paklwick?“

,,Ne. Město, jestli ne nikdo.“

,,P-proč? Proč- proč já?“

,,Jak byste mohla chránit něco co tak hluboce nenávidíte? Váš odpor a nenávist byli jako jed pro tohle město. Možná smrtelný, ale hlavně oslabující.“

Ostřena na chvíli mlčela.

,,Nenechte- nenechte ten blbej jed mě zabít.“

Kurínský vytáhl nůž.

 

Ostřena viděla jak dýku očistil a zmizel nepovšimnut. Svět kolem ní se pomalu zastavil a zešedl. Odnikud přišla postava v temné róbě, s hlubokou kápí a kosou. Ostřena promluvila.

,,Takhle to být nemělo. Proč mě musel zabít?“

,,Sám vám to řekl,“ odpověděla Temná postava.

,,Ano, ale byla to pravda?“

Temná postava pokrčila rameny.

,,Co je a co není? Město dostane nový začátek. Ze zmatku možná vznikne nový, lepší řád.“

,,On je zabil všechny, že?“

,,Jistě. Jako hydra. Utnout jen jednu hlavu a na jejím místě vyskočí dvě nové.“

,,No ano, jenže snad v každém se skrývá hlava nebo alespoň vejce.“

Ostřena se otočila a s povzdechem vykročila vstříc nicotě.

 

Pan Kurínský si prohlížel probouzející se město. Čeká na něj osm mrtvol, čerstvý začátek a úplný chaos. On sám zmizí. Je na čase jít o dům dál.

 

Kapitola 1-1 z 1
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Michal Molavský 15.9.2015
 

Super text. Hodnotím pěti hvězdičkami ;-)

Čeněk Malík16.9.2015
 

Díky!

Dostálová Lenka27.7.2015
 

Ahoj, Čeňku,

tvá povídka je celkem slušně napsaná na to, kolik je ti let. Líbí se mi, jak originálně dokážeš popsat věci, jako například „hudba stvořená pro pozadí nudy“. Přesto jí ještě něco chybí, je taková… suchá. Hodně povídání o jednotlivých postavách, pak nezajímavá střední pasáž o čemsi, a nakonec bum bum a je hotovo, jestli víš, jak to myslím. Kladem rozhodně je, že se člověk navzdory vysokému počtu postav neztrácí v jejich rozlišování, jsou dobře vykreslené. Tvůj pravopis je také dobrý, i když jsem občas našla nějaké to i/y, chybějící čárku nebo překlep.
Jediné, co mi na ději vadilo, byl vrah Kurínský. Jak se dokázal tak rychle přemisťovat po městě, že zastihl všechny oběti právě v okamžiku, kdy dorazily domů?

Ze zvědavosti… Kdo tedy nakonec Kurínského poslal? Bylo to skutečně „město“, jak sám tvrdil? Nebo snad jediná další jmenovaná postava, Paruvička? Jak sama jedna z postav řekla, je bystrý a schopný, ale jako intrikář mi nepřipadal. Nebo snad Kurínský jednal z vlastního rozhodnutí? Nechtěl by potom ale zůstat, aby se přesvědčil o tom, jaké výsledky jeho činy budou mít? Jak navíc věděl, že ne všichni půjdou domů?

Ráda si přečtu i další povídky z tvého pera. Myslím si, že talent určitě máš.

Hodně štěstí!

Lenka D.


P.s.: Velké písmeno v nadpisu ve slově „noc“ je úmyslně? Pokud ne, hodilo by se spíše malé po pravopisné stránce.

Čeněk Malík28.7.2015
 

Ahoj, Lenko,

děkuji za hodnocení, suchost mi ušla a jsem rád že jsi mě na to upozornila. Abych se přiznal, mým hlavním motivem byly skutečně postavy, proto se asi dá vidět, že jsou nejvíce propracované. Děj jsem musel přepracovat takže možná trochu utrpěl.

Ke Kurínskému, jedná se o postavu zčásti nadpřirozenou, je to mistrný vrah, který se objevuje odnikud a zabíjí své oběti efektivně. Nejsem zrovna hrdý na jeho zdánlivou všeschopnost, ale snadno vysvětluje právě ty chyby v ději jako zastižení všech obětí tam kde je chce mít.
Kurínského nikoho neposlal, rozhodl se je zabít všechny sám, kvůli jeho únavě a znechucení s městem a politky. Doufal že svými činy pomůže městu změnit se v něco nového. Jenže stále byl profesionálním vrahem. Pro svou pýchu musí mít zaměstnavatele. Nezůstal, protože se snažil být stále přísně nezůčastněný a možná se mu nakonec ani nelíbilo co udělal.

Velké N jsem opravil, byl to opravdu jen překlep.

Ještě jednou děkuji za hodnocení, v psaní budu pokračovat dál a snad se ještě zlepším.

Čeněk

Dostálová Lenka29.7.2015
 

Tak takhle to je:-) To mě nenapadlo. Buď jsem to nepostřehla, nebo v povídce (kromě zmínky, že Kurínský nezanechá nikdy důkazy ani svědky) není žádný náznak, že by se mohlo jednat o něco nadpřirozeného. Celé dílo mi přijde takové... industriální, mystično jsem nečekala:-)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Čeněk Malík

O mně

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •