IKAR CZIKAR CZ

Perný den Kryštofa Kopačky (Pavel Nitka)26.7.2011
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 15850, Komentáře 0

 

Perný den Kryštofa Kopačky

                                                                                   I.

 

 Ten den začal pro Kryštofa Kopačku poněkud nezvykle. Za okny cvrlikali ptáčci a sluníčko již dávno lechtalo svými nesmělými paprsky věž poleňského kostela, ale Kryštof se stále nechystal opustit pohodlí svých prachových peřin. Byl všední den a přitom se neozval nepříjemný zvuk budíku, byla středa a Kryštof nešel do rachoty.

 
Bolela ho hlava, ale to mu vůbec nedělalo žádné starosti, měl žízeň a nešel se napít. Prostě ležel a poslouchal vzdálené zvuky, které vydával svět za okny jeho garsonky. Přemýšlel. Pod okny projel autobus...
 
Byl to ten autobus, kterým Kryštof cestoval do práce minulé úterý, to úterý kdy tomu idiotovi s maturitou došla trpělivost a navrhl tomu debilovi s vysokoškolským diplomem Kryštofovo propuštění. Člověk jednou zaspí a už se veze! Vlastně zaspí podruhé, nebo to bylo potřetí? Pal to čert, jednou zaspí a těm vykořisťovatelům se to nelíbí! Copak oni se nedívali v pondělí do noci na fotbal? A pokud se dívali, tak co u toho pili? Asi čaj a bezinkovou šťávu, když ráno bez problému vstali...
 
Kryštof bezinkovou šťávu nepil. Nepil dokonce ani ten čaj, neboť by byl večer v hospodě za exota! Ano v hospodě... Přece se nabude na fotbal dívat doma, když v hospodě mají velkou televizi, prsatou servírku a dobré pivo! A jak krásně se tam po nespravedlivě odpískané penaltě nadávalo!
 
 Budík nezazvonil, protože nebyl důvod. Kryštof dnes do továrny nepůjde, Kryštof totiž rozšířil zástupy nezaměstnaných. Však to včera večer řádně oslavil! Trochu mu kazilo náladu to, že se někteří kamarádi vytratili poněkud brzy, prý ráno musejí vstávat, ale stačilo že tam zůstal Radek Svačina! Radek je podnikatel, vstávat nemusí a spát asi taky nikdy nechodí. Prostě sedí kousek od výčepu a vydělávají za něj restituované peníze!
 
Bolest hlavy se zatím dá překonat, ale ta žízeň začala být poněkud nesnesitelná. Byl nejvyšší čas k opuštění postele!
 
Člověk který nikdy netrpěl kocovinou nikdy nepozná, jak lahodná může být voda z kohoutku. Kryštof tuto slast poznal již nesčetněkrát a proto jej chuť chlorované vody nijak nepřekvapila, naopak znalecky posoudil její tvrdost, teplotu a s údivem zjistil, že dnes by mohl i prát bez rizika vzniku vodního kamene na bubnu pračky!
 
Prát se však nechystal.... Takové složité operace si nechává až na víkend, na dny klidu a míru, na dny kdy mu vypere sousedka Majka. Ona Maruška Kocmanová má totiž pro Kryštofa velkou slabost a vůbec ji nevadí, vyvařovat mu v neděli ráno silný vývar a minulý měsíc mu dokonce upekla štrúdl. Ale co s načatým dnem? Už ví...  Zajde si na pivo a tam už na něco přijde!
 
Jenže hospodu otevírají až za dvě hodiny a tak je třeba nějak zabít čas. Co si třeba dát šálek čerstvé kávy? Kryštof však kávu nepije a už vůbec ne z šálků... Proto si uvařil hrnek kafe!
 
Voda v rychlovarné konvici brzy dosáhla bodu varu a (dnes už bývalý) dělník z továrny na výrobu nášlapných min a koncovek hasičských hadic, se usadil před vypnutým televizorem. Proč by jej taky zapínal? Včera televizi viděl v hospodě a po skončení fotbalového zápasu tam nic zvláštního nebylo, takže proč by tam mělo být něco lepšího dnes?
 
Kafe krásně provonělo Kryštofův staromládenecký byt a pan Kopačka se ponořil do vzpomínek. Nevzpomínal však na své krásné dětství, nevzpomínal ani na krásný týden u moře který prožil
předloňské léto spolu s rodinou své sestry a dokonce nevzpomínal ani na léta strávená při výrobě nášlapných min a koncovek hasičských hadic. Vzpomínal na to, co vlastně dělal včera! Fotbal skončil, kluci odešli relaxovat před směnou, televize byla barevná, Radek Svačina poručil další rundu, servírka Jana začala být protivná, přišla nějaká čarodějnice...
 
Ano! Přišla nějaká čarodějnice! Ale co to bylo za bosorku? Radek ji znal, ona vlastně přišla za ním! Ale kdo to byl? Určitě to nebyla žádná mladá slečna, ale určitě nezažila Vánoční atmosféru více než pětatřicetkrát. Havraní vlasy jí padaly do očí a když si je upravila... Ty oči! Probodávaly Kryštofa jako vnitřnosti železné panny oběti Alžběty Bathoryové a on si dokonce nestihl všimnout jejich prsou! Byla krásná? To nevěděl!
 
Vzpomínky se třídily a začaly dostávat konkrétní obrysy. Bolest hlavy pominula a kocovina zmizela, jako by ji odčaroval Harry Potter svou hůlkou. Co se to vlastně včera stalo? Četla Kryštofovi z dlaně, držela jej za ruku a uhádla vše! Znala jeho minulost, přesně popsala jeho přítomnost a tajuplně neodhalila jeho budoucnost. Bral to jako dobrý vtip, byla to přece Radkova známá a Radek je slepičí prdélka. Co neví to neřekne!
 
Ale ty řeči které vedla! Být střízlivý, přecházel by mu mráz po zádech. A nakonec vyvolávala nějaké duchy... To bylo při poslední rundě a zatímco Radek připíjel na zdraví, ona brblala nějaké formulky, za které by se nestyděl ani profesor Brumbál. A když Jana odmítla donést jednu chodníkovou, to je štamprlička na cestu domů, tak sáhla do vlastních zásob.
 
Ano teď si přesně vzpomíná. Vytáhla z kožené taštičky malou lahvičku, naplnila Kryštofův pohárek, opravdu jen jeho pohárek, a rychle svou láhev schovala. A potom řekla podivnou větu: „ První přání, které po vypití vyslovíš nahlas, se ti splní! Dávej si pozor, co vypustíš z úst... Může se ti to vymstít!
 
Čas otevření restaurace se přiblížil, kafe bylo dopito a Kryštof vyrazil do ulic. Netušil, že na tento den nikdy nezapomene, že na něj nezapomene celá Poleň, celá republika a dokonce i celá CIA! A dokonce na něj nezapomene ani sklerotický Radek Svačina.
 
Slunce se již vyhouplo vysoko nad obzor, paní Peřichová z domova důchodců už dávno koukala z okna a sledovala kdo přijde do místní restaurace jako první, pan Povejš ze stejného zařízení už přečetl denní tisk a Radek Svačina už stepoval před hospodou. Servírka Jana čekala na časové znamení, které ji dovolí otevřít výčep a Kryštof se procházel po náměstí.
 
Sledoval cvrkot každodenního života a úplně vypustil z hlavy svůj včerejší zážitek. V hospodě se už čepovalo, Radek si poroučel už druhé pivo ale Kryštof se stále procházel. Prohlížel si výlohy obchodů a přemýšlel o tom, co si určitě nikdy nekoupí... Došel k výloze krámku s elektronikou a zadíval se na
vystavené televizory. Jeden byl zapnut a právě probíhal přímý přenos brífingu amerického prezidenta. Zrovna řešil nějaký hodně důležitý mezinárodní problém, ale Kryštof to neslyšel... Jen koukal na zářící obrazovku a myslel si svoje.
 
A potom to přišlo! „Tobě se to mluví“ ulevil si a dodal: „Přál bych si, aby jsi se podíval na to, jak tady žiji já! Nebudeš se stačit divit!“ Mluvil nahlas a bylo mu to jedno. Kryštof byl dost rozohněn a vůbec mu nevadilo, že jeho slova slyší celá Poleň! A dokonce ho slyšel i americký prezident, který se právě objevil pod podloubím poleňského náměstí....
 
Kapitola 1-1 z 8
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Pavel Nitka

O mně

http://nitka.blog.idnes.cz/

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •