IKAR CZIKAR CZ

Osudovej vlak (Erika Vick)2.7.2016
 

4
 počet hodnocení: 6
přečtené 5107, Komentáře 28

 

1. kapitola

 

„Haló, seš hluchá?“ vytrhne mě ze sna čísi hlas. „Konečná, vystupovat!“

Ospale zamžourám na modrou uniformu, která se nade mnou tyčí jak telegrafní sloup, a nemohu se pohnout. Zářivky na stropě vozidla mě nesnesitelně bodají do opuchlých víček a při každém zamrkání mám pocit, že stahuji starou, zrezivělou roletu. Spala bych, až bych brečela, podařilo se mi zabrat teprve před pár minutami a už mě ten sadistický řidič vyhání do zimy. Jak ráda bych se schoulila na zadním sedadle a znovu se ponořila do sladkého snění...

„Vypadni, nebo zavolám policajty!“ zařve šofér, až leknutím nadskočím.

Neochotně se vypotácím do chladné noci. Začátkem dubna jsou ještě přízemní mrazíky a štiplavý vzduch mě rázem probere. Poprvé nocuji na ulici a díky tomu vím, jak je asi bezdomovcům, kteří zoufale hledají teplé místo, kde by složili hlavu. V autobuse se sice topilo na plné pecky, ale o pohodlí nemohla být řeč. Řidič kosil zatáčky jak na Rallye Dakar a několikrát jsem si málem rozrazila čelo o sklo.

 

Kloubák zajede do smyčky a šofér s ledovým klidem natáhne nohy na volant. Evidentně nepociťuje sebemenší výčitky svědomí, že mě chladnokrevně ponechal napospas osudu. Drobně mrholí, a tak přeběhnu silnici směrem ke kryté zastávce a s neskonalým vděkem ji přijmu jako dočasné útočiště. Jak málo člověku stačí ke štěstí, někdy jen ta doslovná střecha nad hlavou. Za půl hodiny jede další noční spoj a na konečnou to trvá rovných pětačtyřicet minut. Pak už to bude pohoda, kolem páté se Praha začne probouzet k životu a ty dvě hodiny, než školník odemkne bránu učiliště, nějak přežiju.

 

Příšerná noc, ale všude lépe než u Vládi. Stále cítím jeho odporně studené pracky, svírající můj krk jako kleště, a při polykání mě dosud tlačí na ohryzku. Do poslední chvíle jsem věřila, že si se mnou hraje, takové divadlo na efekt, abych moc nezlobila, ale když nepovolil, měla jsem strach, že mě skutečně zardousí. Jeho prázdný pohled naháněl husí kůži. Jako by mu bylo úplně jedno, že půjde na pár let za katr! Plivla jsem mu mezi oči, a jen tak se mohla vysmeknout. Na estéta jako Vláďa zafungoval flusanec spolehlivě.

Zatímco poslepu šátral po vlhčeném ubrousku, naházela jsem do batohu nejnutnější věci, hodila si veškeré své jmění na záda a řítila se po schodech. Nebála jsem se, že se vrhne za mnou. Vláďa byl nejen namydlený šamponek, ale také zbabělec, který by na útok před zraky sousedů nesebral odvahu. Troufl si na mě jen za zavřenými dveřmi, jako většina mužů s agresivními sklony.

„Stejně si tě najdu!“ vykřikoval za mnou. „Udělám ti ze života peklo, holčičko!“

Vláďa byl hezký, hodně hezký, a ze začátku se ke mně choval vzorně. Stále se mi vybavuje naše první setkání na Matějské pouti a růže, kterou mi vystřelil. Na první ránu! Jenže měl slabost pro alkohol a když se mu na záda pověsila opice, ztrácel nad sebou kontrolu, což jsem bohužel zjistila, až když jsme spolu začali bydlet. Byla jsem do něj zamilovaná a když si loni na podzim pronajal garsonku a nabídl mi, abych se k němu nastěhovala, nezaváhala jsem ani vteřinu.

Všude lépe než u otčíma, pomyslela si tehdy. Vida, jak se moje laťka rapidně snižuje, pousměju se hořce, když si na to vzpomenu. Teď nepohrdnu ani nočním autobusem, jen abych se těch dvou prevítů zbavila. Dnes to nebylo poprvé, co na mě Vláďa vztáhl ruku, už předtím mi párkrát jednu vrazil. Tentokrát jsem se ho ale vážně bála a zařekla se, že ho do smrti nechci vidět. Podruhé by slina na andělském obličeji nemusela tu fajnovku vyvést z míry!

 

Z pomačkané krabičky, kterou jsem si ve spěchu přihodila do batohu, vytáhnu poslední Vláďovu camelku a zapálím si. Mechanismus na střídání plakátů tiše vrní a ve skle spatřím mámin vyčítavý výraz. Leknutím sebou škubnu.

„Promiň, mami,“ omlouvám se zahanbeně. „Víš, že normálně nekouřím....“

Před mámou utéct nemůžu. Nikam. Když před dvěma roky umřela, cítila jsem její přítomnost v každém koutě. Nějakou dobu jsem se proto sprchovala v plavkách. Šmírovala i pod peřinou, když jsme se s Vláďou milovali. Nic jsem z toho neměla, nepomohlo mi zhasnuté světlo, ani deka, úzkostlivě vytažená k ramenům. Byla se mnou všude, prostupovala zdmi. Dřív jsem schovávala Bravíčko do učebnice a předstírala, že šprtám. Máma vždy rozrazila dveře do pokoje a když spatřila obálku s dějepisem, významně zvedla ukazováček. „No proto!“

Po její smrti mi podobná finta neprošla, máma mi viděla do karet. Nejvíc mě děsila utkvělá představa, že mi čte myšlenky. Fajn, alespoň se konečně dozví, co si celej život myslím o tom šmejdovi, kterýho přitáhla domů!

„Fakt si toho pitomce chceš vzít?“ zeptala jsem se mámy v den svatby. „Dva roky je na pracáku, v jednom kuse čumí na fotbal a koupe se jednou za tejden! Tobě nevadí, že páchne jak zmoklej pes?“

O tom, že mě od třinácti svlíkal očima, jsem raději pomlčela.

Máminy úchvatně nalíčené oči se zaleskly. „Až ti potáhne na čtyřicet, tak to pochopíš, Terezo.“

„Ježiš, nebreč!“ zděsila jsem se, když jsem viděla, jak se jí po tváří koulí všechna ta beznaděj a znouzectnost. „Ta vizážistka stála patnáct stovek!“

Máma odevzdaně žmoulala svatební kytici a dozajista přemítala, co by se stalo, kdyby prchla od oltáře jako Julia Roberts, která ve filmu permanentně nechávala své ženichy na ocet. Zula by si střevíčky, upalovala vstříc svobodě a za ní by se marastem rozbahněných dlažebních kostek vinula sněhobílá vlečka. Nakonec ale odhodlaně vešla do obřadní síně a vyslovila nejneupřímnější ano svého života.

Z titulu mladá paní se stejně neradovala dlouho.

 

Uhasím nedopalek podrážkou sešmajdaných tenisek a povyhrnu rukáv. Ještě dvacet minut! V okolí není ani živáčka, doléhá sem jen hlahol štamgastů z nedalekého nonstop baru. Šofér bezstarostně klimbá v osvětlené kabině, kdybych náhodou musela volat o pomoc, neslyšel by mě. Srdce duní, až se mi kůže na krku vlní jak zčeřená hladina. Jestli tuhle noc ve zdraví přežiju, bouchnu si šampaňský!

Před barem vrávorá mladík v povědomé, křiklavě oranžové péřovce.

Zatrne mi: Sakra, Vláďa! Jak mě tu našel?

Vzápětí se uklidním, bundu letos nabízelo Tesco ve výprodeji a chodí v ní celá Praha. Rychle uhnu očima, nechci, aby si kluk vyložil můj strnulý pohled jinak. Frajer však hbitě přeskočí zábradlí a vetře se do mého azylu. „Nazdar, kopretinko.“

Chlast z něj táhne na sto honů. „Pojď na panáka, zvu tě.“

Odlepím zadek od plechové lavičky tak rychle, jako kdyby mi někdo oznámil, že je čerstvě natřená, a mlčky přeběhnu na druhý konec nástupiště. Máma mi vždycky vtloukala do hlavy, že mám chlapy v podroušeném stavu ignorovat. Jenže někdy netečnost pobouří opilce víc než dvě facky!

„Hej, mluvím s tebou!“ procedí mezi zuby.

Zpanikařím a roztřesenými prsty nahmatám v kapse džín mobil. „Dej mi pokoj, nebo zavolám policajty!“

Upřímně se zasměje. „To se dřív dovoláš Ježíška."

Zatraceně, má pravdu, než bych vytočila tísňovou linku a nahlásila, kde jsem, protože nemám ani tušení, kam mě ten autobus uprostřed noci zavezl, už by mě stačil znásilnit, a dokonce mi vlastníma rukama vyhrabat v nedalekém parku dvoumetrový hrob. Přiloží si cigaretu k ústům a pevně ji semkne rty, aby měl volné ruce.

„Nedělej fóry!“ zahuhlá a pokusí se mě obejmout.

Srdce mi málem prorazí žebra. Tady přestává všechna sranda! V náhlém vnuknutí mu plivnu mezi oči, stejně jako Vláďovi.

Forrest Gump dostal od matky nejcennější radu. „Když se dostaneš do problémů, utíkej!“

Rozkmitám nohy, jak nejrychleji dokážu a pádím směrem k zlověstně vyhlížející stromové aleji. Za normálních okolností bych do ní nevkročila za bílého dne, ale teď nejsou normální okolnosti!  Po škole chodívám běhat, teď se mi kondička hodí.

„Jen počkej, ty krávo!“ slyším za zády.

Tuším, že vyběhl za mnou, dusot čtyř podrážek se rozléhá nocí jako Velká pardubická. Živě si představuji zítřejší morbidní titulek na hlavní straně Blesku.

Když si jednou za uherskej rok zapálím, hned je oheň na střeše. A kde jsi teď, mami, když mi jde o život? O život???

Miluju život, přestože jsem nikdy neměla na růžích ustláno. Hlavou mi proběhnou všechny věci, které mám ráda. Hranolky z Mekáče. Chinaski. Filmy a seriály. Vždyť bych se ani nedozvěděla, jak dopadne můj oblíbený hrdina. No, to se nedozvím stejně, seriály jsou nekonečné a velkého finále se moje generace nedožije.

 

Ozvěna za mými zády se rozplyne do ztracena. Zpomalím, ale neodvážím se ohlédnout. Na záda mi dýchá mrazivý vánek a šepot stromů, do jejichž listí padají kapky deště. Ten frajer to musel vzdát.

Aniž bych se otočila, dojdu až na konec aleje a v dálce, pod svitem pouliční lampy, spatřím sloup s jízdním řádem. Zkrátila jsem si cestu o celou jednu zastávku!

Noční autobus zajíždí k obrubníku.

Proboha, jen to ne! Já už tohle nehodlám absolvovat znova!!!

Zmobilizuji poslední zbytky sil a vůz doběhnu. S úlevou se zhroutím na zadní sedadlo. Společnost mi dělají první ranní ptáčata: uklízečky, dělníci, zdravotní sestry.

Všechno se zdá tak nějak optimističtější.

 

Nečekala jsem tak dychtivě na den svých osmnáctin jen proto, aby skončila zahrabaná v listí někde v parku. Čert vem hranolky z Mekáče. Kdyby mě ten chlap zamordoval, umřela bych, aniž bych přišla na kloub záhadě, která mě celý život tíží: kdo mě zplodil. Na den, kdy dosáhnu plnoletosti, jsem si totiž dala velké předsevzetí. Najít svého biologického otce.

Kapitola 1-1 z 5
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Severína10.12.2016
 

Drahá, Erika.

Som rada, že si skoro po štyroch mesiacoch dala novú kapitolu - Osudového vlaku. Len dúfam, že na ďalšiu kapitolu nebude zas tak dlho čakať.
V celku je to dobré. Ja som tiež premýšľala, ako sa dostane zo zamknutého bytu. Uvažovala som podobne, ako Tereza. V mojej predstave sa dostala von po hromozvode, ktorý bol blízko okna.

Ja som už dopredu tušila, že to nebude jej pravý otec. Erika, ja by som to máličko viac zdramatizovala. Táto verzia je dosť poklidná. Nič mimoriadne sa tam neudialo. Hneď zistila, že toto jej otec nie je. Ale, čo keď predsa len... to je jej otec? Veď jej hovorí, že veľa cestuje, chodí s kapelou a tam je veľa faniniek, ktoré sú niektoré ,,povoľné." Tereza mohla viac uvažovať, byť na pochybách, v sebe, vo svojom vnútri. Obzerať si ho, hľadať podobu. Pýtať sa ako a kde sa s matkou zoznámili. Viem, že ani ja nemám rada ,,Vatu" okolo, ale toto mi tam naozaj chýba a nepríde mi to ako zbytočnosť. Jemu by som tam dala trocha viac frajerské a sebavedomé vystupovanie. Trebárs si ju mal viac obrezať, lišiacky sa usmievať. A rozmýšľať, ako si na nej pochutná, ako na skvelej torte. Neviem, či rozumieš? Ako som písala v celku je to dobré, ale ,,suché" Možno by to chcelo trocha viac omáčky.


Dúfam, že sa na mňa Erika nehneváš, že som ti to podala priamo, bez vytáčok. Ja by som ju nechala, nech s ním ide na chatu. Nech sa spáli. A v noci uteká neznámo kam, plače, stopuje autá. Je nešťastná, sklamaná, slabo oblečená, možno si tam v strese aj niečo zabudne. Svet pre ňu stratí príťažlivosť, už nikomu neverí. Nechce sa jej vrátiť do Prahy, do školy... Skoro všetci ju sklamali, ktorých pozná. Priateľ, druh matky... dokonca aj údajný otec. V tej chvíli jej zastaví auto... čo má urobiť, nastúpiť, alebo nie? Kto sedí za volantom? Ďalší úchyl? Veď nezodvihla ruku, auto zastalo samo?

Toto je moje uvažovanie. Takto som to videla ja, keď som sa ponorila do sveta Terezy. Viem, že stále ju stretávajú len samé zlé veci. Nič jej nevychádza, nedarí sa jej. Tu je výborné dať jej uvažovanie, myslenie, možno aj trocha depresie, smútku...

Erika, dúfam, že sa na mňa nehneváš, že som ti to napísala tu na verejnej stránke, nie v súkromí. Urobila som to preto, aby to bolo inšpiráciou aj pre iných.

Erika, píš, píš, teším sa na ďalšie kapitoly. Vieš, že som tvoja stála čitateľka.

Erika10.12.2016
 

Milá Severínko, děkuji za komentář, vůbec se nezlobím, naopak, je to přínosné znát pohled někoho jiného. Tato dějová linie neměla být nijak významná, je to první setkání s možným otcem. Kdyby ale jela na chatu, tak by to zas nebylo uvěřitelné, to by musela být hodně hloupá. Kapitolu jsem zatím stáhla, ani já jsem s ní nebyla na sto procent spokojená.

Severína7.8.2016
 

Pekný večer, Erika. Prečítala som túto kapitolu podrobne a pomaly. Urobila som si v duchu už podrobnú analýzu o ktorú si ma žiadala. Napíšem ti ju na mail.
Pekný večer.

Olga Vrbová7.8.2016
 

Konečně :-)
Už jsem byla natěšená na pokračování....Eriko vy nás napínáte. Ale pěkné. Moc

Erika7.8.2016
 

Děkuji, Olinko, ani jsem nečekala, že můj román bude mít tolik ohlasů. Jsem ráda, že se líbí

andrea M3.8.2016
 

Dobry den pani Erika musim souhlasit s ostatnimi tohle je opravdu hodne dobra zalezitost. Kdy zas date nove kapitoly? Za me je to jedna z nejlepsich veci co jsem tady posledni dobou cetla. Strasne se mi libi ze umite do par vet nacpat tolik emoci treba o ztracenem detstvi kdyz jela za kamaradkou - nadhera. Prosim nenechte nas dlouho cekat. Aja.

Erika3.8.2016
 

Milá Ájo, děkuji za pochvalu, která mě nesmírně potěšila. Pokračování existuje v mé hlavě, teď zbývá jen ho napsat. Jak už jsem tu zmiňovala, mám dvouletého synka, který pro můj koníček nemá moc pochopení, takže píšu jen ve volných chvilkách, když spí :-)) Budu se snažit nahrát další část co nejdříve.

Lucie Kantorová1.8.2016
 

Jsem moc ráda, že jsem našla k přečtení další dvě kapitoly. Příběh se rozvíjí zajímavě, jsem zvědavá, jak bude pokračovat. Moc se mi líbilo to střetnutí s Vláďou, skoro jsem si taky přála, aby řekla ano a skočila mu kolem krku :-). Samozřejmě nesmyslně :-). Jen konec páté kapitoly mi přišel trochu rychle useknutý, snesla bych ho i více rozepsaný a přidala bych i více popisu. Každopádně zase se určitě brzy vrátím!

Erika2.8.2016
 

Milá Lucko, děkuji za komentář, jsem ráda, že mé dílko sledujete. Ohledně konce kapitoly... zkusím něco vymyslet.

J.K.1.8.2016
 

Skvěle napsané, líbí se mi to.

Erika1.8.2016
 

Děkuji za pochvalu, která mě vždy "nakopne" k dalšímu psaní.

Severína1.8.2016
 

Erika, ja sa tiež pripájam k tomu, že je to príjemné čítanie a dobre to naväzuje na predchádzajúce kapitoly. Nie je to zmätočné a nesúvislé. Len mi je ľúto dievčaťa, ale snáď sa dočká lepších časov. Len pokračuj, Erika, veľmi sa teším, určite nevynechám ani jednu časť.
Rada čítam tvoje príbehy, sú také ľudské, čítavé, zaujímavé. Mám radosť, že som ťa tu objavila a začítala, len teraz sa mi už nechce prestať čítať ťa.

Erika1.8.2016
 

Milá Severínko, milá Olgo, děkuji vám oběma za pochvalu, jsem ráda, že se vám mé příběhy líbí a těší mě, že čekáte na nové kapitoly. Budu se snažit přidávat nové díly co nejčastěji.

Olga Vrbová31.7.2016
 

Konečně další pokračování :-) :-)
Už jsem se moc těšila a nezklamala jste mne.....
Opravdu moc pěkné čtení.

Olga Vrbová16.7.2016
 

A zaslouženě dávám plný počet hvězdíček

Olga Vrbová16.7.2016
 

Dobrý večer Eriko,
krásně psané, příběh se čte- jak se říká- jedním dechem. Už teď vím, že kdybych měla v ruce knihu, neodložím ji, dokud celou nepřečtu..... Těším se na pokračováni a třeba někdy bude i ta knížka.
Ať se vám daří a pište dál.

Erika17.7.2016
 

Jé, to jste mi udělala radost. Děkuju.

Severína10.7.2016
 

Ahoj, Erika.
Ja som ti dala 5 hviezdičiek. Lebo sa mi to veľmi páči, už teraz sa neviem dočkať pokračovania. Som veľmi zvedavá, kto jej napísal správu, či to bol naozaj otec, ale myslím, že nie. Veď nechám sa prekvapiť. Len dúfam, že to nebude dlho trvať.
Tento román sa ti zatiaľ veľmi vydaril. Vždy sa teším, keď vidím, že pridala novú kapitolu.
Nechceš pozrieť na môj román? Je písaný po slovensky, ale ak ti to nerobí problém, bola by som rada, aspoň pár kapitol. Nerobím si reklamu... naozaj nie.

Erika10.7.2016
 

Milá Severíno, skutečně jsi mě velmi potěšila a dala mi nový impuls k psaní. Do tvého románu ráda nahlédnu, slovenština mi vůbec nevadí. Pak ti také řeknu svůj názor, pokud o to budeš stát. Hezký zbytek neděle

Severína10.7.2016
 

Samozrejme, že stojím o tvoj názor. Budem sa tešiť, ak ho napíšeš.
Ďakujem.

Erika10.7.2016
 

Milí čtenáři, všechny vás moc prosím, nebojte se komentovat, zda se vám líbí, jak se příběh vyvíjí, co vás baví, co vás nudí, cením si každého postřehu.

Lucie Kantorová8.7.2016
 

Hezký večer přeji, myslím si, že píšete moc dobře. Váš text jsem přečetla celý a četla bych i dál, kdyby bylo co :-). Upoutat pozornost umíte. Jen jsem trochu nepochopila to s tou mamkou. Ona vidí jejího ducha? Taky se vždy pozastavuji u vulgárních výrazů, ale to je můj problém, jelikož je v tvorbě ani osobním životě nepoužívám. Kaźdopádně budu sledovat, zda jste nepřidala další kapitolu. Ale vím moc dobře, jaké to je psát u dětí. Mám dvě malé holčičky a příběh rozepsaný už delší dobu, než bych chtěla :-). Pŕeji mnoho zdaru při psaní i hledání volné chvilky na to!

Erika9.7.2016
 

Lucko, děkuji moc za pochvalu. Vulgární výrazy se také snažím nezneužívat, ale patří k životu...ale máte pravdu, pokud je lze zjemnit, udělám to. Co se týče ducha, nechám na každém čtenáři :-))) Krásný víkend

Severína7.7.2016
 

Ahoj, Erika.
Pekné, dobre napísané, ani som nedýchala. Škoda len, že nemám pokračovanie, aby som mohla čítať ďalej, lebo som naozaj zvedavá. Dnes mám asi dobrý deň, lebo sa tu objavili dve diela, ktoré čítam a na ktoré sa teším. Takže ak dáš každý deň novú kapitolu vôbec sa nenahnevám.

Erika7.7.2016
 

Milá Severíno, jsem moc potěšená, že se Vám můj příběh líbí, motivuje mě to v dalším psaní. Píšu jen po večerech a zdaleka ne každý den, mám doma dvouletý pytel blech a volná chvilka k psaní je pro mě malá výhra. Ale budu se snažit psát co nejvíce :-) Pokud Vás zaujalo i mé druhé dílko Kde bydlí štěstí, tak tam budu nahrávat kapitoly častěji, protože mám dopsáno. Mějte se moc pěkně

Erika3.7.2016
 

Děkuji, Severíno, moc jste mě potěšila.

Severína3.7.2016
 

Peknú nedeľu, Erika.
Začítala som sa do tvojho románu. Mám rada tento typ literatúry. Som zvedavá, ako to bude pokračovať. Zatiaľ ma nič nerušilo. Len by som zväčšila písmo, ale to je len poznámka.
Určite si prečítam aj ďalšie kapitoly.

Erika3.7.2016
 

Děkuji, Severíno, moc jste mě potěšila.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Erika Vick

sun-in-the-hand-615285_960_720.jpg
O mně

Je mi 34 let a vystudovala jsem lingvistiku a filologii na FFUK. Píšu od dětství, první pohádku jsem napsala v pěti letech a dosud ji mám schovanou na památku. Můj šuplík se od té doby naplnil povídkami, dívčími romány i poezií, většinou pro potěchu rodiny a přátel. Fascinuje mě možnost stvořit fiktivní svět a nechat ho ožít. Ráda se pak do tohoto světa nořím a prožívám se svými hrdiny jejich radosti i starosti. Jako každý autor tajně sním o vydání knihy, ale pokud by mé příběhy potěšily byť jediného čtenáře zde, část snu je již vyplněna.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •