IKAR CZIKAR CZ

Ochutnávka z prvního čísla časopisu TALENT! Celkový počet komentářů: 25
 

Dvacátého března 2015 vyšlo první číslo časopisu Talent, který je určený všem autorům a zájemcům o tvůrčí psaní. Z každého vydaného čísla Vám vždy přineseme malou ochutnávku. Z prvního čísla tedy vybíráme:

 

Jak se vyhnout klišé


Takových autorů bude ještě mnoho. A všichni budou reagovat podobně – zoufalými pohledy, rozčileným hlasem a hlavně sténáním, že tomu vůbec nerozumějí. Odevzdali do nakladatelství rukopis své první knihy a ten jim byl s opovržením vrácen. Důvod: klišé.
 

Už se vám to někdy stalo? Ještě ne? Tak to jste šťastní lidé. Mnoha autorům ano. Abyste se klišé dokázali bezpečně vyhnout, je třeba velmi dobře vědět, co to vlastně je.

Známá internetová encyklopedie Wikipedie říká, že „klišé (z fr. cliché) znamená obtisk, identickou kopii, stereotyp. V původním významu v typografii znamenalo destičku s neměnným, často opakovaným textem, která vznikla jako otisk sazby a nemusela se znovu sázet. Odtud v přeneseném významu myšlenkový stereotyp, často opakované spojení představ nebo slov (slovní spojení). Nejčastěji otřelá metafora, která bezmyšlenkovitým opakováním ztratila smysl a stala se konvenční banalitou a frází. Vyskytují se hlavně v novinářské a politické řeči, ale existují i odborná, výtvarná nebo filmová klišé“. Tolik citace.

Klišé může být v literatuře různého druhu. Buď můžete stvořit klišé z hlediska tématu, nebo příběhu, klišé se může vyskytnout v dialozích a samozřejmě také obecně ve formě různých slovních spojení. Ať už ho máte kdekoliv, vždy to je velký problém. Mnoho autorů však nechápe proč. Pojďme si to tedy postupně vysvětlit.

 

Téma a příběh

 

Řekněme, že jste si zvolili jako téma svého románu, jak se chudá dívka zamilovala do bohatého chlapce a rodiče jim brání ve vztahu. To je klišé. Proč je to klišé? Protože jde o nápad, který byl již mnohokrát použit, dokonce tolikrát, že se z něj stal stereotyp. Je to přesně to, co čteme v definici Wikipedie – myšlenkový stereotyp, často opakované spojení představ. Oč zajímavější by bylo téma, jak spolu chtějí žít dva mladí chudí lidé a rodiče jim brání, protože si myslí, že by si každý z nich měl najít někoho lépe postaveného, aby se dostal (dostala) ze šlamastiky, ve které se nachází. Mnohem lepší!

Je-li téma nebo příběh „ohraný“, pak ničím nepřekvapí. Čtenář už mnohokrát slyšel o tom, jak si chudá chtěla vzít bohatého a bránili jim. Takový příběh (nebo téma) nejen že působí prvoplánově (autor udělal to, co ho napadlo v prvním plánu a vůbec si nedal s vymýšlením práci), ale mnoho čtenářů také nudí. Stereotyp je nudný i v běžném lidském životě, proč by tedy neměl nudit v literatuře?
 

Zápletky

 

Klišé se může kromě tématu a příběhu objevit také v jednotlivých zápletkách vaší knihy. Představme si třeba toto:

Manželství po 20 letech. Jemu je 40 a jí 38. On si najde milenku. Milenka je o 20 let mladší než on, je to hloupá blondýna s velkými ňadry, vosím pasem a krásnýma dlouhýma nohama. Samozřejmě má dlouhé vlasy a řasy.

Věk a vzhled milenky je klišé. Přitom pokud se budete pozorně dívat kolem sebe, zjistíte, že jen velmi malé procento mužů si našlo takovouto milenku. Jak svěže oproti tomu působí chytrá bruneta ve věku jeho manželky!

Autoři se bránívají tím, že klišé je běžnou součástí lidského života, a proto patří i do literatury. Pravdou je, že do některých žánrů klišé skutečně patří. Je doménou tzv. červené knihovny nebo třeba televizních novel (tzv. telenovel). Edice Harlekýn (tzv. harlenkýnky) nepochybně patří k nejvíce prodávaným knížkám na celém světě. Miliony žen čtou tyto knihy, vzdychají u nich, pláčou, radují se a prožívají románky (respektive emoce), kterých se jim v každodenním životě nedostává. Jsou to pohádky pro dospělé a nic proti jejich existenci. Mají nemalou cílovou skupinu a rozhodně se jich prodalo po celém světě více než třeba Hrabala. Pokud však pokukujete po spisovatelském místečku v sekci beletrie, pak budete muset na klišé zapomenout. Klišé je pohodlné a bezpracné řešení. Beletrie je dřina.

 

Melodrama

 

Další oblastí, kde vládne klišé, je melodrama. Začínajícím autorům se nezřídka podaří napsat melodrama omylem a neplánovaně, když chtějí napsat drama. Stačí, když mají nepropracované a ploché postavy (dobráci jsou jen dobří a padouchové jen zlí), do příběhu dali více sentimentu, v dialozích jsou občas patetičtí a hlavním tématem je boj dobra se zlem. Odtud je potom už jen kousíček ke klišé, protože o to si melodrama vysloveně říká. To jsou přesně ty dobře známé situace, kdy například srdnatý hrdina někoho zachraňuje bez ohledu na fakt, že ztratí úplně všechno. Nevadí mu to, nezpůsobuje mu to dilema, nemá obavy. Má jen čisté srdce hrdiny. Takto to ovšem v životě nefunguje. Pokud člověku hrozí, že o všechno přijde, vždy mu to dělá přinejmenším starost. Stačí tedy dát postavám hloubku a už se začíná klišé i melodrama hroutit. Každý psycholog potvrdí, že ani člověk, který byl odsouzen za úmyslnou a plánovanou vraždu, není jenom špatný. Má i celou řadu dobrých vlastností. V melodramatu záporné postavy žádné dobré vlastnosti nemají a naopak. V běžném životě ano. Čím upřímnější při psaní budete, tím úspěšněji se budete klišé vyhýbat. Pravda, originalita, hloubka myšlenek, propracovanost tématu, příběhu i postav ve více rovinách, to všechno jsou způsoby, jak se klišé vyhnout.

 

A o tom to je...

 

Kromě klišé obsahových, o kterých již byla řeč, existuje celá řada dalších klišé jazykových. Jde o ustálená slovní spojení, ze kterých se staly fráze. Jsou to spojení stereotypní. Například:

 

·      jádro pudla

·      vzít na to jed

·      jako Hurvínek válku

·      slyšet trávu růst

·      tahat kočku za ocas

·      skřípat zubama

·      láska jako trám

·      ronit krokodýlí slzy

·      naděje umírá poslední

·      hladový jako herec

·      láska vždy zvítězí

·      opilý jako Dán

a mnohá další.

 

Aby nedošlo k nějakému omylu, nutno poznamenat, že mezi klišé patří i četná jednotlivá slovíčka, nebo spojení pouze dvojslovná: apod., atd., nicméně, prostě, o tom to je, neskutečně skvělé, vychytaný výrobek, mimo mísu, pravé ořechové, fakt dobrý, přijde mi a další.

Proč nám to vadí, když tato slovní spojení hojně v běžném hovorovém jazyce používáme?

V literatuře to vadí zejména proto, že úkolem spisovatele je poskytnout čtenáři svůj vlastní, jedinečný a originální pohled na věci. A čím zajímavější spisovatelův úhel pohledu je, tím zajímavější je i samotné literární dílo. Nechceme číst, že to byla láska jako trám, protože chceme, aby nám tuto emoci spisovatel zprostředkoval jinak, lépe, originálně a hlavně po svém. V beletrii nechceme stokrát kopírovaný výrobek, tedy knihu, kde hlavní hrdina pije jako Dán, jeho milá roní krokodýlí slzy, ale bát se nemusíme, protože láska nakonec vždy zvítězí… Chceme cítit, jak to cítí autor. Těšíme se na jedinečnou cestu, na kterou nás s sebou vezme, a my budeme moci spoluprožívat emoce, které do knihy svým umem vložil. A o tom to je...

 

Autor textu: Markéta Dočekalová

Foto: Pixabay, CC0 Public Domain

 

Pokud jste výše uvedený článek četli pozorně, nebude pro Vás nijak těžké zapojit se do soutěže, kterou připravil Marcus Wang. Přečtěte si jeho níže uvedený text a vypište z něj do ohlasu pod článkem ta klišé, která Vám osobně připadají nejpříšernější. Odpověď, se kterou se redakce časopisu TALENT nejpřesněji shodne, bude odměněna první číslem časopisu TALENT.

 

FLOSKULE JE PREVÍT  (ukázka z románu)

 

Romantický příběh plný emocionálních scén, které nenechají žádného čtenáře chladným.

 

Marie Floskulová, sekretářka generála zvaná Floskule, prsatá blondýna klopýtající na podpatcích. Zalévá instantní kafíčko na jedničku.


Antonín Mastič, pan generální, obtloustlý padesátník se smyslem pro ženskou krásu; brejle, pleš a břicho z něj dělá chlapa. Ví, která bije.


Bohdan Tvrdý, vedoucí technik, postarší charismatický dlouhán. Slušňák, ale pokud se mu protočí panenky, neodolá.

 

 

Všechno spískal firemní candrbál před Vánocemi. Na oko třešnička na dortu, ale houby s octem! Z pohodičky se vyklubala pakárna, že by jeden zaplakal. Roštěnky z výroby se v rytmu osmdesátých let rozjely na doraz. Jančily jako utržené ze řetězu a některé dvojice se vytrácely na WC či na vzduch k líbačce za světla luny.

Antonín se držel stranou, seč mu síly stačily. Neměl náladu kočírovat žabomyší války ani poslouchat, v čem je zakopaný pes a jak mu vyprášit kožich. Radši hrál mrtvého brouka a neslyšel, co se nehodí do krámu. Ale která firma není Potěmkinova vesnice? S povděkem kvitoval, že se Bohdan ujal díla a věnoval se ženám na plné obrátky. Nejvíc Marii, ta ho dostala do kolen. Chemie zapracovala a naparoval se před ní jako jelen v říji. Bujarý mejdánek firemní dějiny nepřepíše, ale drží prst na tepu života. Nicméně může nečekaně zagrilovat.

Odvážná konstrukce? I nevinná aférka se stane časovanou bombou, pokud se nezamete pod koberec. Recept na úspěch je mít oči na stopkách a nenechat se nachytat na švestkách.

Přešly Vánoce i Nový rok. Vrátit se po dlouhém volnu do vyježděných kolejí je ouvej rozdejchat. Pod to se můžu s klidem podepsat. Na Tři krále písnula Antonínovi po síti zoufalá Marie. Komu jinému než jemu, byl pro ni odjakživa bóžan.

„Šéfíčku, mohl byste na slovíčko? Mám problém. Jsem na dně a nevím, čí jsem.“

„Ale copak, copak?“

„Antoníne, jedině vaše zlaté srdce mi vytrhne trn z paty.“

Sakra, co může chtít? Co asi vybalí za humbuk? Výkřik do tmy nebo slovo do pranice? De facto, je to šumafuk, pokud táhneme za jeden provaz. Holka bláhová, kdy už spadneš na zem? Každý svého štěstí strůjcem.

Marie zaťukala a vplula do šéfovny s kafčem na podnose. Ručka se jí třásla. Když otírala hrnek, vyšpulila zadek. Kurňa, ty vole, s tou by byla klátička na výbornou, povzdechnul si v duchu Antonín, a hned si vlepil pohlavek. Ty bejku! Máš doma ženušku jako z cukru, která tě servisuje čtvrt století. Tak proč týhle ťapině luxuješ výstřih? Tomu říkáš pravé ořechové? Bacha, i bytůstka, která má IQ houpacího koně, dokáže řádně zatopit. To je nabíledni.

„Můžu se posadit?“

„Jo, jo, vezměte plac. Já vím, ty vztahy mezi babama, z těch by se jeden osypal. Je to o tom, že vám závidí pozornost chlapů. Trefil jsem hřebík na hlavičku?“

Marie stydlivě sklopila oči.

“Ženský bláznivý, dokážou vykopat válečnou sekyru pro nic za nic. Bouře ve sklenici vody. Mám pravdu?“

„Nee… totiž… Pro vás možná banalita, ale pro mě hustá prekérka,“ pípla kolegyňka a přehodila nožku přes nožku.

„A co teda? Co je kultovního na tom, že proti vám ženský intrikaří?“

„Nee… je to všechno jinak.

Na první dobrou to holt nevyšlo. Že by byla švorc a vyjela po starým kozlovi? Jen to ne! Drž se zpátky! Ujíždí jí vlak a haraší ve věži.

„No tak, Marie, vysypte to. Poslouchám jako vrba a mlčím až za hrob.“

„Víte, říďo, jde to všecko za Bohdanem. Jsem z něj na švestku. Pokud mi nepíchnete, přísahám na mou věru, že se picnu.“

„To snad přeháníte, má milá…“

„Fakt, nekecám. Od večírku ho mám na krku. Několikrát denně mi vyznává lásku. Třeba včera klečel na schodech a brečel.“

„Co to melete, drahoušku? Bohdan? Za toho kluka dám ruku do ohně. Ten je náš.“

Kecy v kleci nebo kápla božskou? To je děs! Ženské plemeno nás přivede na buben a nepomůže ani svěcená voda.

„Zlatíčko, neděláte náhodou z komára velblouda? Nic neřešte a nechte to koňovi. Zbytečně se nervovat je o ničem.“

„Když já se ho fakt bojím. Je starej a vyšiluje jak malej.“

„Jak říkám, hoďte se do klidu a ono to vyletí komínem. Pokud ne, zatnu panáčkovi tipec, že zapomene, jak se jmenuje. Na každý prase se najde řezník.“

„Říďo, díky moc. Jste kanón a nenecháte holku ve štychu,“ oddechla si vzlykající nešťastnice. Když se k ní Tonda naklonil, aby ji objal, lehce se otřásla odporem. K princi na bílém koni měl na hony daleko. Nevoněl a ekloval se jí. Ale co, lepší vrabec v hrsti, než hovno na botě. Zavřela oči a vykousla mu francouzák, jak se patří. V té chvíli by se v ní krve nedořezal. Někdo otevřít dveře, měla by z ostudy kabát.

„Radši beru dráhu,“ zahájila ústup, aby si bez odkladu vypláchla pusu.

Za mě dobrý, zavrněl si spokojeně Tonda. Pokud půjde do tuhýho, za koho se postaví? Uvědomil si, že na rtech cítí chuť jejího lesku. Líbání má holka vychytané, jen co je pravda. Bude si ji střežit jako oko v hlavě. Ale Bohdan, to je jiná káva. Probere to s ním jako chlap s chlapem. Jestli to kluk nezvládne a bouchnou mu saze, kopne ho do prdele a život jde dál. Žádnej vyšší level, prostě bližší košile než kabát!

Co tě nezabije, to tě posílí.

 

Autor textu: Marcus Wang

 

Časopis TALENT

 

  • časopis TALENT je čtvrtletník určený pro všechny zvídavé autory
  • přináší zajímavé čtení z oblasti tvůrčího psaní, rozhovory s literáty, odborné texty, informace o literárních akcích, soutěžích, besedách a setkáních apod.
  • první číslo si můžete zakoupit za 90 Kč nebo si můžete objednat zvýhodněné roční předplatné čtyř čísel za 315 Kč
  • Objednávky na predplatne(zavináč)mamtalent.cz


    Níže si můžete první číslo prohlédnout. Kliknutím na horní pravý a levý roh můžete časopisem listovat:

    Ochutnávku z čísla 3 časopisu TALENT naleznete zde

    Ochutnávku z čísla 2 časopisu TALENT naleznete zde.




 

 

 

 



Komentáře

Jakub Trpiš30.3.2015
 

Podle mě máte všichni svým způsobem pravdu. Nebudu tedy reagovat na jednotlivé argumenty, protože s nimi všemi v zásadě souhlasím. Jen si dovolím doplnit můj názor na smysl literární agentury. Mám určité zkušenosti s vydavateli i literárním světem všeobecně. Možná, že kdyby mi kdysi paní Dočekalová nenapsala větu: „Myslíme si, že je to prodejné, budeme vás zastupovat,“ plácal bych se ještě dnes v nedůvěře ve své schopnosti a amaterismu.
Nejenom, že mě podpořili ve chvíli, kdy o mě nikdo jiný ani kolo neopřel, ale ještě mi poskytli věcnou zpětnou vazbu, abych se mohl zlepšovat. Také je to neskutečná studnice informací toho, jak se prosadit na přesyceném knižním trhu koncentrovaná na jednom místě. Je to tedy pro nás autory určité zázemí, z něhož můžeme čerpat. Jestli to znamená, že agentura udělá něco za mě? Samozřejmě že ne. Jestli vyjde moje kniha jenom proto, že ji zastupuje agentura? To dost pochybuju. Buď je dobrá a časem se to prokáže, nebo prostě není. Nicméně to, že s agenturou spolupracuji, podstatně zvyšuje moje šance, že jednou budu vydávaným autorem.
Jinak já pro podporu svých knih píšu články. Taky bych uvítal ty ostatní nápady, o kterých tady byla řeč :-)

Marcus Wang25.3.2015
 

Nedá mi, abych k hádkám o literární "čistotu" nepřidal reálný pohled bojovníka v terénu. Souhlasím s Markétou, že posláním lit.ag. není propagovat díla autorů. To je úkolem vydavatele nebo MODERNĚJI autora samého. Kdo si myslí, že slavnostně napíše skvost, a tím končí jeho snaha, zklame sám sebe. Smiřte se už konečně s pohádkou, že se o vás někdo postará. Nejste děti, ale mnozí se tak v diskuzi chováte. V případě zájmu rád napíšu výčet činností, které dělám na podporu své knihy, a které nestojí peníze. Doufám, že se někteří připojí s dalšími nápady.
K webu MT: kolonku ÚSPĚCHY by opravdu mělo být víc vidět!!! Neměl jsem tušení, že existuje. Např. na úkor tlačítka Grafika nebo Video.

Markéta Dočekalová26.3.2015
 

Dobrý nápad, Marcusi. Ano, něco zrušit je jediná možnost, jak přendat rubriku ÚSPĚCHY jinam. Na místo, kde bude více na očích návštvěníků. A když nad tím přemýšlím, tak VIDEO je asi jediná sekce, která by skutečně mohla být zrušena. Trailerů je tam minimum a na youtube si je může každý umístit i bez tohoto portálu. Tak se do toho pustím a místo VIDEA dáme ÚSPĚCHY. Díky za dobrý tip!

Dáša Procházková25.3.2015
 

Marcusi, jiný úhel pohledu – propagací knih a autorů agentura propaguje především sebe, tím roste její renomé, nakladatelé, kteří na agenturu v ČR nejsou zvyklí, ji začnou brát vážně. Možná... Moc jí to přeji :) Tam někam směřuje moje dětské plácání o podpoře knih pod agenturou. Zatím jsem nabyla dojmu, že vše probíhá stejně, jako pod původním MT – nakladatelství spíš sáhne po sólo rukopisu a rukopisy agentury jsou někde na chvostu. Shrnuto, propagace knih pod agenturou pomůže nejvíc agentuře, a pak těm, co mají smlouvu s agenturou a nikdo si od agentury jejich rukopis nevyžádal, a pak móóžná podpoří prodej těch vydaných. Je to jen můj názor, malilinkatá zkušenost jak s agenturou, tak sólo.
PS Vážně nebrečím za sebe, nejsem pod MT zaháčkovaná :) Takže svůj názor vydávám v rámci možností za vyspělý, též z bitevního pole získaný :) a samozřejmě je to MSN :)
Jinak pište, co pro podporu děláte. To jistě uvítá každý, těchto informací není nikdy dost.

Dáša Procházková25.3.2015
 

Ještě jeden MSN – argument, že nikde ve světě se agentura takto nechová nebo naopak chová, dle mého názoru dost pokulhává. Protože ve světě mají literání agentury svoji historii a jsou úplně někde jinde. První agentura v ČR nenaskakuje do dobře rozjetého vlaku, nýbrž buduje koleje, aby se vůbec rozjela :) Otázka: Je pro nakladatelství v ČR agentura výhra nebo naopak? Je předností, že smlouvá o honorářích, vyzná se ve smlouvách? Pochybuji, že zrovna tyto přednosti agentury nějaké nakladatelství ohromí, spíše zaskřípají zubama.Výhodou je , že zašle „ověřené“ rukopisy. Ale na to mají všude své lidi… Nemůžu si pomoct, když slyším nebo čtu, že tak se něco ve světě dělá, tak si jen povzdechnu…
Všimli jste si, jak opatrně odpověděl v Talentu ředitel Fragmentu?

Markéta Dočekalová26.3.2015
 

Všechno, co popisujete, Dášo, je pravda. První to má vždy hrozně těžké. Mnohým nakladatelstvím i vadí, že s nimi jedná někdo, kdo se vyzná. Nezkušeného autora snadno ošidí nízkým honorářem a špatnými podmínkami. Nás ne. Na druhou stranu je třeba říci, že těm solidním nakladatelstvím to nevadí, ti nás naopak vítají. Lidi moc na čtení rukopisů nemají. To je jejich největší problém, že nikdo nemá čas číst ty hromady zasílaných rukopisů, mezi kterými je 90% smetí. Obecně ovšem ten vůbec největší problém ČR je v tom, že udržet se při životě a něco vydělat, mají problém i samotná nakladatelství. Natož agentura, která má pouze procenta z autorova honoráře. Bavíme se tu o směšně malých částkách. Chtěli bychom dělat jen a pouze agenturní činnost, ale to je v této zemi nemožné. Nevydělá to ani na roční plat jediného redaktora - zaměstnance. To je realita. A také odpověď na otázku, proč tady nemáme desítky agentur, které by fungovaly tak, jako agentury v USA a jinde. Kdyby se tím dalo uživit, už by takové agentury tady byly. My se tu tedy spíš snažíme o něco, čemu se mnozí lidé smějí. Nikdo nečekal, že vůbec přežijeme dva roky. Proč myslíte, že se tak velký kolos jako je Euromedia Group tohoto projektu zbavil? Protože projekt pojídal finance a nebyla šance, že je někdy v dohledné době vrátí. Pustila se do toho bláznivá Dočekalová s partou nadšených lidí, kteří milují literaturu. Bojujeme, držíme se nad vodou. Časopis je pro nás teď platforma, kde skutečně můžeme naše autory podpořit a je to náš cíl. Plány máme velké, to mi můžete věřit. A i dobře promyšlené. Brzdí nás finance a čas (protože všichni, kdo na MT děláme, tak pracujeme ve svém volném čase a není to naše zaměstnání, které by nás živilo). Bylo nutné získat prostor, kde budeme moci naše autory podporovat a budeme si to moci dovolit. Tím prostorem je náš časopis. Chceme to dělat tak, aby z toho měli užitek čtenáři, aby to pro ně bylo zajímavé, aby se něco dozvěděli, mohli sdílet zkušenosti s jinými autory apod. Snad se nám to bude dařit. První číslo je výkop. Teď získáváme názory čtenářů a věřte, že se opravdu zakousneme do toho, aby byl časopis kvalitní. Protože věřím, že právě kvalitní časopis by paradoxně mohl hodně posunout celý tento projekt. Čas ukáže, jestli se mýlím, nebo ne...

Dáša Procházková26.3.2015
 

Markéto, já Vám i všem spolupracovníkům agentury opravdu moc fandím a přeji úspěch. A souhlasím, že časopis je skvělý nápad. Už se těším na další číslo :)

Jakub Trpiš25.3.2015
 

Konečně jsem si našel čas pročíst si první číslo vašeho časopisu. Jelikož mě nenechalo chladným, rozhodl jsem napsat tuto kritiku:
- Hodně se mi líbí, že jsou v něm praktické rady od lidí, kteří vědí, o čem mluví/píší.
- Chválím propojení článků jednotlivými tématy. Ta se v jedné části objeví, načež v druhé už jen tak „doťuknou“, abychom pochopili, že to tak je doopravdy. Přesně tohle dělá z prvního Talentu kompaktní celek.
- Děkuji za příjemnou, motivační atmosféru, která člověka navede k těm správným krokům
Spoustu zajímavých témat jste jen nakousli, což je naprosto logické vzhledem k tomu, že se jedná o první číslo. Předpokládám, že konkrétním věcem (např. styly psaní pro různé žánry, psychologie postav, práce s emocemi, atd.) se budete věnovat někdy příště. Držím pěsti a moc se těším na další číslo.
Články, které mě nejvíce oslovily:
- Rozhovor s paní Obermannovou
- Šest tipů, jak se stát lepším autorem
- Rozhovor se zástupcem nakladatelství
Ještě jednou děkuji za skvělou a profesionální práci. Věřím, že se celé redakci už brzy vrátí.

Anka24.3.2015
 

Časopis je skvělý. Už jen fakt, že tady rozpoutal tak zajímavou výměnu názorů. Těším se na další díl...

Markéta Dočekalová24.3.2015
 

Ještě bych ráda reagovala na poznámku k textu Jakuba Trpiše "Volba". Je totiž vidět, že problematika klišé je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. A věřte, že se můžeme i pohádat, co už je a co ještě není klišé. Zeptám se vás takto: Když se v ději stane něco vážného nebo se postava cítí mizerně, tak nikdy nesmí pršet? Odpověď není jednoduchá, pokud o klišé a literatuře obecně člověk skutečně něco ví. Skoro bych řekla, že čím více toho člověk ví, tím méně se cítí odhodlán na tuto otázku odpovědět. Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Někde taková situace může být klišé a v jiném díle nikoliv. Záleží totiž i na tónu autorova hlasu, na autorském stylu, na míře melancholie či nostalgičnosti, dokonce i na žánru. To je už ale skutečně tvůrčí psaní pro hodně pokročilé. Neházejme tedy šmahem do jednoho pytle vše. Když se v knize děje něco závažného a k tomu prší, ještě to nemusí být klišé.

Vojtěch Záleský24.3.2015
 

Máte pravdu, klišé to být může i nemusí, záleží na tom, jak a kde se použije. Z Jakubova textu jsem poznal snahu o velké drama, mělo to být tíživé, a proto použil jak déšť, aby byla scéna jaksepatří melancholická, tak ty zvláštní větičky o "malých, studených kapkách tiše dopadajících na chladnou zem". Možná jsem moc namlsaný literaturou, kterou čtu (Du Maurier, Peter May, Durenmatt...), ale po nich je opravdu takové psaní do očí bijící. Navíc je celá scéna neuvěřitelně ohraná. Hlavně z filmů. Jako by nestačilo, že prší, ale hrdina vidí tváře ostatních, zadumané, aby ještě více podtrhly tíživost okamžiku, nehledě na to, že je zamyšlený a zdržuje provoz na křižovatce. Naprosto "profláknuté", vhodnější výraz mě nenapadá. Ono používání počasí k vyjádření toho, jakou má hrdina náladu, je asi stejně prvoplánově podbízivé, jako když vám hudba u filmu říká, jak se při jaké scéně máte cítit. Kdyby si to alespoň celé nehrálo na osudovou vážnost a autor měl trochu nadhledu, mohl si uvědomit, že tak klasickou scénu už klasičtěji popsat ani nemůže, a mohl ji shodit nějakým trefným komentářem. Pak by ukázal, že o "klišovitosti" věděl a použil ji záměrně.

Markéta Dočekalová24.3.2015
 

S tím filmem bychom se do sebe asi pěkně pustili, Vojto! :-) Hudba ve filmu má předznamenávat emoce a dokonce je i vytváří. To je její smysl.

Vojtěch Záleský24.3.2015
 

Však ano. Správně zvolená a na vhodné místo umístěná. Sama ale jistě poznáte, kdy je melodie jen návodem ve scéně, která není dobře zrežírovaná sama o sobě, a kde tvoří naopak dokonalou harmonii s obrazem. Tedy tam, kde zpackanou scénu nezachraňuje. Stejně jako je někdy nejdokonalejší dosažení emocí její naprostá absence. Režisér tedy ví, jak a kde ji použít.

Dáša Procházková24.3.2015
 

Ano, to je fakt. Za sebe upřesňuji, že mě bacila do očí úvodní věta: "Bylo to jako blesk z čistého nebe." A bacilo mě to o očí v souvislosti s odborným článkem o klišé. V knize bych se nad tím nepozastavila :) Já mám náhodou klišé ráda a když se umí používat, proč ne? Ale bavíme se o odborném časopisu, odborném článku a v tomto případě nepovažuji klišé v úvodu za nejšťastnější. Tam by mělo všechno souviset se vším. Asi tak nějak to bylo myšleno a je to jen MSN :)

Markéta Dočekalová24.3.2015
 

Super, díky za upřesnění, Dášo. Ano, souhlasím, tato věta do očí bací. A je to klišé, souhlas. Na druhou stranu, mnoho autorů si to uvědomilo až po té, se vedle sebe v časopise viděli a četli text o klišé a následně tuto větu v Jakubově textu. Máme několik emailových ohlasů, kde nám autoři děkují, že dříve by si toho vůbec nevšimli. Není to skvělé? Jakub ví, že na své próze ještě má co zlepšovat. Jakubův text by před eventuálním publikováním samozřejmě musel projít redakční úpravou, ale to se týká textů všech autorů. A v rámci takové spolupráce s nakladatelstvím by tato větička zřejmě dostala jinou podobu. A já mám radost, když to takto pěkně společně funguje, že najednou čtenáři vidí něco, čeho by si před čtením našeho časopisu vůbec nevšimli. Jen si říkám, že příště to možná k ukázce textu nějak i napíšeme, něco ve smyslu, jestli například najdou čtenáři v textu nějaká klišé (teď mám na mysli propojení teorie z článku s praktickým vyhledáváním v autorském textu, tedy nemluvím jen o klišé) apod.

Jakub Trpiš24.3.2015
 

Děkuji moc za konstruktivní kritiku. Moc si toho vážím (tohle je ale klišé, co? :-)). Píšu si každý návrh na vylepšení, který mi moji přátelé řeknou. Přiznávám, že jsem se to naučil až poměrně nedávno. Zatím po mě moc psů neštěká, tak to zvládám. Neříkám, že se podle toho vždy zařídím, ale dám tomu nápadu alespoň šanci. Volba je moje první kniha, kde jsem se spoustu věcí učil za pochodu, dnes už bych ji napsal trochu jinak. Hlavně co se týče formy.
Co se týká toho, když je něco „profláknuté“, já osobně s těmito archetypy/stereotypy moc rád pracuji. Je to jednoduchý jazyk, kterému rozumí většina čtenářů. Nesmí se to samozřejmě přehánět, tak jak jsem v případě do očí bijícího blesku udělal já. Očividně ve vás ta scéna vzbudila emoce a to je pro mě obrovské vítězství. Moji noční můrou je (a zase to klišé, co? :-D), že budu jednou dostávat literární ceny za stylistiku a mistrovské slovní obraty, ale běžného čtenáře to nechá naprosto chladným. Jak mi jednou řekl můj dobrý kamarád: „Piš pro lidi, ne pro kritiky.“

Ještě jednou moc děkuju za upozornění na tuto problematiku. Nechám si ho projít v následujících dnech hlavou. Předpokládám, že i z tohohle semínka něco vzejde (do třetice všeho dobrého, aby těch klišé nebylo málo).

Mějte se famfárově

Dáša Procházková23.3.2015
 

Zdravím,
ony se všechny rady z časopisu dají dohledat na webu, ať už MT nebo jiném. Otázkou je, jestli se dá o tomtéž psát jinak? Mě vždy rady ohledně rituálních ponožek rozesmějí a rady o limitech psaní vyděsí a odradí. Každý to máme nějak :) Rozhodně pobavil rozhovor s pohodářem Lukášem Pazderou. Stejně jako Vojtěch Z. jsem se pozastavila nad ukázkou prózy. Hned mě napadlo, že redakce prokázala autorovi medvědí službu /klišé/ tím, že mu text otiskla bez toho, aby ho na klišé upozornila.
A co mi v časopise chybí? Asi se budu opakovat, ale vážně nechápu, proč literární agentura nepropaguje díla vydaná přes agenturu a nepomůže autorům s prodejem. V každém rozhovoru a článku je, jak je propagace těžká, reklama drahá… Tady se nabízí možnost a agentura nic…Vždyť je to i v jejím zájmu, ne? Když vlezu na tento web, ze všeho nejdřív bych očekávala propagaci knížek vydaných pod agenturou, místo toho vlastně ani nevím, kde je mám hledat. Zrovna tak se nabízí prostor v tomto časopise. Nezasloužili by si vydaní autoři malinkou reklamu a podporu? Od své rodiny,tedy agentury, co je objevila, pomohla vydat... Buď jsem slepá, anebo nikde o těchto úspěších agentury a jejich objevů ani zmínka… Podnikatelské aktivity /nebo snahy/ jsou znát, ale ne v oblasti literární agentury. Ta se mi jeví skoro jako nějaká přidružená výroba :) . Omlouvám se, ale tak mi to připadá. Vážně budu ráda, když mi to někdo objasní a vyvede mě z omylu /klišé/.

Markéta Dočekalová24.3.2015
 

Zdravím, Dášo. Rozhodně plánujeme, že budeme v časopise TALENT dávat prostor autorům, které zastupujeme a jejich knížkám. Co jiného je rozhovor s Lukášem Pazderou? Nejsem přesvědčená o tom, že nějaká klasická reklama na knihy našich autorů by byla dobrou cestou. Ale přesně tak, jako v případě Lukáše, budeme publikovat rozhovory s našimi autory a články o našich autorech. Podporu plánujeme třeba i formou soutěží o knížky apod. Mimochodem je velmi zajímavé sledovat v tomto ohledu názory čtenářů. Podpora našich autorů byla od začátku, od první naší myšlenky, jedním z cílů našeho časopisu. Teď vyšla na TALENT recenze na webu Literární alchymie a tam se do nás naopak čtenáří opírají v tom smyslu, že je časopis jen PR apod. Tím nám velmi křivdí, protože texty v prvním čísle nejsou žádné PR, za tím si stojím. Velmi jsme se snažili o populárně naučné a hlavně zajímavé čtení z oboru tvůrčího psaní. Ale píšeme pro velmi znalostně různorodou skupinu, tak to samozřejmě není úplně snadné a je jasné, že nikdy nemohou každého zaujmout a oslovit všechny články v čísle. Ale z ohlasů se učíme a budeme dělat maximum pro to, aby se časopis stále zlepšoval. Přesto se tam podívejte, jaká obrovská nevole až zloba je spojena s tím, že píšeme o našich autorech a chceme je podporovat. My to dělat budeme bez ohledu na tyto ohlasy, protože to považujeme za správné, ale stojí za to se na to podívat. Pokud jde o web, to je mnohem složitější. Web je nějak udělaný (vzhled a možnosti, co a jak se na něm dá publikovat) a pro mne osobně je to, jak je udělaný, utrpení. Ale chuť investovat tisíce do jeho předělání nemám (dle poslední kalkulace by stejný web, stejného rozsahu, ale takový, aby splňoval naše přestavy, stál cca 200 tisíc). Důvodem, proč takovou velkou investici nechci udělat, je fakt, že agentura si je zatím schopna vydělat jen horko těžko sama na sebe. Investice by se mi nejspíš nevrátila nikdy, nebo tak za 20 let :-). Proto je prezentace knih v rubrice ÚSPĚCHY a uznávám, není to vidět hned po příchodu na web. Ale redakční systém neumožňuje, aby tato prezentace vydaných knih mohla být jinde, než v některé ze sekcí uvedených v horní liště webu. (A v tuto chvíli už nelze do horní lišty nic přidat.) Jestli ale kdokoliv má dobrou radu, jak to za stávajících možností udělat lépe, sem s ní! Budu za ni vděčná. Jinak pokud jde o podporu vydaných knih, můžeme dělat jen to, co nás nic nestojí nebo stojí jen málo. Tedy náš web, teď náš časopis, občas zveme naše autory na besedy na různé veřejné akce (například Svět knihy a další). Jen pro zajímavost jsem se při uzávěrce loňského roku dívala, jaký finanční příjem nám za celý loňský rok přineslo našich 6 vydaných knih (máme podepsané smlouvy na mnohem více knížek, ale ty další mají teprve vyjít). Nevím, kolik byste si tak všichni tipli, ale je to za loňský rok 14 tisíc korun hrubého. Z toho jsem neodečetla prezentaci našich autorů na Světě knihy 2014, to by bylo mínus dalších 2500 korun. Tedy necelých 12 tisíc. Když zaplatíme sociální, zdravotní a daň, tak zbude částka, která ani nestačí na pokrytí provozu tohoto webu. Chci tím tedy říci, že možnosti máme omezené. Souhlasím, že reklama by mohla být na našem webu lepší a mnohem větší. To nic navíc nestojí. Ale jediná možnost, která zbývá, jsou reklamní bannery na uvedené knihy. To bychom samozřejmě na web dát mohli. Snad by nám je někdo vyrobil za rozumnou cenu. Ale nevím, jestli zrovna tohle něco skutečně řeší. Já osobně třeba bannerovou reklamu na webech příliš nečtu. Ještě musím také dodat, že nikde na světě se literární agentury nestarají o propagaci knih, které byly vydány v jejich zastoupení. Práce agentury končí v okamžiku, kdy je podepsána smlouva s vydavatelem na vydání knížky, protože to je úkolem agentury. Tak to chodí všude po světě. Propagaci na knížky má dělat a platit nakladatelství. Tím neříkám, že s Vámi nesouhlasím. Naopak. My bychom to dělali rádi, jen zatím nevím jak, protože naše možnosti jsou omezené.

Dáša Procházková24.3.2015
 

:) o odměnách jsem nepsala, protože toto je mi jasné :)
Četla jsem tu recenzi a nevidím to nijak černě. Jak píšete v časopise, nebojte se kritiky :) A navíc, toto není ani nijak negativní,každý má nějakou představu, a když v časopise nenajde to svoje, bude mít připomínky. Autorka recenze závěrem hodnotí časopis kladně. A že je časopis PR? Proč to okecávat? Natvrdo bych to přiznala, protože tomuto "nařčení" se nevyhnete. A je to logické,podnikáte v této oblasti. Jiný úhel pohledu - odborné články nikdy nebudou tak podrobné a neřeknou to, co kurz Tvůrčího psaní nebo Vaše odborné knihy. Kdo chce víc, má možnost koupit knihu, přihlásit se na kurz... To samé v případě dalšího odborného článku, který bude vycházet na pokračování. Autorka má živnost s tímto zaměřením. Osobně neočekávám, že vše prozradíte za 90 Kč čtvrtletně a položíte své živnosti :))) Zrovna tak bych natvrdo vyčlenila prostor pro autory vydávané pod Agenturou. Třeba místo ankety o ničem :) Chápu, že to má být odlehčení, ale...zas jen jeden jediný názor. Prostě nelze očekávat, že se neobjeví připomínky, jsme lidéééé :) Shrnuto, možná by stačilo nějaké systematické uspořádání. Jedna stránka věnovaná autorům agentury,aby bylo jasné. Kdo nechce přeskočí...

Markéta Dočekalová24.3.2015
 

Díky, Dášo. Jen by mě moc zajímalo, jak byste si takovou stránku představovala. My jsme zatím zvolili cestu podpory formou rozhovorů s našimi autory o jejich vydaných knížkách a o všem, co s tím souvisí. Klasickým příkladem, jak jsme to plánovali, je rozhovor s Lukášem Pazderou. Pokud vyčleníme například jednu stránku pro naše autory, tak se tam u každého vejde tak nejvýše malý odstaveček (nejspíš anotace knihy a pár řádek o autorovi) + fotka obálky knihy. Nic víc. Nebo máte jinou představu? Opravdu mě to zajímá. Sbíráme teď před poradou názory. Díky moc!

Dáša Procházková24.3.2015
 

Asi Vám moje představa nepomůže :), protože jste psala, že nechcete klasickou reklamu. A přesně toto je má předstva. Vážně jsem čekala, že jedna strana bude "nabídka" knih vydaných pod agenturou. Přesně jak píšete -anotace,obálka knihy. V jednoduchosti je síla. Proč výmýšlet pracně něco jiného? Ty rozhovory jsou zajímavé, ale za čtvrt roku nový čtenář časopisu o Lukášovi nebude vědět. Proč každého čtvrt roku nepřipomenout, že agentura má úspěšné autory, neukázat, jaká témata bodují u nakladatelství,u čtenářů...podpořit prodej, připomenout nakladatelství, že agentura umí vyhmátnout témata, talent, tudíž je pro vydavatelství dobrým partnerem...o čem se píše, o tom se ví :) Ale nemám představu o věcech technických, tedy jak moc by byl problém "obětovat" jednu stránku na to samé...protože nové knihy logicky nebudou přibývat čtvrtletně. Ono je celkem smutné, bavit se v literatuře o byznysu, ale bez toho to prostě nejde...Takže co "obětovat" ještě jednu stránku, a to pro placenou reklamu autorů, kteří chtějí představit své prvotiny, které nevyšly pod agenturou :)))) Ono je hrozně těžké všechno skloubit tak, aby časopis byl odborným,naučným, zábavným, nesklouzl k reklamě, a přesto tam reklama byla. Nevím, jak na to, kdybych věděla, prohlásila bych se za geniální :))))

Markéta Dočekalová24.3.2015
 

No, tak to nejsme ani my, geniální. Bohužel. :-) Toto všechno jsme zvažovali a zvažujeme, včetně recenzí na knížky apod. Myslím, že prostě vyzkoušíme více variant a uvidíme, která se nejvíce osvědčí. Kdo nic nezkusí, nic nezkazí, ale také se nikam neposune... Hezký den a díky!

Lucie23.3.2015
 

Hezký den přeji všem. Musím říct, že jsem se na časopis těšila od okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že nějaký vznikne. Ano, jsou tam články, které by zasloužily více rozepsat - ať už zmíněný článek o kliše (v tom s Vámi Vojtěchu souhlasím) nebo třeba přidat více pozvánek na zajímavé akce ne jen pro Prahu (nejsem z Prahy, takže pro mě je navšítiv je dost problém). Také byl třeba pro mě osobně článek Se učit trochu nadbytečný (ne že bych si myslela, že se nepotřebuji učit - je to pro mě jasná věc), ale třeba se někdo právě díky němu rozhodne se do učení psaní také pustit. Ale na druhou stranu rozhovor s paní Obermannovou se mi moc líbil. Dostalo se mi povzbuzení, že i takový spisovatel nepíše lehce, přepisuje, vrací se k textu. I rozhovor s panem Pazderou byl fajn. Doufám, že podobných rozhovorů se začínajícími i zkušenými spisovately ještě přibyde. A třeba díky článku Kde vzít čas na psaní jsem si hned stanovila týdenní cíl, jelikož tohle je pro mě problém. Každopádně celkový dojem z časopisu je u mě pozitivní a těším se na další. Věřím, že tohle bylo takové první "zkušební" číslo, kdy i tým MAM TALENTU zjistí, co se líbí, co by čtenáři ještě uvítali. Držím časopisu palce!

Markéta Dočekalová24.3.2015
 

Lucie, strávili jsme mnoho a mnoho hodin hledáním akcí pro autory. A hledali jsme akce po celé republice. V časopise je i několik mimopražských akcí uvedeno. Je tam ale jen to, co jsme našli. Časem se nám jistě podaří domluvit, aby nám například kulturní domy a různá další zařízení z celé republiky posílali informace o programech pro autory. Ač se vám to nezdá, těch programů mimo Prahu tolik není a hlavně se velmi těžko hledají.
Pokud jde o větší rozepsání článků, je nutné si uvědomit, že jsme populárně naučný časopis a ne učebnice, skripta nebo kurz. Když někoho téma "klišé" zaujme, má motivaci hledat si další informace nebo knížky na toto téma. Budeme se velmi snažit jít do hloubky témat, protože o to čtenáři skutečně mají zájem. Budeme se snažit časopis neustále zlepšovat. Ale i přes tuto naši snahu, je to stále časopis a texty v něm musejí svým rozsahem odpovídat časopisu, ne e-booku apod.

Vojtěch Záleský23.3.2015
 

Měl jsem možnost do nového časopisu nahlédnout a zrovna tento článek mě poněkud zklamal. Skončil vlastně ještě dřív, než začal. A to se dal krásně a zajímavě rozepsat mnohem více. Což by bylo mnohem víc ku pomoci začínajícím autorům. Tyto drobečky se dají snadno najít zde na webu v Tipech pro psaní. Bylo by skvělé, kdyby se článek věnoval jednotlivým žánrům, byť by pak byl na pokračování, aby mohl autor zjistit, jaká klišé se kde vyskytují, mohl se jim vyhnout nebo ještě lépe, využít je ve svůj prospěch. Ale třeba je to jen tím, že byl v časopisu omezený prostor, v tom případě to chápu. Nicméně je škoda, že v čísle, kde je článek o klišé, je otisknuta autorská ukázka, která právě velkým klišé začíná. Když se stane něco vážného nebo když je postava smutná, automaticky prší. Mám dojem, že se autor moc díval na filmy, kde je to na denním pořádku a nejlépe ještě ve slow - motion.
Naopak mě velmi potěšil rozhovor s ředitelem nakladatelství Fragment. Za to velké díky.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: