IKAR CZIKAR CZ

Oběť bez újmy (Lenka Oharková)22.1.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 2062, Komentáře 5

 

Oběť bez újmy - 11

11



 



Richard po svých slovech ihned odchází z místnosti. Nemůže se na ně už dál dívat. Je mu zle. Vybíhá na chodbu a hledá pánské toalety, které jsou až na konci chodby. Když do nich zapluje, okamžitě pouští u umyvadla studenou vodu, kterou si začne oplachovat obličej. Netuší, že pan Seal mu byl v patách, a právě teď ho pozoruje.



            „Jsi v pořádku?“ promluví po chvilce. Richard se trochu lekne. Myslel si, že je sám.



            „Nebylo by špatně, kdybych byl?“



            Detektiv nemá, co na to říct. Chápe ho. Dokáže si představit, jaké to asi musí být. Tohle on umí. Vcítit se do druhých. Jeho kolegyně to sice vnímá jako selhání policisty, ale on to bere jako svoji přednost. Lépe pak dokáže porozumět obětem i pachatelům.



            Richard vypíná kohoutek s vodou, bere papírový ubrousek a otírá se do sucha, pak klesne zády podél zdi k zemi.



            „Tohle jsem nečekal,“ řekne tak tichým hlasem, že ho pan Seal sotva slyší. Jde tedy k němu, sedá si na zem vedle něj. Ve stejnou chvíli se otevírají dveře a na pánské toalety vstupuje strážník, kterého detektiv pokynutím hlavy žádá, aby je nerušil. Strážník není nadšený, ale odchází. Na pánské toalety o patro výš.



            „Víš, můj otec byl také drogově závislý,“ začne vyprávět pan Seal, aby Richarda rozptýlil.



            „Moji mámu mlátil, mně i mé další dva bratry a to vždycky, když měl absťák. Můžu ti říct, že jsem vlastně byl raději, když se sjel, protože doma byl pak klid. Jednoho dne se ale předávkoval a byl konec. To byl den, kdy jsem se rozhodl, že půjdu k policii. Chtěl jsem podobným rodinám, jako byla ta moje, pomáhat. Nevím, proč moje máma s námi třemi nikdy od otce neodešla. Asi se bála, nebo nevěděla, kam by šla, jak by to sama se třemi dětmi zvládla. Nevím. Nikdy mi na to neodpověděla. Ale jedno vím jistě. Trápila se. Nemilovala mého otce, ale asi zůstala ze strachu,“ dál vypráví svůj příběh. Chvíli nechá plynout ticho, než promluví zase.



            „Když se podívám na tvoji mámu, Nancy, vidím svou mámu. Vyděšenou, ustaranou, zlomenou na duši, ale láskyplnou, když tě po tak dlouhé době spatřila. Já vím, že…“



            „Jděte někam s těma kecama! Nechci to poslouchat!“ skočí mu do řeči Richard a vstává ze země. „Už je nikdy nechci vidět. Teď když mě omluvíte, jdu domu.“ Richard vyhodí do koše papírový ubrousek, otevře dveře a spěšným krokem kráčí k východu.



            Mezitím se Nancy hroutí. Detektiv Greek se jí snaží uklidnit, ale Trevis tomu moc nepomáhá.



            „Přestaň fňukat, proboha! Radši odsud vypadneme,“ pokřikuje otráveně. „Dělej, vstávej.“



            „Pane Bingu, možná bude lepší, když půjdete sám, já si s vaší paní promluvím a uklidním ji. Co vy na to?“ snaží se o milý tón. Nechce Nancy nechat odejít teď v tomto stavu. S ním. Ví, že by to nedopadlo dobře.



            Trevis nad tím chvíli přemýšlí. Má chuť na pivo. Na heroin. A bude fotbal. Ale teď tu má ufňukanou manželku. Možná, že bude lepší, když tu zůstane a vrátí se, až nebude tak přecitlivělá, napadá ho.



            „Fajn,“ souhlasí a vstává ze židle. Při odchodu se zastaví u Nancy. „Půjdu do hospody na fotbal,“ oznámí ji a bez rozloučení odchází pryč.



            Paní Greek je ráda, že odešel, jelikož bude mít čas si s Nancy promluvit o samotě. Vede ji ven z místnosti, do nějaké útulnější, kde by se mohla uvolnit. „Nemáte hlad? Dáte si ještě něco k pití?“



            Usazují se vedle kapitánovi kanceláře v zasedačce, do které proudí již večerní tmavá obloha a pouliční světla. S čerstvou kávou před sebou se Nancy začíná trošku uklidňovat, ale paní Greek na ní již pozoruje abstinenční příznaky. Nemůže to moc dlouho protahovat.



            „Nancy. Můžu vám říkat Nancy?“ Paní Bingová přikývne.



            „Je mi to moc líto. Jak jsem vám říkala, chce to čas. Váš syn je velmi rozrušený. Určitě nechtěl říct to, co řekl. Někdy je pro člověka, který pociťuje tolik zmatení, snazší útočit na druhé. Srovná se to,“ uklidňuje jí a moc by si přála, aby tu byl její kolega, jelikož ona tyhle věci moc neumí.



            „Nancy, potřebuji se vás na něco zeptat. Když jste si prohlížela ty desky s fotografiemi, přesněji ty ženy, někoho jste tam poznala, že ano?“ optá se rychle, dokud Nancy ještě ve svém stavu vnímá.



            „Cože?“



            „Všimla jsem si toho, že jste si jednu osobu prohlížela mnohem déle než ty ostatní.“



            „Nikoho jsem nepoznala,“ řekne vážným tónem, ale v hlase jde cítit nervozita.



            „Ale poznala, Nancy. Nancy, řekněte mi pravdu. Znáte Clare Johnson?“ optá se ji napřímo.



            „Neznám. Už musím jít,“ zvedne se a míří ke dveřím.



            „Nancy, počkejte. Prosím, řekněte mi pravdu,“ naléhá na ní. Instinkt ji napovídá, že má pravdu ohledně Clare.



            „Už jsem vám jí řekla. Na shledanou.“ Pak odejde.



            „Sakra!“ řekne naštvaně detektiv a plácne dlaní do stolu, právě ve chvíli, když do zasedačky vstoupí její kolega.



            „Už se ozvali francouzi.“



            Oba detektivové se usazují ke svým laptopům a téměř na vteřinu stejně si pouštějí videozáznam z výslechu rodiny O’Nell.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Elizabeth Leksa24.1.2018
 

Přečetla jsem si ty pasáže ještě jednou a už chápu, jak to myslíte. Jen bych jeho myšlenkové pochody možná zvýraznila kurzívou, protože například mě, se to pak malinko plete.
Na druhou stranu, vše je věc zvyku, a každý kdo píše má svůj styl.

Elizabeth Leksa24.1.2018
 

Milá Lenko,
taky Vás vítám zpět na MT a přeji hodně úspěchů při psaní nového díla. Já jaksi pořád pracuji na původním, i když bych ho už ráda dodělala.
Obě dvě kapitoly, co jste tu zveřejnila, jsem si přečetla. Je to zajímavý námět a jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat dále.
Asi budu hned od začátku za rejpala, ale samozřejmě s nejčistšími úmysly. Nebudu ovšem hodnotit gramatiku a stylistiku. S tou si jistě pohrajete později.
Přeci jen mě něco zarazilo: co se lidí v cele týká, nenazývala bych je zločinci, spíš zadržení… je to zavádějící. Ovšem, jedná se jen o můj pocit.
Jinak, jen tak dál… :)

Lenka Oharková24.1.2018
 

Milá Elizabeth,

i Vám děkuji za přivítání a milá slova. Doufám, že se dílo bude líbit :)

Určitě budu ráda za každou připomínku. Ohledně slov zločinci a zadržení. Použila jsem právě toto slovo, jelikož je to z pohledu osmnáctiletého mladíka, který považuje každého, koho policie zatkne, prostě za zločince a vzhledem k emočnímu tlaku situace si myslím, že by takhle mladý kluk nepřemýšlel, jak je bude nazývat. Kdybych to tedy psala z pohledu policisty, určitě bych využila právě slovo zadržení :)

Severína23.1.2018
 

Milá Lenka, tak vás vítam znova medzi nami.

Som zvedavá na váš nový román. Tá anotácia znie veľmi zaujímavo. Taktiež musím pochváliť úvodné spracovanie. Je pekné a dôsledné ako vždy. Je vidieť, že ste sa s tým pohrali a nebolo to len také náhodné pridanie niečoho nového.

Je tam ešte len jedna kapitola,zatiaľ nie je veľmi, čo hodnotiť. Ale budem bedlivo sledovať a čítať jednotlivé kapitoly a potom sa k nim určite vyjadrím.

Teraz prejdem na tú menej pozitívnu stránku, lebo vám chcem mierne povedané, trocha pohundrať. Za čo? No predsa v lete ste začali dávať celkom dobrý román. Ja som sa do neho začítala. Bola som zvedavá ako to dopadne. A v tedy, keď sa dej začal zamotávať tak ste ho celkom stiahli. Pýtam sa prečo? A bude zas niekedy obnovený? Lebo by ma naozaj zaujímalo jeho pokračovanie. Téma bola viac ako vynikajúca.

A s románom predtým ste to urobili obdobne. Ale tam boli ešte len dve kapitoly, tak to ešte nebolo až tak veľmi bolestivé.

Takéto niečo dosť negatívne vplýva na vašich fanúšikoch, medzi ktorých sa hlásim aj ja.

Dúfam, že sa niečo také nezopakuje aj s týmto románom. Lebo už by som sa musela postaviť a dať ruky v bok a urobiť: no... no...

Lenka Oharková23.1.2018
 

Milá Severínko,

jsem moc ráda, že jste opět zavítala na moje dílo a mockrát děkuji, za milá slova. :) Doufám, že se bude líbit a jsem velmi zvědavá, jak se dílo bude vnímat, jaký z toho čtenáři budou mít pocity, protože si myslím, že příběh bude složitý v tom, na čí straně člověk bude.

Velice se omlouvám, že jsem předchozí díla stáhla. Měla jsem velmi náročné těhotenství (hodně hospitalizací). Myslela jsem si, že přidávání kapitol zvládnu, ale bohužel. Ale rozhodně se k nim budu vracet, jakmile bude toto nové dílo dokončené :)

Budu se těšit na veškeré připomínky :)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Lenka Oharková

j.jpg
O mně

Momentálně jsem na mateřské dovolené a konečně nastal okamžik, kdy si mohu dovolit pravidelně usedat ke svému pracovnímu stolu, k mému notebooku a trávit pár hodin denně tím, že nechám své prsty pracovat nad klávesnicí tak, jak má fantazie přikazuje.
Mým snem je po sobě zanechat odkaz. A to právě formou knihy.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •