IKAR CZIKAR CZ

Nový domov. (Ružena Ucekajová)26.5.2016
 

5
 počet hodnocení: 1
přečtené 18660, Komentáře 105

 

Nový domov - 77.

 



V domě pečovatelské služby (DPS) se vyměnilo pár nájemníků. Jedna docela čilá paní se odstěhovala do bytu syna, protože odjel i s manželkou na delší dobu do ciziny a byt nechtěli pronajmout. Jejich dospělý syn sice tvrdil, že by se tam nastěhoval zpátky, ale rodiče museli nechat v bytě psa, kterého nechtěli dát do útulku a tak si vymysleli, že tam ubytují maminku, která se o psa postará a navíc tam jejich syn může docházet a své babičce případně pomůže. Maminka sice namítala, že po případném návratu nebude pro ni v bytě místo, ale právě naopak.



Nebylo kdysi, ale po osamostatnění syna, je jeho poměrně velký pokoj k dispozici. Maminka přece také stárne a oni ji budou mít nablízku, kdyby je potřebovala. Jsou dost často na cestách a psa všude sebou brát nemohou. Je už starší, klidný a bude jim spolu určitě dobře. Nemusí s ním chodit bůhvíkam, u domu, kde je byt je místa dost na krátké procházky.



Do jejího bytu přijali pána kolem 60 let, který zůstal ve velkém bytě sám, neměl nikdy děti, s manželkou žili sami a když zemřela, přemluvili ho sousedé, aby jim pro dceru byt prodal a peníze může mít jako rezervu na stáří. Namítal, že ještě pracuje, ale jaký pak bude mít důchod, to tedy neví. Nakonec na to přistoupil. Osazenstvo domu, zvláště některé ženy, uvítalo zpestření složení obyvatel.



 



Všechny tyto změny vnímali přátelé kolem Lídy jen okrajově. Sledovali hlavně dění kolem Lídiny rodiny, jen Jindřiška občas zaskočila za Danou, aby zjistila, jestli je vše v pořádku i po svatbě. Jak zjistila, bylo to jako v normální rodině, občas zlobení se skoro dospělými dětmi, hlavně s Alicí, která byla podle Daniných slov víc oprsklá, Petr jezdil domů čím dál méně a tvrdil, že si musí ve volném čase vydělávat na brigádě. Toužil po motorce, ale táta mu ji nechtěl koupit. Měl obavy, že by se někde přizabil, jak pořád opakoval.



 



Rodina Hany a Víta bydlela v koupeném domě a vypadalo, že bude vše klapat, jak si všichni představovali. Lída občas navštívila postupně obě rodiny a byla hlavně zvědavá, jak se chová Veronika.



"Bábi, tak jsem si představovala, že budu Verunku vidět častěji, ale vypadá to, že ji Jana a Jiří hlídají, zabavují, aby náhodou k nám nešla. Je fakt, že mám víc práce než v bytě, děti mi také dají zabrat, ale není to tak, jak jsem chtěla." Postěžovala si při jedné návštěvě Lídě, když byly v kuchyni samy, druhá babička hlídala děti na zahradě.



"Hano, možná se bojí, aby Veronika nevyzvídala, jak je to s tím jiným stavem. Oni neví, že už ví, co to je."



 



"Cože? Kdo jí to řekl? Jak reagovala? " Vylekala se najednou Hana a při představě, že by se jí mohla Veronika zeptat, kde je to dítě, které měla mít s Jiřím, nečekaně zpanikařila.



"Proto jsem dnes přišla, abych tě varovala, dověděla jsem se to náhodou od snachy Jarky. Šly spolu jednou ze školy, kam Veronika i Staník už chodí, Staníka si vzal děda Radek, šli se podívat na nějaká autíčka a tak Jarka se věnovala Veronice. Potkali mladou ženu, která byla těhotná a tlačila kočárek s malým dítětem.



Veronika se zeptala Jarky, proč má ta paní tak velké břicho a aniž si Jarka uvědomila, co by to mohlo přinést, odpověděla jí, že ta paní je v jiném stavu a honem dodala, že čeká miminko." Hana se chytla za hlavu a Lída pokračovala.



"Veronika se zarazila, pak vrtěla hlavou. Ještě se zeptala, jak se to té paní stalo, vždyť už jedno miminko má. Když se dva lidé mají rádi, mívají spolu dítě. Malá byla po celou cestu zamyšlená, neodpovídala na otázky babičky, jak se měla ve škole. Když přišly domů, moc nemluvila, pozdravila, mlčky snědla svačinu a zalezla do dětského pokoje. Jarka se moc nevybavovala, Janě se bála říci, co se po cestě stalo a raději vzala dvojčata a šla s nimi na zahradu."



 



"Jsem zvědavá, co bude za otázky nyní. Jak se bude Veronika chovat. Možná si to nesrovná v hlavičce." Doufala Hana.



"Jak já ji znám, spíš bude pátrat, vyptávat se. Ale koho si vybere a na co se bude ptát, nikdy nevíme. Větší strach mám z toho, jak se bude tvářit Jana a Jiří, až přijdou na to, že je Veronika poslouchala a ví, co je jiný stav. Je dost malá a bezprostřední na to, aby se táty zeptala, kdy přivedl do jiného stavu tetu Hanu a kde to dítě je."



Lída se rozloučila a ponechala Hanu jejím myšlenkám. Tak, jak toužila Hana mít svoji dceru u sebe, tak ji nyní trápilo, jak se bude malá chovat, jestli se pravdu doví, zda vůbec pochopí, o co jde.



 



Jen nejbližším kamarádkám Lída o této skutečnosti řekla. Eva, Věra a Jindřiška měly o čem přemýšlet...



 



Pokračování...


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Severína2.11.2017
 

Ruženka, konečne sme sa dočkali pokračovania. Čo na to povedať? Na také malé dieťa je to veľmi zložité prijať takéto závažné informácie. Dosť dobre sa s tým vysporiadala. Iné dieťa keby sa také niečo dozvedelo, by trucovalo, prestalo by sa učiť, začalo by chodiť poza školu a pod. Ona to podľa mňa zobrala celkom dobre.
No uvidíme, čo bude ďalej, aké následky to na nej zanechá, keď bude staršia.

Severína26.9.2017
 

Niekedy tie životy bývajú dosť zamotané. Škoda, len, že do toho musia byť zapletené deti. Oni tomu veľmi nerozumia nedokážu si to vo svojej malej hlavičke dobre prebrať.

Ja som len zvedavá, čo toto urobí s malou Veronikou, či to na nej nezanechá nejaké následky.

Ruža19.10.2017
 

Trochu, vlastně hodně, jí to zamíchalo myšlenkami i chování vůči dospělým se změnilo, jak to ale bude dál, neví zatím nikdo z nich.

Ruža26.9.2017
 

Bohužel málokdo si všímá, když ho děti poslouchají. Dospělí mluví, dítě je vedle v místnosti a oni si myslí, že je nevnímá. Také jsou děti různé. Vím to podle sebe. Málokdy jsem dala příbuzným najevo, že jsem slyšela, co si povídali, jak se mne to dotklo, ale také jsem k nikomu z nich nikdy nepřišla, nepřitiskla se, nepožalovala. Prostě "ledová" holka. Přitom mi pomazlení od rodičů chybělo, ale měla jsem pocit, že mne nikdo nemá už rád, když rodiče nebyli... Každé dítě poznamená běh života jinak. Svoje děti jsem neochuzovala o pohlazení, pocit blízkosti. Mohli za mnou kdykoliv přijít s čímkoliv. Člověk se poučil, no.

Severína30.8.2017
 

Ruženka, ja som teda sama zvedavá, ako toto dopadne. Ako to malá Veronika prijme. Určite sa bude vypytovať, či je teta Hana jej skutočná maminka. A nebude tomu rozumieť, lebo deti majú z rôznych priznaní dospelých v hlavičke zmätok, nechápu to, ako sa také niečo mohlo stať a komu vlastne majú hovoriť teta a komu maminka.

To bude ešte poriadne horúca jeseň!

Ruža21.8.2017
 

Také člověk neví, jak budou děti přemýšlet, ony nás tedy určitě sledují a pamatují si i věci- řeči - kterých si dospělí nevšimnou. To je fakt. Uvidíme, co ještě Veronika vymyslí. Připadá mi to skoro jako román na pokračování, jenže ono těch příběhů lidí je hodně. Jsou v tom jejich rodiny, přátelé...Sama víš, také čtu tvoje romány a provokují mne, abych promýšlela aspoň pro sebe další děj.

Severína21.8.2017
 

Ruženka, no je to pekne zamotané. Keď sú deti malé, tak si neuvedomujú niektoré veci, lebo ich berú ako samozrejmosť, ale neskôr, keď dorastajú, zaujíma ich aj to, čo pred tým nevideli, nerozumeli tomu. No, ja som len zvedavá, ako sa z toho vymotajú a čo z toho vzíde. Ako to malá Veronika prijme, keď sa dozvie pravdu, ako to vlastne bolo s jej narodením.

Tiež pani Helga, je zaujímavá, ktovie aké má ona tajomstvo a život.

Mne sa úplne zdá, keď to čítam, ako by si s nimi žila, Ruženka, v jednom dome a opisovala skutočné príbehy.

Ruža21.8.2017
 

Nežiji, ale znám dost lidí, kteří v takových domech žijí, znám hodně životních příběhů. Nevím proč, ale i můj muž se kolikrát diví, co všechno mi lidé svěří. Já bych to nikomu nevykládala, ale prostě mi nedá, abych některé ty příběhy nezamontovala do dějů povídek. Však víš, jak dlouho žiji, není tedy divu, že při tolika místech, kde jsem pracovala lidí znám dost. Byla jsem diskrétní, lidé to věděli, jinak by se mi nesvěřovali.

Ruža18.7.2017
 

Máš pravdu, je to málem takové bezvýchodné pro postavy Jany a Hany. Mnozí lidé mají zamotané osudy, však tak to bylo v historii třeba jako ve tvém románu, který píšeš ty a v současnosti, poněkud jinak jako v povídce u mne.

Ruža20.8.2017
 

Když ony ty děti jsou jaksi "mazanější", k rodičům otevřenější, my jsme si tak netroufli. Jsem sama zvědavá, co ještě Veronika vyvede...

Severína18.7.2017
 

Ruženka, zase sa nám to začína zamotávať a to je dobre. Táto kapitola ma dosť bavila.

Je to vlastne taký život bez konca. Presne ako v reálnom svete, stále sa niečo deje.

Severína1.7.2017
 

Tentoraz si sa s pridaním novej kapitoly trocha poponáhľala, Ruženka, čo u teba nie je obvyklé. Ale na druhej strane ma to potešilo. Alebo sa mi to len zdalo, keď som bola týždeň preč? Tú poslednú tvoju kapitolu som čítala len včera.

Ruža1.7.2017
 

Chtěla jsem se polepšit a napsat ještě v posledním dni měsíce další kapitolku, stejně jsi pilnější
v přidávání kapitol svého románu.Mimochodem velmi čtivého.

Severína1.7.2017
 

Ďakujem, Ruženka. Prezradím ti, že čím ďalej to bude viac dojímavé.

Ja stále čakám, kedy sa na scéne zas objaví Hana a jej rodina. Čo je s tým domom? Kúpili ho, alebo to nechali tak? Čakala som, že aj na to príde reč.

Ruža1.7.2017
 

Už na to měla přijít řeč, ale ta nečekaná Danina plánovaná svatba vyprávění pozdržela...

Severína15.6.2017
 

Ruženka, bola som zvedavá, či sa tam zas objaví Hana a jej rodina. Ako vidím, tak si ma nesklamala. Ale zas ničo špekuluje a vymýšľa. Neviem, či by bolo dobré, keby bývali spoločne s rodičmi.

Lebo také bývanie niekedy prináša aj nedorozumenia. A ona je taká výbušná povaha. A potom sú naučení byť s Janou a jej rodinou. Možno ona by sa mohla cítiť zas ukrivdene, že dali prednosť Hane.

Ja ti neviem, Ruženka, ale podľa mňa by tam boli len hádky. Ale ostatne je to na nich.

Ja len tak premýšľam dopredu.

Ruža15.6.2017
 

Severínko, Hana a Vítek by měli bydlet s Vítkovými rodiči. Dosud o nich byla jen zmínka, že občas hlídají Haně také vnoučata. Jana a Jiří s dětmi bydlí v domě rodičů, kteří mají svůj oddělený byt a zatím jim to klape. Však naši starší synové se oba přiženili do rodinných domů a jsou tam bez problémů mnoho let. Mají své byty s rodiči si rozumí, pomáhají navzájem, prostě je to fajn.Tam u nich vidím, že staří a mladí mohou v domě žít a nedělat si naschvály. Záleží na povaze.

Severína15.6.2017
 

Presne, ako si napísala, Ruženka, záleží veľmi na povahe. Ja nie som veľmi zastáncom spoločného bývania s rodičmi. Možno preto, že som nikdy tak nebývala. Ja som odišla z domu v 15 rokoch. A od vtedy mám svoj byt a chvíľu som mala aj dom.

Preto to neviem posúdiť, či je to dobré, alebo nie. Ale myslím si, že skôr by mali byť mladí sami. Nech sa postavia na vlastné nohy a nespoliehajú sa stále na rodičoch. Ja mám dobrých rodičoch, ale vždy nás vychovávali k úplnej samostatnosti.

Niekto hovorí, že to nie je dobré, ale ja som spokojná. Lebo som si vždy v živote vedela poradiť sama.

V 20 rokoch som odišla sama do Bratislavy. Pre mňa do veľkého sveta, dnes, ako keby som odišla do Anglicka. A poradila som si. mama síce umierala od strachu, ale ja som to zvládla, aj keď som zo začiatku zablúdila.

Preto spoločné bývanie by som ja kategoricky odmietla. A zvlásť Hana je tiež svojská povaha. Ktovie, či by sa zniesla s jeho maminkou. Ale na zamotanie príbehu je to dobrá téma.

Ruža18.6.2017
 

Opravdu je to o povahách. Bydleli jsme s mladými v jednom paneláku, v jednom vchodu skoro 7 let a víš, že bych spočítala na prstech, jak často jsme tam byli? Jen když potřebovali pohlídat- nakrmit a vyčistiot záchodky koček, vyvětrat a to tak dvakrát do roka, dvakrát za den, když měli dítě, tak jsme tam šli jen na pozvání na chvilku a zase pryč. Prostě je to na domluvě a také povaze člověka. Jsme s mužem asi hodně hrdé povahy, neradi se vnucujeme , i když pak to vypadá, že se odtahujeme, nemáme zájem -možná. Víš, hodně svých pocitů dávám do osob svých povídek, tam se realizuji.

Severína7.6.2017
 

Mne sa tvoje rozprávanie páči. Možno práve preto, že je to priamo zo života. Viem si tých ľudí dokonale predstaviť. Cítim ich starosti, radosti. A potom to nie je len o starších, ale prelínajú sa tam príbehy mladých. Možno ma to baví aj preto, že do toho dôchodkového veku nemám ďaleko.

Tento mesiac mám viac času, lebo mám dovolenku a som aj chorá, tak nikde nechodím a len čítam a píšem. Škoda, že nepridávaš častejšie kapitoly. Lebo teraz môžem čítať stále.

Ruža7.6.2017
 

Jen takové počtení ze života je také Obyčejná tetka Katka, je to o spolužití generací, konfliktech, drobném hašteření, možná by se ti to také líbilo.

Jeden zvláštní sen - mnohadílná povídka se skutečně odkoukanými charaktery postav, tam, jsou lidé více generací a popis třeba předmaturitního večírku nynějších mladých lidí. Je to o Kavárně-vinárně podle tradičního vzoru. Zkus se na to podívat.
I Monology jedné lásky, psané zvláštním způsobem jednotlivých postav.
Je mi líto, že jsi chorá, přála bych ti víc zdraví. To je každému třeba.

Severína7.6.2017
 

Milá, Ruženka. Stále čítam, každú jednu kapitolu, zatiaľ mi neušla, ani jedna. Potešila si ma tým, že si v tejto písala o Alici. Bola som zvedavá ako pokračuje ,,vojna" medzi ňou a ,,macochou" Áno, dospievajúce dievčatá sa nedokážu zmieriť, keď si jeden z rodičov nájde iného partnera. Moja sestra mi rozprávala, aj ona je vdova, že jej dospelá dcéra, ktorá má muža a dieťa, nedokáže si predstaviť, že by si našla partnera. Zatiaľ na každom jej priateľovi videla len chyby. Okamžite ho celého od hlavy až po päty ohodnotila. A nie kladne. Tak sa nečudujem Alici, že sa tak správa.

Veľmi by ma zaujímalo, ako nakoniec všetko dopadlo s Hanou a Vítkom. O nich si úplne prestala písať. Viem, že sa usadili v novom meste, ale ako tam žijú? Dal im už konečne pokoj ten bývalý partner Hany? Nechceš sa k tomu zas v niektorej kapitole trocha vrátiť, aspoň pár vetami?

Ruženka, začala som dávať svoj nový román. Nepozrela by si sa na to a nenapísala by si mi ako sa ti páči? Je to pre mňa dôležité. Lebo som ho začala ladiť trocha iným smerom, než obyčajne. Preto som zvedavá, ako to pôsobí na čitateľov. Veľmi si vážim tvoj názor a prehľad. A obdivujem tvoje dedukcie.

Ruža7.6.2017
 

Severínko, tak jsem už tvůj nový román, twedy zatím jen 8 dílů přečetla, líbí se mi. Je to zase něco jiného než to moje povídání ze života starších i mladých lidí. Neboj se, O Haně a Vítkovi ještě bude zmíněno i o dalších příbuzných Lídy. Nějak se mi nechce skončit, pořád se něco děje, přestože to nevypadá tak dramaticky. Můj sloh je jaksi přímočarý a příběhy nepříliš barvité, viď?Díky za sledování mé "tvorby."

Ruža19.4.2017
 

Musím se snažit, už je to dlouho, co jsem začala, taky tam bude něco o dceři Lídy Emilce, co se vrátila z Dánka jako vdova. Pak už víc nových osob nebude.

Severína19.4.2017
 

Pekný deň, Ruženka.

Vidím, že si sa trocha polepšila a začala si dávať kapitoly trocha častejšie. Že by si mala viac nápadov, alebo času?

Bola som zvedavá na Danu, ešte od minulej kapitoly, lebo už vtedy si sľubovala, že je u nej veľa noviniek a nič. Zas si to diplomaticky oddialila.

Severína10.4.2017
 

Všade sú nejaké starosti, aj v reálnom živote. Niekedy premýšľam prečo to tak je? Prečo nejde všetko hladko? Asi by nás to potom netešilo, keby pred nás osud nepostavil nejaké prekážky.

Ktovie, ako to vlastne je?

Ruža10.4.2017
 

To je ještě poměrně mírné, ty konflikty. Bývají horší. Křik, urážky, útěky z domu. Příčina se najde i u vlastních rodičů-matek, natož u "přijatých" do domácnosti.

Severína6.4.2017
 

Ruženka, pred niekoľkými kapitolami to vyzeralo, že už budeš končiť, že uzavrieš všetky osudy svojich hrdinoch a teraz vidím, že to zas pekne rozohrávaš.

Jasné, že nie je jednoduché len tak, zatvoriť dvere a nechať všetko osudu a prestať písať pokračovanie. Človek si za tu dobu na tých všetkých svojich hrdinoch zvykne a potom sa s nimi len ťažko lúči.

Ja sama som veľmi zvedavá, ako tej malej Veronike povedia, že Hana je jej skutočná maminka. Ako to prijme a bude na to reagovať. Vidí sa mi na takú závažnú informáciu ešte malá. A čo Dana? Lebo aj tam boli nejaké problémy s jeho dospievajúcou dcérou.

No poviem ti, máš toho veru dosť, čo treba vyriešiť.

Ruža6.4.2017
 

No víš, když oni mě čtenáři, tedy hlavně čtenářky honí a dotazují se, jak ten a ten dopadne, paradoxně se líbí docela postava Jindřišky, která byla pořádná semetrika a je z ní docela sympatická postava, sice rázná, někdy neomalená, ale citlivá. Když ono je opravdu dost zlé se loučit s postavami, které jsou člověku docela blízké věkem a přitom mají starosti s potomky. To je kolotoč, no. Však já jsem také zvědavá a čtu ten tvůj román. Je sledovaný, všimla sis? Včera nebylo spojení s webem, mohla jsempřidat kapitolku až dnes.

Severína6.4.2017
 

Áno, všimla som si,ani ja som nemohla pridať kapitolu. Myslela som, že to mám len ja ten problém, že na Slovensko sa nedostal signál, lebo na slovenský Mt sa dalo dostať v pohode, len na český nie. Až potom mi priateľka z Čiech napísala, že ani ona sa tam nemôže dostať. Tak potom som sa utvrdila, že je to celoplošné.

Dnes už je to našťastie v poriadku. Videla som, že dnes pribudlo aj veľa nových kapitol, ktoré čítam. Tak som rada. Medzi nimi bola aj tvoja, tiež ma to potešilo a hneď som sa pustila do čítania.

Už dlho som nebola na tvojom blogu, musím sa tam ísť pozrieť, tak neviem, čo tam píšu tvoju čitatelia. Mne sa Jindra tiež páči, hoci si pamätám, že na začiatku ju nemali radi a bola poriadne otravná, lenže potom bola v nemocnici a ony prišli za ňou, mali o ňu starosť a v nej sa niečo zlomilo a zmenila sa.

Ja si všetko pamätám, čo sa týka obsahu, mám ešte celkom dobrú pamäť. Nie len u teba, ale u všetkých, ktorých čítam, hoci niekto dávala len jednu kapitolu raz za mesiac.

Severína26.3.2017
 

Ruženka, minule si avizovala, že už budeš pomaly končiť, že sa príbeh uzatvára. Ja som sa už na to pripravovala a bolo mi trocha smutno, lebo som si už zvykla na obyvateľov domu opatrovateľskej služby a ty si nám opäť rozohrala nové príbehy. Nie že by mi to vadilo, práve naopak som rada, že pridávaš ďalšie kapitoly a teším sa tomu.

Táto kapitola bola dobrá. Napäto som sledovala rozprávanie Dany. Lebo toto ma dosť zaujíma, táto téma, dnešnej mládeže. Ich postoj, k nevlastným rodičom.

Ruža26.3.2017
 

Severínko, když ono se to jaksi nedá. Ti lidé mají většinou nový byt, bydlení, je to velká změna způsobu života a tím i nová přátelství i případně negativní zážitky. Příběhy obyvatel se prolínají, míchá se do nich zákonitě i rodina, alespoň u hlavních postav. Uvidím, jak který příběh dopadne. Mimochodem čtu poctivě díly tvého románu, rozvíjí se také dobře. Podrobněji.

Severína20.3.2017
 

Zdá sa mi milá, Ruženka, že už naozaj uzatváraš jednotlivé osudy ľudí v tvojom Dome opatrovateľskej služby. Lebo si dosť preskočila v čase a za tú dobu sa tam udialo toho dosť. Je zaujímavé sledovať osudy ľudí, lebo ja si ich predstavujem ako skutočných.

Príde mi to veľmi známe a to tým, že keď som bývala v Bratislave tak práve za naším panelákom bol presne takýto dom. Bol to vysoký vežiak, kde bola veľká jedáleň, lekáreň, na vrátnici stála služba, tak isto aj sestra a lekár dochádzal denne. Kto bol sám, mal malú chodbu, kuchynský kút, jednu izbu a kúpeľňu s toaletou, keď tam žili manželia mali o jednu izbu viac. Osobne som veľa ľudí z toho domu poznala a preto rada čítam tie tvoje kapitoly, kde sa stotožňujem s tvojimi postavami.

Mrzí ma, že ich to nenapadlo skôr ohľadne malej Veroniky, že ju skôr nedali jej pravej maminke. Ale vtedy to nenapadlo ani mňa, lebo Hana aj po návrate robila problémy, až potom, keď stretla Vítka tak sa trocha upokojila a začala správať ako mama.

Som zvedavá, ako to všetko ukončíš.

Ruža20.3.2017
 

Severínko, ono to bylo opravdu komplikované s Hanou. Kdyby měla Veroniku s někým jiným a nechala by ji Janě a rodičům, mohla by skoro bez problémů chtít ji zpět. Jana si však na dítě zvykla, měla ji od malička, je to těžké. Jen ta křivda, podvod na jejího Jiřího v ní asi "trčí". No, uvidíme, jak to vyřeší... Víš ono se moc nedá psát ze dne na den, soustředím se na hlavní děj u vybraných osob, ostatní je spíš okrajové. U nás je také Dům sociálních služeb- původně se to jmenovalo Dům s pečovatelskou službou.

Ruža15.3.2017
 

Severínko, tak jsem se snažila to opravit. Není to sice omluva, ale dopsala jsem to skoro těsně před 24. hodinou a honem to chtěla vložit. Dopoledne ani odpoledne jsem neměla čas to zkontrolovat, takže teprve teď večer po přečtení "pošty". Díky za upozornění, písmenka občas "neposlouchají". Mám silnější prsty a stiskne se navíc písmenko.

Severína15.3.2017
 

Ruženka, bola som veľmi zvedavá, ako vyriešiš to bývanie Lídy a jej dcéry. Ale zvládla si to celkom dobre, povedala by som, že vlk sa najedol a ovca ostala celá. Teda, nechala si to v rovine, veď sa uvidí do budúcna. A časom sa všetko vyrieši aj samé.

Ešte také maličkosti, Ruženka, dúfam, že sa nenahneváš, ale v tejto kapitole máš dosť preklepov, viac ako inokedy, možno tak šesť, sedem. Ak sa ti bude chcieť pozri si to ešte raz.

Bola som zvedavá, ako začneš uzatvárať pomaly osudy obyvateľov domu opatrovateľskej služby. Ideš na to pomaly, neponáhľaš sa. Neodťala si ten koniec, to sa mi páči. Som zvedavá ako to všetko dopadne. Už dlho si nepísala o Hane a jej rodine. Ako sa im darí v novom meste?

Severína9.3.2017
 

Pekný deň, Ružena.

Cítim z tvojho rozprávania, že sa naozaj chýlime ku koncu. Pýtala si sa, či má Lída isť bývať k dcére. Ja si myslím, že áno. A priateľov nestratí, veď ich môže navštevovať. Aspoň by tá jej dcéra nebola tak sama. Mala by niekoho s kým by sa mohla porozprávať, ísť do cukráne, na prechádzku. A tiež by ju mohla zoznámiť so svojimi priateľmi. Bolo by všetkým veselšie.

Takže jednoznačne - áno. Ja by som tiež určite chcela, aby moja maminka so mnou bývala. Presne to isté som žiadala od svojich rodičov aj ja, keď mi manžel zomrel. Ale oni vtedy mali ešte svoj dom, chvíľu boli pri mne, ale odišli mi zas k sebe do domu, lebo tam žili celý život a mali tam svojich známych. Lenže to bolo odo mňa 300 km vzdialené. Ale toto nie je tak ďaleko, môže za nimi dochádzať a oni môžu chodiť za ňou. Budú si vzácnejší.

Ruža9.3.2017
 

Z titulu zkušenější , svého věku zase budu tvrdit, pokud je ta osoba samostatná, má kde bydlet je lepší navštěvovat tu dceru než naopak. Ta dcera míní dělat překladatelku, práci doma. Budesi muset domlouvat práci, pokud nechce být jen tak. Je asi tak v tvých letech, to je ještě mladá na to, aby byla závisla jen na domovu. Maminka by tím pádem byla víc sama, začala by si hledat "práci" doma možná by i zasahovala do uspořádání společných prostor. Když ne, mlčela by, ale žralo by ji to. Vím o čem mluvím. Něco jiného je, když už je méně pohyblivá, potřebuje opateru. Až ta doba přijde, však to vyřeší.Já jsem měla příbuzné, u kterých jsem byla od 8 do 21let než jsem se vdala a pak celý další život jsem musela skoro každou neděli chodit- uklízet něco, natrhat ovoce, upravit vlasy, umýt nádobí. Děti nám hlídali asi tak za celá léta dvakrát, jen na krátkou dobu. Manželova mama byla daleko až pod Košicemi a tam jsme jezdili na každou dovolenou kvůli tomu, aby viděli své vnuky a syna. Roky nešlo jezdit moc nikam a nakonec po tatínkově smrti maminka byla střídavě u dalších dvou synů. Však jim děti hlídávala, měla je v jedné dědině,prostě babička jak má být k nám ani nechtěla, že tady není zvyklá, moc nerozumí řeči a pod. Máme dvoupokojový byt, větší jsme ani nehledali s ohledem na odchod synů, takže. No už rodiče ani příbuzní nejsou, synové mají své rodiny a my, nevím, zatím to jde, Synové jsou přiženění do domu rodičů svých žen, takže mají své prarodiče. Dcery jsou vždy blíž než synové, víš? Hlavně, když jsou spokojeni. Tož teď uvažuj znovu...U tebe čtu každý den, je to napínavé.

Severína9.3.2017
 

Ja ti teda neviem, Ruženka. Je pravda, že aj moji rodičia odo mňa odišli, nie preto, že by sme si nerozumeli, ale proste chceli byť vo svojom domečku. Ten môj sa im zdal veľký, je pravda bol veľký mal šesť izieb plus kuchyňu a veľkú záhradu. Ale nakoniec aj tak skončili u druhej sestry, ktorá sa o nich stará, lebo sami nevládzu a teraz, ak sa to podarí budem sa o nich aj ja starať spolu so sestrou.

Vieš, Ruženka, to je ťažko niekomu radiť, či má urobiť to, či ono. Každý sa musí rozhodnúť sám za seba. Je dobré, že máš ešte manžela, horšie to bude až niekto z vás ostane sám. Ja som ovdovela, keď som mala 38. rokov. Myslela som, že nastal koniec sveta. No, ale musela som ísť ďalej.

Takže ako hovorím, je to dosť obtiažne niekomu radiť v takýchto dôležitých veciach.

Ruža9.3.2017
 

Severínko, já neradím. Kdybych měla maminku, také bych ji určitě ráda dochovala a zařídili bychom to nějak s bytem, ale já jen naznačuji, jaké to bylo u nás. Každý to má jinak a podle svého se zařídí. U bratrů byla maminka jenpo smrti manžela a to proto, že už měli děti z domu a mají velký dům, místa dost, švagrové byly doma, stejně se po půl roce vystřídali. Máš štěstí, že ještě maminku máš, opakuji.

Ruža8.3.2017
 

V 55. části vzniklo dilema pro babičku Lídu. Co myslíte, měla by jít k dceři do bytu a opustit Domov pečovatelské služby, kde má své bydlení, přátele. Co byste jí poradili, jak to vidíte, vy?

Severína4.3.2017
 

Ruženka, začala som čítať - Kde si mamina. Musím povedať, že ten začiatok ma veľmi zaujal. Je to dosť smutné, a veľmi citové. Ak to píšeš o sebe, tak klobúk dole. My, čo sme mali pekné detstvo s milujúcimi rodičmi, nevie, čo je to život bez rodičov v detskom domove.

Ja budem mať tento rok 52. rokov a mám ešte obidvoch rodičov. Síce majú svoj vek, sú starší ako ty, iste, majú aj choroby, ale stále sú tu. A ja si neviem predstaviť, že tu raz nebudú. Nechcem na to ani pomyslieť.

Určite budem pokračovať v čítaní, potom ti napíšem svoje postrehy.

Ruža4.3.2017
 

Severínko, mně zemřel tatínek, když jsem byla půl roku v Dětském domově, kam mne odvezla maminka před svým odjezdem do sanatoria, měla jsem šest a půl roku, když mi na lístku sdělila, že tatínek zemřel. Pak jsem dva a půl roku dostala jen pár dopisů, ani nevím, kam je vychovatelky "uklidily", nezůstaly mi na památku. Přijela pro mne sestra tatínka-teta Růža a odvezla mne k babičce a dědečkovi, kde i ona bydlela. Bylo mi 8,5 roku. Vzali mne k sobě proto, že tam byl už starší bratr, od jeho 1,5 roku. Toho po domovech nevláčeli.Styděli by se za to, že nechali vnučku v domově- asi tak. Jinak mi neubližovali, byla jsem poslušné- vycvičené dítě, učila jsem se dobře, pomáhala doma, ráda četla jako oni všichni.No, co už, nemá o tom cenu přemýšlet je to dávno...

Ruža4.3.2017
 

Bylo by o čem psát, ale právě proto, že povídka možná oslovuje starší generaci,přes přítomnost postav jejich potomků, osudů ne zrovna přímočarých. Chtěla jsem již dříve psát další osudy rodiny z příběhů Kde jsi maminko. To téma mne hodně oslovuje a sirotků či dětí opuštěných je stále dost. Zkus si přečíst tu povídku, která začala vlastně příběhem mého a bratrancova dětství, ale pak se týká jedné rodiny- podobnost čistě náhodná, ale podložená realitou, jen doplněná dalšími příběhy jednotlivých hrdinů. Možná to není tvoje parketa, ale možná bys sama jako autorka románů uhodla, o kom bych chtěla psát. Myslím, o které postavě.

Severína4.3.2017
 

Škoda, že už chceš uzavrieť osudy svojich hrdinov, Ruženka. Už som si na nich zvykla. Stále sa tam niečo deje. V každej kapitole pridáš nejakú novú postavu a tá má svoj osud a svoj príbeh. Možno by bolo dobré rozmýšľať o pokračovaní. Po nejakom čase, kedy budú už tie malé deti väčšie. Nerozmýšľala si o tom? Alebo pripravuješ niečo nové, Ruženka?

Ja som prečítala každú jednu kapitolu. Celkom dobre sa to čítalo, bola to taká oddychovka, i keď zopár dramatických kapitol tam bolo. Taký román do kabelky, pre staršie generácie.

Ruž4.3.2017
 

Tak si myslím, že by se mohly brzy osudy lidiček v povídce uzavřít, pár jich bude mít nový domov, jak v něm budou žít, co je čeká, to už asi vědět nebudeme.

Ruža19.2.2017
 

Severínko, u mne to je naopak než si myslíš. Všechny postavy jsou také smyšlené, ale protože jsem poznala hodně různých lidí, povahy, reakce, vypadají ty postavy jako skutečné. Pravdou je, že si přwedstavím člověka, kterého znám, ale je to pouze takový pevný bod, ke kterému si charakter i jednání přimyslím. Totéž s prostředím. Jsou to mé představy, doplnění některých skutečností, které jsem viděla. Mám odjakživa bujnou fantazii, jak mi často ve škole i doma říkali- ne takovou tu, že bych lhala, ale vymýšlet příběhy za použití životní zkušenosti, to mi většinou šlo .Jen jsem začala psát trochu pozdě a nemám před sebou žádnou kariéru spisovatelky, což ty bys mohla ještě stihnout. Možná proto jsou mé povídky dost čtené, protože vypadají jako popis skutečnosti, ne? Jsou lidem blízké.

Severína19.2.2017
 

Pekné ráno, Ruženka.

Bola som zvedavá, kedy dáš ďalšiu kapitolu. Zdá sa mi, že už si trocha pilnejšia, čo sa týka písania, lebo prv si mala väčšie odmlky. Za to ťa musím pochváliť.

Pomaly sa nám to vyjasňuje. Uzatvára celý ten kruh. Mám pravdu? Teraz je to trocha pokojnejšie.

Mňa by zaujímalo, kde berieš námet? Píšeš, že zo života. Poznáš tých ľudí osobne? Žiješ s nimi? Lebo mne prídu, ako skutoční.

Ja si svoje príbehy vymýšľam, všetko je fikcia, len prostredie si zvyknem vybrať reaálne, čo sa týka, príbehov so súčasnosti, ale postavy, príbeh, mená to si všetko vymyslím. Ale tvoje postavy mi prídu, ako ľudia, ktorých poznáš, alebo si poznala.

Ruža29.1.2017
 

Díky, snažím se žít, jak se dá. Poznáš, až také zestárneš, že si to člověk jaksi nechce připustit. Léta přibývají, rozum moc ne, jen zkušenosti a nějaká ta nemoc. Dokud hlava slouží a ruce se hýbou, samozřejmě i to ostatní tělo, je to dobré.
Co se týče děje, neprozradím, jen to, že Dana je mimo světa Dušana. Moc se to zamotávat nebude, možná trochu u někoho.
V jiných povídkách je to také vícevrstevné. Monology jsou úplně jinak psané a lidi je četli, tak nevím...

Seveína29.1.2017
 

Ruženka, prečítala som práve najnovšiu kapitolu, čo si tu dala. Vidím, že si zmenila trocha úpravu a dala silnejšie písmo.

Inak, poriadne to zamotávaš. Som zvedavá ako to všetko nakoniec skončí. Dana robí stále nejaké problémy. Ale neviem, čím to je? Či to pripisuje tomu, že veľa rokov strávila na vozíku, a preto je taká zatrpknutá a zlá voči ostatným ľuďom. Veštím, že to s ňou nedopadne dobre. Niečo mi našepkáva, či sa náhodou nezoznámila s mužom s okolia Dušana a, či ju nechce využiť na pomstu voči Hane, ale to by bolo asi veľmi zamotané.

Ešte chcem podotknúť, že mi vôbec nepripadáš, ako stratená generácia s ohľadom na tvoj vek. Práve naopak, obdivujem ťa. Ja by som chcela byť v tvojom veku ešte taká vitálna.

Takže, Ruženka, máš môj obdiv, ale to vieš veľmi dobre.

Ruža16.1.2017
 

Fakt se budu snažit polepšit. Vždyť to už je skoro románový rozsah, že?

Severína16.1.2017
 

Ruženka, ani som nedýchala. Bola som napätá a v strehu ako to skončí. Mali šťastie, že toho mladíka zastavil ten policajt v civile. Čítam stále a som zvedavá, ako toto všetko nakoniec dopadne.
Len mám stále tu istú výčitku - pridávaš pomaly kapitoly!

Severína8.1.2017
 

Ruženka, vidím, že si Danu upokojila. Teraz som zvedavá, či znova rozohráš príbeh Hany, a ako sa bude vyvíjať ďalej.

Jedna pripomienka, veľmi pomaly píšeš!

Ruža8.1.2017
 

Jsem si toho vědoma, když ale já se snažím být i pečlivá hospodyně, starám se o manžela a už mi to asi více práce než vám mladším, víš? Navíc mám blog, kde jsem denně a přiznávám, že ne vždy mi vyjde čas. Asi mám hodně virtuálních i osobních přátel, kteří se mi ozývají, jimž odpovídám na emaily. Budu se snažit polepšit. Neslibuji raději, mám asi línéh Múzáka... :o)

Ruža17.12.2016
 

Ahoj, Severínko, to víš, že ještě dám další kapitolky. Ale původně to byla povídka o novém domově starších lidí v pečovatelskíém domě, jen ty osudy rodinných příslušníků měly zpestřit děj. Sama jsem zvědavá, jak to s tou Hanou a celou rodinou bude. Přweji ti klidné svátky a zdraví v dalším roce.

Severína17.12.2016
 

Pekný deň, Ruženka.

Čakala som, či dáš teraz pred Vianocami novú kapitolu. Lebo každá z nás má roboty, pečenia, nakupovania viac ako dosť. Som rada, že si nás potešila novou kapitolou.

Nejako si prestala písať o Hane a jej rodine. Čo je vlastne s ňou? Ako sa majú detičky? Čo ten jej bývalý šéf? Otázok mám veľa. Dúfam, že nám dáš na ne odpovede.

Všetko dobré, Ruženka. Pekné Vianoce.

Ruža2.12.2016
 

Zdravím také, Severínko. Už jsem se zrovna včera dívala, jestli nemáš něco nového,to víš, že si přečtu, co budeš dávat a vyjádřím se k tomu. Já moc komentářů k povídkám nečekám, důležité je, aby si lidé četli a jsem ráda, když je moje psaní zaujme.

Severína2.12.2016
 

Ahoj, Ruženka. Už sme si spolu dlho nepísali. Stále čítam tvoju poviedku. Je to zaujímavé o osudoch ľudí by sa dalo písať donekonečna, ako život bez konca, lebo stále sa niečo deje. Tak ako v skutočnom reálnom živote.

Začala som dávať nový román - Život v Iráne. Som zvedavá, čo naň povieš? Ak sa ti bude chcieť, pozri sa prosím.

Ruža7.11.2016
 

Je to nejen msta vůči Pavlovi, ale navíc vychytralost vůči zdravotnictví. Uvidíme, co se z toho vyklube...

Severína7.11.2016
 

Ruženka, ja stále čítam, hoci nie vždy komentujem. Ale zatiaľ som si nenechala uisť, ani jednu kapitolu. Som zvedavá ako to dopadne s Danou. Teraz je okolo Hany relatívny pokoj. Ja som zo začiatku držala prsty Dane. Lebo som ju ľutovala, ale teraz ju nemám rada, lebo veľmi špekuluje a chce sa pomstiť.

Ruža23.10.2016
 

Severínko, tebe by nezajímalo, co se děje ve vlastní rodině? Myslím, že ta Lída je spíš smírčím soudcem než slečnou Marplovou.n To, že se zajímají o své spolubydlící nese sebou samozřejmě ta samota a touha se zapojit, případně pomoci, Myslíš, že staří lidé nemohou najít při změně životních situací přátele? Někdy ta samota udělá z člověka nevrlého samotáře, ale pokud ty přátele najde, chování se může změnit. Je to vlastně takový cyklus o životě a možnostech vyžití těch lidiček. Nakonec jsou tam i osudy mladých, ne?

Severína23.10.2016
 

Áno, sú tam aj osudy mladých. Ja nehovorím, že sa mi to nepáči, ale nie som zvyknutá sa starať do života iných. Možno v takýchto domoch opatrovateľskej služby to takto funguje. Uvidím, keď tam budem bývať. Každý vek prináša určitý spôsob života. Pozorne to čítam, čo ma za pár rokov čaká. Len mi tie priateľky pripadajú ako amatérske vyšetrovateľky. Lebo všetko zistia, do všetkého sa zapájajú. Ale verím tomu, že to tak môže byť. Človek sa nudí, nechodí do práce, tak sa zapája do všetkého. Ale je to dobré, také oddychové čítanie. A v mnohom aj poučné.

Severína23.10.2016
 

Ruženka, nakoniec je z tej poviedky predsa len, román. Lebo toto by bolo na poviedku naozaj dlhé. Ja stále čítam každú kapitolu.Čo povedať? Nejako sa to zamotáva, ide to skôr do detektívky. Mne tie staršie dámy pripadajú ako slečna Marplová, aj tá stále niečo riešila, ako ony, tie kamarátky. Jedn by povedal, že strkajú nos tam, kde nemajú. Ale je to dobré, čitateľné a stále som zvedavá, čo sa bude diať ďalej. Páči sa mi to viac, ako tie novodobé romány, o vysokoškolákoch a pod.

Ruža4.10.2016
 

Severínkoé, těší mne, že tě moje povídka zaujala, ale mám pocit, že už je z toho fakt román. Copak o to, možná bych mohla psát častěji, ale mám i jiné aktivity- hlavně doma a už tak se muž čertí, že u netu sedím každý den, každou volnou chvilku. A přitom ani nestihám moc psát, odepisovat, posílat emaily. to už jsem omezila úplně, protože ty přeposílané už kolují pořád dokola.A také bych chtěla mít víc času na čtení jiných autorů.Na př. tebe...se snažím číst pořád...

Severína4.10.2016
 

Ďakujem ti v prvom rade, že sa snažíš i napriek vyťaženosti ma stále čítať. Ale veď ty si na dôchodku! A nemáš čas? Ja chodím do práce, musím uvariť, poriadiť domácnosť, nakupujem a ešte sa snažím písať skoro každý deň. A okrem toho ešte čítam. Pozerám stále nové príspevky nie len tu, ale aj na slovenskom Mt. Ale je pravda, že som stále v pohybe celý deň. A ani nevieš ako sa teším na dôchodok. Povedala som si, že potom budem písať celý deň a užívať si to. Dúfam, že sa toho niekedy dočkám!

Ruža4.10.2016
 

Severínko, ty nevíš, že starým lidem všechno trvá déle? Navíc v domácnosti vidí věci, kterých si zaměstnaný člověk chodící z domu nevšimne a musí je uklidit, vyčistit a pod. Vařím také pro muže. Nemysli si, že budeš "písať" celý den. Za nějaký čas tě budou bolet záda při delším sezení. Pokud bys hlídala nějaké děti, budeš tak utahaná, že si ráda odpočineš třeba u knihy. No, ale těš se na důchod- klidně. Já jsem v něm ještě deset let dělala brigádu na zkrácený úvazek...

Severína5.10.2016
 

Ruženka, ja som povedala, že keď mi presne na deň padne dôchodok, tak ma tam už nikto neuvidí. Ja som písala viackrát, že ťa obdivujem, ale ja by som desať rokov po dôchodku určite nerobila, ani na skrátený úväzok! Nech si robia mladí, ja som sa už v živote narobila dosť. Mala som 4 obchody a všetko som stíhala sama. Ráno som začínala o 6 hodine a končila o 11 hodine v noci. Po 50- siatke som si povedala - dosť! Teraz robím, ale už to nepreháňam. Skôr sa venujem koníčkom a tiež partnerovi. Snažím si užívať pred dôchodkový vek. Tak preto sa naň teším, i keď viem, že ja nedokážem zaháľať a vždy si nejakú robotu nájdem.

Severína4.10.2016
 

Ruženka, každému tu píšem, že pridáva dlhé kapitoly a u teba naopak, by som o niečo dlhšiu kapitolu privítala. Som veľmi zvedavá, čo Dana vymyslí. Ja som ju na začiatku považovala za dobrú, životom skúšanú ženu, ktorá sa zmierila so svojim osudom. A pozrime sa, čo sa z nej nakoniec stalo? No, Ruženka, poponáhľaj sa s pridaním ďalšej kapitoly, aby sme vedeli, čo bude nasledovať. Škoda, že nedávaš kapitoly každý deň, alebo aspoň obdeň.

Ruža19.9.2016
 

Zdravím tě Severínko, ráda si přečtu tvůj román. Historické romány jsem jednu dobu moc ráda četla a pokud v něm nebude moc násilí, které poslední dobou moc nemusím, bude to fajn. Myslím, že tvůj román bude víc o lásce. Tak se těším.

Severína19.9.2016
 

Ruženka, násilie v mojich príbehoch naozaj nenájdeš, ani sprosté slová. Toto naozaj nemusím, ani čítať, nie to ešte písať. Ale láska... to už je iná vec. Tú môžem každý deň a vo veľkých dávkach. Tak tu tam nájdeš, určite.

Severína19.9.2016
 

Milá, Ruženka.

Ja som stále tvoja verná čitateľka. Nemôžem sa dočkať kedy dáš novú kapitolu. Dnes si ma potešila, lebo si po sebe hneď dala rýchlo dve. Okamžite som ich prečítala. Musím povedať, že to poriadne zamotávaš, skoro až detektívne. Ale nevadí mi to, práve že to dostáva tie správne grády. Si jedna z mála ľudí, ktorých tu čítam. Mám vytipovaných autorov od ktorých si nenechám nič ujsť.

Neviem, či si postrehla, že som začala dávať nový román. Námet pochádza z histórie, neviem, či je to tvoja parketa, niekto to proste nemusí. Ak budeš mať čas, prosím mrkni na to. Som zvedavá na tvoj názor.
Všetko dobré, Ruženka.

Severína6.9.2016
 

Dobrý deň, Ruženka.

Prečítané, ako vždy na jeden dych. Mám rada tvoj štýl písania, je taký pokojný. Všetko dokážeš povedať s takým nadhľadom. Aj tie dôležité veci. Má to úroveň. Nie je tam nič vulgárne, má to noblesu. No veľmi sa mi páči tvoj štýl písania. Neodpustím si ani jednu kapitolu, lebo by ma to veľmi mrzelo a musela by som sa aj tak k tomu vrátiť, lebo som stále zvedavá, čo je nové, čo Hana, čo Jana a pod. Áno, teraz neviem, ako to bude pokračovať, nedokážem odhadnúť nasledujúcu kapitolu. A to je dobre, lebo ma to núti čítať ďalej.
Takže jednotka ako vždy. Len neváhaj a píš, aby sme nemuseli dlho čakať.

Ruža6.9.2016
 

Díky, Severínko, vím, ty jsi pilnější, dáváš kapitolky rychleji. Prostě je to trochu jiný způsob psaní. Budu se muset trochu polepšit.Díky za "známkování",jo začala škola.

Severína29.8.2016
 

Pekný deň, Ruženka.

Urobila si mi veľkú radosť, že si tak skoro pridala ďalšiu kapitolu. Nemyslím si, že ľudí odradí od čítania to, keď sa pridávajú kapitoly každý deň, alebo každý druhý. Skôr na to čakajú a hnevajú sa, keď sa dlho neobjaví nová časť. To máš ako knihu, keď sa do nej začítaš, tak obraciaš stránky v kuse a nechce sa ti ju vôbec odložiť, kým to neskončí.
Takže hor sa do písania, Ruženka, aby sme dlho nečakali na pokračovanie.
PS: Včera som na teba veľmi myslela, lebo sme sa boli kúpať v tých termálnych kúpeľoch, čo som ti spomínala. Aj mňa bolia kolienka a tá voda je určená presne na boľavé kĺby.

Ruža3.9.2016
 

Snad se polepším, dnes jsem dala další. Moc radostná však není.

Ruža27.8.2016
 

Mohla bych psát častěji - možná, ale to by asi chybělo to určité napětí. Čtenář může uvažovat, fabulovat, jak to asi bude dál. K tomu stáří, víš, staří lidé možná málokdy dovedou nebo i chtějí odhalit určité "bolesti" v rodinném životě. Ono se říkalo: Co se doma uvaří, má se doma sníst. Já k tomu dodávám: Mělo by se řešit doma, co jde, ale pokud někdo může pomoci, je to dobré.V dnešní době se příliš intimit prozrazuje a pak lidem asi není nic svaté. Ztrácí se trochu toho tajemství v životě lidí, nemají co očekávat.Víš, nabízet svoji tvorbu nemám odvahu. Je to takový obyčejný příběh několika generací. Ty jsi ve věku Haniných rodičů a můžeš tedy posoudit, jestli mohli ovlivnit výchovou různé povahy svých dcer.

Severína27.8.2016
 

Ruženka, ale sa nám to pekne zamotáva. Normálne to dostáva nádych detektívky. Ja som veľmi zvedavá, ako rozohráš zápletku. Na začiatku, by si človek myslel, čo už také sa dá písať o dome opatrovateľskej služby? Len o starých ľuďoch, o ich chorobách a nakoniec realita je úplne iná. Ja ti poviem pravdu, že toto tvoje dielo, by som pokojne videla aj ako taký tenší román do kabelky. Dokáže zaujať a udržať pozornosť čitateľa. Ja už mám toho prečítaného mnoho, aj horšie, aj lepšie veci. Tvoj príbeh radím medzi tie podarené.
Na začiatku som si myslela, že to bude len pár kapitol o starých ľuďoch a to bude celé. Lenže som milo prekvapená. Pri tejto poslednej kapitole som tŕpla, či nebude v tej reštaurácii, nejaký škandál. Vieš, na druhej strane ľutujem tú Hanu. Lebo sa jej neustále lepí smola na päty. Áno, robí si to vlastne sama, ale myslím si, že ju treba aj trocha poľutovať.
Ja stále opakujem: Ruženka, dlho nás nechávaš čakať na nové kapitoly!

Severína17.8.2016
 

Ruženka, dočítané. A veľmi pekné.

Severína15.8.2016
 

Áno, uznávam, že sú ľudia veľmi činorodí. A vieš ako veľmi im závidím, ten ich elán! Aj tebe. Ja mám o vyše 20 rokov menej a potrebovala by som ho niekedy od teba požičať. Ja mám tiež problém s chôdzou tak viem, čo to je. Chrbtica ma bolí od narodenia, keď som bola mladá nevadilo mi to, ale po 50-siatke mi to ide do nôh. Ale, nie, nie, nebudem sa žalovať. Len ťa obdivujem. Ja to beriem z pohľadu toho ako sú na tom moji rodičia. Ocko má 83 rokov a mamička o rok menej. Oni už dlho nikam nechodia, sú len doma. Nevedia ovládať počítač a pod. Skôr majú starecké problémy. Zabúdajú na veci, ktoré vykonávajú denne a o chvíľu na ne zabudnú a pod. Takže aj preto ťa veľmi obdivujem a vážim si ťa.

Ruža z Moravy14.8.2016
 

Můj věk není žádným tajemstvím, nijak se s ním netajím. Vždyť léta ještě neznamenají, že je člověk senilní. Znám lidi, kteří jsou starší a ještě dělají univerzitu 3. věku nebo píší do blogu, posílají emaily se soubory, navíc cestují, protože jsou na tom lépe pohybově. Po domě sice chodím dobře i po rovině to jde, ale do schodů a pod. je to horší. Takových je ale víc i mezi mladými. Nápadů mám ale dost. Já také čtu tvůj román a líbí se mi.

Severína12.8.2016
 

Ruženka, zasa som si na tvojej kapitole dobre ,,pochutnala" Vieš dobre, že máš môj obdiv. V tvojom peknom veku /ja ho samozrejme poznám, ale neprezradím/ tak pekne píšeš, to je na smeknutie klobúka. Držíš nás poriadne v napätí. Ja keď vidím, že si pridala novú kapitolu, nečítam ju hneď, vydržím to a nechám si ju ako zákusok, niečo osviežujúce. Číta sa to veľmi dobre, ľahko a vždy má napokne, tak ako dnes.
Len pridávaj, nech sa dozvieme, čo nové.

Ruža z Moravy5.8.2016
 

Není co obdivovat, mám to tak asi "nastavené". Napíši, zkontroluji, opravím, příp. přehodím slova, abych neopakovala výrazy víckrát. Uložím a pak převedu kam mám.
Pokud máš nový román, klidně ho začni dávat, lidé nečtou zase každý den, a trochu napětí neškodí. Když je víc kapitol za sebou napětí se poněkud vytrácí. Aspoň já to tak v povídkách mám. Ty jsi dobrá, když dovedeš hned za sebou napsat víc kapitol. Takže jsi dobrá.

Severína5.8.2016
 

Stačí. Veľmi ťa obdivujem, že sadneš a napíšeš ďalšiu kapitolu. Ja mám už dopredu všetko napísané, opravené, skontrolované. Neviem, asi by som to nedokázala, vždy, keď ma niečo napadne, tak napíšem jednu kapitolu. Bola by som asi nervózna, že keď práve chcem, niečo napísať, tak ma nič nenapadne. Ja mám napísané už 30 kapitol nového románu a váham, či ho tu mám už dávať. Stejne máš môj obdiv, po každej stránke.

Ruža z Moravy5.8.2016
 

Jejda, když já to píšu přímo, budu muset asi sednout a napsat víc kapitol napříště a pak to dávat- no třeba za dva dny. Stačí? :o)

Severína5.8.2016
 

Pekný deň, Ruženka. Nechala som si tvoju novú kapitolu až na dnes, ako zákusok na víkend. A dobre som urobila. Poriadne sa nám to zamotáva. Hanka im robí všetkým starosti. Som zvedavá, ako to bude pokračovať. Vítek sa mi javí ako celkom fajn muž, len aby aj jemu neskazila život. Mám rada príbehy, ktoré sú písané nenútene, naozaj. A presne tvoj štýl písania taký je. Len ťa musím vyhrešiť, že pomaly píšeš. Mohla si to dopredu napísať a teraz každý deň pridať jednu kapitolu, aby sme my čitatelia nemuseli čakať aj týždeň.

Ruža z Moravy25.7.2016
 

Děkuji moc za pozvání. Nevím, jestli víš, že jsem se narodila v Malých Bošanech okr. Topolčany, jindy Prievidza slovenské mamince a českomoravskému tatínkovi, který tam byl zaměstnán jako úředník u Bati, maminka za svobodna také- v gumárně. Nitranský kraj je krásný, vím. Nebylo by to špatné. Jestlipak znáš termální lázně Velké Losiny, ty jsou zase dost blízko od nás. Ale výlet by to byl pěkný a teplé koupele by možná vyhovovaly i manželovi. Co bude, nevíme, to víš jsme už "starší" generace. Je milé tvé pozvání. Kdybys měla chuť se podívat do našeho města, také bys byla vítaná.

Severína25.7.2016
 

Drahá, Ruženka. Mám veľmi rada milých a správnych ľudí. Chcela by som ťa pozvať k nám na termálne kúpalisko - Podhájska. Tento rok to už asi nevyjde, lebo už mám plán na leto. Ale možno na budúci rok sa dohodneme. Ja bývam 12 km od toho kúpaliska. Ak nevieš, kde to je, pozri si to na mape. Je to smer Nitra, Nové Zámky. Západné Slovensko. Je to veľmi krásny kraj, preto som sa tu usadila, hoci som 18 rokov bývala v Bratislave. Proste tento kraj mi učaroval a tak som sa tu odsťahovala. Verím, že by sa ti tu páčilo. A zároveň by si urobila aj niečo pre svoje zdravie. Hovorí sa, že táto termálna voda, je výborná na pohybové ústrojenstvo, a na pokožku.

Ruža25.7.2016
 

Ahoj, Severínko, jsem ráda, že ses podívala i na můj blog. Byla bych ráda, kdyby si všichni mladí uvědomili, že léta přibývají a nemusí to ještě znamenat, že každý starý člověk musí být senilní. Jsme určitě pomalejší v reakcích, brzy se fyzicky unavíme, ale pokud si člověk rozum cvičí, dá se to. Je to dáno i genetikou, věř tomu. I taková naděje pro ty mladší, že nemusí duchem tak moc sestárnout. Doufám, že se polepším a budu psát častěji pokračování, ne vždy to člověku vyjde.Zdravím a navštívím i tvůj román...líbí se mi.

Severína25.7.2016
 

Pekný pondelok a celý týždeň, Ruženka.
Až dnes som sa dostala k čítaniu tvojej novej kapitoly. Lebo som mala dosť perný víkend. Mali sme oslavu.
Som rada, že som sa neponáhľala s čítaním, ale vychutnala si to pomaly a v pokoji. Škoda len, že tie kapitoly sú malé a na pokračovanie musíme čakať aj celý týždeň. Som veľmi zvedavá, ako to bude pokračovať s Hanou. Chcelo by to nejakú akciu z jej strany, bombu, čo by urobila. Veľmi sa teším, čím nás na budúce prekvapíš, možno sa Hana nejako výrazne prejaví.
Videla som tvoje obrázky na blogu, nechala som ti tam dva komentáre. Veľmi ťa obdivujem. Ja by som chcela byť v takom veku ešte taká vitálna. Je to naozaj obdivuhodné. Keby si mi napísala, že si sa dala na štúdium univerzity tretieho veku, ani by som sa vôbec nečudovala. Naozaj, klobúk dole.

Severína12.7.2016
 

Pekný deň, Ruženka.
Dnes ráno tak ako vždy, ešte predtým než idem do roboty si pozriem, čo je nové na MT. Videla som, že si dala novú kapitolu, potešila som sa, lenže som už nemala čas čítať. Nechala som si ju na poobedie. A dobre som urobila, lebo teraz so si ju dokonale vychutnala.
Len ma mrzí, že je tam veľmi málo napísané o Hanke. Stále čakám niečo pikantné, že zas niečo vyviedla a ona naopak, tuším zakopala ,,vojnovú sekeru" a seká dobrotu.
Ináč je to príjemné čítanie ako vždy, len keby tie kapitoly boli dlhšie. Keď vidím, že som na konci, tak si povzdychnem a točím myšou v snahe, že tam ešte niečo bude a nič.
Teším sa na pokračovanie.

Ruža12.7.2016
 

Víš, Severínko, ono to bude asi tím, že jsem chtěla spíš psát různé příběhy lidí, kteří po dlouhých letech musí řešit bydlení, upravují se vztahy k rodině, ke společnosti. Samozřejmě do jejich života patří potomci zdární i nezdární. Také se tam odráží různé povahy lidí, kterým hlacvní rysy povahy většinou zůstávají, dokonce se někdy zhoršují a těm tolerantním lidem, kteří jsou ochotni pomoci, kde je třeba se to někdy také mění. Nechci moc vypisovat nemoci tělesné, i když ty hlavně mají vliv na chování člověka. Neboj se, Hanka zase tak moc hodná nebude, určité rysy povahy, sobeckost, vyčůranost- jak se mezi lidmi říká - zůstávají, jen jsou možná trochu potlačené- někdy.

Severína7.7.2016
 

Pekný deň, Ruženka.
Konečne som sa dočkala. Každý deň som pozerala, či nedáš novú kapitolu, bola som zvedavá ako bude tvoj príbeh pokračovať. No a dnes si ma potešila.
Mrzí ma, že si tam nenapísala viac o Hanke. Bola som zvedavá, čo sa bude diať u nej. A skoro nič nové som sa nedozvedela.
Hlavne, že pani Jindra sa už zotavuje. Poznám také ,,ženy" čo stále komandujú a všade hľadajú príčinu, len aby sa mohli pohádať a niekoho komandovať a šikanovať. Ale prečo sú také, to nikto nevie, možno ani ony samé. Aj dnes som sa práve s takou staršou ženou stretla. Ale ja som v pohode, tak to vždy prejdem s pokojom. A hneď som si práve spomenula na pani z tvojho príbehu a nakoniec som sa musela zasmiať. Napadlo ma, ako sa niekedy vymyslené postavy dokážu zhmotniť.
Nenechaj ma dlho čakať a zľutuj sa a pridaj ďalšiu kapitolu, aby som vedela, čo nové v dome opatrovateľskej služby a v ich rodinách.
Nebuď na mňa zlá!

Ruža z Moravy7.7.2016
 

Budu psát rychleji, už to mám v duchu připravené. Víš, takových paní, které mentorují a otravují druhé znám hned několik a divím se jim. Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá a myslím, že se jim to vrací bohatě zpátky. Buď jsou na ně lidé také zlí, podle povahy nebo je ignorují a to jim dělá ještě hůře. Já beru to stáří jako nutný stupínek v životě člověka. Nezměním už nic, co se stalo a co bude snad bude i trochu záležet na mně. Snažím se k lidem chovat slušně, neubližovat a myslím, že je to lepší. O Hance toho bude ještě dost, je to taková kontroverzní povaha, něco provede, ublíží blízkým lidem a pak neví co má dělat. Dočkej...

Severína4.7.2016
 

Ďakujem za nápovedu, našla som to. V rýchlosti som si to pozrela ráno, ale musela som ísť do práce. Ale teraz po obede mám čas, tak budem čítať. Aj na prvé pozretie to je úžasné, pekné.

Severína3.7.2016
 

To som zase ja. Chcela by som si prečítať niektoré tvoje diela na blogu. Ale neviem, ako by som sa k tomu mala dostať. Bola by som rada, keby si mi napísala, kde a ako sa mám zaregistrovať, alebo čo mám dať do vyhľadávača, aby som sa k tvojmu blogu dostala a mohla si tam prečítať tvoje poviedky.
Prepáč, že ťa otravujem, ale keď ma niečo zaujme tak si to rada dohľadám a pozriem. Ja čítam pomaly, rozmýšľam nad prečítaním. No a tvoje poviedky ma dosť zaujali práve preto, že sú zo života. Dlho som potom nad jednotlivými kapitolami premýšľala a tiež o živote. Lebo to vlastne s tým súviselo.

Ruža z Moravy3.7.2016
 

Tady ti nermohu dát odkaz na blog, protože by to byl spam, ale klidně si zadej mé jméno níže uvedené a dostaneš se tam nějak

Ruža3.7.2016
 

Severínko, jsem ráda, že jsi přečetla celý příběh- tedy zatím ne celý. Neboj se, budu pokračovat. Víš, já mám blog, kde píši i jiné člůánky, mám tam Kavárnu U Ruži, kam se chodí lidé bavit. Je zajímavé, že jsou z různých míst republiky a baví se, jako by se znali. Ono to tak je. Několik z nich se sešlo u nás, takže jsme se poznali , jiní, kteří nemohli nebo jsou hůře pohybliví a už nikam moc nejezdí jsou se mnou ve spojení i přes email, nejen na blogu. Komentují i další moje články a povídky. K novému domovu je u každého dílu různá reakce, lidé jsou inspirováni příběhy těch starých i mladých lidí. Možná kdybys četla i jiný způsob, který používám při psaní - viz na př. Monology,jsou hodně čtené, ačkoliv jsem si myslela, že to bude podivný útvar na povídku. Mé povídky jsou různé úrovně, to vím, ale píši opravdu tak jak to cítím a pozoruji, že ta kratší forma, srozumitelnost není lidem nepříjemná. Asi z důvodu, že ne každý si udělá na čtení čas. Jsem ráda, že oceňuješ pravopis, tam snad udělám chybu jen nedopatřením. Hodně jsem četla a tak možná proto ho považuji za důležitý. Budu se těšit i na tvé pokrtačování románu. Víš, já nechám každou kapitolku tak trochu "uležet" nějaké to napětí není na škodu. Měj se hezky a piš, jsi mnohem zkušenější spisovatelka, já si nemyslím o sobě, že bych jí byla. Jen si tak píšu.

Ruža3.7.2016
 

opravuji- články ...pokračování románu-pardon

Severína3.7.2016
 

Peknú nedeľu, Ruženka.
Chcela som ti napísať, že ešte v piatok som si prečítala všetky tvoje kapitoly, ktoré tu máš. Najskôr som si povedala, že prečítam len dve a na druhý deň ďalšie, ale veľmi ma to vtiahlo tak som pokračovala kým som neskončila.
Páči sa mi, že na začiatku novej kapitoly vždy napíšeš, čo sa udialo v dome opatrovateľskej služby a potom píšeš o rodinných príslušníkov. Som zvedavá ako bude pokračovať príbeh Hanky. Hoci je to trocha kontroverzná postava a svojím spôsobom aj potvora a klame kade chodí. Ale i tam ma jej osoba zaujala. Čakala som, že si písala, že sa vrátila z Anglicka zničená, smutná, pochudnutá tak som tipovala, že sa tam nakazila nejakou chorobou a bolo jej povedané, že nemôže mať deti a preto chcela získať dcéru naspäť. Lenže ty si to napísala iným smerom. Som zvedavá, či sa vydá a ako to bude fungovať v jej manželstve. Je toho viac o čom by sa dalo polemizovať.
Všimla som si, že píšeš formou denníka. Vysvetlím, príde mi to ako keby si to niekto zapisoval do denníka a potom niekomu čítal, alebo znova rozprával. Neviem, keby sa tam vložilo to, čo sa odohráva Hanke v hlave. Či je nešťastná, alebo vedome klame. Keby sme lepšie spoznali jej povahu, potom by sme ju mohli ľutovať, alebo nenávidieť, alebo viac cítiť s ňou. A hneď by to dostalo efekt dramatizácie. Teraz je to v rovine pokoja, ale to je proste tvoj štýl.
Ale i tak ťa obdivujem a veľmi, že v pokročilom veku ešte tak dobre píšeš a nerobíš žiadne preklepy. Dobre tvoríš vety a má to zmysel, nie je to motanica, ale dej ľahko plynie. Viem o čom hovorím, lebo som prečítala veľa začínajúcich, ale aj pokročilých autorov.
Celý víkend som čakala, že ma potešíš novou kapitolou, no a som trocha sklamaná, že sa neobjavila.

Ružena1.7.2016
 

Do toho příběhu jsem nedala jen příběhy starých lidí, jak se zdá možná z té poslední kapitoly, ale už v začátku jsou tam začleněny osudy členů rodiny, od které lidé do domů s pečovatelskou službou přicházejí. Různé důvody. Myslím, že to téma je dost ožehavé a přiznávám, že jsem čerpala i z různých osudů lidí zdejších. Někdy mi připadá, že píši spíš takové reportáže ze života než povídky. Jen domýšlím ty situace, které vyplývají z děje. Jsem docela ráda, že jsi si mé povídky všimla a opravdu: zkus ji číst od prvního dílu,z takto vytržené kapitoly nelze děj i osoby hodnotit.

Severína1.7.2016
 

Opravujem: Vo vete kde som napísala, že ma -Nemôžem povedať, že ma tvoj príbeh zaujal malo byť napísané, že nemôžem povedať, že ma tvoj príbeh nezaujal. Práve naopak zaujal ma. Neviem, či sa z toho teraz vyznáš, ale dúfam, že áno.
Takže dodám jasnejšie- príbeh samotný ma zaujal a veľmi.
Prepáč, za preklep.

Severína30.6.2016
 

Ahoj, Ruženka. Budem tykať, ak to nevadí. Mám 50 rokov, sme skoro rovesníčky, ale ak by to vadilo, pokojne mi to napíš.
Teraz k samotnému dielu.
Priznám sa, že som prečítala len poslednú kapitolu, ale veľmi ma to vtiahlo do deja. Prečítam si aj romány, alebo poviedky určené pre mladšie ročníky, ale to mňa už tak veľmi nebaví.
Teraz konkrétne: Máš napísané, že je to poviedka a máš tu už 12 kapitolu, skôr by som tam dala menší, alebo kratší román, čiže - novela. Lebo poviedka je presne definovaná. Začína sa: Kratší literárny útvar... Ja som tiež písala poviedky do ženských časopisoch, ale tam bol presne stanovený rozsah, veľkosť, nesmela presiahnuť dve časopisové strany.
A teraz k deju. Určite je to zaujímavé. Dobrá téma, ako som spomínala pre staršie ročníky. Celkom dobre zvládnutá. Štylizácia je typická pre pre pani v tvojom veku. Tým nechcem povedať, že je zlá, proste svojská. Bolo by ju treba trocha literárne upraviť, nehnevaj sa napíšem to takto: kuchynská, dedinská, hovorová, domácka.
Viem, že sa z jednej kapitoly toho nedá veľa vydedukovať, na to by som tých kapitol musela prečítať viac. Opisujem len dojem, aký som mala z tejto poslednej kapitoly.
Ale každopádne ma to zaujalo, a prečítam si ďalšiu kapitolu, lebo som zvedavá, ako to bude pokračovať s tou pani Jindr...
Ináč v celku je to dobré, čitateľné, a dokáže zaujať. A to je podstatné.

Ružena1.7.2016
 

Milá Severíno, tykání mi nevadí, jsem na něj zvyklá, bez ohledu na můj vyšší věk. Co se týče způsobu psaní, píši jak cítím, nedělám si iluze, že by někdo vydal mé povídky na pokračování. Tady to totiž je obvyklé, pokud sis nevšimla, každý "čtenější" autor má povídky na pokračování, takže by to vydalo na román nejen na novelu.Také asi proto, že těch povolených povídek může být jen 10 a tím se řeší možnost rozvedení děje. Je lepší číst kratší úseky, ne? Soustředím se spíš na charakter postav, na děj, nepříliš květnatý slovník. Doporučuji ti přečíst si nejen od začátku tuto povídku Nový domov, která je zaměřená na lidi vyššího věku, ale k přečtení pro mladší
věkové skupiny lidí, aby se seznámili se životem lidí na okraji zájmu. Další moje povídky jsou již o střední, mladší, prostě o všech generacích. Hlavně o skutečném životě, poněkud oživeném fantazií.

Severína1.7.2016
 

Pekný deň, Ruženka.
Tak strašne veľa toho ti chcem napísať, len neviem odkiaľ mám začať.
V prvom rade ti chcem poďakovať, že si si dala námahu a prečítala môj román a ešte aj napísala komentár. Teším sa. Áno, presne ako hovoríš je to štýl- harlekýn. Všetky moje príbehy sú ladené na tento spôsob. I keď sa to týka súčasnosti. Neviem prečo, možno že som prečítala nespočetné množstvo týchto diel a stále ich čítam. Ja som večný snílek, ako by ste povedali vy Česi. Čítala som, že niekedy netreba pozrieť meno autora, len prečítať pár viet, alebo odstavcov a okamžite je jasné kto to napísal. Lebo časom si každý vytvorí svoj vlastný štýl písania a to je pravda o tom som sa už presvedčila. Všetky moje romány sa nesú v tomto duchu, len námet je iný. Ale i tak hlavným aktérom príbehu je žena a muž. A samozrejme - láska. Sú si jej vedomí, ale nezískajú ju ľahko, musia si ju zaslúžiť a vybojovať.
Teraz konkrétne k tvojmu dielu. Začala som to čítať od prvej kapitoly a veľa som o tom premýšľala. Už včera večer som si k tomu sadla, dnes budem pokračovať. A ráno cestou do roboty som premýšľala o tom, aký je vlastne osud človeka? Keď sa nad tým zamyslíme tak vcelku strašný. Vychová deti, vybuduje si domov, len aby to na starosť všetko opustil a prenechal mladšej generácii a odobral sa na miesto, kde sa čaká na smrť. Viem, vyzerá to strašne, keď som to takto napísala. Ale je to v celku pravda.
Ja si viem presne predstaviť ten dom, ktorý opisuješ. Keď som bývala v Bratislave tak za našim panelákom v Petržalke bol jeden veľký obytný panelák, kde boli ľudia v opatrovateľskej starostlivosti. Na vlas podobný dom. Presne všetko sa tam tak nachádzalo. Keď bol niekto sám tak mal jednu izbu, malú kuchynku, chodbu a sociálne zariadenie. Keď boli manželia mali k tomu aj malú obývačku.
Nemôžem povedať, že ma tvoj príbeh zaujal. Len štýl je trocha jednoduchší, voľnejší. Na to som chcela upozorniť, ale veď o nič nejde. Každý píše ako vie a pre svoje potešenie. Nikto si nechce vypísať žiadnu literárnu cenu. Aj pre mňa je to veľký relax, oddych. Človek je v inom svete, na inom mieste a môže byť kýmkoľvek a o to ide. Takže pustím sa do čítania ďalších kapitol a potom ak sa nenahneváš napíšem ti aký dojem som z toho nadobudla.
Ja som predtým uverejňovala na slovenskom MT. Lenže tam sú ľudia na seba podstatne prísnejší. Okamžite všetko rozoberú každý detail. Písala si, že ťa komentáre odrádzajú od písania to som vôbec nemala v úmysle. Ale keby si si prečítala nejaký slovenský komentár to by ťa veru okamžite odradilo. To čo mi písala SD, to nebolo nič, oproti tomu aký vedia byť niektorý až doslova protivný. Veľa Slovákov odišlo práve tu. Nebojím sa napísať, že tam z každého slova cítiť zloba a posmech. A to mi naozaj nebolo treba tak som tu.
Sama si pozorovala, že tam dávajú pozor na každý detail, na každé písmeno, musí byť správne napísané, vyskloňované, použité vo vete. Tu ako vidím je to oproti tomu lážo-plážo. Napríklad som si všimla, že dávať v priamej reči úvodzovky len hore, správne by sa mali dávať na začiatku dole a na konci hore. Bodky máš ďaleko za koncom vety aj čiarky. Tu ti to nikto nevytkol, lenže tam by si to už poriadne dostala. Tam je aj podstatne viac komentárov pod jednotlivými dielami. Omnoho viac. Niekedy ak sa ti bude chcieť-nazri. Alebo radšej nie, lebo budeš na mňa naozaj nahnevaná, že som ťa naviedla.
A ešte málo napíšem k slovenským koreňom. Tak jasné každý máme korene po Čechách. Ja mám na Morave krsnú mamu, sesternice, bratancov. Môj otec tam má dve sestry, mama jednu. Otec pri Šumperku a mama za Ostravou okres Nový Jičín. Veď sme dlhé roky žili v jednom štáte. Ja pôvodne pochádzam z Čadce, čo je krok na Moravu. Otec robil vyše 30 rokov v Trineckých železiarniach.
Takže Česi a Slováci, to nie je žiadna cudzina.
Na záver: Dúfam a bola by som veľmi rada, keby si sa zastavila pri mojom románe a napísala svoje postrehy, lebo je veľmi dôležitá pre mňa spätná väzba. Ďakujem.
Ja keď to dočítam napíšem ti.
PS: dúfam, že sa nehneváš, že som sa tak rozpísala.
Ešte raz pekný deň.

Ružena1.7.2016
 

Nehněvám, proč bych se měla hněvat. K tomu pravopisu a jeho sledování. Možná je to spíš náhoda, že čárku nebo tečku udělám dál od slova, spíš nedopatření. Mezera na znaménkem má být. Ty uvozovky v přímé řeči jsem byla zvyklá psát na začátku dole a na konci nahoře. Také mne mrzelo, když mi bylo sděleno, že je to prý jinak. No co, bazírovat na tom nebudeme, že? Piš, jak jsi zvyklá, já beru každého autora individuálně, nějaká uniformita, příkazy, jak psát, o čem psát, jak popisovat jednání osob i samotné osoby je přece odrazující. Člověk se soustředí na formu a ne na děj. Pokud začnu psát, píši a děj plyne skoro sám, jen se dobírám k tomu, co by mělo být na konci každého jednání. Proto tak stroze popisuji prostředí, jen informativně, hlavní jsou prfo mne pocity lidí, jejich jednání. Někomu se to může zamlouvat, druhému ne. Kdo moc kritizuje asi je sám dost nejistý. Měl by ukázat, jak píše on. Tisíc lidí tisíc vkusů.
K tomu druhému- rodině - žiji léta 14 km od Šumperka, v dětství jsem žila spíš v Čechách, kam tatínka Baťa přemístil, protože byl Čech do Sudet příslušný a ze Slovenska jsme museli s celou rodinou odejít- Slovenský štát, však jistě víš. Rok po válce stejně tatínek umřel a maminka za dva roky po něm, takže jsem byla převezena na Moravu, kde jsem dosud.To už sem moc nepatří, však se ještě "uvidíme" tady, ne? Už jsem přečetla další kapitolku u tebe, budu číst dál a pak ti napíši jaký dojem z toho mám. Pravopis ti kritizovat nebudu, slovenština se mi líbí, je mi blízká.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ružena Ucekajová

10885029_758365410879081_8968581665963347109_n.jpg
O mně

Ač patřím do téměř společností odepsané věkové kategorie seniorek, už 9. rok píšu hlavně do blogu různé články, příběhy ze života lidí, povídky na pokračování a pohádky .
V knize Pohádky pro kulíšky, v 1.a 2. vydání mám uveřejněno 9 pohádek. Zde jsem v sekci povídek.
Více jich mám na blogu Ruža z Moravy a stále mne baví pokračovat v psaní.
Snad mé povídky, zde uvedené, čerpané hlavně ze života nejen mého, zaujmou.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •