IKAR CZIKAR CZ

Nicka králem (Jiří Růžička)26.6.2013
 

5
 počet hodnocení: 4
přečtené 8752, Komentáře 12

 

Musím za ní. Doufám, že teď v noci všechny stráže spí. Beru si od kata zpět svoje oblečení a vyrážím do temných hradních chodeb. Naštěstí se mi podaří Drahomíru dohnat. Zrovna vchází do čísi komnaty. Zůstávám schován u dveří a poslouchám.

„Tatínku, spíš?“ pronese něžně.

Zavrzá postel a zašustí peřina.

„Teď už ne, moje holčičko,“ ozve se rozespalý král Čestmír. „Copak se děje?“

„Potřebuji pomoct, abych mohla klidně spát.“

„Přála by sis postel s nebesy? Nebo prášky na spaní od Šípkové Růženky? Či snad chceš jenom pochovat?“

„Nechci, aby pochovali prince Přizdislava.“

„Jak si přeješ. Necháme ho tedy jenom rozprášit, bez obřadu.“

„Ale já nechci, aby byl popraven.“

Hezky se mi to poslouchá. Princezna se za mě přimlouvá! Nemůžu uvěřit vlastním uším. Jsem jen krůček od milosti a možná i od svatby.

Jenže král najednou zvážní: „S tím ti bohužel nepomůžu, Drahomíro. Už jsem dal královské slovo a to platí navždy.“

Princezna zaškemrá: „A nemůžeš udělat výjimku? Princ Přizdislav je ve skutečnosti tak trochu nevinný. Vlastně mi zachránil život.“

„Tos měla říct dřív.“

„Já vím, nezachovala jsem se správně. Prosím tě, zruš popravu. Ještě není pozdě.“

„Jsem král, moje slovo musí platit.“

Drahomíra zaškemrá ještě víc: „Tatínku, prosím!“

„Je mi líto... Ale tu postel s nebesy ti můžu obstarat. Jaké počasí si na ní budeš přát?“

Princezna mu už neodpoví a místo toho jen pyšně odsekne: „Jdu do své komnaty a nepřeji si být rušena!“

Slyším, jak se blíží její kroky. Rychle se schovám za nejbližší roh. Stihnu to na poslední chvíli. Naštěstí odchází na opačnou stranu. Jdu opatrně za ní.

Vchází do dalších dveří. Vyčkávám, ale nic se neděje. Čas kvapí, venku už bude brzo svítat, musím něco udělat. Jdu za princeznou. Opatrně otevírám dveře a nahlížím dovnitř. Nic tam nevidím. V místnosti se nesvítí a na chodbě je také skoro tma. Jdu dál. Naštěstí se mé oči brzy přizpůsobí šeru a já začnu rozpoznávat nábytek. Rozhlížím se, ale princeznu nikde nevidím.

Co když právě stojí za mnou s nějakým těžítkem v ruce a chystá se mě praštit? Rychle se otočím. Ale ani za mnou není.

Zaslechnu cosi podezřelého. Jako kdyby někdo řezal dříví na zimu. Teď v létě? Zdá se mi to divné. Zkoumám místnost po sluchu. Blížím se k posteli.

Není to řezání dříví, je to chrápání! Princezna Drahomíra leží zachumlaná v peřinách a chrápe. Zdá se, že moje poprava jí přece jenom spánek nenarušila. Vypadá tak bezbranně a dětsky, když spí a nemůže škodit. Nechce se mi ji budit, ale musím.

„Princezno, slyšíš mě?“ citlivě ji oslovím. „To jsem já, princ Přizdislav.“

Drahomíra se probere a protáhne, teprve pak si všimne mé maličkosti a řádně se lekne.

„Ty?“

„Já,“ potvrdím její domněnku a prstem na ústech naznačím, ať mluví tiše.

„Jak to? Myslela jsem, že jsi v šatlavě.“

„Trochu jsem si před popravou zakouzlil. Víc ti nemůžu říct.“

„Zvláštní,“ zarazí se, načež nasadí svůj obvyklý povýšenecký tón: „A kdo ti vůbec dovolil, abys mně tykal?“

„Nikdo. Ty mně taky tykáš.“

„Já mohu. Protože se mně dvoříš.“

„Poslechni, Drahomíro, s tebou je docela legrace. Já budu za pár hodin neprávem popraven, ale ty tu řešíš, jestli ti smím tykat.“

Princezna se zarazí a zklidní. Je pro ni těžké vzdát se svých zakořeněných zvyků. Ale snaží se.

„Promiň,“ utrousí a vyzve mě, abych si sedl vedle ní na postel.

Poslechnu. Matrace se ale pode mnou tak prohne, že princezna ztratí rovnováhu a svalí se na mě.

Netušil jsem, že je Drahomíra tak těžká. Hned si odsedne, znervózní a zrudne jako cudná holka.

Konečně se projevila její skutečná tvář. Je mi s ní opravdu dobře.

„Neviděly tě stráže?“ ptá se, aby zapudila trapnou chvilku.

„Ne. Kromě nás dvou celý hrad spí. A ty jsi taky docela solidně zařezávala.“

„Usnula jsem jen na chvíli. Jinak vůbec nemůžu spát. Kvůli tobě. Netušila jsem, že tě otec potrestá tak tvrdě.“

„A jaký trest jsi mi přála? Doživotní žalář? Nebo mučení? Ulevilo by se ti pak?“ ptám se jí s úsměvem.

„Pozor na jazyk, princi Přizdislave!“ princezna opět zvýší hlas.

„Už zase začínáš?“

Drahomíra se rychle uklidní: „Promiň. To je síla zvyku. Asi jsem vážně nějaká divná. Když před lety zemřela královna, moje maminka, tatínek se na mě upnul. Díky němu mám všechno, kromě kamarádů.“

„To je mi líto... Ale ty nejsi divná, jenom zatvrzelá.“ Nahmatám jí tep na ruce. „A tvoje srdce buší, není z kamene.“

„Díky. Ale teď jde především o tebe. Když už ses dostal z vězení, můžeš utéct i z hradu. Odemknu ti zadní bránu a nikomu nic neřeknu.“

„Radši zůstanu tady.“

Princezna zkoprní: „Blázníš?“

„Je to moje první a poslední příležitost být s tebou o samotě.“

„Ale to pak budeš o hlavu kratší! Otec stále trvá na popravě. Mluvila jsem i s katem. Nařídila jsem mu, ať tě ušetří, ale nevím, nevím...“

„Ty ses za mě přimlouvala? Pozdě, ale přece. Děkuji. Za odměnu ti něco ukážu. Pojď se mnou do parku.“

Chytím princeznu za ruku. Kupodivu se nevzpírá. Ale nic nechápe.

„Chceš jít teď na procházku?“ zeptá se mě nedůvěřivě.

„Pojď a uvidíš! Vezmeme to zadní bránou. Nemáme moc času.“

Kapitola 7-7 z 13
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Anka18.8.2015
 

Dávám pět hvězdiček a věřím, že ji brzy uvidím v televizi. Krásná pohádka, chtěla jsem si přečíst prvních pár kapitol a najednou jsem byla na konci. Přemýšlím na kterém zámku by se natáčela, kdo by hrál hlavní role... Fakt dost dobrá...

Jiří Růžička18.8.2015
 

Dobrý den. Děkuju Vám za pochvalu. S tou televizí to bohužel nevypadá dobře. Z ČT mi napsali, že je pohádka málo akční a že na celovečerní film nevystačí. Mějte se pěkně!

Anka18.8.2015
 

Tak to je škoda. Zdá se mi, že dneska musí být všechno moc akční a vytrácí se krása a atmosféra, která patří do pohádek. A vy ji tam máte. Mi osobně na některých pohádkách vadí, že jsou až přehnaně akční. Uvítala bych změnu. Třeba na to některý režisér přijde. Fandím Vám. Mi se fakt moc líbí.

ebiajw18.8.2015
 

Jste milá, moc děkuju. Třeba se s tím ještě někde chytnu. Naštěstí není všem dnům konec. :-) Ať se Vám daří!

Jiří Růžička18.8.2015
 

Aj, místo jména jsem uvedl omylem potvrzovací text. Tak teď to napravím. Hezký den!

Anka18.8.2015
 

Věřím tomu, chce to jen čas, taky přeji hezký den...

Jiří Růžička2.7.2013
 

Omlouvám se, omylem jsem tu měl neopravenou verzi:-)

Jiří Růžička27.6.2013
 

Celkem bude mít pohádka třináct stránek. Každý den tu přibude jedna.
Hezké počtení!

Luděk Olšový2.7.2013
 

Jediné, co mne mate, je zařazení pohádky pro děti 6 - 10 let.
Jinak príma, čekám čím dál napjatěji, jak z toho autor vybruslí.

Jiří Růžička2.7.2013
 

Děkuji za komentář i za zvědavost. Doufám, že Vás pohádka nezklame. Možná je i pro starší, je to těžké odhadnout. Hezký den.

Luděk Olšový6.7.2013
 

Zkusím to vytisknout a dám to přečíst klukovi, až se vrátí z prázdnin.
Jsem totiž ještě málo dětinský.
:-)))
Neotřelé, nečekaný konec, príma.

Jiří Růžička8.7.2013
 

Díky! Přeju léto jako z pohádky:-)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
novela Na ocet

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

Písničky:

Prokrastin
Vodník
Zanořený v moři

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •