IKAR CZIKAR CZ

Nicka králem (Jiří Růžička)26.6.2013
 

5
 počet hodnocení: 4
přečtené 9015, Komentáře 12

 

Chystá se znovu usnout. Ale já potřebuji, aby vstal a popošel k mřížím. Jedině tak budu mít šanci mu čepec strhnout.

Snažím se s ním dát do řeči: „Vás to baví, sekat lidem hlavy?“

„Baví nebaví. Hlavně že mi král platí 30 zlatých za každou popravu.“

„Čím víc poprav, tím víc peněz?“

„Jistě. Uměl jsem si to zařídit.“

„A k tomu vám čepec kryje obličej, takže nikdo neví, kdo jste. To je taky výhoda.“

A já bych mu rád ten čepec strhnul. Jenom kdyby popošel trochu blíž. Musím ho k sobě nějak nalákat.

„Jestlipak víte, pane kate, že jste mě večer zapomněl zamknout?“

„Co? To není možné!“ vyhrkne, přiskočí ke dveřím do cely a začne s nimi lomcovat.

Musím mu vzít čepec. Teď nebo nikdy.

„Dveře jsou zamčené. Děláš si ze mě legraci?“ oboří se na mě.

„Ale jdou snadno vysadit. Zkuste to.“

Přitiskne se k mříži, aby mě poslechl. Čepec mám na dosah. Rychle po něm sáhnu a strhnu mu ho.

Na vlastní oči vidím, že to je skutečně rádce!

Když katovi, tedy rádci, dojde, co se stalo, vztekem se div nezalkne.

„Co si... Co si to dovoluješ? Okamžitě mi to vrať!“

„Ani mě nenapadne!“ říkám najednou zcela beze strachu.

„Dělej, ty středověká nicko!“

Užívám si to. Mávám čepcem jako toreador červeným hadrem před býkem a provokuji ho i slovně: „To si přijdeš na veliké peníze. Už se nedivím, proč králi tak rád doporučuješ popravy.“

Kat, tedy rádce, je už vzteky skoro nepříčetný. Nejdřív lomcuje mříží v bláhové naději, že ji dokáže vytrhnout ze zdi, pak skočí po svazku klíčů a začne ho prohledávat, aby mohl odemknout celu.

„Připrav se! Jdu za tebou! A hned si to spolu vyřídíme!“ běsní, až se celý klepe, jako kdyby bylo zemětřesení.

Ale ani teď mě z klidu nevyvede. Provokativně se na něj usmívám a dráždím ho: „Pan král se jistě bude divit, až zjistí, kdo mu tady stíná hlavy.“

„Nic nezjistí! Pro jistotu tě popravím hned teď a tady. Sekyru mám nabroušenou od minule.“

„Nemůžu se dočkat,“ neubírám na síle slova, i když vidím, že už našel ten správný klíč.

Kat, tedy rádce, konečně odemyká celu a vstupuje dovnitř. Pomalu mu dochází, že to se mnou nebude mít zas tak jednoduché.

„Nejdřív si mě musíš chytit,“ napovídám mu a dál ho dráždím čepcem.

Začíná mě nahánět jako prase na zabíjačce.

Náhle někdo zabuší na hlavní dveře. Oba se zarazíme.

„Zdá se, že máme návštěvu. Jdi otevřít!“ pobídnu ho schválně, protože vím, že bez čepce by se okamžitě prozradil.

Kat samozřejmě nikam nejde. Jenom zjihne a udělá na mě smutné oči.

„Ale to nejde bez čepce. Vrať mi ho!“ škemrá.

Já jsem však neoblomný: „Až naprší a uschne!“

Znovu se ozve bušení.

„Kate, otevři!“ zazní zpoza dveří. „To jsem já, princezna Drahomíra.“

Kat zjihne ještě víc, má už skoro slzy na krajíčku. Nakonec se musím hodně přemáhat, aby mi ho nebylo líto.

„Princi Přizdislave, prosím, vrať mi můj čepec. Jestli princezna zjistí, že jsem rádce, král mě také nechá popravit.“

Představa něčeho takového mě pobaví: „To bys musel popravit sám sebe.“

Chvíli přemýšlím, pak dostanu nápad:

„Uděláme to jinak. Vyměníme si role. Ty zůstaneš za mě v cele a já budu kat.“

Kat, tedy rádce, radostí zrovna netančí. Přesto cítí úlevu, že zatím nebude prozrazen, a roli, kterou jsem mu přidělil, s díky přijímá. Rychle si vyměňujeme oblečení. Lehá si na můj kavalec a maskuje se dekou tak, aby všichni uvěřili, že to jsem já. Ze mě je pro změnu kat.

Zabavím mu klíče, zamknu ho do cely, nasadím si čepec a jdu otevřít dveře. Právě včas, princezna znovu buší.

„Co je s tebou? Ty snad v práci spíš!“ vystartuje na mě bez přípravy.

„Omlouvám se, vaše urozenosti,“ oznamuji jí klidně. „Zrovna jsem se modlil za pana krále a přerušovat modlitbu se nesluší.“

Princezna splaskne rychleji než děravý míč: „Dobře tedy. Odpouštím ti.“

Přilepí se na mříže a svou pozornost zaměří na rádce zachumlaného v dece na kavalci. Dokonce se tváří mírně provinile.

Hřeje mi u srdce, když vidím, že jí nejsem lhostejný, že se věci daly do pohybu.

„Princi, slyšíš mě? Princi?“ volá do cely.

„Radši ho nebuďte. Vždyť je to jeho poslední noc v životě,“ radím jí a tajně přitom doufám, že rádce nijak nezareaguje.

„Neměl být drzý.“

„Kvůli tomu má být popraven? Kdyby měli všichni drzouni zemřít, moc lidí na hradě nezůstane.“

„Kuš! Tímhle tónem se mnou ještě nikdo nemluvil.“

„Někdo s tím musel začít.“

„Zmlkni! Nebo tě dám předhodit hladovým vlkům!“

„Koukám, že jste dneska v ráži, princezno. Jedna smrt vám nestačí?“

Drahomíra se zarazí. Zjevně jsem zahrál na citlivou notu.

„Dobře, uznávám, trochu jsem se unáhlila. Žádné předhazování nebude,“ říká už klidnějším hlasem, pak však opět přitvrdí: „Ale jenom pod podmínkou, když zařídíš, aby se princ Přizdislav vyhnul popravě.“

„Já? To přece nemůžu! Nejsem král!“

„Třeba se ti ztratí sekyra. Nebo červotoči sežerou špalek. Však ty už to nějak zařídíš! Nebo si mě nepřej!“

Nestačím se ani nadýchnout k odpovědi a princezna zmizí. Leknu se, jak práskne dveřmi.

Nemůžu si pomoct, ta holka je prostě roztomilá. A má srdce, ne že ne. Jenom jí ho ještě nikdo nenaučil používat.

Kapitola 6-6 z 13
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Anka18.8.2015
 

Dávám pět hvězdiček a věřím, že ji brzy uvidím v televizi. Krásná pohádka, chtěla jsem si přečíst prvních pár kapitol a najednou jsem byla na konci. Přemýšlím na kterém zámku by se natáčela, kdo by hrál hlavní role... Fakt dost dobrá...

Jiří Růžička18.8.2015
 

Dobrý den. Děkuju Vám za pochvalu. S tou televizí to bohužel nevypadá dobře. Z ČT mi napsali, že je pohádka málo akční a že na celovečerní film nevystačí. Mějte se pěkně!

Anka18.8.2015
 

Tak to je škoda. Zdá se mi, že dneska musí být všechno moc akční a vytrácí se krása a atmosféra, která patří do pohádek. A vy ji tam máte. Mi osobně na některých pohádkách vadí, že jsou až přehnaně akční. Uvítala bych změnu. Třeba na to některý režisér přijde. Fandím Vám. Mi se fakt moc líbí.

ebiajw18.8.2015
 

Jste milá, moc děkuju. Třeba se s tím ještě někde chytnu. Naštěstí není všem dnům konec. :-) Ať se Vám daří!

Jiří Růžička18.8.2015
 

Aj, místo jména jsem uvedl omylem potvrzovací text. Tak teď to napravím. Hezký den!

Anka18.8.2015
 

Věřím tomu, chce to jen čas, taky přeji hezký den...

Jiří Růžička2.7.2013
 

Omlouvám se, omylem jsem tu měl neopravenou verzi:-)

Jiří Růžička27.6.2013
 

Celkem bude mít pohádka třináct stránek. Každý den tu přibude jedna.
Hezké počtení!

Luděk Olšový2.7.2013
 

Jediné, co mne mate, je zařazení pohádky pro děti 6 - 10 let.
Jinak príma, čekám čím dál napjatěji, jak z toho autor vybruslí.

Jiří Růžička2.7.2013
 

Děkuji za komentář i za zvědavost. Doufám, že Vás pohádka nezklame. Možná je i pro starší, je to těžké odhadnout. Hezký den.

Luděk Olšový6.7.2013
 

Zkusím to vytisknout a dám to přečíst klukovi, až se vrátí z prázdnin.
Jsem totiž ještě málo dětinský.
:-)))
Neotřelé, nečekaný konec, príma.

Jiří Růžička8.7.2013
 

Díky! Přeju léto jako z pohádky:-)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
Facebook
novela Na ocet

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

Písničky:

Prokrastin
Vodník
Zanořený v moři

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •