IKAR CZIKAR CZ

Nicka králem (Jiří Růžička)26.6.2013
 

5
 počet hodnocení: 4
přečtené 8751, Komentáře 12

 

Vcházíme s Drahomírou špalírem nadšených dvořanů. Tleská dokonce i pan král. Na naši počest hrají fanfáry.

Zastavíme se přímo před králem. Potlesk neustává. Rozhlížím se po trůnním sálu a pomalu mi dochází, že nejsmutnější osobou tu je princezna Drahomíra. Miluje prince Přizdislava, ale vzít si musí kata. Aspoň tak to vidí ona. Snaží se usmívat, ale její oči jsou červené a zalité slzami.

Konečně dozní fanfáry i potlesk.

Slova se ujímá král Čestmír: „Kate, děkuji. Nevěřil jsem ti, ale tys to dokázal. Nyní jsem na řadě já, abych splnil tvoje přání. Královské slovo musí platit, pokud má smysl.“

„To vás ctí, pane králi,“ ocením jeho přístup a drze si poručím: „Nejprve dejte milost princi Přizdislavovi.“

„Má ji mít.“

„Děkuji ti, tatínku,“ zakuňká dojatá Drahomíra.

„A teď požehnejte mému sňatku s princeznou Drahomírou,“ poroučím si dál.

„Nechť je po tvém. Ať jste spolu šťastni.“

„Ale to nejde!“ vzepře se nečekaně princezna. „Já kata nechci! Vždyť ani nevím, jak vypadá. Slíbila jsem mu polibek, ale to je všechno. Já mám ráda prince Přizdislava!“ dodá a rozpláče se.

Dvořané již tradičně údivem zahučí. Je to prostě jejich práce.

Pohlédnu na Drahomíru a ujmu se slova:

„Vida, kamenné zapouzdření srdce princezny Drahomíry konečně prasklo. Je načase, abych prozradil, kdo jsem.“

Sundám si katův čepec a usměji se na princeznu. Ta zahoří radostí, až na ní málem chytnou šaty plamenem.

S nebetyčným potěšením si hledíme do očí.

„To je princ Přizdislav!“ zvolá jeden z dvořanů.

„Ráčili jsme si všimnout,“ dodá někdo další.

„Tobě dám rozhodně víc než jednu pusu,“ slíbí mi šťastná princezna, když se probere z šoku, ale pak se zarazí: „Jenom mi vysvětli, kdo je teď místo tebe ve vězení.“

„Lotr, který si to zaslouží. Raději nechtěj vědět víc a věř mi.“

„Dobře, věřím ti. A omlouvám se za všechno, co jsem ti způsobila. Východ slunce je vážně úžasný.“

„Ale ty jsi ještě úžasnější,“ odpovím jí jako básník, až mě to samotného zaskočí.

Dá mi pusu, která se víc než do pohádky hodí spíš do filmu pro dospělé. Její záslužný čin hned opětuji. Dvořané nám nadšeně tleskají.

Naše radovánky ještě přeruší král: „Měl bych pro tebe, princi, dvě otázky: Jak ses dostal z cely a proč sis hrál na kata?“

„To bych si s dovolením, pane králi, nechal pro sebe. A já po vás zase na oplátku nebudu chtít, abyste snědl svůj hermelín.“

Krále moje odpověď kupodivu uspokojí. Dokonce se i uznale zasměje.

„Jdeš na to chytře, princi. Líbíš se mi. Byl jsi pod čepcem a teď dostaneš pod čepec i mou dceru!“

Zarazím se a zvadnu jako kytka na poušti.

„Mluvíte o svatbě, pane králi?“ chci se ujistit, že jsem dobře slyšel.

„Samozřejmě, Přizdislave. Nemůžete žít na hromádce. Země potřebuje nového krále. Já už jsem špatný vladař. Moc mi stoupla do hlavy a hloupnu.“

Někdo z dvořanů omylem zatleská, ale když se po něm všichni ohlédnou, hned zase přestane.

Myslím na babiččina slova o svatbě a znovu cítím beznaděj, která mě sužovala, než jsem si obul kouzelné boty.

„Asi to nepůjde,“ pronesu zkroušeně.

Dvořané již tradičně zahučí. Teď už prakticky nedělají nic jiného.

„Ty si mě nechceš vzít?“ položí mi zásadní otázku Drahomíra a udělá smutné oči.

„Chci! A jak! Ale nemůžu.“

„Proč? Co ti brání?“

„Po svatbě pomine kouzlo mých bot. Zas budu ten malý, ušlápnutý ňouma, co se stydí i pozdravit.“

„Mýlíš se, princi Přizdislave,“ zčistajasna promluví kouzelná babička, která se k nám přičarovala, protože už to nemohla poslouchat.

„Babičko! Co vy tady?“ hned se k ní hlásím a automaticky jí nabízím buchtu, která však mezitím ztvrdla a nyní už připomíná dlažební kostku.

„Přišla jsem ti říct, že po svatbě žádné kouzlo nepomine, protože boty, které jsem ti dala, vůbec kouzelné nejsou.“

Vyvalím na ni oči úplně stejně, jako to dělá Drahomíra, když jí řeknu něco nečekaného.

„To není možné! Cítím se v nich tak sebejistě. A když jsem si je poprvé obul, tak jsem opravdu vyrostl.“

„Protože mají trochu vyšší podpatek. Ale jinak to jsou obyčejné boty. Ke všemu ses dopracoval prakticky sám, vlastním rozumem a pílí.“

Radostí si povyskočím, až to zaduní.

„Babičko, asi tomu nebudete věřit, ale právě jste mi udělala ještě větší radost, než když jste mi ty boty dala,“ vychrlím na ni.

„Já vím, princi. Člověk si nejvíc váží toho, o co se sám přičinil. A lidská mysl a vůle dokáží často víc než nějaká kouzla.“

„Ty můj hrdino!“ řekne mi Drahomíra tak sladce, jako kdyby byla z marcipánu.

Dáme se do tance. Dvořané kolem nás udělají kruh a začnou tleskat do rytmu.

„A bude veselka, jak má být!“ zvolá král.

„A já můžu v klidu odejít na odpočinek. Už mám toho kouzlení po krk,“ dodá kouzelná babička a namíří si to k východu.

„Ale kdo nám bude pomáhat?“ vyjekne na ni jeden z dvořanů a vzápětí se připojí další: „Komu máme nosit buchty?“

„Nikomu!“ odvětí babička. „Nespoléhejte se na kouzla a pomáhejte si sami. Vlastníma rukama a vlastním rozumem. Sbohem.“

„Sbohem! A děkujeme!“ ještě za ní volám.

Všichni se roztančí a rozezpívají:

„Lehce nabyl, lehce pozbyl,
kouzla lidi kazí,
sny, co máme, likvidují
skoro jako vrazi.

Vykouzlit nám štěstí v duši,
ale nedovedou,
bez námahy z života je
jenom leporelo.“

Kapitola 13-13 z 13
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Anka18.8.2015
 

Dávám pět hvězdiček a věřím, že ji brzy uvidím v televizi. Krásná pohádka, chtěla jsem si přečíst prvních pár kapitol a najednou jsem byla na konci. Přemýšlím na kterém zámku by se natáčela, kdo by hrál hlavní role... Fakt dost dobrá...

Jiří Růžička18.8.2015
 

Dobrý den. Děkuju Vám za pochvalu. S tou televizí to bohužel nevypadá dobře. Z ČT mi napsali, že je pohádka málo akční a že na celovečerní film nevystačí. Mějte se pěkně!

Anka18.8.2015
 

Tak to je škoda. Zdá se mi, že dneska musí být všechno moc akční a vytrácí se krása a atmosféra, která patří do pohádek. A vy ji tam máte. Mi osobně na některých pohádkách vadí, že jsou až přehnaně akční. Uvítala bych změnu. Třeba na to některý režisér přijde. Fandím Vám. Mi se fakt moc líbí.

ebiajw18.8.2015
 

Jste milá, moc děkuju. Třeba se s tím ještě někde chytnu. Naštěstí není všem dnům konec. :-) Ať se Vám daří!

Jiří Růžička18.8.2015
 

Aj, místo jména jsem uvedl omylem potvrzovací text. Tak teď to napravím. Hezký den!

Anka18.8.2015
 

Věřím tomu, chce to jen čas, taky přeji hezký den...

Jiří Růžička2.7.2013
 

Omlouvám se, omylem jsem tu měl neopravenou verzi:-)

Jiří Růžička27.6.2013
 

Celkem bude mít pohádka třináct stránek. Každý den tu přibude jedna.
Hezké počtení!

Luděk Olšový2.7.2013
 

Jediné, co mne mate, je zařazení pohádky pro děti 6 - 10 let.
Jinak príma, čekám čím dál napjatěji, jak z toho autor vybruslí.

Jiří Růžička2.7.2013
 

Děkuji za komentář i za zvědavost. Doufám, že Vás pohádka nezklame. Možná je i pro starší, je to těžké odhadnout. Hezký den.

Luděk Olšový6.7.2013
 

Zkusím to vytisknout a dám to přečíst klukovi, až se vrátí z prázdnin.
Jsem totiž ještě málo dětinský.
:-)))
Neotřelé, nečekaný konec, príma.

Jiří Růžička8.7.2013
 

Díky! Přeju léto jako z pohádky:-)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
novela Na ocet

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

Písničky:

Prokrastin
Vodník
Zanořený v moři

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •