IKAR CZIKAR CZ

Nicka králem (Jiří Růžička)26.6.2013
 

5
 počet hodnocení: 4
přečtené 8507, Komentáře 12

 

Nikdy by mě nenapadlo, že se zamiluji do princezny. Do svých šestnácti let jsem znal jenom samé ošklivé. Možná ve skutečnosti vypadaly i hezky, ale to já nevím, protože si dávaly na obličej spoustu pudru, který se z nich sypal jako cukr z vanilkových rohlíčků. A taky používaly litry voňavek, aby se nemusely mýt. Proto jsem se s nimi scházel jenom na čerstvém vzduchu. I když k nám na zámek jezdily často, spolu se svými rodiči, urozenými panovníky, k srdci mi ani jedna nepřirostla.

Až do chvíle, než u nás na nádvoří vystoupila z kočáru princezna Drahomíra. Jakmile jsem spatřil její napudrovaný obličejík, okamžitě jsem se do ní zamiloval. Od té doby musím neustále myslet na její pyšně našpulené rty, špičatý nos, bodavý pohled a jedovatý tón, kterým mě sepsula, když jsem jí omylem při jídle vylil do klína tatínkovo červené víno: „Zmiz mi z očí, nemotoro!“ Tolik lásky a něhy jsem si po tak hanebném činu nezasloužil.

Ano, někteří dvořané mě taktně upozorňují, že Drahomíra je ve skutečnosti namyšlená a rozmazlená fúrie, která má všechno a ničeho si neváží, ale já se přesto domnívám, že někde uvnitř jejího srdce se nachází dobré jádro, nebo aspoň jadérko. Proto jedu na námluvy, které vyhlásila.

Ale mám jiný problém. Moc jsem nevyrostl. Všichni se mi kvůli tomu posmívají. Většinou ne přímo nahlas. Ale vidím jim na očích, že by nejradši vyprskli smíchy, kdyby neměli zábrany kvůli etiketě. Děsně mě to štve. Vůbec nevím, jak při své výšce zapůsobit na princeznu. Ale na námluvy musím. Kdybych se o přízeň princezny neucházel, do smrti bych si to vyčítal, a to by bylo ještě horší.


U potoka seskakuji z koně a omývám si zpocený obličej. Už teď mám trému. Kůň se napije a zařehtá. Nemůžu se ubránit pocitu, že se řehtá právě mně.

Ze zámku, který je odsud coby kamenem dohodil, ke mně doléhá jakýsi jekot. Odstoupím od potoka, aby mě nerušilo jeho bublání, a napínám slechy.

„Já se nechci vdávat!“ řve jedovatě Drahomíra u otevřeného okna, takže všichni v podzámčí mají o zábavu postaráno. „Okamžitě ty námluvy zruš!“

Teď se v okně objevuje i její otec, král Čestmír: „Nezlob se, Drahomíro, ale námluvy bychom uspořádat měli. Slíbil jsem to králům ze sousedních zemí. Mají doma prince na ženění.“

„Jenže já o žádná princátka nestojím! Já potřebuji odpočívat!“

„Copak, dcerunko? Vyčerpalo tě něco?“

„Ano. Před malou chvílí, když jsem chytala lelky ve své komnatě, mě přepadla dřímota.“

„To je mi líto, Drahomíro. Ale námluv se bojíš zbytečně. Princové se ti budou dvořit, ty si však nemusíš vybrat žádného.“

„Nemusím?“

I na tu dálku vidím, jak princezna ožila.

„V tom případě jsem pro,“ pronáší radostně. „Aspoň bude legrace.“

Jestli jsem ještě před chvílí doufal, že mám u princezny aspoň maličkou naději, tak teď si připadám jako mravenec, který si chce osvojit mravenečníka. Přesto to nechci vzdát. Vždyť jsem šlechtic.


Konečně jsem na místě. Vjíždím na nádvoří Čestmírova zámku. Sedím na koni hezky vzpřímeně a zkouším se naparovat, aby všichni pochopili, že tu nejsem jenom do počtu. Záhy však zjišťuji, že nemám žádné diváky. Postávají tu jenom dva princové, kteří si mě nevšímají, nejspíš také nápadníci.

„Dobrý den, urození pánové, mé jméno je princ Přizdislav,“ zahajuji nenucený rozhovor, jen co seskočím z koně. „Jsem tu dobře na námluvách princezny Drahomíry?“

„To si piš!“ spustí první tak hlasitě, až se leknu já i můj kůň. „Ale být tebou, tak tady neztrácím čas. Princezna si totiž vybere mě, prince Hrabomila, protože jsem bohatý.“

„Ne!“ oponuje mu druhý princ. „Vybere si mě! Protože jenom já jí dokážu vyválčit vše, na co si vzpomene. Jsem totiž princ Hanobil.“

„To se ještě uvidí!“ nevzdává se Hrabomil.

Zdá se, že sebevědomí jim, na rozdíl od rozumu, nechybí.

„A co když si vybere mě?“ zakuňkám nenápadně, jen aby se neřeklo.

Oba se zarazí a dlouze pohlédnou na mou maličkost. Zjevně nemohou uvěřit vlastním očím. Pořád se na mě dívají. Je mi to nepříjemné.

„Já vím. Jsem trochu menší. Ale to přece nevadí,“ snažím se ukončit to trapné vyhnívání.

Oba princové pookřejí.

„Jistěže to nevadí. Naopak. Prťaví lidé mají hned dvě výhody: méně toho sní a jsou skladnější,“ pronese Hanobil smrtelně vážně.

„A princezně můžeš říct, že ses srazil na dešti,“ přisadí si Hrabomil.

„Jako voják mám před trpaslíky respekt, hůř se do nich strefuje,“ uzavírá sérii narážek Hanobil.

Teprve pak se oba rozchechtají jako dvě hyeny.

„Ano, uznávám, moc jsem nevyrostl. Ale za to já nemůžu. Tak se mi prosím nesmějte,“ hájím se zoufale.

Začnou se smát ještě víc.

„A kde máš zavazadla s dary pro princeznu?“ zeptá se mě Hrabomil, když už je té legrace i pro ně dost.

„Jaké dary?“ nestačím se divit. „Princezna má přece všechno. Nesu jí jenom vynikající buchty od našeho královského kuchaře. Na ty stačí uzlík.“

„Kvůli buchtám si tě určitě vybere za ženicha!“ vyprskne smíchy Hanobil.

Kapitola 1-1 z 13
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Anka18.8.2015
 

Dávám pět hvězdiček a věřím, že ji brzy uvidím v televizi. Krásná pohádka, chtěla jsem si přečíst prvních pár kapitol a najednou jsem byla na konci. Přemýšlím na kterém zámku by se natáčela, kdo by hrál hlavní role... Fakt dost dobrá...

Jiří Růžička18.8.2015
 

Dobrý den. Děkuju Vám za pochvalu. S tou televizí to bohužel nevypadá dobře. Z ČT mi napsali, že je pohádka málo akční a že na celovečerní film nevystačí. Mějte se pěkně!

Anka18.8.2015
 

Tak to je škoda. Zdá se mi, že dneska musí být všechno moc akční a vytrácí se krása a atmosféra, která patří do pohádek. A vy ji tam máte. Mi osobně na některých pohádkách vadí, že jsou až přehnaně akční. Uvítala bych změnu. Třeba na to některý režisér přijde. Fandím Vám. Mi se fakt moc líbí.

ebiajw18.8.2015
 

Jste milá, moc děkuju. Třeba se s tím ještě někde chytnu. Naštěstí není všem dnům konec. :-) Ať se Vám daří!

Jiří Růžička18.8.2015
 

Aj, místo jména jsem uvedl omylem potvrzovací text. Tak teď to napravím. Hezký den!

Anka18.8.2015
 

Věřím tomu, chce to jen čas, taky přeji hezký den...

Jiří Růžička2.7.2013
 

Omlouvám se, omylem jsem tu měl neopravenou verzi:-)

Jiří Růžička27.6.2013
 

Celkem bude mít pohádka třináct stránek. Každý den tu přibude jedna.
Hezké počtení!

Luděk Olšový2.7.2013
 

Jediné, co mne mate, je zařazení pohádky pro děti 6 - 10 let.
Jinak príma, čekám čím dál napjatěji, jak z toho autor vybruslí.

Jiří Růžička2.7.2013
 

Děkuji za komentář i za zvědavost. Doufám, že Vás pohádka nezklame. Možná je i pro starší, je to těžké odhadnout. Hezký den.

Luděk Olšový6.7.2013
 

Zkusím to vytisknout a dám to přečíst klukovi, až se vrátí z prázdnin.
Jsem totiž ještě málo dětinský.
:-)))
Neotřelé, nečekaný konec, príma.

Jiří Růžička8.7.2013
 

Díky! Přeju léto jako z pohádky:-)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
novela Na ocet

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •