IKAR CZIKAR CZ

Nápoj lásky (Ivana Nováková)31.7.2018
 

4
 počet hodnocení: 1
přečtené 1915, Komentáře 0

 

Nápoj lásky - 1. Přání

Vesmír je Boží dílo majestátní, grandiózní a neuvěřitelné natolik, že se okraje částicového horizontu od nás můžou vzdalovat rychlostí dvakrát překračující rychlost světla. Vážně. Ovšem nic není ve skutečnosti takové, jak se jeví z dálky. Když se nad problémem zamyslíte, dojde vám, že i naše šišatá planeta je pro někoho hodně vzdáleného částicovým horizontem. A jak vidíte na vlastní oči, sami se nikam neřítíme, naopak tu vládne nuda a pakárna jako všude jinde.

„Dámy, nerad ruším, ale zabíráte místa.“

Klesla mi ruka s nakousaným panini. Přede mnou postával Krasoslav amerického typu, nad čelem vyfoukanou vlnu hnědých vlasů, hranatá brada s hipsterským vousem, nad ní nekompromisní skoba, tričko s intelektuálským vtipem obtažené přes svaly z posilovny. Souběžně jsem na situaci nahlédla z jeho perspektivy. Dvě nanicovaté šprtky vynořily nosy ze skript a omámeně zíraly na testosteronové božstvo. Moje naivní kamarádka dokonce okouzleně vzdychla.

„Nerad se opakuju,“ zavrčel. „Byly byste tak laskavé a zvedly zadky?“

„Pročpak?“ zeptala jsem se, zatímco Janička už odsouvala židli.

Zpoza neurvalého chlápka se prosmýkla servírka. Sjela jej zbožňujícím pohledem, zato po nás hodila úšklebkem. „Pan Vrtiška má u tohoto stolu rezervaci!“

„Vážně?“ S přehnaným důrazem jsem se poohlédla po patřičné cedulce. Znovu jsem zvedla oči. „Vážně se jmenuješ Vrtiška?“ Přísahám, že v mém tónu nezazněl ani stín výsměchu. Jana přesto varovně sykla.

Obličej mu o odstín potemněl. „Laciný vtipy na jméno? Svůj k svému, co? Jak dlouho ještě budu čekat?“ Skrz jeho mluvidla se dál valily urážky na adresu Greenpeace (ti ho museli pěkně naštvat) a sluníčkářek, ale to mě už Jana držela za loket a vlekla z bistra ven.

„Ten je hezký,“ mumlala omámeně. „Myslíš, že si mě všiml?“ Sexuální přitažlivost je brutálně hrozivá zbraň.

„Ty ho znáš?“ zajímala jsem se.

„Jo. Je to synovec děsně známého herce. Toho Vrtišky, který hrál v devadesátkách v Muzikálu z vejšky.“

„Jo ahá.“ Otočila jsem se. Skrz prosklenou stěnu jsem porovnala mladíkův vzhled s filmovým idolem a našla výraznou shodu. Jana se mi postavila po bok a znovu procítěně vzdychla. „Jmenuje se Arnold. Docela se to k němu hodí, co říkáš?“

Moje sebeovládání dostalo silný zásah. „On se jmenuje Arnold Vrtiška? Tak to se nedivím, že je to takový kretén.“

Nejlepší přítelkyně mě pohledem odsoudila k popravě stětím tupým mečem. „Jak můžeš být tak povrchní! Za jednu schůzku s ním bych dala měsíční kapesné.“

„Co ty víš,“ spekulovala jsem. „Třeba opravdu vybírá poplatky.“

„Emo!“ pronesla příkře. „Já tě nepoznávám. Co se stalo? Dosud jsi nikdy o nikom nemluvila tak hrozně. Je to tím, že se mi líbí? Máš o něj sama zájem?“ Zarazila se. „Měla bys rozhodně větší šanci, jsi opravdová krasavice.“

Polekaně jsem zavrtěla hlavou. „Rozhodně není můj typ. A myslela jsem, že ty se o kluky nestaráš. Vždyť vůbec nerandíš.“

Jana se sklonila k batohu, rozepnula zip a strčila dovnitř skripta, která louskala v bufetu. Kolem nás proudily zástupy studentů. Zasekly jsme se v nejhorším možném místě, na mramorové dlažbě uprostřed vstupní haly.

„Řekla jsem něco špatně?“ pípla jsem. Převelice mi na té ženě záleželo. Označit Janu za střed mého vesmíru by popsalo skutečnost ještě velmi vzdáleně.

Narovnala se. Přehodila culík světle hnědých vlasů zase dozadu. Kulatýma dobráckýma očima několikrát bolestně zamrkala. „Jasně že ne. Vynechal mi mozek. Prostě jsem po tom klukovi zatoužila, ačkoli dobře vím, že nejsem jeho liga. Pojď, ať stihneme před přednáškou zabrat slušná místa.“ Hodila si popruh přes rameno a zamířila k aule.

Chytila jsem ji za paži a v poklusu vyzvídala podrobnosti nakousnutého problému.

„Máš pravdu, že se k tobě ten týpek nehodí. Ne že bys na něj neměla. On totiž není dost dobrý pro tebe. Vždyť se na něj podívej. Namyšlený, arogantní hulvát.“

Za pohled, který mi věnovala, by zasloužila pětikorunu. „Teď hloupě plácáš a dobře to víš. Já nepotřebuju poslouchat nesmysly o tom, že mám na víc, když jsem celé dny sama a žádný chlap si o mě neopře ani kolo.“ V nehraném zoufalství zavrtěla hlavou. „Hele, támhle jsou dvě volné sedačky,“ změnila urychleně téma.

Ve snu by mě nenapadlo, že touží s někým chodit. Nikdy to nezmínila. Mluvila o kariéře. Tuhle snobskou školu jsem studovala jenom kvůli ní. Snila o cestování. Fakt se zajímala i o to životní prostředí. Měla asi milion a jeden zájem. Kulturu. Vždyť ona mě vzala na první koncert vážné hudby a představení opery. A tenhle člověčí skvost se zhlédne v povrchním ubožákovi?

Nedokázala jsem tudíž věnovat dostatečnou pozornost huhňání odborníka na právo v ekonomii. Problém jsem znovu otevřela, když jsme visely na tyči v tramvaji a hrkaly zpátky na kolej. Jana koukala do skript a zkoušela konfrontovat poznatky z přednášky s vytištěnými informacemi.

„Hele,“ vyrušila jsem ji, „jestli toužíš po partnerském vztahu, musíme pro to něco udělat. Vyrazíme na lov.“

Zvedla oči od stránek a poplašeně zamrkala. Zjevně informaci vůbec nechytla. „Na lov čeho?“ zděsila se.

„No, mužů,“ zakoktala jsem rozpačitě.

Můj návrh zjevně nebyl kompatibilní s fyzikálními zákonitostmi jejího světa. Tvářila se, jako kdyby jej musela překládat ze svahilštiny.

„To by nešlo,“ pronesla mírně, nicméně nekompromisně. „Nemám v oblasti seznamování žádné zkušenosti a momentálně mě tíží jiné starosti. Jestli to dobře půjde, skládáme na jaře státnice. Musím se soustředit na školu.“

„Jani! Život probíhá právě teď, nezačne po závěrečných zkouškách. Jediné dva dny, kdy nemůžeš nic změnit, jsou včerejšek a zítřek. Pokud tě trápí osamělost, lze to velmi lehce napravit. Věř mi.“

„Tady to nebudeme rozebírat,“ zamumlala a dál předstírala studium ohmatané učebnice.

Stejnou větou mě odbyla cestou od zastávky ke koleji. Když se na mě před vrátnicí dokonce lehce zamračila, odložila jsem naléhání na příhodnější dobu. Která podle mého mínění nastala ve chvíli, kdy jsme si uvařily čaj a namazaly chleby k večeři.

„Hele, mám báječný nápad! O víkendu nepojedeš domů, vyšňoříme se a vyrazíme za zábavou.“

„Přesně to přece uděláme,“ podivila se. „Máme lístky na Dvořáka do Rudolfina.“

Zatroleně. Na akci jsem zapomněla, ale od toho mám přece Janu, aby držela důležité události v patrnosti. Koncert vážné hudby jsem sice pod pojmem zábava neměla na mysli, ale každou příležitost lze využít.

„Dobrá, tam se poohlédneme po vhodných protějšcích.“

Kousala a dívala se na mě. „Zbláznila ses? Nevím o žádné dvojici, která by se seznámila v divadle. Navíc tam nechodí muži, kteří...“ Zarazila se a zmlkla.

„Kteří by se ti líbili?“ doplnila jsem. „Jako třeba Arnold?“

Její pěkná olivová pleť lehce zčervenala. „Nemluv o něm. Snažím se ho vytěsnit.“ Rychle si hodila do pusy poslední sousto a téměř vyskočila od stolu. „Jdu do studovny,“ zahuhlala.

Ach jo. S odporem jsem vytáhla politiku územního rozvoje, abych zapracovala na seminárce.

Janička je moje úplně nejlepšejší kámoška už od první třídy základní školy. Z prvního dne vzdělávacího procesu si pamatuji jediné, holčičku s dobráckýma očima barvy čokolády, ke které jsem zamířila, jako kdyby mě přitahoval magnet. V duchu tohoto příměru jsem se na ni přilepila a už ji nepustila. Paní Mráčková nastalou skutečnost nějak vydýchala, zato Janin otec projevoval zásadní nesouhlas. Ale o tom se nechci šířit.

Vystudovala jsem gymnázium, protože tam chodila Jana. Přihlásila se na ekonomku, pochopitelně s Janou. Na tentýž obor. Moc mě nebaví, ale moje vlastní ambice se nikdy o slovo nehlásily. Když o tom uvažuji, nejspíš neexistují.

A Janička je vážně nejlepší člověk ve vesmíru.

Ráno mrholilo. Kámoška se z postele vykutálela ve chvíli, kdy jsem na sebe házela bundu a vybíhala do sloty venku. V dnešní době je moderní tvrdit, že za svou životní situaci je člověk zodpovědný sám o sobě. Žádný osud, žádní nepřející bohové. Když jste na tom špatně, nemáte peníze, partnera, trochu klíčového štěstí, ti obdařenější se vám vyšklebují, že málo usilujete a předem pochybujete.

Visíc na tyči v tramvaji jsem skřípala zuby. Pravda je přesně opačná. Zoufalci mého typu musí investovat víc námahy, víc víry, víc umu a zdatnosti, aby se uboze potáceli ve stínu pokrytců, jimž je Štěstěna příznivě nakloněna. Protože se nějak nedokážu dobrat bodu, kdy jsem něco já osobně pokaňkala, aby se následně můj život přeměnil v kýbl fekálií. Nicméně stalo se. Takže každý den čtyři hodiny hákuju, abych se na studiích udržela. Teď, pár měsíců před koncem, už to nevzdám.

Na oběd jsem dorazila utahaná a hladová. Vystála jsem frontu, aby mi řízek vyprodali před nosem. Tak jsem popadla rozbředlý šoulet a odkráčela ke stolu v rohu. Jana už tam seděla nad kuřecím stehnem. Pozdravily jsme se a krátce věnovaly pozornost talířům. Když do krevního řečiště dorazily první disponibilní sacharidy, rozběhl se mi znovu mozek.

„Poslala Petra svou část prezentace na management kultury?“ zeptala jsem se.

Zatvářila se vyloženě nešťastně. „Ne. Zkoušela jsem jí volat, ale nezvedala to. Asi to budeme muset dát dohromady my dvě.“

Hm. Právě se mi drala na jazyk slova o tom, jak ta nádhera dokáže skvěle delegovat práci na ostatní, když Jana s nezanedbatelnou vášní pronesla: „Falešnice jedna!“

Já tu holku miluju!

„Jani!“ Naklonila jsem se a jemně jí stiskla předloktí. „Ukážu ti kouzlo. Tady v menze ti najdu ideálního životního partnera!“

Větu jsem neformulovala jako nabídku, protože by odmítla. Nechala jsem ji krátce vstřebávat absurditu vyřčeného a rovnou se pustila do práce.

Skutečnost, že jsem čarodějnice, jsem zjistila někdy v první třídě. Jedna nafoukaná spolužačka, Marcelka se zlatými vlásky, se mi vyšklebovala kvůli ošuntělému oblečení. Samozřejmě bych raději nosila krásné lakové střevíčky s obrázky malých poníků, jako měla ona, ale máma byla setrvale bez peněz a nemohla si podobné věci dovolit. Marcelka se mi vysmívala tak dlouho a usilovně, až jsem zatoužila... No zkrátka holka upadla, rozbila si koleno a čirou náhodou zničila ty lahůdkové botky.

Dodnes cítím lehké zadostiučinění, když si na to vzpomenu.

Mamka ovšem zdaleka neprojevila patřičné nadšení. Tenkrát ještě nenadávala. Promluvila mi do duše a zdůraznila, že tyhle věci nesmím dělat. Jasně, chápu. Ale někdy není zbytí.

Takže teď jsem zvedla hlavu. Otevřela záklopky, které jsem se naučila držet na očích prakticky neustále. Pomalu jsem klouzala zrakem po přítomných osobách opačného pohlaví. Slovo muž by se za daných okolností nedalo použít ani v padesáti procentech případů. Jenže to naštěstí nehrálo roli.

„Jejda, tebe to ještě nepustilo?“ vyjádřila Janka překvapení, když se vzpamatovala. Momentálně jsem nemohla odpovědět, tak jsem jí jenom konejšivě stiskla paži.

„Hele, dojdu pro pití,“ navrhla. „Mám ti odnést tác?“ Už se pohnula. O mé zvláštnosti neměla tuchy a nejspíš jsem ji kapku vylekala. Zesílila jsem sevření a přišpendlila kámošku ke stolu. Akce vyvolala odpovídající reakci a Jana se prudce postavila.

„Mám ho!“ vydechla jsem. Ještě jednou jsem zacílila na vybraný objekt, uložila si sken do paměti a vstala taky. „Jdeme.“

„Děsíš mě,“ zamumlala. „Co to provádíš za voodoo?“

To jsem jí rozhodně nechtěla vysvětlovat. Jen jsem se povzbudivě pousmála, popadla tác a zamířila k pásu, na který se odkládalo použité nádobí.

Svůj dar používám intuitivně, asi jako hudebnímu skladateli znějí samy od sebe v hlavě melodie. Ve fázi realizace ale narážím na obtíže. Skladatel se taky musel naučit zapisovat noty do osnovy, aby jeho díla veřejnost uslyšela. Školy pro čarodějky však existují jenom v televizních seriálech.

Vykoumala jsem báječný scénář náhodného setkání. Když jsem vybraného hocha míjela, jakoby náhodou jsem drcla do Jany. V místní tlačenici to nepůsobilo jako naschvál. Jenže kamarádka jenom poskočila na jedné noze a šikovně vybalancovala rovnováhu. Naopak já ji ztratila a talíř s nedojedeným obědem jsem obrátila dotyčnému na záda. Hegeš příšerná!

Vůbec jsem nemusela předstírat úlek.

„Omlouvám se,“ opakovala jsem provinile pořád dokola. Odložila jsem tác na roh nejbližšího stolu, odkud se ihned s rachotem zřítil na podlahu. Mladíkovi přeletělo přes tvář rozladění, ale moje zběsilá aktivita případnou zlost odtlačila do defenzivy. Lovila jsem v batohu papírové kapesníky a pokoušela se minimalizovat škody na jeho oděvu.

„Já ti to vyperu,“ blekotala jsem. V duchu mi naskakoval účet za zničenou mikinu. To jsem tomu dala!

Kluk si špinavý kus svlékl a obhlédl škody. „No nazdar.“ Souhlas.

Natáhla jsem ruku. „Já to nechám vyčistit.“

Podíval se na mě. Měl na muže příliš jemný obličej, ale nějak to k němu patřilo. Vlastně byl moc hezký. A najednou se rozesmál. „Hele, nemusíš se tvářit tak zoufale. Vždyť se nic nestalo. Kvůli fleku na šatech se neumírá.“

Nemohl ani vzdáleně tušit, jak se mi ulevilo. „Díky. Ale vážně ti to aspoň vyperu.“

„Neblázni.“ Umolousanou bundu si zase přetáhl přes hlavu. „Rád jsem se s tebou seznámil. S vámi oběma,“ dodal, protože zaregistroval Janu po mém boku.

„No a můžu tě aspoň pozvat na pizzu?“ nabízela jsem zmateně.

Nejdřív máchl rukou, že to nestojí za řeč. Pak se zarazil, přehodnotil své rozhodnutí a znovu se pousmál. „Tak jo, ale platit bude každý za sebe. Dáš mi číslo?“

Tak přesně tohle jsem v plánu neměla. Šlaka! Ale z nekonečné vděčnosti jsem jenom kývla a vyštrachala mobil.

Normální člověk by si neodpustil několik sžíravých poznámek na adresu mé nešikovnosti. Nikoli taktní a laskavá Jana. Ostudnou příhodu sice krátce vstřebávala, ale sotva jsme opustily menzu, pokračovala v tématu prezentace na cvičení z managementu kultury a začala rozvádět nápad, jak vyřešit nedodanou práci spolužačky Petry.

„Omlouvám se, jak jsem to zvrtala, ale to byl on,“ přerušila jsem ji.

„Kdo?“ zeptala se plně zaujata studijním úkolem.

„No ten kluk. Teda jako tvoje ideální půle. Ten druhý do páru podle Platóna.“ Aspoň myslím, že to byl Platón.

S neblahou prodlevou její dobráckou tváří problesklo hrůzné poznání.

„To byl on?!“ zopakovala zděšeně. Ještě se otočila, jako kdyby nás pronásledoval. „To nemyslíš vážně!“ Přejela mě jednoznačně vyčítavým zrakem. „Ach, Emo!“ A zavrtěla hlavou. Právě předvedla nejhorší formu výtky, které byla schopna.

„Tobě se nelíbil?“ vykoktala jsem. Přitom v jejich případě mi zrovna vycházela tak fantastická shoda!

Zaváhala a já věděla, že se odhodlává ke zdrcující kritice. „Vždyť to byl zrzoun. Ale naprostý. S vlasy rudými jak měď!“

Zaklapla jsem pusu. No jo. Ten kluk měl pihy snad úplně všude. Vůbec jsem to nevzala v potaz.

„Slušelo mu to,“ pípla jsem odevzdaně.

„To Arnoldovi taky,“ připomněla věcně.

A jelikož na škodolibost vyšší moci si lze vsadit, lamač dívčích srdcí se v tu ránu objevil před námi. Vyloupl se zpoza rohu a kráčel do jídelny. Sotva nás zpozoroval, ušklíbl se. „Jak se daří, dámy?“

„Výborně. A tobě?“ odvětila Jana se širokým úsměvem.

„Jde to. Jé, nazdar Tamaro! Tebe jsem už neviděl, ani nepamatuju. Na pátečním večírku jsi chyběla. Co ti do toho vlezlo?“ Z hezounova zorného pole jsme dočista vysublimovaly. Zubil se na vysokou snědou laň s černými, úzkostlivě rovnými vlasy do pasu, která nás právě míjela.

Ta naň milostivě shlédla z výše svého sebevědomí a unyle odpověděla: „Byla jsem v Berlíně nakupovat.“

Přestala jsem věnovat pozornost jejich hlubokomyslnému tlachání a zamávala rukou Janě před očima. „Hej, Země volá Mráčkovou. Jsi na příjmu?“

„Ach,“ vyklouzlo jí, když po několikerém zamrkání přerušila gravitační paprsek Hvězdy smrti. Tvářila se rozpolceně.

Strčila jsem jí před obličej displej telefonu. „Mám číslo na Matěje. Vzpomínáš si na něj? Fešák se skvělým charakterem. Domluvíme schůzku, abyste se poznali. Kdy by se ti to hodilo?“

„Nemám zájem,“ odvětila smutně. „Poslyš, nejdeš teď náhodou na mikro? Nemáš cvika společná s Holágovou? Má vůbec cenu připomínat jí tu prezentaci?“

Ach jo.

Kapitola 1-1 z 28
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ivana Nováková

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •