IKAR CZIKAR CZ

Náměsíčná (Jiří Růžička)6.10.2011
 

4
 počet hodnocení: 14
přečtené 17238, Komentáře 25

 

Musím uznat, že můj otec František vypadá v uniformě opravdu důvěryhodně. Myslím, že tu sebevědomou chůzi odkoukal z amerických filmů. Kdyby to jenom trochu šlo, určitě by i střílel do vzduchu. Skrz prsty sleduji, jak zvolna přichází k okénku u řidiče, tedy u Davida. Naštěstí zůstává stát, takže si mě nemůže prohlédnout zblízka.

„Dobrý den, pane řidiči, vystupte si! Váš řidičský průkaz!“ praví rázně, ale korektně, jak kážou předpisy.

David se zarazí. Zřejmě mu došlo, že měl radši zůstat na své straně.

„Vy jste neslyšel, pane řidiči? Vystupte si!“ přidává otec na důrazu a klepe na střechu auta jako do melounu. To už moc předpisové není.

David přece jen vytáhne řidičák ze schránky a vystoupí z vozu.

Cítím, jak se nade mnou nezadržitelně stahují mraky. Jestli mě táta pozná a identifikuje, David se na mě bude dívat jako na šílencovu dceru. Ne, to se nesmí stát. Z prádla pro tátu vybaluji bílý ručník a omotávám si ho kolem hlavy, abych vypadala aspoň trochu jako muslimka.

„Vy máte řidičský průkaz?“ diví se venku můj otec - policista. „Vždyť se teprve učíte jezdit!“

„Beru kondičky,“ vymýšlí si David.

„Nejste vy náhodou instruktor?“ rozsvítí se tátovi rychle v hlavě. Zjevně tam ještě nemá úspornou žárovku. Obejde auto, zamíří ke mně a skloní se k okénku: „To jste řídila vy, že? Vystupte si!“

„Do not offend my faith!“ hlásím hrdě hlubším hlasem.

František zkoprní, ale nevzdává se: „Jménem zákona, out!“

Netušila jsem, že táta umí anglicky. Teď musím nějak reagovat.
„No! I'll stay in a car.“

„Out!“

Pokouším se zavřít okénko, ale tátovy prsty jsou hbitější. Ručník mi padá z hlavy. Situace je neudržitelná.

Naštěstí v dáli zazní policejní houkačka. Blíží se k nám opravdoví policisté. Táta nejdřív ztuhne, pak vezme nohy na ramena a na svůj věk celkem rychle uteče z místa činu. Naposled jsem takto viděla běžet policistu v grotesce s Busterem Keatonem.

„Zdrhej! Já to s nima vyřídím,“ křikne na mě David.

„Dík. Máš to u mě,“ zbaběle se chytám hozeného lasa.

Vezmu prádlo a uteču směrem za tátou.

 

Zrovna si dává uniformu na ramínko, když za ním rozlícená vpadnu do jeho maličkého bytu.

„Jasně jsi mi slíbil, že už to na sebe nevezmeš!“ vztekám se hned ve dveřích.

„Ale já ji nosil jenom doma,“ vykrucuje se starý muž v podvlíkačkách, kterému právě nemůžu přijít na jméno, ačkoliv je to můj otec.

„Jak mi v tom případě vysvětlíš, že je mokrá?“

Táta vadne a kapituluje: „Je to silnější než já. Jako kdybys chtěla po tuberákovi, aby přestal kašlat.“

„Úplně stačí, když přestaneš kašlat na mě. Zase jsi mi obtěžoval přítele.“

„Já? To bych o tom musel něco vědět,“ diví se upřímně otec.

Z prádla, které jsem mu přinesla, vytáhnu bílý ručník, omotám si ho kolem hlavy a upnu zrak na tátu.

Pozná mě a zvadne ještě víc. „Kdyby tvůj přítel uměl pravidla silničního provozu, tak se to nestalo,“ neodpustí si ale poznámku.

„Řídila jsem já.“

„To je ještě horší. Dcera policajta!“ chytí se za hlavu.

Definitivně mi dojde trpělivost. Z kabelky vysypu na stůl všechna víčka od jogurtů, která jsem stačila nasbírat, a odsunu je před otce: „Tyhle jsou poslední, který ti dávám.“

Otec jihne: „To mi nemůžeš udělat!“

„A taky ti zabavím uniformu.“

Táta má najednou slzy na krajíčku: „To už by nebyl trest, ale zločin.“ Nahodí ten nejvroucnější kukuč, který by z žebráka na Václaváku udělal během měsíce milionáře, a podívá se na mě: „Promiň. Já už budu hodnej.“

Konečně se uklidňuji. Oba si sedáme ke stolu a necháváme vyšumět napětí.

„Dík. A neboj, jenom planě vyhrožuju,“ přiznám nakonec smířlivě. „Jako by nestačilo, že jsem náměsíčná.“

„Nepij alkohol a budeš mít klid,“ poradí mi objevně.

„To se ti snadno řekne,“ povzdechnu si při představě dobře vychlazeného bílého vína.

„Vidíš. A po mně přitom chceš, abych se vzdal uniformy.“

 

Ty dny, co se s Davidem jen tak oťukáváme bez společných nocí, utíkají jako bublinky ze sodovky. Ještě mi nedochází, že jsem se naučila řídit, auto i elektrický vozík na pouti. Místo semaforů a dopravních značek vidím jen jeho oči. Nevnímám řidiče, co si ťukají na čelo, ani rotující kartáče v myčce u benzínky.

 

Rituály člověka naplňují. Proto vždycky když se zamiluji, zasadím u nás před domem růži. Navíc je to dobrý skutek. Hrabu se v hlíně a zušlechťuji záhon. Jsem špinavá až za ušima. Kolem chodí lidé a chválí mě za příkladný přístup k životnímu prostředí. Vůbec netuší, že každý keřík má pánské jméno. Ten největší sázím právě dnes. Jarmila jsem už přestala zalévat.

Zvoní mi mobil. Utírám si ruce do montérek.

„Prosím?“

„Tady Svátková z adopcí na dálku. To je slečna Kolářová?“

„Ano, to jsem já. Dobrý den,“ nezapírám se, ale trnu.

Dáma v telefonu radostně ožije: „Mám pro vás dobrou zprávu! Váš Samuel přijede v zimě do Prahy. Hraje tu turnaj ve vodním pólu. A moc rád by vás viděl.“

Ztuhnu jako dvousložkové lepidlo, ale pak se přemůžu k srdečnosti: „Taky ho ráda uvidím. To je skvělý!“

„Ještě se ozvu. Zatím na shledanou.“

„Budu se těšit,“ zajíkám se. „Na shledanou.“

Odložím zabahněný telefon a pomyslím si: Tohle je podle nich adopce na dálku? Dneska už člověk nemůže věřit vůbec ničemu.

„Hezká růže, děvenko,“ chválí mou nejnovější sazenici starší paní, která jde zrovna kolem. „Kde se dá sehnat?“

„Nikde. Tahle už není k mání,“ odpovím jí s úsměvem a v duchu doufám, že mám pravdu.

 

Darovanému koni na zuby nehleď. Přesto jsem si Davida pozvala ke mně do ordinace. O chrup by se člověk měl pečlivě starat, když je tak blízko mozku.

David snáší pobyt v křesle celkem statečně. Jsem ráda. Teprve ve stínu zubní vrtačky se totiž projeví pravá povaha. Nedávno se mi tu strachy počůral namachrovaný svalovec.

„Jeden kaz tam máš. Čtyřka vlevo dole,“ hlásím mu citlivě.

Zčervená, zrychlí se mu dech, ale jinak zůstane v pohodě.

„Bude to raz dva, ani to nepoznáš,“ uklidňuji ho a pro sebe si říkám: „Nejradši bych ti vytrhala všechny zuby moudrosti, abys mě nepustil k vodě.“

Vytáhnu z něj ruce a chystám si injekci proti bolesti.

„Abych nezapomněl. V sobotu tě zvu k nám na večeři,“ hlásí slavnostně.

Teď jsem to pro změnu já, kdo zčervená a komu se zrychlí dech. Můj kostlivec ve skříni ožívá jako smrtka na orloji.

„K vám domů?“ ptám se, jako bych tomu nemohla uvěřit.

„Jasně!“ vyhrkne. „Už jsem na to připravil děti i mámu. Přespíš u nás a v neděli spolu někam vyrazíme.“

A je to tady! Jen jeden přípitek stačí k tomu, abych jim v noci přerovnala barák. Za žádnou cenu nesmím pít alkohol. Jsem abstinentka a basta!

„To se mě ani nezeptáš, jestli chci?“ mlžím ještě.

„Chceš?“

Zaváhám, a pak vyhrknu: „To víš že jo!“

„To jsem rád, protože chystám... Au!“

„To je injekce proti bolesti.“

„A to tak bolí?“

Kapitola 5-5 z 16
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Leeashka10.5.2015
 

Za sebe dávám palec nahoru. Moc se mi to líbilo. Nechybí tomu to, co spousta autorů zatím postrádá - a to vypichování těch drobných detailů, které se nám stávají všem, ale při psaní na ně často zapomínáme. Příběh pak působí příliš obecně. Díky za tak milou změnu! Text krásně plyne, zápletka je tu dostatečným hnacím motorem, navíc je to vtipné... Co víc dodat? Snad jen některá přirovnání mi přišla trochu šroubovaná a hned ze začátku jich bylo dost na malé ploše. Jinak asi vše.
Přeji hodně radosti z dalšího psaní!

Jirka10.5.2015
 

Děkuju! Je to od Vás milé. A příště budu s přirovnáváním šetřit.

Kateřina26.8.2013
 

Vaše povídka \"Náměsíčná\" mně nadchla - velmi svěží a čtivá. Bavila jsem se!

Jiří Růžička26.8.2013
 

Mě zase nadchl Váš komentář:-) Moc děkuju!

Monika Richterová21.5.2012
 

Právě jsem dočetla povídku Náměsíčná a musím říct, že je to první text na mamtalentu, který jsem přečetla celý. Narazila jsem na něj náhodou a jsem za to ráda. Tak dobře jsem se už dlouho nepobavila. Vymýšlíte skvělá přirovnání :-) David se mi zdá jako postava maličko plochý, ale tatínek a Anděla to dotahují. Celkově skvělá povídka. Ať se daří i v budoucnu :-)

Jiří Růžička21.5.2012
 

Děkuju. A Davidovi to vyřídím:-) Napsal jsem ještě jednu Náměsíčnou, dost jinou, je to scénář. Tam už má David charakter trochu posílený.

Oľga Kohútiková20.2.2012
 

Milý Jirko,
až sa za to hanbím, že som na prvom mieste, lenže akonáhle pridám niečo nové sem na portál, zároveň to zverejním aj na FB a tým pádom ma číta oveľa viacej ľudí, ako TU prítomných... Chcem, aby ma ľudia čítali, možno sa komusi môj štýl zapáči. Preto ten nápad s FB. Neboj sa, nie je to ani lepšia kvalita mojej tvorby... ani podfuk... Aj tak chcem s tým \"čosi\" spraviť, aby som nesvietila na samom vrchu... Nechcem tam byť, je mi trápne voči ostatným...

Každú chvíľu mi má vyjsť kniha \"Abeceda pre radosť\" a potom to zmažem a tým pádom klesnem v poradí...

Nech sa Ti darí... Prajem pekný deň... OK


Jiří Růžička21.2.2012
 

Milá Ol\'go,
nemáš důvod stydět se za úspěch. Ke knížce z celého srdce blahopřeju. To je paráda. Ať se daří i Tobě.

Oľga Kohútiková18.2.2012
 

Milý Jirko,

máš veľký talent, a preto píš... Veľmi dobré čítanie.
Nesiaham Ti ani pod členky.
Ak by si mal náhodou chuť prečítať si moje výtvory... potešíš ma. Ďakujem.

Prajem Ti veľa úspechov a nech sa Ti darí nielen v tejto súťaži. OK

Jiří Růžička20.2.2012
 

Ahoj, Oľgo,
děkuju za vzkaz i za přání. Od nejčtenější autorky to těší dvojnásob. Přeju Ti totéž. Ať nám slouží klávesnice, zrak i všechno ostatní:-)

Veronika27.1.2012
 

Skvělé, svižné čtení. Moc jsem se pobavila :)

Jiří Růžička27.1.2012
 

A vy jste mě zase potěšila. Děkuju!

Lýdia J.7.1.2012
 

Jiří, dnes som prečítala Námesačnú. Zasa som sa skvelo pobavila, ďakujem. Iba škoda, že toho nie je viac.:)

P.S. 14. stránka - V koutě pozná Lenčinu tašku. Bere ji do ruky. Prečo Lenčinu, niečo mi ušlo?

Jiří Růžička7.1.2012
 

Pobavit, o to mi jde především:-) Moc děkuju.
P. S. Lenčina taška je moje chyba, zůstala tam z předcházející verze. Správně má být \"mou tašku\". Už to opravuju. Díky za upozornění. Ať se vám daří!

Hanka Hindráková26.10.2011
 

Vtipné a svižné čtení, stejně jako u Vašeho deníku Na Ocet. Dávám pět hvězdiček.

Jiří Růžička26.10.2011
 

To je od vás hezké. Díky.

Alina19.10.2011
 

V téhle povídce mi humorný styl psaní tak trochu připomíná povídky paní Frýbové, psané s podobně lehkým nadhledem:)
Už jsem to tu jednou psala, Danielo, líbí se mi ten švih, se kterým píšete a ráda si přečtu pokračování...:)))

Daniela19.10.2011
 

Díky za přízeň! Náměsíčná bude pokračovat (aspoň doufám) do neděle.

Pavlíková Růženka19.10.2011
 

teda, to je ale paráda, to se budu muset vrátit na začátek! Četla sem uš váš deníček, máte tam koment ot mího altera:D
Mislím si, že budete vibrána k vidání románu a moc vám to přeju:D

Daniela19.10.2011
 

Stokrát díky a ještě jednou k tomu:-)

Martina11.10.2011
 

Pěkné, ovšem nijak nevybočující, nevzbuzující ve mně žádné dojmy, už ani nevím, o co šlo. Ničím výjimečné.

Daniela11.10.2011
 

I tak děkuju. Jen podotýkám, že zatím jsou venku jen čtyři stránky.

Pavel Hort9.10.2011
 

Danielo, přečetl jsem dnes obě Vaše kapitoly a musím s potěšením konstatovat, že jsem se ani jednou nenudil. :) Píšete svižně, uvěřitelně, dialogy jsou dle mého názoru bravůrně zmáknuté a párkrát jsem se upřímně zasmál. Určitě se ještě vrátím na další pokračování!

Mějte se hezky, ať Vám to píše!
Pavel

Daniela9.10.2011
 

Pavle, moc Vám děkuju. A doufám, že se nebudete nudit i u dalších stránek.

Daniela6.10.2011
 

Postupně budu přidávat další části. Hezký den!

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
novela Na ocet

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

Písničky:

Prokrastin
Vodník
Zanořený v moři

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •