IKAR CZIKAR CZ

Náměsíčná (Jiří Růžička)6.10.2011
 

4
 počet hodnocení: 14
přečtené 17705, Komentáře 25

 

K domu, ve kterém bydlím, přijíždí naše autoškola. Tentokrát řídí David. Otvírá mi dveře jako nějaké šlechtičně.

„Teď už ani nepotřebuju řidičák, když mám tak skvělýho řidiče,“ cukruji, co to dá.

„A co když mě budeš chtít převézt?“

„Vezmu si taxíka.“

Políbíme se.

„Dík za bezva večer,“ snažím se ukončit schůzku.

Jenže Davidovi se nechce pryč. Pohledem si měří náš dům a na poslední chvíli se snaží vymyslet nějakou slovní berličku. Nakonec z něj nevypadne nic originálního: „Neměl bych jít s tebou? Kvůli zlodějům třeba a tak.“

Nemůžu ho vzít nahoru. Hlavně kvůli tomu, že koupil láhev vína a bude si chtít připít.

„Radši už dneska zařaď zpátečku, aby se nám oběma nepřehřál motor,“ snažím se ho vtipnou formou odpálkovat.

Dá mi pusu a míček vrátí smečí: „Dolijeme chladící kapalinu a nic nás nezastaví.“

„Snad někdy příště. Ahoj,“ jsem neústupná jako Rudá armáda.

David to vzdá, ale nenaštve se: „Měj se. Zejtra ti brnknu.“

Odjíždí. Mávám mu.

Kdybychom dolili chladící kapalinu, k smrti bych ho v noci vyděsila. David se nesmí o mé náměsíčnosti dozvědět, nebo mi taky zdrhne. A tentokrát by to byla škoda. Musím si dát opravdu záležet.

 

Před spaním ještě usedám ke svému notebooku a se zalíbením hledím na svého adoptovaného Samuela z Keni.

„Já věděla, chlapče, že mi přineseš štěstí.“ Políbím ho na display. „Za odměnu dostaneš prémie.“

 

Odpoledne celá natěšená vybíhám z kliniky s balíkem vypraného prádla. Autoškola parkuje u chodníku. Mrštně nastupuji do vozu, jako kdybych už najezdila milion kilometrů bez nehody.

„Omlouvám se za zpoždění. Pokousal mě pacient,“ hlásím Davidovi a odhazuji prádlo na zadní sedadlo.

„Doufám, že neměl vzteklinu,“ zavtipkuje a ohlédne se po prádle: „Co to je?“

„Prádlo pro tátu. Pak mu ho hodim.“

„Kde bydlí?“

„Ve Sklenářově ulici. Ale to bude v pohodě.“

„Pak tam zajedeme, aby ses s tím nemusela tahat,“ promluví z Davida gentleman.

Znejistím. Jak si asi bude rozumět učitel autoškoly s penzionovaným policistou, který má neustále nutkání řídit dopravu a vybírat pokuty?

Řadím jedničku a pouštím spojku. Vyrážíme na další jízdu.

 

Teplé babí léto nám hází rukavici a my ji s gustem sbíráme. Válíme se v trávě u lesa jako dva puberťáci. Daleko jsme nedojeli. Dřív než naše nevinná erotika stačí přejít v pornografii, zazvoní mi v kabelce mobil.

„Nech to,“ prosí David plně zaměstnaný mou podprsenkou.

„Třeba je to táta. Měl by starost.“

Vytahuji mobil a doufám, že jde jen o nějakou nabídku superlevného telefonování.

Volá tátův soused: „Nechci nějak žalovat nebo co, ale váš otec zase řídí dopravu. Přijďte si pro něj, nebo bude průser.“

Předstírám, že se nic neděje, ale vnitřnosti se mi chvějí jako pudink v letadle. Jestli David zjistí, co je můj otec zač, dostane strach, že já ve stáří budu taky takhle blbnout, a rozejde se se mnou. Vlastně blbnu už teď.

S upjatým úsměvem ukončím telefonát: „Samozřejmě. Děkuju, že jste zavolal. Já už se o něj postarám. Na shledanou.“

„O koho se postaráš? Děje se něco,“ stříhá ušima David.

Bezvýznamně mávnu rukou: „Ále. Jen něco v práci.“

Vypadá to, že David tenhle problém pouští z hlavy. Těším se, že budeme v trávě pokračovat tam, kde jsme před chvilkou skončili. Ale David mrkne na hodinky a začne se oblékat.

„Už musíme, nebo nestihneme zajet za tvým tátou.“

Zatrne mi. Znovu bezvýznamně mávnu rukou: „Jé, to už nebude nutný. Já mu to prádlo zanesu sama.“

„Proč by ses s tím tahala, když máme auto?“

„Pro mě to není problém. Z tělocviku jsem měla vždycky jedničku,“ plácám ze zoufalství.

„To skoro každej,“ kontruje David a pohlédne k obloze, kterou právě pokryly černé mraky. „Dělej, bude pršet. Kurz Sklenářova ulice!“

Náměsíčnost a můj otec, to je smrtelná kombinace, která mi zatím pohřbila všechny vztahy.

 

Rozpršelo se. Vjíždíme do Prahy. Ani si neuvědomuji, že celkem obstojně řídím. Mám jiné starosti. David sice vypráví něco o sobě, ale já ho nevnímám a v duchu promýšlím další kroky: „Poblíž tátova bytu jsou tři křižovatky. Jedna je rozkopaná, tu vynechá. Na druhý jsou semafory, tam taky nebude. Dopravu může řídit jedině na křižovatce za viaduktem. Musíme jet z druhý strany.“

„Máš ráda děti?“ přerušuje David mou taktickou přípravu.

„Jasně. Jedno jsem adoptovala.“

David si oddychne a hrdě dodá: „Já mám zase dceru a syna.“

„V mým případě to ale byla adopce na dálku.“

David znejistí: „Aspoň po něm nemusíš uklízet.“

„Nebude ze mě zlá tchyně.“

„Není tchyně jako tchyně. Až poznáš mojí mámu, tak pochopíš.“

 

Blížíme se ke křižovatce se světelnou signalizací, kterou jsem vybrala jako nejméně rizikovou. Jenže ouha! Semafory jsou mimo provoz a dopravu tu řídí můj otec František! Samozřejmě v policejní uniformě!

Roztřesu se a začnu zmatkovat. Na poslední chvíli odbočím doprava do vedlejší ulice se zákazem vjezdu.

„Měla bys vědět, že tohle je jednosměrka. A nedala jsi blinkr,“ v klidu mě upozorní otužilý David.

Dupnu na brzdu a zastavím. Řidiči v protijedoucích vozech udělají naštěstí to samé.

Klepu se jak ratlík a hledám výmluvu: „Promiň. Muselo mě oslnit slunce.“

„Žádný nesvítí,“ utrousí suše David. „Zkus zpátečku.“

„Tu jsme ještě neprobírali.“

„Tak mě k tomu pusť!“

David vyskočí z auta, obejde ho a nastoupí si jako řidič. Já si radši přesednu vnitřkem, aby si mě táta nemohl všimnout. Jenže mi to je k ničemu, protože nás stejně právě zmerčil. Nechává křižovatku křižovatkou a mílovými kroky míří přímo k nám.

„Rychle! Jeď!“ křiknu na Davida. Jednou rukou ukážu na nasupeného tátu a druhou si zakryji obličej.

„Mám se kvůli tobě nechat zavřít?“ vyvalí na mě oči. „Policajtům ujíždím leda na počítači.“

Kapitola 4-4 z 16
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Leeashka10.5.2015
 

Za sebe dávám palec nahoru. Moc se mi to líbilo. Nechybí tomu to, co spousta autorů zatím postrádá - a to vypichování těch drobných detailů, které se nám stávají všem, ale při psaní na ně často zapomínáme. Příběh pak působí příliš obecně. Díky za tak milou změnu! Text krásně plyne, zápletka je tu dostatečným hnacím motorem, navíc je to vtipné... Co víc dodat? Snad jen některá přirovnání mi přišla trochu šroubovaná a hned ze začátku jich bylo dost na malé ploše. Jinak asi vše.
Přeji hodně radosti z dalšího psaní!

Jirka10.5.2015
 

Děkuju! Je to od Vás milé. A příště budu s přirovnáváním šetřit.

Kateřina26.8.2013
 

Vaše povídka \"Náměsíčná\" mně nadchla - velmi svěží a čtivá. Bavila jsem se!

Jiří Růžička26.8.2013
 

Mě zase nadchl Váš komentář:-) Moc děkuju!

Monika Richterová21.5.2012
 

Právě jsem dočetla povídku Náměsíčná a musím říct, že je to první text na mamtalentu, který jsem přečetla celý. Narazila jsem na něj náhodou a jsem za to ráda. Tak dobře jsem se už dlouho nepobavila. Vymýšlíte skvělá přirovnání :-) David se mi zdá jako postava maličko plochý, ale tatínek a Anděla to dotahují. Celkově skvělá povídka. Ať se daří i v budoucnu :-)

Jiří Růžička21.5.2012
 

Děkuju. A Davidovi to vyřídím:-) Napsal jsem ještě jednu Náměsíčnou, dost jinou, je to scénář. Tam už má David charakter trochu posílený.

Oľga Kohútiková20.2.2012
 

Milý Jirko,
až sa za to hanbím, že som na prvom mieste, lenže akonáhle pridám niečo nové sem na portál, zároveň to zverejním aj na FB a tým pádom ma číta oveľa viacej ľudí, ako TU prítomných... Chcem, aby ma ľudia čítali, možno sa komusi môj štýl zapáči. Preto ten nápad s FB. Neboj sa, nie je to ani lepšia kvalita mojej tvorby... ani podfuk... Aj tak chcem s tým \"čosi\" spraviť, aby som nesvietila na samom vrchu... Nechcem tam byť, je mi trápne voči ostatným...

Každú chvíľu mi má vyjsť kniha \"Abeceda pre radosť\" a potom to zmažem a tým pádom klesnem v poradí...

Nech sa Ti darí... Prajem pekný deň... OK


Jiří Růžička21.2.2012
 

Milá Ol\'go,
nemáš důvod stydět se za úspěch. Ke knížce z celého srdce blahopřeju. To je paráda. Ať se daří i Tobě.

Oľga Kohútiková18.2.2012
 

Milý Jirko,

máš veľký talent, a preto píš... Veľmi dobré čítanie.
Nesiaham Ti ani pod členky.
Ak by si mal náhodou chuť prečítať si moje výtvory... potešíš ma. Ďakujem.

Prajem Ti veľa úspechov a nech sa Ti darí nielen v tejto súťaži. OK

Jiří Růžička20.2.2012
 

Ahoj, Oľgo,
děkuju za vzkaz i za přání. Od nejčtenější autorky to těší dvojnásob. Přeju Ti totéž. Ať nám slouží klávesnice, zrak i všechno ostatní:-)

Veronika27.1.2012
 

Skvělé, svižné čtení. Moc jsem se pobavila :)

Jiří Růžička27.1.2012
 

A vy jste mě zase potěšila. Děkuju!

Lýdia J.7.1.2012
 

Jiří, dnes som prečítala Námesačnú. Zasa som sa skvelo pobavila, ďakujem. Iba škoda, že toho nie je viac.:)

P.S. 14. stránka - V koutě pozná Lenčinu tašku. Bere ji do ruky. Prečo Lenčinu, niečo mi ušlo?

Jiří Růžička7.1.2012
 

Pobavit, o to mi jde především:-) Moc děkuju.
P. S. Lenčina taška je moje chyba, zůstala tam z předcházející verze. Správně má být \"mou tašku\". Už to opravuju. Díky za upozornění. Ať se vám daří!

Hanka Hindráková26.10.2011
 

Vtipné a svižné čtení, stejně jako u Vašeho deníku Na Ocet. Dávám pět hvězdiček.

Jiří Růžička26.10.2011
 

To je od vás hezké. Díky.

Alina19.10.2011
 

V téhle povídce mi humorný styl psaní tak trochu připomíná povídky paní Frýbové, psané s podobně lehkým nadhledem:)
Už jsem to tu jednou psala, Danielo, líbí se mi ten švih, se kterým píšete a ráda si přečtu pokračování...:)))

Daniela19.10.2011
 

Díky za přízeň! Náměsíčná bude pokračovat (aspoň doufám) do neděle.

Pavlíková Růženka19.10.2011
 

teda, to je ale paráda, to se budu muset vrátit na začátek! Četla sem uš váš deníček, máte tam koment ot mího altera:D
Mislím si, že budete vibrána k vidání románu a moc vám to přeju:D

Daniela19.10.2011
 

Stokrát díky a ještě jednou k tomu:-)

Martina11.10.2011
 

Pěkné, ovšem nijak nevybočující, nevzbuzující ve mně žádné dojmy, už ani nevím, o co šlo. Ničím výjimečné.

Daniela11.10.2011
 

I tak děkuju. Jen podotýkám, že zatím jsou venku jen čtyři stránky.

Pavel Hort9.10.2011
 

Danielo, přečetl jsem dnes obě Vaše kapitoly a musím s potěšením konstatovat, že jsem se ani jednou nenudil. :) Píšete svižně, uvěřitelně, dialogy jsou dle mého názoru bravůrně zmáknuté a párkrát jsem se upřímně zasmál. Určitě se ještě vrátím na další pokračování!

Mějte se hezky, ať Vám to píše!
Pavel

Daniela9.10.2011
 

Pavle, moc Vám děkuju. A doufám, že se nebudete nudit i u dalších stránek.

Daniela6.10.2011
 

Postupně budu přidávat další části. Hezký den!

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
Facebook
novela Na ocet

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

Písničky:

Prokrastin
Vodník
Zanořený v moři

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •