IKAR CZIKAR CZ

Náměsíčná (Jiří Růžička)6.10.2011
 

4
 počet hodnocení: 14
přečtené 17242, Komentáře 25

 

Sedím v kavárně, usrkávám kávu a čekám. S kamarádkami máme schůzku. Právě sem jsme chodily už jako studentky, tady jsme se i učily na zkoušky. Ale teď jsem tu stále sama. Snad se mi zastavily hodinky nebo mi něco uteklo.

„Kde seš?“ volám kamarádce.

Omlouvá se. Onemocněl jí syn a musí se o něj starat.

„Co ty a babinec?“ volám další kamarádce.

Taky se omlouvá. Úplně na to zapomněla. Má teď nového přítele. Jdou na mejdan k lidem, které neznám.

Asi se mi fakt zastavily hodinky a taky mi toho hodně uteklo. Třetí kamarádce už radši nevolám. Určitě se má i ona dobře. Přeji jí to. Ale rozhovor s ní bych už asi nevydýchala. Dopíjím a platím.

 

David, můj instruktor z autoškoly, rozhodně nemá v úmyslu šetřit mé pocuchané nervy. Něco mi už ráno říkalo, že dneska budu muset jezdit po městě v přecpaných ulicích, a tak jsem si vzala neurol. Vím, že se to nesmí, policisté by mě za to asi zmlátili, ale já bych bez té malé tabletky nerozeznala volant od hlavního uzávěru plynu. Jedu pomalu a opatrně. Za námi se sice trochu kupí auta, občas nás předjede nějaký Pepík s rukou na klaksonu, ale mně to nevadí.

„I pomalá jízda má svoje nevýhody,“ spustí záhy David se svým pověstným klidem. „Může do nás zezadu vrazit chodec. Auto žere jako tank. Možná nám někdo ukradne kolo.“

„To takhle rejete do každý ženský?“ reaguji nečekaně klidně.

David se na mě podívá a spustí v odlehčenějším ironickém tónu: „Jenom do těch hezkejch, co se učí řídit. Pracuju u autoškoly, abych si moh hojit komplexy.“

Zasměji se, až mě to samotnou překvapí. Začínám být se sebou příliš spokojená.

„Tak proto jste se nestal tím astronautem.“

V té euforii vjedu do křižovatky a zastavím, ačkoliv mám přednost, a rozhlížím se do všech stran.

„Jedeme po hlavní,“ utrousí David. „Vy jste neviděla tu dopravní značku, co vypadá jako hranatý volský oko?“

Ani teď mě David nerozhodí. Akorát znovu ucítím čůrky potu, jak mě lechtají a nezadržitelně míří k intimním partiím.

„Ale kdybyste chtěl opravdu krásnou ženskou, zkuste to bez toho rytí a třeba u ní uspějete,“ snažím se perlit, jakmile se mi podaří dát vůz opět do pohybu.

„Chcete říct, že jsem váš typ?“ nedá si pokoj David.

„Nemluvím o sobě. Jenom cítím šanci, že by na světě mohlo bejt o jednoho frustráta míň.“

David uznale pokývá hlavou: „Jedna nula pro vás.“

 

Blížíme se ke křižovatce řízené světly. Na semaforu se rozsvítí červená. Spletu se a omylem místo na brzdu dupnu na plyn. Auto vyrazí a vletí do křižovatky jako žíznivá čára.

Naštěstí za mě sešlápne brzdu David a auto přece jenom zastaví.

Ještě před malou chvílí bych se možná pokusila vtipkovat, ale teď už to nejde. Neurol zřejmě přestal účinkovat, je to i na něj moc velký kalibr.

Stojíme uprostřed křižovatky a ze všech stran se k nám sjíždějí auta. Jejich řidiči si naštěstí brzdu s plynem nepletou, takže k nehodě nedojde, křižovatka je však totálně ucpaná. Ještě jsem neslyšela troubit tolik klaksonů najednou. Znovu se začínám třást, čůrky potu se proměňují v peřeje. Nejsem schopná pohybu, natož řeči.

„Příště se nechám zastupovat kaskadérem,“ pronese David klidným hlasem. Je stále ve formě.

„Mohla jsem nás zabít,“ zakuňkám zoufale, slzy už mám na krajíčku, stejně jako moč.

„Ale neudělala jste to. Co víc si můžeme přát?“ spráskne David vesele ruce.

Rozpláču se. To ho konečně obměkčí. Podá mi papírový kapesník a smířlivě se na mě usměje.

 

Sedíme v kavárně někde u benzínové pumpy. David si dal kávu, já se zas snažím nahodit organismus multivitaminovým nápojem, ale ufňukanou náladu mám pořád, navíc mi teče nudle.

„Tohle nemůžu nikdy zvládnout,“ zcela se před ním odkopu.

David ale reaguje nečekaně smířlivě: „Prosím vás. Každá druhá řidička byla v autoškole mnohem větší trdlo než vy.“ Zarazí se a ještě dodá: „Teda promiňte.“

„Chtěla jsem všechno změnit, ale pořád jsem na začátku,“ neohroženě pokračuji ve svém citovém výlevu.

„Každej nějak začínal,“ utěšuje mě David. „Třeba Hrabal propadal z češtiny. Einstein měl taky ve škole problémy.“

„Jenže takovej Mozart válel už od dětství,“ nedám se odradit.

„Náhodou vám to už jde, když pominu přestupky, přetáčení motoru a řazení bez spojky.“

Davidova proměna je téměř dokonalá. Motýli by mu mohli závidět. Kde že je jeho ironie? Teď se chová dokonce i mile.

„Stejně to nikdy nemůžu udělat,“ fňukám dál jako dítě.

„To hned zjistíme. Umím věštit z dlaně.“

David mě uchopí za ruku a začne studovat čáry všeho možného na mé dlani. Musím se přiznat, že jeho dotyky fungují jako deset neurolů najednou. Pokud si dobře vzpomínám, tak za ruku mě naposled držel revizor v tramvaji, abych mu náhodou neutekla.

David se významně nadýchne a začne věštit: „Za volantem vidím krásnou dívku, co urazila milion kilometrů bez nehody a málem i jednoho zakomplexovanýho učitele autoškoly.“

Musím se smát. David je vlastně docela zábavný a zajímavý. Letmo si pohlédneme do očí. Pořád mě drží za ruku a nechce se jí pustit. Ještě neskončil.

„Ta dívka se usmívá jako vy. Je to skvělá řidička a jmenuje se Veronika Kolářová.“

Dostal mě, chlapec. Míč je na mé straně hřiště.

„Beru zpět toho frustráta,“ řeknu mu téměř něžně a tentokrát neuhnu před jeho pohledem.

David se ke mně nakloní, asi aby mezi námi mohla přeskočit jiskra jako mezi elektrodami v elektrárně, a sametovým hlasem mi oznámí: „Jenže bez pusy ta věštba neplatí.“

„Nepamatuju si, že by kněžnu Libuši někdo líbal,“ bráním se naoko.

„Jirásek to zkreslil.“

Políbíme se. Rozhodně to není nic formálního. Oba si dáváme záležet. A když už to vyšlo, proč to nezopakovat? Líbí se nám to čím dál víc.

Kapitola 3-3 z 16
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Leeashka10.5.2015
 

Za sebe dávám palec nahoru. Moc se mi to líbilo. Nechybí tomu to, co spousta autorů zatím postrádá - a to vypichování těch drobných detailů, které se nám stávají všem, ale při psaní na ně často zapomínáme. Příběh pak působí příliš obecně. Díky za tak milou změnu! Text krásně plyne, zápletka je tu dostatečným hnacím motorem, navíc je to vtipné... Co víc dodat? Snad jen některá přirovnání mi přišla trochu šroubovaná a hned ze začátku jich bylo dost na malé ploše. Jinak asi vše.
Přeji hodně radosti z dalšího psaní!

Jirka10.5.2015
 

Děkuju! Je to od Vás milé. A příště budu s přirovnáváním šetřit.

Kateřina26.8.2013
 

Vaše povídka \"Náměsíčná\" mně nadchla - velmi svěží a čtivá. Bavila jsem se!

Jiří Růžička26.8.2013
 

Mě zase nadchl Váš komentář:-) Moc děkuju!

Monika Richterová21.5.2012
 

Právě jsem dočetla povídku Náměsíčná a musím říct, že je to první text na mamtalentu, který jsem přečetla celý. Narazila jsem na něj náhodou a jsem za to ráda. Tak dobře jsem se už dlouho nepobavila. Vymýšlíte skvělá přirovnání :-) David se mi zdá jako postava maličko plochý, ale tatínek a Anděla to dotahují. Celkově skvělá povídka. Ať se daří i v budoucnu :-)

Jiří Růžička21.5.2012
 

Děkuju. A Davidovi to vyřídím:-) Napsal jsem ještě jednu Náměsíčnou, dost jinou, je to scénář. Tam už má David charakter trochu posílený.

Oľga Kohútiková20.2.2012
 

Milý Jirko,
až sa za to hanbím, že som na prvom mieste, lenže akonáhle pridám niečo nové sem na portál, zároveň to zverejním aj na FB a tým pádom ma číta oveľa viacej ľudí, ako TU prítomných... Chcem, aby ma ľudia čítali, možno sa komusi môj štýl zapáči. Preto ten nápad s FB. Neboj sa, nie je to ani lepšia kvalita mojej tvorby... ani podfuk... Aj tak chcem s tým \"čosi\" spraviť, aby som nesvietila na samom vrchu... Nechcem tam byť, je mi trápne voči ostatným...

Každú chvíľu mi má vyjsť kniha \"Abeceda pre radosť\" a potom to zmažem a tým pádom klesnem v poradí...

Nech sa Ti darí... Prajem pekný deň... OK


Jiří Růžička21.2.2012
 

Milá Ol\'go,
nemáš důvod stydět se za úspěch. Ke knížce z celého srdce blahopřeju. To je paráda. Ať se daří i Tobě.

Oľga Kohútiková18.2.2012
 

Milý Jirko,

máš veľký talent, a preto píš... Veľmi dobré čítanie.
Nesiaham Ti ani pod členky.
Ak by si mal náhodou chuť prečítať si moje výtvory... potešíš ma. Ďakujem.

Prajem Ti veľa úspechov a nech sa Ti darí nielen v tejto súťaži. OK

Jiří Růžička20.2.2012
 

Ahoj, Oľgo,
děkuju za vzkaz i za přání. Od nejčtenější autorky to těší dvojnásob. Přeju Ti totéž. Ať nám slouží klávesnice, zrak i všechno ostatní:-)

Veronika27.1.2012
 

Skvělé, svižné čtení. Moc jsem se pobavila :)

Jiří Růžička27.1.2012
 

A vy jste mě zase potěšila. Děkuju!

Lýdia J.7.1.2012
 

Jiří, dnes som prečítala Námesačnú. Zasa som sa skvelo pobavila, ďakujem. Iba škoda, že toho nie je viac.:)

P.S. 14. stránka - V koutě pozná Lenčinu tašku. Bere ji do ruky. Prečo Lenčinu, niečo mi ušlo?

Jiří Růžička7.1.2012
 

Pobavit, o to mi jde především:-) Moc děkuju.
P. S. Lenčina taška je moje chyba, zůstala tam z předcházející verze. Správně má být \"mou tašku\". Už to opravuju. Díky za upozornění. Ať se vám daří!

Hanka Hindráková26.10.2011
 

Vtipné a svižné čtení, stejně jako u Vašeho deníku Na Ocet. Dávám pět hvězdiček.

Jiří Růžička26.10.2011
 

To je od vás hezké. Díky.

Alina19.10.2011
 

V téhle povídce mi humorný styl psaní tak trochu připomíná povídky paní Frýbové, psané s podobně lehkým nadhledem:)
Už jsem to tu jednou psala, Danielo, líbí se mi ten švih, se kterým píšete a ráda si přečtu pokračování...:)))

Daniela19.10.2011
 

Díky za přízeň! Náměsíčná bude pokračovat (aspoň doufám) do neděle.

Pavlíková Růženka19.10.2011
 

teda, to je ale paráda, to se budu muset vrátit na začátek! Četla sem uš váš deníček, máte tam koment ot mího altera:D
Mislím si, že budete vibrána k vidání románu a moc vám to přeju:D

Daniela19.10.2011
 

Stokrát díky a ještě jednou k tomu:-)

Martina11.10.2011
 

Pěkné, ovšem nijak nevybočující, nevzbuzující ve mně žádné dojmy, už ani nevím, o co šlo. Ničím výjimečné.

Daniela11.10.2011
 

I tak děkuju. Jen podotýkám, že zatím jsou venku jen čtyři stránky.

Pavel Hort9.10.2011
 

Danielo, přečetl jsem dnes obě Vaše kapitoly a musím s potěšením konstatovat, že jsem se ani jednou nenudil. :) Píšete svižně, uvěřitelně, dialogy jsou dle mého názoru bravůrně zmáknuté a párkrát jsem se upřímně zasmál. Určitě se ještě vrátím na další pokračování!

Mějte se hezky, ať Vám to píše!
Pavel

Daniela9.10.2011
 

Pavle, moc Vám děkuju. A doufám, že se nebudete nudit i u dalších stránek.

Daniela6.10.2011
 

Postupně budu přidávat další části. Hezký den!

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
novela Na ocet

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

Písničky:

Prokrastin
Vodník
Zanořený v moři

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •